Babišova žvanírna

Máme za sebou jednání o důvěře vládě, jehož první část trvala neuvěřitelných 22 hodin. Byli jsme svědky neuvěřitelného jednání. Předseda opozice Andrej Babiš zkusil vydělit číslo popisné číslem orientačním; on, držitel světového rekordu v chaosu vyčítal ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi předem hlášené změny opatření v boji s čínským virem. A dokonce mu doporučoval tlumočníka do češtiny, i když sám hovoří předslovanštinou. Podle neověřených zpráv jeho hodinu a půl trvající projev stál za sebevraždou tlumočníka do znakové řeči. Připišme mu ale k dobru nechtěné doznání „My jsme tady pro tu pandemii udělali maximum“!

Tomio Okamura, alias místopředseda opozice se pro změnu tázal Markéty Pekarové Adamové, proč nepodepsala Chartu 77, ač tou dobou ještě nebyla zplozena. Přiznal se také k rozumovému deficitu poslanců SPD slovy „Snažíte se ohloupnout méně chápavé lidi, ale my se ohloupnout nenecháme“!

Nezapadla ani poslankyně historicky nejhoršího kraje ze všech, Jana Mračková Vildumetzová, což bylo nepříliš korektně, ale vtipně okomentováno na twitru. Přiznejme jí, že řešení příliš tučného poslaneckého bydla k ní patří. S „malou domů“ má bohaté zkušenosti z období svého starostování za ODS v letech 2006-2013 v Horním Slavkově. Dostávala každoročně od radnice 20 tisíc vykazovaných jako dar své vedoucí. Tuto praxi jí pokazilo až frflání nespokojené občanky nad darem stotisícovým.

Dvacet dva hodin žvanění je první splátkou poražených ve volbách, ač je vydávaná jako obstrukce, která jistě mají svá pravidla a účely použití. Ale i sněmovní špílmchr Miroslav Kalousek opomenul jedno využití vyplýtvaného času a slov. Prchalova trollí síť na sociálních sítích ruku v ruce s mediální divizí agrofertu tento ztracený čas marketingově prodá. Bude to první vítězství opozice v parlamentu, protože důvěra vládě nebyla vyslovena dne 12. ledna 2022, kdy o ni požádal premiér Petr Fiala. Je to sice stejné vítězství, jakého dosáhl dne 31. ledna 1943 Friedrich Wilhelm Ernst Paulus u Stalingradu, ale i tak by se Adolf Hitler i jeho ministr propagandy dnes mohli v Průhonicích ledasčemu přiučit.

Ale i přesto trvám na svém dojmu z masochistického sledování maratónu zbytečných a prázdných slov.

A Farský frr do Ameriky

Lidová pořekadla jsou kouzelná a nadčasová. Třeba toto:

Vařili voliči kašičku v koaličním hrnečku,

stanu dali, ods víc,

pirátům lidovcům málo, topce skoro nic.

Ten plakal, ten skákal a Farrský frr do Ameriky do univerzity a tam se napapal!

Že to neznáte? Od včerejšího večera je to přece hit sociálních sítí! Chápat se dá ledacos. V případě Jana Farského to není jen snaha o vlastní kariéru, vzdělání je svého druhu investice do budoucnosti nejen pro něj osobně, ale i pro politickou stranu se kterou svázal své veřejné působení. Pobyt v Oregonu může být stěžejní pro celou naši politickou scénu, a přeneseně i pro EU a další roli České republiky v ní. Stipendium Fulbrightovy komise mu umožní realizovat jeho projekt, který je zaměřený na použití poznatků z historie federalismu v USA právě v plánech a budoucnosti EU. Očekávat by se daly veskrze kladné ohlasy. Opak je ale pravdou.

Načasování a vnitropolitické souvislosti staví Jana Farského, hnutí STAN, vládní koalici i celou vládu v čele s premiérem před možnost ztráty důvěry voličů. Voliči demokratických stran totiž nejsou poslušné ovce, ale racionálně uvažující bytosti. Rozhodnutím odjet do USA a přerušit vykonávání své poslanecké funkce vysílá Jan Farský signál o svém hodnotovém žebříčku. O stipendium žádal se značným časovým odstupem před volbami. Pochopitelně netušil, bude-li jeho žádost úspěšná. Ale ve volební kampani byl velice aktivní, usiloval o hlasy voličů, a jejich vůli nyní hází přes palubu.

Složení funkce předsedy poslaneckého klubu a občasná návštěva parlamentu při důležitém hlasování je výmluva nehodná politika, voličům naznačující že pan Farský parlament bere jako „vedlejšák“, do kterého stačí občas zaskočit.

Parlament ale není Babišova žvanírna, parlament je instituce zákonodárná. Poslanci včetně Jana Farského do ní byli zvoleni vůlí lidu, aby s plným nasazením napravili to, co napáchal Babiš se svými zaměstnanci. Počátek funkčního období nové sněmovny je lidmi vnímán jako předěl mezi Babišistánem a demokracií evropského střihu. Pohrdání vůlí občanů jsme si od hnutí ANO užili měrou vrchovatou. K dispozici voličům bude Jan Farský v Praze a Semilech pravidelně, v případě potřeby, nebo bude zvát voliče k sobě do Oregonu? Kde je očekávaná změna?

Je vůbec STAN připraven převzít politickou odpovědnost? Po navržení Věslava Michalíka další střelba do vlastní nohy. Co bude následovat? Je načase se obávat, zdá se.

Většina 108 hlasů je na první pohled pohodlná, ale po pirátské sobotě koalici už mohlo tvořit pouhých 104 poslanců. Chybějící jeden hlas teoreticky nic neznamená, ale několik nemocných v době čínského viru se dá reálně očekávat kdykoliv. Vypárování a čestnou hru od politické divize Agrofertu lze očekávat stejně reálně, jako stoprocentní objasnění otrávené Bečvy. Pokud jde o pana Farského, mandát klouzavý není projednán, připraven a přijat. Jediné principiální a morálně čisté řešení v naší situaci je tedy – jeho rezignace na poslanecký mandát.

Piráti a důvěryhodnost?

Po volebním výprasku rozhodně nezaviněném vlastní neobratnou komunikací, což vám potvrdí každý pirát, se chystá volba nového vedení Pirátské strany. Strany, o které její zakládající člen Dalibor Záhora 10. prosince 2019 ve svém komentáři napsal: „Piráti … se snažili obrousit své některé ostré hrany a stát se především důvěryhodnou silou“.

Není na škodu vypíchnout hlavní myšlenky zmíněného komentáře. Pomalu umírající elitářská TOP 09 jako překážka na cestě bude nahrazena na politické scéně Piráty, těmito nositeli českého rovnostářství tradovaného od husitů přes TGM až k nám. Verbální agrese Jakuba Michálka je vyložena jako pochopitelná a logická asistence při řízené eutanázii Miroslava Kalouska, této žáby na prameni světlé budoucnosti pirátstva a Česka.

Voliči, jak se zdá při pohledu do dnešního parlamentu, měli jiný názor než vedení Pirátské strany. Z vlastních chyb se člověk poučí a snaží se je neopakovat. Platí to i pro Piráty?

Dosavadní vedení Pirátů svou stranu označovalo jako liberálně středovou. Jako neoprávněná kritika byly zamítány odkazy na reálně levicovou politiku Piráty vedenou. Opakovaná progresivně levicová vyjádření byla vysvětlována jako tvrzení vytržená z kontextu, či osobní názory jednotlivců bez vlivu na směřování strany. Jeden by tomu rád uvěřil...

Vyzyvatelka Ivana Bartoše, kandidátka na předsedkyni strany Jana Michailidu se na online fóru strany přihlásila k původní komunistické ideologii. Pro ni samu je dobře, že tuto „pokrokovou“ ideologii nezažila na vlastní kůži. Problematické ale je, že se ji bude snažit prosadit, bude-li zvolena předsedkyní strany. Janě Michailidu zatím nikdo nevysvětlil, že dobrý komunismus je pouze ten, který nemá žádnou moc. Po jejím získání se z něj obratem stává komunismus špatný. Tuto skutečnost už na vlastní kůži otestovali obyvatelé mnoha zemí, dokonce i té naší. Je to empiricky ověřená zákonitost a proto bychom měli udělat všechno pro to, aby u nás byl navždy jen komunismus dobrý, takže žádný.

Jana Michailidu má k úspěchu docela dobře nakročeno, získala pro sebe nominace šesti krajů. Mimo ni kandiduje Ivan Bartoš, kterého nominovaly kraje tři, senátor Lukáš Wagenknecht má nominace dvě a ostravský radní David Witosz žádnou. Což pochopitelně nic nevypovídá o výsledku volby, ale přesto to v nezúčastněném pozorovateli způsobí značný neklid.

Situaci se snažil na interním fóru vysvětlit a uklidnit exposlanec Mikuláš Ferjenčík, ale se zlou se potázal. Europoslankyně Markéta Gregorová s platem blížícím se čtvrt milionu korun měsíčně jej poslala tam, kam slunce nesvítí: „Jdi do prdele, poškodil jsi stranu mnohem víc, než kdy dokáže Janka, a na rozdíl od ní, která dobrovolnicky maká dnem i nocí na tom, aby se nám to kvůli takovým, jako jsi ty, nerozpadlo pod rukama, se jen sápeš po placených místečkách“. To dává logiku, tedy paní Gregorové. My ostatní v tom jaksi tápeme.

Zpět ke komentáři D. Záhory: nelze pominout, že tradiční české rovnostářství se ke komunismu má stejně jako poctivý ležák k vitriolu. Z dobré vůle vynechme srovnání budoucnosti TOP 09 a Pirátské strany, ale zdá se, že to obrušování ostrých hran se Pirátům příliš nevydařilo. Mají-li se Piráti někdy stát důvěryhodnou silou, vážený Dalibore Záhoro, musíte pro to všichni něco udělat. Pro začátek by jedna část vaší strany konečně měla přiznat svou levicovost. Druhá část vaší strany ať si doplní vzdělání a přestane nás tahat zpět do komunistického pekla, dokáže-li to. A všichni dohromady přestaňte prát veřejně své špinavé prádlo, hádat se na otevřeném fóru a připravovat se o zbytek pověsti a příznivců.

Piráti si v sobotu mohou vybrat ze dvou možností, buď si ponechají některé své hlasité členy a veřejné rodinné zabíjačky, nebo zbytek svých voličů. V případě zvolení Jany Michailidu jim reálně hrozí i odchod členů strany. A co můžeme čekat od pirátské sobotní veselice? To zatím neví ani sami piráti.

Konec ČSSD na obzoru

Michal Šmarda musel přistoupit k redukci zaměstnanců ČSSD. Je to začátkem konce strany kdysi mocné? Nebyla by to škoda a nebude chybět levice českému politickému spektru?

Celé roky se sociální demokraté konzistentně chovali podle známého předvolebního sloganu Vladimíra Špidly „Zdroje jsou.“ Proč toto heslo najednou opustili? Z jakého neznámého důvodu místo propouštění nezvednou svým zaměstnancům mzdy a nevyrovnají konečně své nepopiratelné závazky vůči dědicům zesnulého právníka Altnera?

Možná proto, že čerstvý předseda ČSSD coby první sociální demokrat na vlastní kůži pochopil slavnou větu Margaret Thatcherové „Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné“. Vyplývá z toho snad, že program ČSSD byl celou dobu jejího veřejného polistopadového působení založen na lži?

Mohli bychom přistoupit na pouhou pomýlenost a ideovou zaslepenost, nebýt vlastností do genetického dědictví ČSSD vložených Milošem Zemanem. On to byl, kdo jako tehdejší předseda strany podepsal smlouvu se Zdeňkem Altnerem. On se svými blízkými spolupracovníky stál u celé řady kauz, ke kterým se dnes pochopitelně nehlásí – namátkou jmenujme např. IPB, H-systém, grippeny, pandury, Štiřín, Sevapharmu, Chemapol, Olovo, Bamberskou aféru, Mosteckou uhelnou, Libertu, Agrofert, mafii soudce Berky, Kavanovy „drobné“ v trezoru, smlouvu na D47, zašantročení ruských závazků přes Falcon capital.

Miloš Zeman se totiž nemýlil v politice, ale svými slovy zcela záměrně mýlil a mátl své voliče. Nejhorším jeho skutkem, kterým natrvalo či dlouhodobě poškodil důvěru občanů v politiky, byl podpis opoziční smlouvy. Následné vytvoření systému zákulisních šméček ODS a ČSSD, sloužících k obohacení obou stran, stranických špiček a zejména jejich „sponzorů“ zklamalo řadu voličů. Podlehli falešnému zpěvu sirén o boji s korupcí a v důsledku tím přivedli do čela vlády Andreje Babiše s jeho profikorupčním hnutím. Od nástupu Věcí veřejných až do parlamentních voleb roku 2021 trvala tato nedůvěra. Doufejme, že ODS během vládního angažmá prokáže svou očistu.

ČSSD zřejmě tuto možnost už ztratila. S ohledem na své „úspěšné“ působení, s ohledem na problematické kroky Jana Hamáčka (nejen!) při řízení proticovidových opatření, ve Vrbětické kauze, nebo naposled v případě „neodvolatelného“ Vladislava Husáka to není valná škoda.

Bezpochyby se najde dostatek pseudopolitiků, kteří se co nejrychleji vynasnaží nahradit ČSSD v popírání nepopiratelného výroku Margaret Thatcherové „Neexistují veřejné peníze. Existují jen peníze daňových poplatníků“ a v tvorbě státního dluhu.

Země krále Lihoslava

Žil byl, v zemi před Krušnými horami neslavně panoval Lihoslav král.

Nevládl moudře té své zemi, by ji zvelebenou předal následníkům dál.

Ve prospěch služebníků svých podporoval snahy nepřátel,

by jim zemi svou bídně pokořenou k nohoum rozprostřel.

Lid však s jeho rádci zatočil,

a nové chutě sám sobě vyvolil.

Po porážce své pak pravil ten špatný král,

že v míru své kralování by si skončit přál.

Zazvonil konec a pohádky je konec? Čeká nás snad happy end? Ne, žijeme ve skutečném světě, nikoliv v idylické pohádce. Ale přesto se něco láme, a blížící se konec roku přímo vybízí k bilancování.

Co letos odnesl čas?

Třetího a čtvrtého ústavního činitele v České republice.

Lichvářský fámulus se sklonem k alkoholismu si v tomto volebním období nezatančí na stolech poslanecké sněmovny. Jeho šéf nebude naše uši urážet svou předslovanštinou, ani si plést veřejné prostředky s čistě svým soukromým a bezedným bankomatem.

Vystřídali je nekompromisní mladá dáma a vzdělaný politolog konzervativního střihu, umírněného chování. Doufejme že navždy, nebo alespoň na hodně dlouho.

A co nám zbývá vyřešit?

První ústavní činitel, prezident Miloš Zeman. Ten, který není odpovědný z výkonu své funkce s výjimkou velezrady a hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

Podívejme se zblízka na jeho chování. Soustavně hřeší na svou neodpovědnost, lže a uráží zprava doleva kdekoho. Ústavu láme na koleně a trhá na kusy, jak se mu zlíbí a zrovna vyhovuje.

Česká republika je republikou parlamentní, kde prezidentu dle Ústavy přináleží pasivní složka v rozhodovacích procesech, takže součástí výkonné moci je ze svého úřadu toliko omezeně. Do politického dění by prakticky neměl vstupovat s jedinou výjimkou, a to je moderování krizových okamžiků jako nedílná součást principu brzd a rovnováh.

Náš stávající prezident ale je pravidelným a nejčastějším zdrojem krizí v naší zemi. Odmítá plnit své povinnosti, nejmenuje opakovaně ministry, profesory, přivlastňuje si neprávem pravomoce jiných ústavních činitelů.

Chybou předchůdců premiéra Fialy bylo, že nenašli odvahu Miloši Zemanovi se postavit. Slabý premiér a prezident rázu Zemana představuje ohrožení demokratické dělby moci v naší zemi. Tento neuralgický bod by měl být vyřešen neprodleně, ještě po dobu výkonu funkce stávajícího prezidenta. Nastavení mantinelů pro jeho nástupce oceníme, kdo ví, kdo bude zvolen.

Co si můžeme přát od Ježíška?

Ústup covidu, zlomení nastupující inflace a hospodářské krize a fungující ministry, kteří napraví alespoň částečně katastrofy po svých předchůdcích.

Objevení nových pandemií nezabráníme stejně jako zvolení populistů. Proto je primární zamezení krizí rozdmýchávaných prezidentem.

A za mne jedno soukromé přání. Moc bych přál občanům, politikům, ale zejména publicistům a politologům ostrý zrak, aby prohlédli mlhu šířenou Mlhou.

V jeho posledním projevu všichni zaregistrovali a komentovali jím předložené výpady proti novinářům, každý se vyjádřil i k reakci páně Zahradila. Bohužel ale všeobecné pozornosti a širší reakci uniklo, že Zeman potvrdil své odhodlání cupovat Ústavu. Chtěl věnovat dva pokusy na sestavení vlády poraženému Andreji Babišovi. Zabránil mu v tom jen Babišův nedostatek odvahy tento danajský dar přijmout.

 

Ač to není v Ústavě, prezident má být zejména představitelem a zdrojem lidskosti, slušnosti a zákonnosti. Tyto vlastnosti má garantovat nejen občanům České republiky, ale i reprezentovat jimi Českou republiku navenek.

Snad nám Ježíšek někoho takového nadělí.

O(s/bz)ina v rozhlase

Dne 21. ledna 2022 začne druhé funkční období generálnímu řediteli Českého rozhlasu René Zavoralovi. Přes nepopiratelné zásluhy by se na jeho ředitelování daly najít poskvrny.

A včera přidal kakaovou skvrnu velikosti… no, jen mexický tolar to nebude, i když barva by odpovídala. Jana Pokorného, ředitele sekce zpravodajství Českého rozhlasu 1. ledna ve funkci nahradí bývalá šéfka zpravodajství televize Prima Jitka Obzinová.

Jan Pokorný pozvedl ČR Radiožurnál na nejposlouchanější rádio a z ČR Plus vybudoval prestižní a neustále rostoucí stanici. Byl ale nahrazen, a změna byla zdůvodněna nutností úspor. Vyplývá to ze slov René Zavorala, podle kterého má J. Obzinová plnit roli krizové manažerky, významně redukující rozpočet i počty pracovních míst.

Jaký dopad může mít plánovaná redukce počtu pracovníků na prosperující firmu? Zastaví to její expanzi, následné chyby poškodí reputaci a z prosperující vlajkové lodě Českého rozhlasu je potápějící se bárka. Bárka, na jejíž práci nikdo nedá, a kterou je nutno důsledně restrukturalizovat. Čti potopit. Není právě to cílem Generálního ředitele?

Zkušená manažerka a zpravodajka Jitka Obzinová?

V Českém rozhlase v minulosti působila, také jako vedoucí domácí redakce Radiožurnálu. Jméno si udělala jako válečná zpravodajka na Balkáně v 90. letech, roku 1992 byla oceněna Novinářskou křepelkou.

Působila v České televizi, v televizi Nova, v TV Joj, na Frekvenci 1. Do širšího povědomí se nejvíce zapsala jako šéfredaktorka zpravodajství a publicistiky TV Prima. Tehdy vedla své podřízené, aby nadsazovali informace o migrační krizi a záměrně porušovali zásady objektivity a vyváženosti. Připomeňme si její slova z nahrávkyJsme tady všichni zaměstnaní, máme zaměstnavatele, který má nějaký postoj. Jestliže ho akceptuji já, akceptuje ho vedoucí vydání, tak vy prostě poslechnete příkazů vedoucího vydání. Pokud to tak není, tak vlastně neakceptujete fakt, že jste tady zaměstnaní a pak nemá cenu, abyste tady byli zaměstnaní.“

Objektivita zpravodajství ji nezajímala. Slovo zpravodaj předznamenává někoho, kdo zprostředkuje zprávy. Zprávy, nikoliv názory. Ona ale nezprostředkovávala zprávy, ani nekomentovala situaci. Jitka Obzinová záměrně šířila dezinformace, a šíření dezinformací organizovala prostřednictvím svých podřízených.

Kdo se pozastavuje nad tím, že se jí nepostavili, měl by si připomenout, že se ve válečných časech na Balkáně naučila, jak rázně zatočit s opozicí.

Duchovní matka dezinformátorů

Ano, to je správný titul pro Jitku Obzinovou. Právě ona na naši oblohu vypustila chemtrails, anebo arciďábla, v čemž jí pomáhali Petr Žantovský nebo Erik Best.

Je zajímavé, jak ji dnes někteří lidé hájí, například Dalibor Balšínek, šéfredaktor Echo24 na twittru.

Pane Balšínku, těší mne že se inspirujete slovy hradního mluvšaška Jiřího. Na Jitku Obzinovou neútočí pomatená, hysterická, neosvazácká úderka, ale ti, kteří na rozdíl od vás chápou rozdíl mezi zpravodajcem a dezinformátorem. Jako skutečný zpravodajec na Primě se tehdy zachoval ten, kdo si pokyny Jitky Obzinové nahrál a vynesl je. Podlá krysa, útočící s davem, jste dnes s velkou pravděpodobností právě vy a vaši názoroví souputníci.

Má krizová manažerka krizi vyvolat?

Je to skutečným cílem jejího nasazení do veřejnoprávního rozhlasu? Nestačila doposud destrukce Rady ČR, nestačila hluboko zakopaná festovní mina Xaver?

Domnívám se, že je to jen vedlejší, byť vítaný cíl. Blíží se prezidentské volby, kterými by si svou beztrestnost rád zajistil Andrej Babiš. Každý pomocník se mu bude hodit. Každý, kdo už prokázal dostatečně pružný hřbet a ochotu sloužit. Tak jako to v prezidentských volbách roku 2013 paní Obzinová už jednou dokázala. Stručně to popsal na twittru Tomáš Drahoňovský.

Hodně toho má před sebou vláda premiéra Fialy, ač ještě nejmenovaná. Podle mého skromného soudu by měla započít radami veřejnoprávních médií a následovat jejich vedením. Jinak budou mít stále o(s/bz)inu v … však všichni víme kde.

Čekání na lafetu?

Jak prohlásil hlasatel žalmů, jmenuje prezident republiky Miloš Zeman v pátek dne 17. prosince v 11 hodin na zámku v Lánech členy vlády. Už včera se za toto rozhodnutí na hlavu Miloše Zemana snášela díkuvzdání a ocenění tohoto státnického rozhodnutí.

Hlavou mi běží představa rozhovoru premiéra a prezidenta:

PF: Vážený pane prezidente, opětovně Vám předkládám seznam členů vlády a žádám Vás o jejich jmenování.

MZ: Milý Petře, už jsem vám řekl, že přes toho pirátského mladíka, jehož jménem si nehodlám zaplevelovat paměť – he-he-he, vlak nejede.

PF: Vážený pane prezidente, důrazně apeluji na Vaše svědomí a zodpovědnost vůči občanům naší země v této nelehké době. Novou vládu jmenovat musíte.

MZ: Petře, tady jde pouze o výklad ústavy, já nejsem povinen jmenovat každého hej nebo počkej. A protože jmenuji velvyslance, musím mít vliv i na toho, kdo je vybírá.

PF: Pane prezidente, Ústavu si nelze vykládat, pouze naplňovat její znění. A ve znění příslušných ustanovení Ústavy jste povinen vládu jmenovat podle návrhu premiéra. Předkládám Vám návrh členů vlády, kdy je jmenujete?

MZ: Já jsem byl zvolen většinou občanů ve svobodných volbách. Já jsem vrchní velitel armády a policie, já se nenechám vydírat!

PF: Nikdo vás nevydírá. Je mou povinností vás informovat, že máme zformovaný návrh kompetenční žaloby!

MZ: Přímo zvolený prezident se nemusí zajímat o kompetenční žalobu, muhehe.

PF: Dále vás pane Zemane hodlám seznámit se skutečností, že máme připravenu aplikaci článku 66, kterou spustíme neprodleně po mém odchodu od vás.

MZ: Jaká aplikace? To je sprostý puč a ohýbání Ústavy, fundamentálního zákona České republiky, který nesmí nikdo obcházet! A vůbec, všichni viděli na vlastní oči, že jsem schopný přezkoušet ty tvé ministry, oni sami veřejně dosvědčovali, v jaké jsem zas formě! Kde je ten popelníček, sakra Jiří!

PF: Nikdo si netroufne tvrdit, že prezident při zdravém rozumu ignoruje své povinnosti, které stvrdil přísahou a Ústavu! Pozbyl-li ale zdravý rozum, není schopen vykonávat své povinnosti a tedy je potřeba aplikovat článek 66!

MZ: Vráťo, zaskoč za Mařenkou, že to má zajistit na Ústavním soudu!

PF: Pan Mynář už nikam nepůjde. Chci vás totiž seznámit se zákonnými změnami, na kterých právě pracuje předsedkyně Poslanecké sněmovny se svým týmem. Personál prezidentské kanceláře bude jmenovat nadále předseda vlády s kontrasignací předsedy Sněmovny a Senátu. Stávající personál během dneška ukončí své působení, s ohledem na aplikaci článku 66 jej nebude nadále zapotřebí a okamžitě se přistoupí k vyšetřování jeho činnosti. Podaří-li se Miloši Zemanovi nejen u Ústavního soudu úspěšně prokázat své znovunabyté schopnosti a plné tělesné a duševní zdraví, bude si moci nový personál vybrat. Možná mu bude schválen.

Všichni přítomní (v duchu): COŽE? Miloši okamžitě tu vládu JMENUJ!!!

MZ: Vážený pane premiére, milý Petře, dovolím si ocitovat německého klasika „Verstehen Sie Spaß?“ Můj mluvčí Vám v nejbližším vhodném termínu oznámí datum a místo jmenování nové vlády.

PF: Vláda bude kompletně jmenována do konce tohoto týdne, pane Zemane. Na shledanou.

Jaký důvod měl ke svému couvnutí prezident, čeká snad na něco?

Děkuji designovanému premiérovi panu Petru Fialovi, že ustál tlak prezidenta, médií, i všech netrpělivých voličů. Omlouvám se mu tímto za své komentáře z minulého týdne a reakce na twittru i facebooku.

Na svou omluvu a pro vysvětlení uvádím, že zlu se nesmí ustupovat, proti zlu se musí bojovat. V případě zlotvora Zemanova formátu nezbývá než nemilosrdná konfrontace. On sám totiž jinak nekoná, tvoří si vlastní pravidla jednání, která libovolně překračuje stejně jako pravdu, spravedlnost, zákony i Ústavu. Porazit jej jinak než jeho vlastními zbraněmi není možno. On se ale vzdal, čímž se připravil o řadu svých příznivců. Ti jej adorovali jen ve chvílích úspěchů, jak nazýval bezostyšné pošlapávání mravních norem a zákonů.

Jeho prohlášení, že vládu jmenuje je naprosto nepravděpodobné, a je natolik v rozporu s jeho zvyklostmi a chováním, že se naprosto nedalo očekávat. Přiznávám veřejně, že až do okamžiku jmenování vlády budu čekat další podraz Mlhy. Z jeho prohlášení totiž nevěřím ani jednomu interpunkčnímu znaménku.

Poslední a konečná politická prohra Miloše Zemana

Slušnost si nesmíme plést se slabostí. Vyvarujme se také zaměňovat porušování pravidel, zvyklostí a zákonů se sílou. Premiér Petr Fiala se zachoval navýsost slušně, odmítl aplikovat článek 66 na prezidenta v jeho slabém okamžiku, i když to bylo v zájmu vlády, společnosti a celé naší země pochopitelné, přijatelné a správné. Miloš Zeman se dostal fyzicky z nejhoršího a jak je jeho zvykem začal zneužívat situaci a diktovat si podmínky nad rámec Ústavy, jejího ducha i zvyklostí.

Nepřináleží mu právo personálního veta, vládu sestavuje premiér, nikoliv prezident. Naplnění článku 68 se dožadoval Miloš Zeman coby premiér, porušuje jej jako prezident. Začíná klíčit spor odložený díky snaze a slušnosti designovaného premiéra a jím nominovaných členů vlády.

Zatímco znalci práva, politici a politologové mají jasno o Zemanově lámání Ústavy, začínají se v jeho prospěch vyjadřovat mediálně provaření odborníci na všechno, jako je třeba Andor Šándor nebo senátor Zdeněk Hraba. Jeho netajenou objektivitu ke koaličnímu partnerovi netřeba komentovat. Nabádají líbivou státotvorností Fialu k ústupku, k odblokování situace.

Urychlit jmenování vlády za cenu porušení ústavy

To má odvahu navrhovat člen horní komory Parlamentu České republiky? Logika jeho úvah je jasná, v době vrcholící kovidové vlny a sílící občanské neposlušnosti podporované mnoha regionálními politiky je nebezpečí z prodlení.

Jaké možné tahy v rozehrané partii mají pravidla hry dodržující premiér a prezident, který jakákoliv pravidla vědomě ignoruje a přestupuje přímo s rozkoší?

Petr Fiala odmítne pokračovat v nedůstojných a zjevně zbytečných posezeních ministrů u terária a podá kompetenční žalobu k ÚS. Vláda zůstane nadále v rukou Andreje Babiše, od voleb se tvářícího že je v opozici, jeho věrní zaměstnanci se na další rok pevně usadí ve svých křeslech a budou z nich škodit nám všem. Ale Miloš Zeman si čekání na výrok ÚS může zpestřit svou ústavní kreativitou a odvolat premiéra Fialu se zdůvodněním, že nesestavením kompletní vlády Petr Fiala de facto podal demisi. Že na to nemá právo, to je mu naprosto jedno. Pověřit sestavením vlády odporníků Vratislava Mynáře nebo Martina Nejedlého by bylo dokonalou tečkou hodnou Miloše Zemana.

Další možností je ústupek Petra Fialy, že buď on nebo Ivan Bartoš vezmou dočasně rezort pod sebe a budou hledat kandidáta vyhovujícího Zemanovi. Je to naprosto nevhodné řešení, protože by to byl projev totální podřízenosti Lánům. Ale hlavně jej nemusí přijmout prezident, byť jej sám navrhl. Proč by neznásilnil Ústavu znovu a nedal premiérovi dodatečný čas na hledání kandidáta ještě před jmenováním vlády? Vždyť jen idiot nemění svůj názor.

Poslední variantou lánské hry je plné pokoření se Fialy. A přiznejme si otevřeně, je jedno jestli následně kompetenční žalobu podá nebo nepodá. Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve, než v řádech měsíců. Po jeho logicky předvídatelném rozhodnutí proběhne impeachment, který neprojde pro nedostatek hlasů a Zeman se bude hlasitě smát. Celý čas navíc využijí hlásné trouby Zembišů k zostuzení Fialy, jeho vlády i stran vládní koalice, k jejímu rozštěpení a rozdrolení, stejně jako ke snížení podpory voličů. Vítězství ve volbách bude naprosto promrhané.

Jedno východisko ze situace zbývá

Situace není nadmíru výtečná, hladiny ústavní krize valem stoupají, ale zachránit vítězné volby ještě můžeme. Nezbývá nám než si uvědomit, že musíme přistoupit na hru bez pravidel, kterou tak rád používá Zeman a jít do rizika, do otevřené hry a plného střetu. Jinak jej neporazíme. To by nebyla jen porážka Fialy, jeho vlády, vládních stran. Byla by to prohra všech, kdo jim dali své hlasy, svou důvěru ale také svůj čas a aktivitu při předvolební kampani!

Neaplikací článku 66, přijetím svého jmenování a přistoupením na nedůstojné předvádění kandidátů před teráriem akceptoval Fiala Zemanův přijatelný zdravotní stav. V parlamentu nemá a nebude mít dostatečnou podporu pro impeachment. Přesto má Petr Fiala jednu otevřenou cestu.

Použití článku 66

Nepodsouvejme prezidentovi záměrné porušování Ústavy, toho by se při zdravém rozumu jistě nedopustil. Došlo u něj ale, bohužel, k selhání jaterních funkcí, což je život ohrožující stav, při kterém dochází s překotnou rychlostí ke zhroucení funkcí organismu, často provázeném poruchami funkcí mozku.

Jak je v posledních dnech vidět, Miloš Zeman se pěkně zotavuje po fyzické stránce, ale jeho psychika stále není dostatečně na výši a brání mu tedy ve výkonu jeho funkce. S hlubokou lítostí nám nezbyde, než na nezbytně nutnou dobu použít článek 66 Ústavy. Předsedkyně poslanecké sněmovny jmenuje vládu, sněmovna jí vysloví důvěru a do Vánoc dokážeme při troše dobré vůle provést nejdůležitější personální změny na ministerstvech.

Jsme demokracií parlamentní, nikoliv prezidentskou. Pružina přespříliš stlačená časem vystřelí, stejně tak Zemanem ohnutá Ústava se může zprudka narovnat podle zákona akce a reakce. Využití článku 66 není porušením Ústavy, ale je plně v jejím duchu. Budou tak konečně naplněny výsledky voleb do poslanecké sněmovny, což není protiprezidentským povstáním, ačkoliv to zároveň může představovat poslední a konečnou politickou prohru Miloše Zemana.

Zeman je lhář a žvanil, po kterém zbyde jen puch a podezření z vlastizrady

Máme nového premiéra, budeme mít novou vládu. Petra Fialu už jmenoval prezident Miloš Zeman, svou ochrankou opakovaně parkovaný v nepovedeném teráriu. Designovanému premiérovi popřál hodně štěstí, úspěchů a pocitu z dobře vykonané práce, vypustil jedovatou slinu na politické komentátory a své odpůrce a přidal radu zkušeného politika „Vážený pane premiére, milý Petře, dovolte mi, abych vám ze srdce blahopřál k vašemu jmenování premiérem. Sám jsem tuto funkci vykonával kdysi dávno po čtyři roky. Řídil jsme se při tom dvěma zásadami – vážit si lidí, kteří v životě něco dokázali a nevážit si žvanilů, za nimiž není viditelná práce”.

Pěkná slova. Zvažme ale, zda je možno si vážit jejich původce. Nechme stranou dlouhodobé nedůstojné zapírání zdravotních komplikací, stejně jako nedávný kmitavý pohyb mezi ÚVN a Lány. Vezměme to, jak se lidově říká, z gruntu. Tedy od začátku.

Na počátku všeho bylo lživé slovo

Jinak to Miloš Zeman ani neumí. Na Letnou dne 25. listopadu 1989 byl tento docela neznámý prognostik pozván Michalem Horáčkem, aby krátce promluvil.

Pravdivě zkritizoval důsledky komunistického panování. Uvedl nefunkční hospodářství, krachující ekonomiku, zdravotnictví i školství, zmínil špatný stav životního prostředí. Naprosto bezostyšně ale fabuloval v části projevu srovnávající Československo s rozvojovými zeměmi. Vymyslel si, že v počtu vysokoškoláků jsme na 49. místě a předstihuje nás i Nepál, nebo že v technickém rozvoji jsme na úrovni Alžírska a Peru, hluboko pod Portugalskem. Přiznejme mu ale, že už tenkrát své lži pronášel přesvědčivě, plynule a spatra, a uměl je zpestřit nějakým tím bonmotkem.

Byla to jediná akce, kterou se podílel na Sametové revoluci, na čemž se shodují přímí účastníci a zakladatelé Občanského fóra. Tuto svou aktivitu ovšem dokázal později naprosto dehonestovat tvrzením, že demonstrace nemají smysl a tlaku ulice se neustupuje. Protizemanovské demonstranty odsoudil a označil jako „chudáčky, co se potřebují vyřádit“.

V rámci prezidentské kampaně roku 2018 Zeman tvrdil, že nezná svého protikandidáta Michala Horáčka. Zapřel toho, kdo jej jako první postavil před masy, protože se mu to právě hodilo.

Zeman po dehibernaci ukázal zuby

A to vypuštěním signálu o Lipavském. Co bude následovat? Během zbývajících pohovorů bude Zeman a jeho okolí pilně vypouštět kouřové signály. A následně slavnostně oznámí, že vlak nejede přes Lipavského, možná i přes někoho dalšího. Řeči o dodržování Ústavy mu nebudou stát ani za nevysypaný popelníček. Bude mu naprosto lhostejné, že on sám v červenci 1998 řekl „Pokud jde o jakési personální veto, já se domnívám, že by bylo v rozporu s článkem 68 Ústavy.“

Designovaný premiér Petr Fiala buď bude stát za svou vládou a podá kompetenční žalobu k ÚS, nebo zkusí dočasně převzít sporné křeslo a kompetenční žalobu podat až po jmenování vlády. Zeman se ale tak snadno do kouta zahnat nedá, a milerád poskytne Fialovi dostatek času na výběr nového, jemu vyhovujícího kandidáta. Jestliže se mu Fiala podrobí, má jej Ježidědek na lopatě, jak to od začátku chtěl. Fialovu slušnost, jak je jeho zvykem, posoudil jako slabost v okamžiku své revitalizace.

A tak dnes už nemá Petr Fiala úhybný manévr, ačkoliv teoreticky má ještě dvě možnosti. Může jít do sporu a nenechat vládu jmenovat, jestliže nebude ve složení, ve kterém ji sestavil. Bez ohledu na většinu v Poslanecké sněmovně prezident jmenuje svou vládu, stejně jako to už udělal u vlády Jiřího Rusnoka. Fialu i všechny strany vládní koalice prožene mediální divize holdingu i dezinfo média záplavou článků o jejich neschopnosti a neochotě přijmout vládu. Než rozhodne Ústavní soud, bude dál vládnout někdo ochotný jít na ruku Babišovi, Zemanovi, Kremlu a Pekingu. Na ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP09 a Pirátech nezůstane nit suchá a prohrají nám vyhrané volby.

Co přinesou další jednání premiéra s prezidentem? Jednání poctivého a přímého člověka se zavilým lhářem jsou dnes sice potřebná, ale namáhavá a bez reálného výsledku. Nezbývá, než se modlit a doufat v impeachment. Očekává snad ale někdo reálně, že se podaří přesvědčit dostatek svědků Babišových?

Při té představě Fiala státotvorně vymění kravatu a předloží přijatelného kandidáta. Vláda časem pokorně zaujme své místo u boudy na řetězu, který jí bude Zeman podle své libosti zkracovat. Opravdu jsme to chtěli? Opravdu jsme tento vývoj po vyhraných volbách očekávali?

Co čeká Miloše Zemana?

Po opakovaném vítězství ve volbách prohlásil Miloš Zeman, že už jej v politice nečeká žádná porážka.

Byla to nepravda, což je jeho zvykem. Po kauze Vrbětice došlo k rozpuštění ruského zpravodajského centra na velvyslanectví Ruské republiky. Přes Zemanovu snahu BIS dokázala kauzu vyšetřit, a vláda stopla dostavbu JE Dukovany, ačkoliv tendr byl vypsán na míru Rusům. Stát se omluvil za Zemanovi lži o Peroutkovi po definitivně uzavřeném soudním procesu.

Po jeho dehibernaci jej ale do sedla vrátila vítězná koalice neaplikací článku 66. Pečlivě a nepřetržitě jej hlídá sedm ošetřovatelek, s porušením životosprávy nelze kalkulovat. S panem prezidentem se tedy musí počítat, je ve formě. Opět může porušovat ústavu a vychylovat běh veřejných věcí ve prospěch východních despocií, což snaživě konal celé své funkční období.

Proto potřebuje mít své lidi zejména na spravedlnosti a zahraničí. Dále se snaží, aby klesla voličská podpora stranám demokratické koalice. Svou poddajností, maskovanou za slušnost, tomu nominanti na vládní křesla jen napomáhají.

Jde na to svou oblíbenou cestou, podle mota divide et impera. Své příznivce nejsnáze poštve proti pirátům, těm podezřelým osobám holdujícím drogám. Považte, vždyť oni si ani nejsou schopní pořídit ryze českou, poctivou prezidentskou nemoc. Nebo jste už někdo viděl piráta s cirhózou s totálním selháním jaterních funkcí, břišní vodnatostí (ascites) a poruchami funkcí mozku? Kdo bude ve vládní koalici dalším cílem Zemanových útoků? TOP09, nebo si vylosuje KDU-ČSL? A po dvou malých stranách zatroubí k závěrečnému útoku. Koalice či opoziční smlouva ANO, ODS a STAN pod kuratelou hradu, to je to, oč se hraje. Jednoznačně to lze odvodit z výroků a dlouhodobých náznaků jednání (či nejednání) Zembišů.

Můžeme si vážit Miloše Zemana? Parafrázováním jeho slov dojdeme k tomu, že v životě dokázal lhát a žvanit, a místo viditelné práce po něm zůstane pouhý puch podezření z vlastizrady. Doufejme, se mu nepodaří do toho dusna ještě hloub ponořit celou naši zemi.

Nemá to v rukou jen Petr Fiala, ale my všichni. Nelze už mlčet a pouze přihlížet.

Svobodu pro antivaxery?

Co dnes život v naší zemi ovlivňuje nejvíce? Jedná se o víceméně synergické působení čtyř faktorů. Nejviditelnější je kovid, mimořádně vydařený čínský export. Nesmazatelně se do žebříčku nejhorších vlád zapsal Andrej Babiš se svým profikorupčním hnutím. Dlouhá léta jsme podrobováni hybridním operacím Kremlu, který se snaží opět okupovat prostor pokládaný v Moskvě za pouze dočasně ztracený. Podhoubím nejen jmenovaných nesnází je rozštěpená společnost. Nerozdělil ji ale Babiš ani Zeman, i když tomu ze všech sil pomáhají podprahovým nabízením společných nepřátel svým příznivcům.

Rozdělení lidstva mezi aktivní hybatele svých osudů a vyzývatele autoritativních vůdců nabízejících snadná řešení totiž můžeme sledovat nejen v postsovětském prostoru, ale namátkou i v USA.

Napříč společností se otvírá nová propast

Kde? Přímo uprostřed kavárníků, lepšolidí a sluníčkářů. Stejně tak ale i mezi jejich odpůrci. Antivaxeři už delší čas vedou lítý boj na sociálních sítích, jak může potvrdit např. Martin Kuba, Jihočeský hejtman. S aktivitou antivaxerů se téměř na vlastní kůži mohl seznámit Milan Kubek, prezident ČLK.

Je zajímavý rozpor občanské důvěry ve vládu, ochoty podřídit se přijatým opatřením i nechat se očkovat mezi zeměmi západní a východní Evropy. Nepopiratelný vliv ruské hybridní války výrazně posílil pochopitelnou nedůvěru vůči „těm nahoře“ u všech občanů, kteří zažili komunistické násilné a manipulativní vymývání mozků.

Došli jsme tak daleko, že lidé raději riskují úmrtí, než aby se mu vyhnuli očkováním. Věří totiž, že je pro zisk zabíjí farmaceutické firmy nebo jakási tajná společenstva pro získání světovlády.

Oficiální žádost o odškodnění podle zákona č. 116/2020 Sb. v souvislosti s očkováním proti covidu neúspěšně podalo 15 našich občanů. Očkování proti covidu je jedinou nepovinnou vakcinací, u níž je možné po státu požadovat náhradu újmy. Nikdo z žadatelů ale neprokázal, že komplikace mu způsobilo očkování proti covidu.

Komenský by se divil

Problém začíná už v základních školách. Učitel národů by jen těžko pochopil, kam se školství v jeho rodné zemi posunulo. Podstatné není poslušné mentorování encyklopedických znalostí, ale schopnost si je zjistit, pochopit a umět je použít. Mnoho našich spoluobčanů není ochotno ani schopno chápat rozdíl mezi fakty a názory. Díky našemu školství se to týká absolventů vysokých škol života stejně jako inženýrů, právníků, lékařů. Titul nabytý na řadě našich škol nedokazuje skutečné vzdělání, ale dokládá pouze míru houževnatosti a trpělivosti nutnou k jeho získání. Jeho nositel totiž není vzdělaný ani vzdělanec. Je to pouhý málemvzdělanec, jakýsi specialista na levé oko nerozeznávající ruku od ucha. Proto země plná českých zlatých ručiček, písmenek před jménem i za jménem není schopná obstát ve světové konkurenci, proto jsme best in kovid – respektive v počtu úmrtí na kovid. A proto jsou u nás tak rozšíření a hlasití antivaxeři. Mají typicky českou vlastnost. Neuznávají fakta a svůj názor kladou nad ně, protože mají vždycky pravdu. Bez ohledu na skutečnost.

O čem sním, když náhodou spím?

O ničem, já s klidným svědomím totiž spím jako špalek. Ale přemýšlel jsem opakovaně, jak bych z postu premiéra či ministra zdravotnictví odpůrcům očkování vysvětlil co nejpochopitelněji naši situaci a naše možnosti, jak minimalizovat oběti na životech i škody hospodářské. Mikroorganismy nekonají vědomě, ale přijmeme pro zjednodušení analogické chování.

Cílem žádného viru není vyhubit svého nositele, ale právě naopak – maximálně jej využít pro svůj prospěch, pro své množení a další rozšíření. Pochopitelně nový, „divoký“ vir, jako je např. kovid se chová nepřiměřeně. Ale během času se přizpůsobí a úmrtí jím způsobená se stanou něčím výjimečným. Do doby „domestikace“ kovidu jsme ale zatím nedospěli. Takže se musíme chovat tak, abychom co možná zpomalili šíření kovidu, snížili virovou zátěž v populaci a tím zamezili dalším zbytečným úmrtím.

Představme si naši předkovidovou společnost jako nekonečné kolony vozidel na mnohaproudé dálnici, řítící se v plné rychlosti vpřed. Kovid, to bylo nečekané zemětřesení, které způsobilo trhliny a praskliny napříč celou dálnicí a zapříčinilo nehody, srážky, těžká zranění a celou řadu úmrtí.

Dopravní policie zastavila provoz. Někde jen část pruhů, jinde komplet. K čemu ale vedl lockdown? K zastavení výroby, katastrofě celých oborů i národních hospodářství. Hrozilo, že na dálnici stojícím vozům dojde palivo, jejich osádkám potraviny a voda, nikam nedojedou a zemřou všichni nikoliv následkem zemětřesení, ale na přidružené komplikace. Takže se provoz na dálnici musel trhlinám přizpůsobit a nasadila se snížená rychlost jízdy. Nastaly ale další otřesy, trhliny se měnily, objevovaly se nové, odlišných vlastností. Díky neobyčejné inovativnosti a nezměrné snaze se podařilo v rekordním čase vyvinout pneumatiky, které pomáhají překonávat trhliny. Provoz na dálnici se obnovuje celosvětově, i když rychlost na ní je stále omezená.

Babišova vláda opakovaně střídala uzávěry a rychlost bez omezení, takže se jí podařilo způsobit škody na životech i v hospodářství rekordní. Možná se to zdá vedlejší, ale nedůvěru obyvatelstva svou nekoncepčností a chaosem tato vláda výrazně posílila.

U nás došlo k tomu, že nezanedbatelná část obyvatelstva odmítá používat nové pneumatiky, jsou přece nápadně rychle vyvinuté a jsou neprověřené. Raději jezdí na těch starých a dovolávají se svých občanských práv a svobod. Svoboda jednotlivce ale končí tehdy, když omezí svobodu ostatních. A to je dnes nepoužívání nových pneumatik. Kdo se svobodně chce rozmáznout na dálnici, má na to plné právo jen tehdy, nejede-li v koloně. Jenže my jedeme v koloně všichni, takže za každým odpíračem, který skončí v trhlině se vytvoří řetězová havárie jeho spolucestujících. Bez ohledu na typ pneumatik, který mají nasazený se stávají obětí toho vepředu, který odmítá přezout na nové pneumatiky.

Do doby, než se z koronaviru stane standardní vir, chovající se jako chřipkový virus, máme jen dvě cesty, jak s ním bojovat. První je totálně zastavit provoz na dálnici, vrátit se do pravěku a přesedlat na koně, abychom mohli v poklidu dojet každý do své jeskyně. Druhá možnost je pokorně přijmout nové pneumatiky a jet dál, byť třeba sníženou rychlostí a se smíšenými pocity.

Nevím, jak kdo, ale já jsem se očkovat nechal a nabádám k tomu i své okolí. Třeba i proto, že na notebooku pod ledkami se píše mnohem lépe, než na pergamen pod loučí.