Příspěvky

Publikováno

Střelba do vlastních nohou

Teorie šířená idealisty nám říká, že politik chce prosadit své představy. Proto ve volbách usiluje o mandát, který by mu to umožnil. Nakolik se mu povede svůj program uskutečnit, to už záleží jen na síle získaného mandátu.

Naproti tomu většina voličů politiku vidí jako přetékající žumpu. Politika je pro ně jedna sviňárna vedle druhé a dělají ji svině. Jedna větší než druhá.

Stará pravda říká, že nic není černé a nic není bílé, pravda prý bývá někde uprostřed. Nějakou dobu jsem mezi politiky strávil a musím to potvrdit. Zatímco některý by rád protlačil zákonným procesem cosi k obecnému blahu, jiného jako svini označit nemohu. Právem bych totiž platil za poškozování dobrého jména sviní domácích i divokých odškodné soudně mi určené v astronomické výši.

Podle mých pracně nabytých zkušeností zhruba dvě třetiny politiků nemají vlastní politické představy a zhusta ani neznají program oficiálně hlásaný jejich vlastní stranou. Oni se prostě jen chtějí politikou živit. Pravda, jen málokterý z nich zbohatne legálně, ale kde jinde by dostával plat za celoživotní mlácení prázdné slámy?

Další třetině nejde ani tak o finance jako o postavení. O ten pocit moci, které by každý z nich mohl dosáhnout. Jednou by mohl být náměstek něčeho nebo dokonce poslanec! Třeba bude dávat rozhovory, budou ho zvát do televize, ostatně už teď visí každé volby na plakátech. A jednou se to štěstí musí unavit a sednout si na něj!

Jistě jsou i politici, kterým jde skutečně jen a jen o blaho jejich bližních. Jednoho jsem měl tu čest osobně poznat. Jindřich Konečný bohužel nepřežil ve vrcholné politice ani celých pět let. Čest jeho památce!

Podle řeči ale takové bílé ovce v politickém stádu nerozeznáte, protože hlasité bečení idejí a principů zvládne skoro každý politický žvanil. A když už se dostane do úzkých, nasadí „tradiční politickou kulturu“ zděděnou po bolševikovi. Mluvím o hlasitém křiku, vulgaritě, vyhrůžkách, sprostých lžích a ignorování základního práva občanů, kterému je každý skutečný politik zavázán: Sloužit občanům a to i těm, kteří mne nevolili!

Aktuální pošlapání demokratických principů vládní koalicí ve Sněmovně kárají na sociálních sítích mohutně Vít Rakušan i Jan Grolich. Oni by nikdy nedopustili silové hlasování, a v každém případě by opoziční místopředsedy pustili k řízení schůze!

Když se jim ale zblízka podíváme na zoubek, tak členové jejich stran z pozice moci dělají v Plzni to stejné uskupení „Chceme Plzeň“ složenému ze Zelených, TOP 09 a bývalých STAN.

TGM kdysi řekl „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“, a já bych k tomu dodal „Politické strany bychom měli, teď ještě nějaké ty politiky!“

Publikováno

Český rozhlas opět volá o pomoc!

Naši prarodiče jej bránili roku 1945 proti nacistům, roku 1968 zase rodičové proti bolševikům. Dnes je řada na nás, abychom zaujali jejich místo.

Proti komu budeme manifestovat na Staroměstském náměstí? Proti vládě? Dnešní vláda je přece jen několik maňásků, s kterými nám Andrej Babiš hraje divadlo. Čeho chce tím svým divadlem dosáhnout? A jak proti němu můžeme bojovat? Vždyť má v rukou vládní moc, část komerčních médií a prakticky neomezené finance. Bojí se vůbec něčeho? ANO, bojí se občanů a bojí se svobodných projevů jejich vůle.

A čeho že chce dosáhnout? Chce ovládnout celou naši zemi a vysát ji do poslední kapky. K tomu potřebuje jen dvojí – dostatek povolných sloužících a totální kontrolu nad informacemi. Posluhuje mu už celá řada nepříliš schopných, ale o to snaživějších elementů. Takže mu už chybí jen zajistit, aby se k občanům nedostávaly pravdivé a úplné informace, ale pouze ty které Babišova ministerstva propagandy uznají za vhodné ke zveřejnění.

Cílem veřejnoprávních médií je dodávat veřejnosti neupravená fakta. Proto musí Český rozhlas a Česká televize padnout. Proto Babiš bojuje o jejich ovládnutí, o nasazení náhubku reportérům.

V této bitvě nejde ani tak o poplatky, tedy o způsob financování veřejnoprávních médií. Babišovi jde o vyvolání strachu mezi jejich pracovníky. Ten povede k autocenzuře, k povolnosti a poslušnosti vůči vládě. A nevymlouvejme se na komerční média a volný tok informací dostupných na internetu, to média veřejné služby nikdy nenahradí.

Babiš na to ale není a nebyl sám! Přiznejme si, že řadu let se o posty v mediálních radách vedly politické handly a prostřednictvím rad se na ČT i ČRo konal politický nátlak. Strany, které dnes v parlamentu slovy bojují za veřejnoprávní média přitom pomáhaly do mediálních rad zvolit ty, kteří proti veřejnoprávním médiím otevřeně bojovali a bojují!

A to nebyla jejich jediná chyba. Vždyť koncesionářské poplatky se nevalorizovaly, protože by to vládnoucím stranám kazilo jejich obraz u voličů. Místo automatického valorizačního mechanismu se k navýšení poplatků přistoupilo až na poslední chvíli, což nahrálo populistům.

Nesmíme vynechat ani to, že dnešní opozice celé ČTYŘI roky nechala Babiše ne jen obstruovat, ale doslova destruovat jednání parlamentu. A coby opoziční poslanci někteří nedomyšleně hlasovali pro vládní návrh na změnu jednacího řádu, takže odzbrojili sami sebe. Poslanci svými voliči zvolení, aby státní správu deagrofertizovali s tím čekali do konce svého mandátu a dnes jen tupě přihlíží její absolutní agrofertizaci.

Nedivím se už ani tomu, jak rychle se v mnoha městech dojednávají po komunálních volbách koalice s vládními stranami. Někde to možná nejde, ale mnohdy by to šlo. Jenže se nechce!

Nevěřím proto těm, kteří mne opakovaně zklamali. Je to smutné, ale opoziční strany zřejmě ničeho nedosáhnou. Je otázka, dokáží-li na Ústavní soud doručit relevantně zformulované podání s dostatečným počtem podpisů. Budou-li se toho aktivně účastnit Benda s Baxou, nevylučuji ani procesní chybu nebo zmatečné podání.

Je to na nás, občané. Jen na nás. Vlastně – na vás. Já jsem po operaci, a tentokrát se na Staroměstské náměstí nedostavím. Závidím vám. Vám všem, kteří tam budete.

Tento boj ale zítřkem neskončí. Slibuji, že se do něj zapojím ihned, jak budu moci. Ale na Staromáku to toto nedělní odpoledne prosím vezměte za mne!

Publikováno

Aktivní eutanázie opozičních stran v přímém přenosu?

Buď bývalá vládní koalice páchá sebevraždu, nebo jsou její zástupci ve výboru pro mediální záležitosti naprosto blbí. V zájmu jejich dobré pověsti záměrně ignoruji možnost, že jsou podplaceni.

Platí-li totiž i ve sněmovně matematické zákony, museli někteří z nich hlasovat pro likvidátory ČT. Je naprosto jedno, jestli byli oslepeni vidinou funkce anebo skrytě naznačenými financemi. S největší pravděpodobností vyhandlovali svou podporu zloradním za podporu pro někoho „našeho“. Nedošlo jim ale, jak to dopadne v parlamentu. Na babiší povel bude zvolen zloradní na rozdíl od toho „našeho“. Ale i kdyby nám jeden nějakou náhodou prošel, co v té radě asi sám zmůže? Nic, protože v Průhonicích už padlo rozhodnutí o zglajchšaltování veřejnoprávních médií. Nezávislá média přinášející pravdivé informace se stávající vládě do krámu nehodí. Musí být proto přivázána k boudě a stát se plně závislými na vládě.

Jsme na Slovenské cestě, takže už dnes víme co nás čeká. Televize a rozhlas se do současného stavu nevrátí. Žádná vláda nezavede zpět koncesionářské poplatky, protože se jí bude hodit tlampač její propagandy. S tím zřejmě počítali ti naši poslanci, kteří pod pláštíkem politických dohod, „zásadové obrany slova“ a „pragmatické“ politiky pro obranu veřejnoprávních médií nic neudělali. Ani jim se totiž nelíbilo sedět proti Moravcovi a odpovídat na jeho štiplavé otázky.

Jako sžíravý sarkasmus proto zní jejich floskule o hájení veřejnoprávních médií, když 4 roky prosezené ve vládě tolerovali chování Xavera Veselého, který byl zvolen a nebyl odvolán. Proč by veřejnost měla věřit nějakým slovům o obraně veřejnoprávních médií?

Od hlasování ve výboru vibrují sociální sítě vyjádřeními nespokojených lidí, kteří se rojí jako včely. Politické strany se tím zkouší promlčet, anebo postují pomlázky a beránky. To se ale přepočítali! Naši voliči totiž umí počítat do 4, s čímž naši zástupci ve výboru nepočítali.

Milí poslanci, svým hlasováním jste jen pošlapali svou pověst, poškodili své strany, ale nic tím nezískali.

Publikováno

Poučení z krysového vývoje

Kdo je to politik? Člověk, který vede zemi vpřed. Kolik jsme ale v čele naší země měli ve skutečnosti politiků? Pramálo.

Ti, kteří se za politiky označují a cítí se jimi jsou ve valné většině pouze instantní náhražkou politika. Jsou to ve valné většině lidé, kteří nechtějí a zřejmě ani neumí vést nic, natož zemi vpřed. Marketéři je naučili od skutečných politiků odkoukaná gesta a odposlouchaná slova a oni stoupají po stranických příčkách ne podle svých schopností, ale podle svých ambicí. Nejen že nechtějí vést, oni ani nechtějí nic dělat. Vždyť kdo nic nedělá, ten nic nezkazí a chyba by jim mohla překazit slibné politické živobytí. On ten politický chlebíček sice není tak tučně mazaný, jak si většina občanů představuje, ale ukažte mi povolání, kde můžete téměř 35 let předstírat práci v parlamentu, „vystudovat“ přitom práva a vypadat jako důležitý člověk? Pěkný další den v parlamentu tímto přeji Marku Bendovi!

Ti, kteří tak vysoko nevystoupají čekají na svou příležitost a doufají, že to jednou vyjde. Trpělivě čekají, kdy se na ně to zpropadené volební štěstí usměje. Ono prý když se unaví, sedne i na vola. A tak jako praví volové nepřetržitě přežvykují témata jako je počet krajů, liberalismus, manželství pro všechny, odkládají důchodovou i daňovou reformu, …

Dva oposmluvní škůdci, kteří si už kdysi rozdělili celý stát na sféry vlivu pro své pasáky nechali své strany přicucnuté na státní cecík střídat se ve Strakovce tak, aby si navzájem nešlapaly na malíčky. Korupční klientelismus prorostl celou státní správou a zdálo se, že je to na věky. Občané byli přesvědčováni, aby se o politiku zajímali jen v době voleb a jindy ji nechali profesionálním politikům – tedy těm instantním náhražkám. Komu se to nelíbilo, ten měl smůlu. A když už se našel nějaký naiva, který vstoupil do politické strany, tak narazil na zavedené pořádky. Mohl se jim přizpůsobit a čekat až na něj přijde řada, aby se dostal ke korýtku, anebo to vzdát a s brbláním o svinské politice vypadnout.

A tak se tu postupně vytvořila jakási ekologická nika „české politiky“. Taková zahnívající bažina, kterou tu a tam odspoda probublával hnilobný puch Olova, Bambergu, křišťálově čistého financování bytu, Sarajevského atentátu, …

A v té bažině, kryt „politiky“ čile rejdil, prosperoval a tučněl jeden krysák. Až jej jednoho krásného přestalo bavit živit „politiky“ a založil si vlastní stranu. Spočítal si, že stovky malých prasátek u plných korýtek bude výhodnější nahradit jedním velkým, tučným krysákem. Monopol je přece výhodnější, než konkurence. I když o konkurenci v té naší zahnívající bažině snad ani mluvit nešlo.

Co na to naši politikové? No coby, nic. Naučili se čekat na vítězné volby a neškodit současnému držiteli Strakovky. Tak čekají na volby a neškodí. Zatímco krysák válcuje zemi, instantní náhražky to zaraženě sledují.

A země čeká na Godota? Nebo na spasitele? Jenže nás nikdo nespasí. Dřív než krysák spase celou zemi se mu musíme postavit sami.

Kdo se poučí z krysového vývoje?

Publikováno

Zdravím Chcimíry!

Zdravím všechny, kteří přišli dát najevo že jim není lhostejné lidské utrpení. Zdravím všechny, kteří opravdu chtějí mír na Ukrajině a nepřejí si ruský svět na Ukrajině ani u nás!

Mohlo by nás tu být víc, ale není nás málo. Dnes se totiž lidé sejdou pokud vím celkem v 17 městech. Proto tu spolu s námi virtuálně stojí i přátelé z Brna, České Lípy, Českých Budějovic, Hradce Králové, Jičína, Jihlavy, Liberce, Mělníka, Olomouce, Opavy, Ostravy, Plzně, Prahy, Tábora, Ústí nad Labem a Zlína.

Dne 24. února 2022 zahájilo Rusko „Třídenní speciální vojenskou operaci“, která v úterý vstoupí do svého pátého válečného roku. Ve 2. světové válce stačily za kratší dobu jednotky dojít od Moskvy do Berlína a ztratit při tom v bojích 8,5 milionů vojáků. Na Ukrajině ale Rusové bojují o metry polí, o uličky osad a ulice městeček mnohem méně úspěšně. Při jejich tempu postupu by do Kyjeva došli za 78 let, do Lvova za 174 let, na hranice Slovenska za 230 let. Celkové ztráty Ruska na bojišti by při úplném obsazení Ukrajiny dosáhli 101 milionů vojáků. Jen pro vaši informaci: dnes žije v Rusku přibližně 145 milionů lidí včetně seniorů a dětí. Takže Rusové mužského pohlaví by ke dni konečného vítězství nad Ukrajinou byli vzácnější, než dnes živý medvěd na Mlýnské kolonádě!

Ale popravdě řečeno, ona ta ruská válka proti Ukrajině není žádná legrace. A utrpení Ukrajiny začalo ve skutečnosti už v únoru 2014 obsazením Krymu ruskými jednotkami v neoznačených uniformách. Týden nato začal Igor Girkin terorizovat východ Ukrajiny. A kvůli jím organizované střelbě neumírali jen Ukrajinci, ale i 283 cestujících a 15 členů posádky letu Malaysia Airlines 17, který byl sestřelen ruským protiletadlovým komplexem Buk dne 17. července 2014.

Oficiálně Kreml tvrdí, že se jednalo o spontánní povstání ruskojazyčných Ukrajinců, které Moskva nijak nepodporovala jednotkami ani zbraněmi. Tak určitě! Kdo z nás doma v garáži nemá protiletadlový komplex, tank, samohybnou houfnici, nebo aspoň pár těžkých kulometů hned vedle hrabla na sníh? Nepochybujte, že až proběhne referendum o připojení Varů k Rusku, tak to ruští separatisté úspěšně najdou určitě i u každého z nás!

Kreml už dnes chápe, že Ukrajince vojensky neporazí. A proto přešel k nové, kruté, nekulturní a barbarské formě vedení války. Od starověku docházelo za každé války k vraždám, znásilňování a okrádání civilistů. Ale primární bylo nejprve porazit nepřátelská vojska. Pro Rusy je dnes primárním teror hlubokého zázemí. Netvrdím, že na frontě nebojují, ale hlavní ruskou zbraní je ostřelování obyvatelstva v hlubokém týlu a likvidace civilní infrastruktury jako jsou elektrárny, teplárny, dopravní uzly, nemocnice, školy, restaurace.

Rusové doufají, že svým terorem zlomí vůli Ukrajinců k odporu. A proto zasahují svými střelami dvakrát stejné místo. Záměrně se snaží zasáhnout záchranné týmy, lékaře a požárníky kteří zachraňují raněné a minimalizují škody způsobené tím prvním ruským zásahem.

K tomu jim slouží drony, které jsou vystaveny i tady u nás. I proto se v naší zemi zvedla solidarita a soucit s matkami a dětmi trpícími zimou, zraněními, strachem, které jsou opakovaně zasypávány ruskými střelami. Proto vznikl Dárek pro Putina, Skupina D, sbírka Paměti národa, pomáhá Česká charita, Skaut a mnozí další.

Obrazně řečeno my všichni stojíme za Ukrajinou. Přiznejme si ale, že jsme vlastně za Ukrajinou schovaní. Ona bojuje i za nás a podpořit ji v tom boji je naše lidská povinnost!

A za tu podporu Ukrajině děkuju Vám všem, kteří jste sem dnes přišli. Děkuju a s úctou se před Vámi skláním!

Publikováno

Protože jsme ve válce!

Dnes jsme se sešli, protože stojíme za prezidentem, a chceme to nahlas říct nejen jemu, ale hlavně současné vládě České republiky.

Proč tu ale stojíme ve skutečnosti? Jak to, že tu vůbec musíme stát? Odpověď je jednoduchá – PROTOŽE JSME VE VÁLCE! Ne, já nemluvím o „ukrajinské“ válce, která ostatně nezačala 24. února 2022, ale už na jaře 2014 částečně úspěšnou anexí Donbasu a zcela úspěšnou anexí Krymu.

Ne, já nemluvím o válce Ruska jen proti Ukrajině. Přiznejme si už konečně, že je to celou tu dobu i válka Ruska proti nám! Rusko ji i proti nám vede od roku 2014, kdy v říjnu a prosinci stálo za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích. Petr Kašpar a Jan Shourek se tehdy stali prvními českými oběťmi ruského státního terorismu tohoto století. Ve Vrběticích byla totiž skladována i munice, určená k expedici na Ukrajinu. Proto museli ruští agenti Miškin a Čepiga tuto munici zlikvidovat. Proto nás Rusko zatáhlo do své války.

Myslíte si, že od té doby se něco změnilo? Ne, nezměnilo. Sice už u nás nebyl vyhozený do vzduchu žádný další muniční sklad, ale třeba v prosinci 2019 proběhl systematický útok hackerů na IT systémy nemocnice Benešov, nebo v červnu 2024 žhářský útok na autobusy MHD v Praze. Každoročně najdeme alespoň jeden podobný útok u nás, v Belgii, Polsku, Dánsku, Estonsku, Německu, Velké Británii… Snad všude s výjimkou USA. Tam se Rusové o nic snažit nemusí, tam na to mají Donalda Trumpa.

Ale horší, mnohem horší než zapálené autobusy je fakt, že naše politika je plná podobných Trumpů. Rajchl, Okamura, Babiš, Šlachta, Turek s Macinkou ve svém vlastním soukromém a sobeckém zájmu šíří chaos a dezinformace v našem veřejném prostoru. Svým bojem proti pravdě a demokracii slouží ruským zájmům i když o sobě tvrdí jak jsou vlastenečtí a proruští prý nejsou ani náhodou. A je úplně jedno, jestli to dělají zadarmo, nebo jsou v ruském žoldu ať už přímo nebo nepřímo. Bylo dobrým zvykem ty, kteří v době války škodí své vlasti označovat slovem vlastizrádce. Není urážkou, ale konstatováním faktu použití tohoto označení pro ty, kteří si ho zaslouží. Ten, kdo oslabuje naši zemi, když proti nám Rusko vede válku, ten si zaslouží být nazýván kolaborant!

Jistě, zatím nemáme ruské tanky na Václaváku, ani neproběhlo pod hlavněmi Putinových mužiků referendum o připojení Karlových Varů k Rusku. Zatím ještě stojí mezi námi a ruskými hlavněmi Ukrajina, která krvácí a bojuje i za nás. Zatím nejsme v přímé válce. Ale naši kolaboranti se snaží Ukrajině svázat ruce, vzít jí zbraně a přinutit ji ke kapitulaci. Proč? Aby si Babiš měl za co koupit víc hlasů našich méně přemýšlivých spoluobčanů. Aby urychlil a prohloubil penězovody ze státní kasy na účty svých firem. Aby prostřednictvím státního rozpočtu odčerpal co nejvíc z našich kapes!

Nevím, jak vy všichni, ale já si nepřeju, aby moje děti a vnoučata musela za pár let umírat v boji anebo přežívat v ruském svrabu, ve kterém jsem já vyrostl. A jak koukám okolo sebe, je nás tu dost, kteří si tu dobu pamatujeme, a vrátit se do ní rozhodně nechceme.

Proč že jsme se tu sešli? Protože stojíme za prezidentem? Ale my tu přece nestojíme jen za prezidentem! My tu dnes totiž stojíme sami za sebe, za naši vlast, za naši svobodu, za demokracii ve které žijeme a kterou musíme přenechat našim dětem!

Přiznejme si proto konečně, že jsme ve válce. Jak v ní můžeme zvítězit? Zatím nemusíme střílet a umírat na frontě. Zatím se ještě můžeme „jen“ sejít na demonstraci, vyslechnout si řečníky, zatleskat jejich slovům, nebo sám promluvit.

Přiznejme si ale i to, že v této válce musíme podpořit našeho prezidenta Pavla nejen slovy. Musíme mu pomoci aktivně! A jiná cesta, než aktivní vstup do politiky není. Proto vás všechny prosím o podporu demokratických stran. Letos nás čekají komunální volby – zkuste v nich kandidovat za ty politické strany, které už v parlamentu naši válku vedou. Že dělají chyby? Ano, souhlasím. Dělali, dělají a dělat budou. Ale jiné strany než ty chybující dnes k dispozici nemáme. Tak jim pomozme ty chyby opravit. Nikdo to za nás neudělá, je to jen na nás.

A jestli to neuděláme, jestli se k tomu neodhodláme – tak jsme tu válku svým dětem předem prohráli.

Publikováno

Jak si představuji kandidátskou řeč příštího předsedy TOP 09:

Nestojím tu před vámi abych se stal předsedou, ale abych nám všem pomohl opět najít tvář a páteř naší strany. Je nejvyšší čas vrátit TOP 09 tam, kam patří – na pravé křídlo české politické scény. K tomu jí chci pomoci z pozice předsedy TOP 09 a proto tu teď jsem. Přestaňme si už nalhávat, že jsme pravicovou stranou a skutečně se jí staňme! Musíme se změnit. Co změnit? Všechno.

Politika může být dělaná dobře nebo špatně. Dobře dělaná politika může být populistická (ANO, Babiš), oportunistická (ODS, Klaus), ideová (TOP 09, Schwarzenberg, Kalousek). A špatně dělanou politiku můžeme definovat podle naší strany v uplynulých osmi letech. Naše politika totiž nebyla ideová – z vyhraněné pravice jsme sklouzli do beztvarého středu. Naše politika nebyla oportunistická – nedokázali jsme se svými koaličními partnery zobchodovat své požadavky. Naše politika nebyla ani čistě populistická, my jsme se sice snažili vyjít vstříc svým voličům, ale nedokázali jsme si je specifikovat. Takže jsme v kaluži koupali háček bez návnady a čekali až nám zabere velryba. Naše politika byla taková soft populistická, nazval bych ji snad lajkovou – snažili jsme se být líbiví, mírně podbíziví a hlavně nikde nenarazit nebo dokonce někoho neurazit. To se nám sice vcelku dařilo, ale nikoho jsme tím dietním vývarem bez chuti nedokázali zaujmout nebo oslovit. My jsme sice nedělali politiku pro koryta, ale ani pro nějaké principy nebo ideály. Přiznejme si, co je pravý důvod našeho propadu: My jsme dělali politiku pro politiky, tedy vlastně jen sami pro sebe.

A právě to musíme změnit. Politiku nesmíme už dělat pro politiky, ale pro lidi. Proto tady jsme v topce my všichni, i když jsme na to v uplynulých osmi letech nějak zapomenuli. Proto se ucházím o vaše hlasy, abych nám to všem připomenul a znovu nás to naučil! Proto se musíme změnit. A co všechno chci změnit? Jak už jsem řekl – všechno!

Za prvé vedení strany už nebude naším reprezentačním týmem, zahleděným do své dokonalosti. Vedení strany musí být naopak týmem realizačním, který bude sledovat, vybírat a koučovat všechny členy a příznivce topky, kteří na sebe upozorní svými schopnostmi. Musíme mít do dalšího sněmu schopné reprezentační týmy v každém kraji, v každém regionu – a z nich vybereme konečnou reprezentaci do parlamentních voleb ne postaru, ale ve veřejných celostranických primárkách.

Za druhé naše tiskové oddělení už nebude tvořit kultíček osobnosti pro předsedu, ani když se jím stanu já! Tiskové oddělení nebude zveřejňovat, kam Markéta jede. Tiskové oddělení bude pracovat pro celou stranu – bude monitorovat sociální sítě těch členů strany, kteří budou schopní zaujmout svými posty a bude je dál šířit bez ohledu na to, že je někdo předseda strany, kraje, poslanec nebo člen místní organizace v Kotěhůlkách!

Za třetí oživíme MY.TOP09, nebo vytvoříme novou obdobnou platformu, která bude sloužit pro přímý kontakt vedení s našimi členy a příznivci. Každý z nich bude moci přijít se svými náměty, návrhy a požadavky. Každému z nich bude odpovězeno. A zde budou probíhat i primárky.

Za čtvrté musíme změnit stanovy. Vždyť si jen vezměme dosavadní systém nominací podle dohod uzavíraných mezi kraji. Viděli jste snad hrát repre která by měla předem stanoveno že centr musí být z Prahy, křídlo z Plzně a záložník z Brna bez ohledu na jejich schopnosti, formu a věk? Je to blbost, žejo? Ale v naší straně takto skládáme vedení. Já vím, že mírně přeháním, ale opravdu jen mírně. Jestli naši nejschopnější členové budou bydlet ve Vysoké Lhotě, tak ať jich je všech 15 v předsednictvu!

Víte, co řekl roku 1597 před bitvou v Myeongnyangské úžině admirál Yi Sun-sin posádkám svých 13 lodí, které vedl proti 317 lodím japonské flotily? Řekl jim „Kdo se odváží zemřít přežije. Ten, kdo se pokusí nějak přežít, ten zemře.“. Jestli má naše topka přežít svou klinickou smrt, ve které se nachází, musíme pro to udělat všechno my všichni. A o to vás tady teď prosím – sám bez vaší pomoci totiž nic nezmůžu! Není za pět dvanáct, ale aspoň deset po dvanácté. Buď zvítězíme, nebo topka zanikne. Ale pojďme to aspoň zkusit – Karle, hlásíme se do služby!

Publikováno

Nastupuje vláda národní hanby

Na 9. celostátním sněmu TOP 09 nebudu mít příležitost veřejně oslovit všechny delegáty sněmu. Proto tak činím touto formou. Snad se mé myšlenky dostanou alespoň k některým.

Stejně jako v ODS se i v naší straně zvedá vlna nespokojenosti. Na sněmu si buď zvolíme nové a pružné vedení, anebo si ponecháme ve svém čele ty, kteří naši stranu zavedli do slepé uličky. Každý z nás si může představit, co to pro nás bude znamenat, ale nic pěkného to nebude. Proč jsem si tím jist?

Ti, kteří se roky jen dívali na naše klesající preference místo práce ve vedení strany neodvedli řádně ani svou práci ve vedení země. Místo reformy jednacího řádu, deagrofertizace, boje s dezinformacemi byly opakovaně vypouštěny jen floskule a klišé např. o obraně mediálních rad a boji za zájmy voličů. Naši přední členové se stali politiky z povolání – snad nikdo z nich nenašel odvahu prosazovat naše principy. Stačilo jim být na předních místech kandidátek na která měli právo, protože se tam pročekali. My ale musíme najít a zvolit nové politiky, kteří místo prostého přerozdělování peněz státem a odmítání osobní odpovědnosti budou prosazovat programové priority i za cenu toho, že to nebude příjemná hudba pro uši voličů.

Rozdělování společnosti spuštěné kdysi dávno Zemanem se dovršilo. Máme u nás dva odlišné tábory – jedni volí demokracii, budují si svůj život ve svobodě. Druhý tábor se co rok vrací z Egypta žít do „spálené země“, kde si s plnou hubou budou stěžovat, jak trpí pod vládou Bruselu a libtardů.

Neříkejme, že nám nedostatek hlasů prohrál volby. Stalo se nám tak poprávu. Naše vláda byla totiž zoufale neakční a neschopná. Začalo to vyjednáváním o jmenování vlády prováděné nejedlými kontakty, pokračovalo zakonzervováním Babišových lidí na ministerstvech a v čele všech důležitých státních úřadů, zpackané rozpočty, okradení minoritářů, blažkoiny, … Že za to nemůže topka? Ale může, byli jsme členy koalice! A nenalhávejme si, že hlasů máme téměř stejně jako v minulých volbách. Ty hlasy pro strany původní pětikoalice jsme z velké části totiž nezískali svou prací, ale občanskou aktivitou. To jediné představuje naději pro naši společnou budoucnost, pro budoucnost celé České republiky!

Co můžeme čekat? Všechna místa, která Babiš ve státní správě nestačil svými lidmi obsadit v roce 2021 (kdy vládl bez důvěry) obsadí teď. Vysaje veškeré státní rezervy a zadluží nás na staletí dopředu. Co z toho pro nás plyne?

Musíme bránit justici, média, zahraniční směřování. Nesmíme spoléhat na státní úřady, všechny budou obsazeny Babišovou pátou kolonou. Každý z členů topky musí být Kalouskem z let 2017-2021 a každý z nás musí počítat s dehonestací jako ji tehdy schytával Kalousek. Musíme najít cestu k voličům v regionech a oslovit je, jinak to znamená konec ČR jak ji známe a v neposlední řadě i konec naší TOP 09 coby relevantní politické síly.

Nečeká nás víkendová plavba po poklidném českém rybníčku, ale čtyři roky divokých politických peřejí. Nemůžeme očekávat, že ti, kteří nás nedokázali kormidlovat k růstu a úspěchu na klidných vodách to zvládnou v bouřích, které si dnes snad ani nedovedeme představit. Proto doufám, že na sněmu vygenerujeme nové vedení naší strany. Jestliže k tomu nenajdeme odvahu, znamená to její konec.

Proto vyzývám všechny členy bývalého vedení TOP 09 k vyvození osobní odpovědnosti a rezignaci na jakékoliv stranické funkce. Tím mohou naší straně jen prospět.

Tímto prosím delegáty 9. celostátního sněmu TOP 09, aby celou situaci zvážili a u vědomí své zodpovědnosti podle toho konali.

Publikováno

Urny čekají na náš hlas!

Dne 28. 9. 2025 jsem měl tu čest pronést pár vět v Karlových Varech na shromáždění u sochy TGM. V předvečer voleb si dovolím ten krátký proslov zveřejnit:

Dobrý den, jmenuji se Igor Adamovič a stojím tu jako zástupce jedné z vládních stran, jsem totiž předseda MO TOP 09 Karlovy Vary.

Sešli jsme se dnes, abychom si připomenuli počátky české státnosti při příležitosti svátku Sv. Václava. Ale také proto, abychom upozornili na hrozící ztrátu české samostatné státnosti po volbách!

Nepopírám, že jsme ve vládě mnohé zbabrali. Chybí deagrofertizace, digitalizace, boj s dezinformacemi, boj s ruským vlivem i kapitálem, které se pevně usadily zejména tady u nás. Turek, Konečná nebo Kavan nejsou stíháni za vlastizrádné jednání s Moskvou a Pekingem prostřednictvím íránské ambasády. Nevymáhali jsme neprávem vyplacené miliardy dotací, ignorovali jsme vlekoucí se vyšetřování Čapího hnízda a souvisejících daňových úniků. Vyšetřování Bečvy jsme nechali na divizi DEZY a lidech do státní správy dosazených přímo Babišem.

Jsem si toho všeho plně vědom a omlouvám se za to Vám všem zde stejně jako všem nepřítomným. Nemám k této omluvě žádné pověření, ale cítím to jako svou lidskou povinnost.

Stejně jako mnoho dalších z nás jsem za tyto chyby tvrdě kritizoval vládu, a zejména svou vlastní politickou stranu. Odmítl jsem kandidovat a zvažoval jsem odchod z topky i z politiky.

Dnes tu ale před Vámi nestojím kvůli žádné politické straně, dnes jde o víc. Stojím tu díky Sv. Václavovi, ale také díky legionářům nebo letcům z RAF – ale hlavně kvůli našim dětem. Dnes tu mluvím díky naší minulosti a pro naši budoucnost!

Stejně jako na hokejovém mistrovství hraje za nároďák někdo z Energie a někdo ze Sparty, tak dnes tu přítomní zástupci politických stran tvoří jakousi reprezentaci české demokracie, která bojuje za národ. Určitě zase leccos zbabráme, ale neodvlečeme nás z Evropy do Ruska a z demokracie do totality!

Totalitou nám totiž otevřeně hrozí STAČILO. Z EU a NATO nás chce odvést SPD. Do divokých Klausových devadesátek nás chtějí odvézt Motoristé. A ANO? Nevěřme, že Babiš je obchodně vázán na EU. Když mu Putin inovativně slíbí zásobování své armády chlebíčkem z PENAMU, skočí po této příležitosti Babiš jako po francouzském zámečku nebo Čapím hnízdě. A než se probudíme, budou ruské okupační jednotky obývat Karlštejn i Pražský hrad – vždyť kšeft je kšeft!

A proto Vás všechny prosím – pojďme pro naše děti a vnoučata zvolit budoucnost a zabránit ve volbách národní tragédii!

Publikováno

Brzy budeme volit, ale koho?

Naděje probuzená roku 2021 vítězstvím demokratických stran se během jejich vlády rozplývala jak pára nad hrncem. Není divu, praktická politika pětikoalice povětšinou připomínala produkci pohádkového hrnečku, až má nejeden volič chuť na ně zakřičet DOST! A měl by na to plný nárok, připomeňme si namátkou jen ty největší přešlapy.

Koalice Spolu pod vedením ODS neumožnila provést deagrofertizaci, o boji proti dezinformacím pod falešným heslem ochrany občanských svobod ani nemluvě. Výsledkem je drtivý finiš nesystémových stran, válcujících čistou lží a mraky nakoupených botů sociální sítě i mediální prostor. Ministr spravedlnosti se nechá namočit do praní špinavých bitcoinů (snažím se věřit, že jemu samotnému za nehty nic neuvázlo). Ministr zemědělství po třech letech zjistí, že měl vymáhat zhruba sedm miliard neoprávněně vyplacených dotací. To je vlastně úspěch, protože už jednou zmíněný ministr spravedlnosti bohorovně přehlížel popření fyzikálních zákonů v posudku o Bečvě stejně jako stálé odkládání kauzy Čapí hnízdo. Chápejme soudce Šotta, na základě možných výsledků voleb se mu bude lépe formulovat případný výrok o nevině obžalovaného Babiše. Nebo že by došlo na vinu? O rozpočtové odpovědnosti nebo zdanění minoritářů ČEZu snad až jindy, ať ve vás nerozpoutám přílišné vášně.

Piráti pod hrdě vztyčenou plachtou digitalizace najeli na útes, ale dnes už na svém voru opět brázdí moře předvolební agitace proti všem.

Na závěr se podívejme pod STAN. Tam se skrývá neřešený ruský majetek i vliv na naši veřejnost. Ale zároveň tuto stranu musím pochválit. Přestože je druhou nejsilnější stranou ve vládě, daří se jí alibisticky držet stranou a tvářit se podle přísloví „já nic, já Rakušan“. Ale nemylme se, starostové trpělivě čekají na příležitost a ve vhodných okamžicích začínají bojovat. Ne se současnou opozicí o budoucnost naší země! Oni bojují o nespokojené voliče svých koaličních partnerů. Asi nechtějí být vládnoucí silou, jim stačí když budou mít dostatek seslí pro své vedení.

Má cenu tu sestavu volit? Sám jsem odmítl kandidovat za SPOLU, abych nedělal svým vnoučatům ostudu. Ale volit půjdu, abych jim nezkazil životy.

Protože kdo stojí proti vyjmenovaným stranám? SPD, které pod heslem „Ne válce“ chce na Břevnově Okamurovi dostavit další válce. Bolševici spoléhající na to, že jsme během 36 let blahobytu zapomenuli na jejich zločiny páchané předcházejících 41 let. Klausovi pohrobci, hajlující motoristé, se tváří jako pravice která se tulí k levici. A hlavně nesmíme zapomenout na súdruha hen z teho oného hodného ŠtB, který chce jakýmkoliv způsobem zabránit vyšetřování sebe a svých firem a udržet prostřednictvím státního rozpočtu penězovod z našich kapes do své kapsy.

ANO – ale fuj, co to plácám. Jo, má cenu jít volit – ne kvůli politickým stranám, jejich chybám nebo kampaním. Má cenu jít volit kvůli své budoucnosti, pro budoucnost našich dětí a celé země. Má cenu jít volit, a zvolit si koho chci volit. Volbou bez využití preferenčních hlasů totiž budeme volit jen ty, kteří nám už ukázali, co dovedou.

Chce to změnu. Proto budu kroužkovat ty, kteří v politice zatím nezapustili kořeny. Ty, kteří jsou zvyklí se živit vlastní prací. A budu doufat, že v parlamentu nezvlčí. Já budu kroužkovat Lukáše Otyse, u kterého tu jistotu mám. A vás všechny prosím – jděte volit a kroužkujte. V každém kraji se na kandidátce některé demokratické strany musí najít aspoň jedna mladá, neušpiněná naděje naší politiky, naší země, naší budoucnosti.

Z karlovarského kraje se s vámi loučí Igor Hroznata Adamovič