Dávno předávno, že už si to ani nejstarší babičky nepamatují stávala tam, co je dnes vesnička Ruprechtov velká tvrz. Ona to vlastně nebyla pořádná tvrz obydlená, spravovaná a chráněná nějakým zemanem, kdepak! Byl to takový větší statek, obehnaný palisádou ze silných kmenů. Ale hlavně to byla lotrovská peleš, osídlená jakýmsi Ruprechtem, kterému se po jeho skutcích přezdívalo Strašlivý. On si Ruprecht nechával vznešeně říkal rytíř, ale ve skutečnosti to byl prachobyčejný lapka. A jeho čeládka, to nebyla ani tak čeládka, ale popravdě obyčejná loupežnická banda. Ruprecht je posílal loupit na Nejdecko i Ostrovsko, takže si místní ani kupci na cestách před ním nikde nebyli jisti. Často se loupežníci vypravili i do Hroznětína, ba až do Merklína pro obživu, a sedláci pak neměli co do huby.
Na tvrzi Ruprechta Strašlivého se hromadily poklady, a u krále se zase hromadily stížnosti na Ruprechtovo řádění. Ale od krále je do pohraničních hor zvaných Krušné daleko, a tak Ruprecht, nikým nerušen, řádil dál. Jednou takhle Ruprecht se svými knechty přepadl procesí poutníků na cestě do kláštera na Mariánské. Jak už bylo jeho zvykem nemilosrdně loupil, krutě zabíjel a chutě násilnil a svou družinu povzbuzoval k podobným ohavnostem. Tu jedna dívka, kterou měl v práci zrovna sám Ruprecht, jej před svou smrtí proklela se slovy „Když se chováš jako divoký pes, ať se z tebe po tvé smrti divoký pes stane!“ a vydechla naposled. Prokletí vyslovená v okamžik smrti se prý vyplní vždy, i když si někdy dají načas. A to byl i Ruprechtův případ.
Netrvalo to nijak dlouho a ke stížnostem kupců se připojil tepelský klášter, jemuž tehdy patřilo zboží hroznětínské. Stížnost kláštera měla svoji váhu, a tak král vyslal své hejtmany s vojskem proti Ruprechtovi. Po krátkém obléhání byla tvrz dobyta, v krutém boji byli pobiti téměř všichni Ruprechtovi knechti, Ruprecht byl zajat, mučen a čtvrcen. To proto, že Ruprechtův poklad nikdo nikde nenašel. Ale Ruprecht ani na mučení cestu k němu neprozradil. Ti z Ruprechtovy čeládky, kteří přežili boj a bylo jim odpuštěno, se usadili okolo rozbořené tvrze, a založili Ruprechtov. A po tom Ruprechtově a širokém okolí od té doby za bezměsíčných nocí pobíhá divoký, zlý, velký a černý pes, kterého se všichni bojí.
Povídá se, že teprve až se najde ten, kdo se psa v noci při náhodném setkání nezalekne, ale vlídně ho osloví, nakrmí a přijme za svého, pak teprve bude Ruprechtovo prokletí zlomeno. Černý pes bude osvobozen a ten spravedlivý člověk odměněn. Pes jej přivede k místu, kde jsou zakopány poklady nahromaděné strašlivým Ruprechtem, pomůže je vyhrabat a sám se pak rozplyne. Teprve potom dojde odpuštění i Ruprechtova duše, hříchy černá tak, jako ten pes.