Naši prarodiče jej bránili roku 1945 proti nacistům, roku 1968 zase rodičové proti bolševikům. Dnes je řada na nás, abychom zaujali jejich místo.
Proti komu budeme manifestovat na Staroměstském náměstí? Proti vládě? Dnešní vláda je přece jen několik maňásků, s kterými nám Andrej Babiš hraje divadlo. Čeho chce tím svým divadlem dosáhnout? A jak proti němu můžeme bojovat? Vždyť má v rukou vládní moc, část komerčních médií a prakticky neomezené finance. Bojí se vůbec něčeho? ANO, bojí se občanů a bojí se svobodných projevů jejich vůle.
A čeho že chce dosáhnout? Chce ovládnout celou naši zemi a vysát ji do poslední kapky. K tomu potřebuje jen dvojí – dostatek povolných sloužících a totální kontrolu nad informacemi. Posluhuje mu už celá řada nepříliš schopných, ale o to snaživějších elementů. Takže mu už chybí jen zajistit, aby se k občanům nedostávaly pravdivé a úplné informace, ale pouze ty které Babišova ministerstva propagandy uznají za vhodné ke zveřejnění.
Cílem veřejnoprávních médií je dodávat veřejnosti neupravená fakta. Proto musí Český rozhlas a Česká televize padnout. Proto Babiš bojuje o jejich ovládnutí, o nasazení náhubku reportérům.
V této bitvě nejde ani tak o poplatky, tedy o způsob financování veřejnoprávních médií. Babišovi jde o vyvolání strachu mezi jejich pracovníky. Ten povede k autocenzuře, k povolnosti a poslušnosti vůči vládě. A nevymlouvejme se na komerční média a volný tok informací dostupných na internetu, to média veřejné služby nikdy nenahradí.
Babiš na to ale není a nebyl sám! Přiznejme si, že řadu let se o posty v mediálních radách vedly politické handly a prostřednictvím rad se na ČT i ČRo konal politický nátlak. Strany, které dnes v parlamentu slovy bojují za veřejnoprávní média přitom pomáhaly do mediálních rad zvolit ty, kteří proti veřejnoprávním médiím otevřeně bojovali a bojují!
A to nebyla jejich jediná chyba. Vždyť koncesionářské poplatky se nevalorizovaly, protože by to vládnoucím stranám kazilo jejich obraz u voličů. Místo automatického valorizačního mechanismu se k navýšení poplatků přistoupilo až na poslední chvíli, což nahrálo populistům.
Nesmíme vynechat ani to, že dnešní opozice celé ČTYŘI roky nechala Babiše ne jen obstruovat, ale doslova destruovat jednání parlamentu. A coby opoziční poslanci někteří nedomyšleně hlasovali pro vládní návrh na změnu jednacího řádu, takže odzbrojili sami sebe. Poslanci svými voliči zvolení, aby státní správu deagrofertizovali s tím čekali do konce svého mandátu a dnes jen tupě přihlíží její absolutní agrofertizaci.
Nedivím se už ani tomu, jak rychle se v mnoha městech dojednávají po komunálních volbách koalice s vládními stranami. Někde to možná nejde, ale mnohdy by to šlo. Jenže se nechce!
Nevěřím proto těm, kteří mne opakovaně zklamali. Je to smutné, ale opoziční strany zřejmě ničeho nedosáhnou. Je otázka, dokáží-li na Ústavní soud doručit relevantně zformulované podání s dostatečným počtem podpisů. Budou-li se toho aktivně účastnit Benda s Baxou, nevylučuji ani procesní chybu nebo zmatečné podání.
Je to na nás, občané. Jen na nás. Vlastně – na vás. Já jsem po operaci, a tentokrát se na Staroměstské náměstí nedostavím. Závidím vám. Vám všem, kteří tam budete.
Tento boj ale zítřkem neskončí. Slibuji, že se do něj zapojím ihned, jak budu moci. Ale na Staromáku to toto nedělní odpoledne prosím vezměte za mne!
Moc dobře napsáno 👍
Děkuju.