Kdo je to politik? Člověk, který vede zemi vpřed. Kolik jsme ale v čele naší země měli ve skutečnosti politiků? Pramálo.
Ti, kteří se za politiky označují a cítí se jimi jsou ve valné většině pouze instantní náhražkou politika. Jsou to ve valné většině lidé, kteří nechtějí a zřejmě ani neumí vést nic, natož zemi vpřed. Marketéři je naučili od skutečných politiků odkoukaná gesta a odposlouchaná slova a oni stoupají po stranických příčkách ne podle svých schopností, ale podle svých ambicí. Nejen že nechtějí vést, oni ani nechtějí nic dělat. Vždyť kdo nic nedělá, ten nic nezkazí a chyba by jim mohla překazit slibné politické živobytí. On ten politický chlebíček sice není tak tučně mazaný, jak si většina občanů představuje, ale ukažte mi povolání, kde můžete téměř 35 let předstírat práci v parlamentu, „vystudovat“ přitom práva a vypadat jako důležitý člověk? Pěkný další den v parlamentu tímto přeji Marku Bendovi!
Ti, kteří tak vysoko nevystoupají čekají na svou příležitost a doufají, že to jednou vyjde. Trpělivě čekají, kdy se na ně to zpropadené volební štěstí usměje. Ono prý když se unaví, sedne i na vola. A tak jako praví volové nepřetržitě přežvykují témata jako je počet krajů, liberalismus, manželství pro všechny, odkládají důchodovou i daňovou reformu, …
Dva oposmluvní škůdci, kteří si už kdysi rozdělili celý stát na sféry vlivu pro své pasáky nechali své strany přicucnuté na státní cecík střídat se ve Strakovce tak, aby si navzájem nešlapaly na malíčky. Korupční klientelismus prorostl celou státní správou a zdálo se, že je to na věky. Občané byli přesvědčováni, aby se o politiku zajímali jen v době voleb a jindy ji nechali profesionálním politikům – tedy těm instantním náhražkám. Komu se to nelíbilo, ten měl smůlu. A když už se našel nějaký naiva, který vstoupil do politické strany, tak narazil na zavedené pořádky. Mohl se jim přizpůsobit a čekat až na něj přijde řada, aby se dostal ke korýtku, anebo to vzdát a s brbláním o svinské politice vypadnout.
A tak se tu postupně vytvořila jakási ekologická nika „české politiky“. Taková zahnívající bažina, kterou tu a tam odspoda probublával hnilobný puch Olova, Bambergu, křišťálově čistého financování bytu, Sarajevského atentátu, …
A v té bažině, kryt „politiky“ čile rejdil, prosperoval a tučněl jeden krysák. Až jej jednoho krásného přestalo bavit živit „politiky“ a založil si vlastní stranu. Spočítal si, že stovky malých prasátek u plných korýtek bude výhodnější nahradit jedním velkým, tučným krysákem. Monopol je přece výhodnější, než konkurence. I když o konkurenci v té naší zahnívající bažině snad ani mluvit nešlo.
Co na to naši politikové? No coby, nic. Naučili se čekat na vítězné volby a neškodit současnému držiteli Strakovky. Tak čekají na volby a neškodí. Zatímco krysák válcuje zemi, instantní náhražky to zaraženě sledují.
A země čeká na Godota? Nebo na spasitele? Jenže nás nikdo nespasí. Dřív než krysák spase celou zemi se mu musíme postavit sami.
Kdo se poučí z krysového vývoje?