Brzy budeme volit, ale koho?

Naděje probuzená roku 2021 vítězstvím demokratických stran se během jejich vlády rozplývala jak pára nad hrncem. Není divu, praktická politika pětikoalice povětšinou připomínala produkci pohádkového hrnečku, až má nejeden volič chuť na ně zakřičet DOST! A měl by na to plný nárok, připomeňme si namátkou jen ty největší přešlapy.

Koalice Spolu pod vedením ODS neumožnila provést deagrofertizaci, o boji proti dezinformacím pod falešným heslem ochrany občanských svobod ani nemluvě. Výsledkem je drtivý finiš nesystémových stran, válcujících čistou lží a mraky nakoupených botů sociální sítě i mediální prostor. Ministr spravedlnosti se nechá namočit do praní špinavých bitcoinů (snažím se věřit, že jemu samotnému za nehty nic neuvázlo). Ministr zemědělství po třech letech zjistí, že měl vymáhat zhruba sedm miliard neoprávněně vyplacených dotací. To je vlastně úspěch, protože už jednou zmíněný ministr spravedlnosti bohorovně přehlížel popření fyzikálních zákonů v posudku o Bečvě stejně jako stálé odkládání kauzy Čapí hnízdo. Chápejme soudce Šotta, na základě možných výsledků voleb se mu bude lépe formulovat případný výrok o nevině obžalovaného Babiše. Nebo že by došlo na vinu? O rozpočtové odpovědnosti nebo zdanění minoritářů ČEZu snad až jindy, ať ve vás nerozpoutám přílišné vášně.

Piráti pod hrdě vztyčenou plachtou digitalizace najeli na útes, ale dnes už na svém voru opět brázdí moře předvolební agitace proti všem.

Na závěr se podívejme pod STAN. Tam se skrývá neřešený ruský majetek i vliv na naši veřejnost. Ale zároveň tuto stranu musím pochválit. Přestože je druhou nejsilnější stranou ve vládě, daří se jí alibisticky držet stranou a tvářit se podle přísloví „já nic, já Rakušan“. Ale nemylme se, starostové trpělivě čekají na příležitost a ve vhodných okamžicích začínají bojovat. Ne se současnou opozicí o budoucnost naší země! Oni bojují o nespokojené voliče svých koaličních partnerů. Asi nechtějí být vládnoucí silou, jim stačí když budou mít dostatek seslí pro své vedení.

Má cenu tu sestavu volit? Sám jsem odmítl kandidovat za SPOLU, abych nedělal svým vnoučatům ostudu. Ale volit půjdu, abych jim nezkazil životy.

Protože kdo stojí proti vyjmenovaným stranám? SPD, které pod heslem „Ne válce“ chce na Břevnově Okamurovi dostavit další válce. Bolševici spoléhající na to, že jsme během 36 let blahobytu zapomenuli na jejich zločiny páchané předcházejících 41 let. Klausovi pohrobci, hajlující motoristé, se tváří jako pravice která se tulí k levici. A hlavně nesmíme zapomenout na súdruha hen z teho oného hodného ŠtB, který chce jakýmkoliv způsobem zabránit vyšetřování sebe a svých firem a udržet prostřednictvím státního rozpočtu penězovod z našich kapes do své kapsy.

ANO – ale fuj, co to plácám. Jo, má cenu jít volit – ne kvůli politickým stranám, jejich chybám nebo kampaním. Má cenu jít volit kvůli své budoucnosti, pro budoucnost našich dětí a celé země. Má cenu jít volit, a zvolit si koho chci volit. Volbou bez využití preferenčních hlasů totiž budeme volit jen ty, kteří nám už ukázali, co dovedou.

Chce to změnu. Proto budu kroužkovat ty, kteří v politice zatím nezapustili kořeny. Ty, kteří jsou zvyklí se živit vlastní prací. A budu doufat, že v parlamentu nezvlčí. Já budu kroužkovat Lukáše Otyse, u kterého tu jistotu mám. A vás všechny prosím – jděte volit a kroužkujte. V každém kraji se na kandidátce některé demokratické strany musí najít aspoň jedna mladá, neušpiněná naděje naší politiky, naší země, naší budoucnosti.

Z karlovarského kraje se s vámi loučí Igor Hroznata Adamovič