Rubrika: Esej

Doba adventní přímo vybízí k rozjímání, a já zvažuji účelnost svého veřejného pinožení dvou posledních let. Sedím před monitorem a místo klasického komentáře se mi pod prsty líhne cosi na způsob zpovědi. Zřejmě to způsobil svým dotazem na twitru @MedvedMisa. Ano, i já jsem se svým vstupem do TOP09 stal chtě nechtě zodpovědným za vše, co se okolo nás děje. A nemá cenu se vymlouvat na to, že nejsem v parlamentu, ve vládě, v čele strany. Jednoduše jsem součástí představení, kterému se říká politika.

Po volbách roku 2017 se přes svou minulost stal premiérem Andrej Babiš. Ačkoliv se dostatečně představil už ve svém prvním vládním působení, ve volbách zvítězil. S pouhými 78 poslanci dostal od Miloše Zemana příležitost sestavit vládu. Všichni víme, že neštěstí nechodí samo, ale v prosinci jakoby si mohlo nohy uběhat. Nejprve spadla v Tróji lávka přes Vltavu a Babiš byl jmenován premiérem. Na Ostravsku nás sice varovalo zemětřesení, ale prezident měl svou hlavu a jmenoval Babišovu menšinovou vládu bez podpory parlamentu.

A pak už se to jen zhoršovalo

Miloš Zeman byl podruhé zvolen prezidentem; výbuch v chemičce Synthos; ČSSD se rozhodla spáchat sebevraždu vstupem do koaliční vlády premiéra Babiše; výbuch demokratických stran v komunálních volbách; výbuch metanu v Dole ČSM ve Stonavě na Karvinsku; výměny ministrů podle vzorce horší za špatného a nejhorší za horšího; povodně; Křeček ombudsmanem; koronavirus; začátek vysílání CNN Prima News; demolice Rady České televize parlamentem; Karel Havlíček, ministr dopravy který si místo spánku pouští vláčky proti sobě; Bečva opakovaně otrávená kýmkoliv, jen ne firmou DEZA vlastněnou premiérem Babišem; státní rozpočet zřízený polyglotkou Schillerovou hůř než orkánem; tornádo na Moravě.

Byly tedy i světlejší chvilky, jako třeba vyhrané krajské a senátní volby. Nebo tříleté jednání Ústavního soudu, který poněkud napravil nerovnost hlasů a zrušil část volebního zákona. A hlavně vítězné parlamentní volby, které nám daly naději na hromadně vzývanou změnu k lepšímu.

Jak se mohl Zeman s Babišem dostat k moci?

Jejich cesta k demontáži demokracie u nás započala ihned po Sametové revoluci, neměli jsme logicky tradiční politické struktury. Svou představu toho pravého konzervativního ducha, trhu bez přívlastků, nám začali kázat podnikavci s veksláckou mentalitou, kteří se pružně propojili s bývalými bolševiky. Na druhé straně to nebylo o nic lepší. Z větší části proto, že ČSSD vedl strůjce akce Olovo, za kterou by je sám zasloužil. Kvůli tomu se u nás neutvořila pravice ani levice hodná toho jména. Situaci dorazila oposmlouva. Občanská aktivita byla našim mocichtivým kumpánům zleva doprava nevhodná, stačilo jim naše hlasování ve volbách. Běžnou praktikou se stalo před volbami voliče obelhat a zmanipulovat. Nebyla žádná snaha s námi mluvit, porozumět našim problémům a potřebám, přesvědčit nás o nutnosti nepopulárních kroků.

Proto tak snadno některé z nás svým předstíraným zájmem dokázali zpracovat populisté. Další ztratili ideály, chuť a vůli se jakkoliv angažovat. Ale přesto se poslední volby zdařily až neočekávaně.

Kdo stál za tou změnou, kdo ji způsobil? Přiznejme si, že to nebyly vyčpělé politické strany, které i přes veškerou snahu působily v opozičních lavicích převážně impotentně. Poděkujme Milionu chvilek pro demokracii, který vybudil veřejnost k demonstracím, ke vstupům do politiky. Nemyslím tím pouhou stranickou příslušnost, ale iniciativní působení, aktivitu na sociálních sítích, na ulicích při volbách.

Kdo Babiše se Zemanem drží u moci?

Ač to zní neuvěřitelně, je to designovaný premiér Fiala a jeho budoucí ministři. V době, kdy mohl a měl aplikovat článek 66, ztratil tah, čas a možná i celou partii. Bylo to váhání dáno spoléháním na Boží mlýny? Nebo se opravdu sjednala dohoda o neútočení mezi Zemanovými lidmi a brněnským křídlem ODS, s využitím dobrých osobních kontaktů s ČSSD ještě z oposmluvních dob?

Vyloučit se nedá nic, ale kvůli tomu teď sledujeme podivný rituál porušování Ústavy. Jakousi obětní frontu k teráriu nebezpečného plaza, udržovaného v přijatelné náladě přinášenými obětinami. Dopředu je jasné, že jednomu obětujícímu jeho snaha o správné odpovědi ani dárek nepomohou, a stane se obětí sám.

A přesto tuto hru všichni ochotně podstupují. Zřejmě proto, aby nekomplikovali přislíbené jmenování vlády a ponechali Zemanovi pocit důležitého aktéra. Zapomínají ale na schopnosti Miloše Zemana, právem nazývaného Mlha. Jemu nikdy nešlo o principy, obecné blaho, ani o stabilitu země. Vždy dokázal vytěžit maximum z toho, že jeho oponenti jsou bez podpory, slabí a rozhádaní. Tak se choval i jako prezident. Mohl snad pod příslibem postu premiéra zapomenout politolog Fiala na Lánský puč, hrátky s ministerskými nominanty, útoky na BIS, Senát a soudy?

Bylo naprosto logické, že Zeman bude svými obstrukcemi držet pod krkem Babiše ve vládě stejně jako Fialu v jejím očekávání a celá koalice začne drhnout na rozporech. Nyní tak činí kádrováním navržených ministrů a premiér Fiala má za to, že je to Zemanovým právem. Očekává, že po ukončení pohovorů bude vláda jmenována. Obávám se, že Fiala posuzuje Zemana podle sebe.

Zeman ale už zjistil, že vláda změny převzala servilitu k němu od vlády Andreje Babiše. Proč by si naplno neužil konec svého politického života? Kdo mu zabrání odmítnout jmenování vlády? Nebylo by to poprvé. Pochybuje snad někdo, že by se Zeman nedokázal vzepřít i Ústavnímu soudu? Ostatně, na ústavní žalobu nemá vládní koalice dostatečnou parlamentní podporu. Projevy dobré vůle jsou Zemanem chápány jako slabost, a pro slabé a poražené má pouze pohrdání. S naprostou jistotou můžeme očekávat nejmenování některého ministra.

Kdo ztratí svou odvahu, už ji nenajde. Nejtěžší je první útěk z boje, ty další jsou snazší a snazší. To si začínají členové budoucí vlády uvědomovat, a proto reagují stále podrážděněji na otázky novinářů, na reakce svých voličů. S tím ale promyšleně pracuje Zeman, on takto připravuje rozkol s nespokojenými voliči a následný pohodlný nástup Babiše na Hrad.

A Babiš? Ten se může jen spokojeně usmívat a nedělat vůbec nic. Snad jen doufat, aby se zapomenulo na jeho kauzy a nikdo je nepřipomínal. Kdo by to ale dělal? Koalice má svých starostí dost a novináři se věnují vládě nastupující.

Ostatně, nikdo se jim nemůže divit. Věslav Michalik se soudně přiznaným střetem zájmů si s vidinou ministerského křesla stoupl přímo do lejna a nakonec byl rád, že mohl odejít rádoby důstojně, potřísněn až vysoko na lýtkách.

Pavel Blažek se svými kontakty na Miloše Zemana a Marii Benešovou je snad dobrý pro zprostředkování dohody, ale ministr ve vládě změny? Podezření z opakovaného střetu zájmů jako radní Městské části Brno-střed, kde jeho žena měla téměř monopol na exekuce, nebo jako státní zástupce v kauze Diag Human snad znamená nejsme jako oni? Nechme stranou zatím neuzavřenou Blažkovu účast ve Stoce, ale co jím podepsané vydání Alexeje Torubarova do Ruska, které bylo podle nálezu Ústavního soudu z června 2014 protiprávní? A z jakého důvodu nezveřejňuje účetní závěrky ve sbírce listin obchodního rejstříku společnost Slide, ve které Pavel Blažek drží poloviční podíl?

Bez ohledu na jeho kvality představuje Pavel Blažek pro budoucí vládu příliš snadný terč.

Reputace vlády změny už dostala na zadní část těla

A to tak, že se nebude moci pohodlně, natož důstojně posadit značnou část svého funkčního období.

V hlavě mi zní Zemanův povolební vzkaz Drahošovým voličům. Jakže to říkal?, že mají držet hubu a krok? Bohužel, i když ne tak vyhroceně, dočkali jsme se podobného vyjádření i od nově zvolených politiků. Je zajímavé, že se budoucí ministryně obrany nezaměřila na voliče ANO nebo SPD, ale dostala se do sporu s voliči vládních stran, a řadu z nich si zablokovala. Mnoho členů „Twitter úderky“ znám nejen virtuálně, ale i osobně a pokládám je za své přátele. Jsou to lidé s pevným morálním postojem, ctící principy. Zbavit se zpětné vazby od nich je nemoudré a neprozřetelné, a vysílá to velice nepříznivý obraz budoucí vlády.

Co si s tím mohu já osobně počít? Stal jsem se politikem? Ano, shodou okolností stal. Co mohu udělat dál? Vzdát to s nadáváním na špinavou politiku po první srážce s realitou? Nebo si z vývoje něco vzít, poučit se a snažit se jít dál cestou, která mi bude dávat smysl, a na které se budu snažit nezašpinit?

V politickém životě budu dodržovat principy a vyhýbat se zblažkovaným dohodám. Dál se budu s lidmi nejen na sociálních sítích bavit o všem, co je součástí jejich života. A nebudu je za jejich názor blokovat, snad s výjimkou vulgarit, což ostatně dělám už teď. S tímto chci jít dál v TOP09 i v komunálních volbách, které nás do roka čekají. A budu doufat, že budoucí vláda a vedení všech pěti vládních stran se poučí ze svých chyb. Jinak je budou muset vyměnit ti, kteří se na Letné a na mnoha jiných místech občansky probudili.

Protože znovu usnout, to už si nesmíme dovolit.

Nebývale mne oslovila esej Sebevražda Západu se děje na základě algoritmu. Nejprve vyvolala naprostý souhlas. Při opakovaném čtení se ale dostavily pochybnosti a připomínky. Rozporovat teze mediální analytičky a publicistky, kterou považuji za jednu z nejlepších ve svém oboru, a to nejen v našem domácím rybníčku, mne zřejmě nabádá nemístně přebujelé sebevědomí. Omlouvám se tímto paní Alvarové, ale své myšlenky už nezastavím.

Středověk

Jako důvod prvního epistemického zvratu uvádí A. Alvarová lišící se interpretace Bible po vynálezu knihtisku. Uznávám, že tato změna paradigmatu poznávání reality, spolu s následným sdílením osobních názorů, zapříčinila rozkoly napříč zeměmi, národy, společenskými vrstvami i rodinami. Ve výsledku vedla i k náboženským válkám v Evropě. Nesmíme ale opomenout našeho Jana Husa a jeho následovníky v 15. století. Už ve 12. stol. se Evropou šířily myšlenky albigenských, valdenských a bogomilů. A co velké schizma z 11. stol., trvale rozdělující západní a východní křesťanství? Šíření vlastních názorů na výklad Bible, bez ohledu na učení autorit, nebylo způsobeno knihtiskem, tímto novým, relativně laciným a snadným šířením informací. Nemusíme se pochopitelně omezovat na Bibli, ale ta je vhodným příkladem jako první tištěná kniha v Evropě, vydaná roku 1452. Evidentně jsme si v šíření věroučných rozdílů, bludů i pravd před Gutenbergem vystačili s brkem a pergamenem a často jen s mluveným slovem.

Novověk

Vznik internetu bezesporu umožnil šířit v nově objeveném informačním vesmíru informace i dezinformace, fakta i manipulace. Každý má možnost formovat či deformovat názory široké veřejnosti. Míra dopadu už není omezena osobním stykem, charismatem osobnosti, dokonalostí čteného textu. Jsme zahlceni informačním smetím, mezi kterým nám uniká skutečnost.

Naprosto souhlasím s A. Alvarovovou v tvrzení, že problematická je záměna vlastních názorů za fakta odborníků. Místo vyjádření skutečných znalců, vědců, lékařů, politologů nebo filozofů většinová populace hltá raději pseudonázory kvazicelebrit (viz četná vyjádření ke koronakrizi) anebo politických podnikavců se zřetelnými rysy psychopatické osobnosti. Příklady nemusíme hledat nijak daleko. Komu nepostačí návštěva v Lánech nebo Strakovce, může si přečíst pár twítů Chromého kačera Donalda.

Co je ještě horší, každý nedovzdělaný jedinec má možnost tyto nesmysly sdílet a šířit je dál, mezi sobě podobné, ve své názorové bublině. Nesvádějme to jen na nedostatečné vzdělání. Ověřování faktů je slabou stránkou i mnoha jedinců ověnčených tituly. Svůj postoj ke vzdělanosti jsem už dříve vyjádřil v eseji Nástup nevzdělaných a málemvzdělaných. Neochota či neschopnost ověřit si čtený text souvisí se stále sílícím odklonem od zdrojů čtených ke zdrojům audiovizuálním. To popsala A. Alvarová obratem aliterární století, ve kterém není čas na ověřování informací, na kritické myšlení a dokládání důkazů. Zavinil to opravdu internet a počítačová technika?

Jedním z nejčastěji se objevujících zdrojů autorů konspiračních bludů, eufemisticky označovaných teorie, jsou tzv. Protokoly siónských mudrců. Od jejich prvního vydání 1903 v carském Rusku byly opakovaně mnoha odborníky odhaleny jako nesmyslný kompilát starších antisemitských a satirických děl. K sepsání tohoto pejorativního svazku nebyla použita informační technika. Přesto je to stále živý zdroj konspirátorů a antisionistů. Dnes je pochopitelně šířen a sdílen zejména pomocí internetu.

Jaký je rozdíl mezi rozdělováním společnosti, mezi štvaním jednotlivých tříd, skupin či národností proti sobě v podání Trumpa, Babiše, Hitlera a Stalina? První dva z jmenovaných používají sociální sítě. Ale používané metody i dopad jejich konání jsou prakticky stejné jako u jejich předchůdců. Myslím, že přístupnost médií naopak brání pevnějšímu uchopení moci současným nedemokratickým politikům. Pochopitelně jsem si vědom vlivu rozdílů mezi totalitou a demokracií, která u nás degeneruje v ochlokracii.

Facebook

Nelze nesouhlasit s tvrzením, že dnešním celosvětově dominantním a mainstreamovým distributorem informací je fcb. Jeho vývoj od spojování spolužáků a rodinných příslušníků, přes celosvětovou pavučinu využívající a zneužívající intimní data  uživatelů, postoupil až k jejich ovlivňování cílenou distribucí předkládaných informací. Dnes je tento oligopol distribuce informací problémem celého světa. Ovládnutím reklamního trhu likvidovaná média nezvládají bitvu o svá přežití. Jejich část se coby kořist politických podnikavců stává pouhým nástrojem pro šíření klamavé reklamy a propagandy svého majitele, čímž naprosto ztrácí kredibilitu. V mnoha redakcích opravdu není místo pro žurnalisty pracující s fakty a vlastním, nezávislým myšlením. Stačí metoda středoškolské seminární práce používající ctrl-c, ctrl-v, trochu ohladit okopírované odstavce a rychle k uživatelům. Na sociálních sítích se skuteční žurnalisté jen těžko uchytí, zde se těší větší pozornosti jednoduchá tvrzení ještě jednodušších kvazicelebrit. Prostor fcb je přehlcený informacemi a dezinformacemi, fakty spolu s polopravdami a čistými nepravdami podávanými jako názory. Zde se snadno loví politikům nehodným toho jména, stejně jako trollům ať už placeným či dobrovolným ve službách tuzemských agentur nebo dokonce zahraničních mocností.

Umělá inteligence analyzuje uživatele fcb, takže nás zná lépe než naši blízcí. Utvrzuje nás v našich názorech tím, že nás spojuje pouze s podobně uvažujícími profily skutečnými i falešnými. Naše názory jsou dokonce formovány nám předkládanými tvrzeními, kterým slepě věříme bez ověření jako všichni v naší bublině. Ano, šíření informací na celém světě je řízeno technologií, kterou jsme si stvořili. Může za to ale tato technologie, její tvůrci nebo snad naivní uživatelé?

Je cesta ven?

Co bude následovat v našem civilizačním okruhu? U tvůrců a majitelů sociálních sítí můžeme apelovat na „pokrok v mezích zákona“. Bezvýsledně, protože tučný zisk přehluší jakýkoliv cit pro mravnost natož svědomí. Uzavřít Pandořinu skříňku technologického rozvoje a pokroku opatřeními zákonnými se pochopitelně nepodaří (tučný zisk umožňující investice do lobbingu viz výše). Nezákonnými způsoby své cíle neprosadili ani luddité. Takže kola populismu, manipulací, polopravd a lží se budou točit dál, a stále rychleji. Můžeme se dočkat časů, ve kterých budeme s láskou a dojetím vzpomínat na Trumpy a Babiše, protože po nich mohou nastoupit neohitlerové. Nepředpokládám, že budou mít pravdu prorokové přivolávající všeobecnou krizi, rozvrat a zkázu naší civilizace. Euroatlantický civilizační okruh se ovšem dočká podstatných změn, dojde k celosvětovému poklesu ekonomiky, a tedy životní úrovně i kultury. To se dotkne zejména nejvyspělejších zemí, mezi které se počítáme i my. Nezavírejme oči nad faktem, že jsme si žili jako ta příslovečná prasata v žitě. Ekonomická krize byla na spadnutí, a rozšíření čínského viru s opakovanými lockdowny tuto nastupující krizi výrazně přiživilo a zcela překrylo.

Přes všechno výše uvedené ale nesouhlasím s tvrzením, že sebevražda Západu se děje na základě algoritmu. Neděla se díky karolinské minuskule, díky knihtisku, díky masmédiím jako je tisk, rozhlas, televize. Proti všem těmto formám šíření informací se zdvihl neúspěšný odpor a volání po jejich regulaci. Po nástupu nové formy šíření informací se tato stala vždy cílem kritiky, mnohdy oprávněné, a její předchůdce byl idealizován.

Co nás čeká?

Nevím to, stejně jako to neví nikdo. Faktem je, že se naše společnost stále rychleji poltí. Více a více lidí má dojem, že se ztrácí v dnešním světě, že mu nestačí a nerozumí. Snadno se pak stávají cílem záměrného ovlivňování nástupců proslulé Cambridge Analytica. Musíme se zamyslet nad tím, jak naše spoluobčany vrátit na společnou palubu a nenechat je vzdorovitě se zavírat v podpalubí. Nezesměšňujme je ani nechtějme mít z nich ekonomy nebo ajtíky. Možná na to všichni nemají, ale jsou nezastupitelní v prvovýrobě i ve službách. Zdá se jim, že přicházejí o své místo a svou důstojnost. To je podle mne klíčový problém dneška, nikoliv překotný rozvoj informačních technologií či algoritmů.

Všechny starověké říše prosperovaly a expandovaly po dobu, kdy jejich společnost byla pevně strukturovaná. Zanikaly v okamžiku, kdy se základna pyramidy, typicky producenti potravin, už necítila být součástí celku. Například římští plebejci žijící svým způsobem na okraji společnosti postoupili své místo v zemědělství i v legiích otrokům a barbarům. Nástup kolonátu na tom už nic nezměnil. Lid se necítil být součástí státu, ocitl se ve vnitřní emigraci. Nastavil si systém „my a oni“, který si dobře pamatujeme pod bolševikem. Je jedno, jestli poslední ránu římské říši zasadily zbraně barbarů, klimatické změny, vulkanická zima nebo kterýkoliv jiný uvažovaný faktor. Desetiletí se čekalo už jen na příslovečnou poslední kapku. Proč? Protože struktura společnosti už pevně nestála na svých základech. Prakticky totéž platí o říších v Mezopotámii, o Egyptu, o Persii. A totéž se v novověku stalo i všem komunistickým vazalům SSSR. Žádná země nedokáže přežít bez alespoň základní loajality svých občanů.

O tuto loajalitu musíme bojovat. Udržíme-li si ji alespoň částečně, dokážeme jako státní útvar i jako západní civilizace obstát, byť se ztrátami v hybridních válkách, stejně jako ve válce s profikorupčním hnutím ANO a jeho majitelem, takto dotačním cizopasníkem. Nezmění na tom nic sebepropracovanější algoritmy ani guru Mára.

Jestliže ale připustíme ztrátu loajality většiny občanů, bylo by pro nás lépe vrátit se před 28. říjen 1918. Reálně by nám jinak hrozilo, že se staneme loutkou kremelskou (pekingskou), anebo relativně samostatným babišistánem.

Otázka zní, jak tuto loajalitu udržet, a jak ji získat alespoň u části voličů, kteří dali svůj hlas a svou důvěru nesystémovým stranám a „osobnostem“. Jejich volba je projevem nesouhlasu s vývojem společnosti a oné vnitřní emigrace, o které jsem se zmínil v souvislosti s římským impériem. Bude marné poukazovat, že případná změna by jim neposloužila a jejich životní úroveň by prošla obdobným propadem jako životní úroveň římského občana, který se dostal do područí Langobardů či Franků. Neuvěří nám stejně jako lotyšští revolucionáři nevěřili svým kněžím varujícím je před hydrou bolševismu. Ze svých ideálů bolestivě procitali v dobytčácích, kterými je Rusové hromadně expedovali na Sibiř spolu s jejich kněžími.

Netýká se to jen nás. Týká se to většiny Evropy a zemí bývalého britského impéria v Severní Americe a Tichém oceánu. Toto je podle mého soudu skutečná hrozba předznamenávající sebevraždu Západu. Nikoliv algoritmy, nebo jejich zneužívání pro osobní cíle či v hybridních válkách.