Jednoho podvečera se Jeník Wiatr vracel z Lípy přes Dolní, Střední a Horní Kaff domů. Nijak nespěchal, nohy ho bolely až běda. Hodný kus cesty nad Horním Kaffem uslyšel z lesa hlasitý smích a dívčí štěbetání. Zašel si kousek z cesty podívat se, kdo je na pasece a co tam dělá. A těch pár kroků předznamenalo celý jeho osud. První, co přes maliní uviděl byly dva silné, světle hnědé copy houpající se před plným výstřihem. Srdce mu najednou tlouklo jak zběsilé, dech se v krku zastavil a pohled ne a ne se odtrhnout od těch těžkých, mládím nalitých prsou. Až po chvíli mu došlo, že dívky zmlkly, stojí a dívají se na něj. Uvědomil si, jak a hlavně kam pořád zírá a začal červenat. Všiml si, že je červená i ona, že rozpačitě pomrkává vodovatě modrýma očima, jednou rukou se marně snaží přidržet blůzku výš ke krku a v druhé před tělem drží džbánek s malinami. Vykoktal ze sebe pozdrav, smekl klobouk, neochutnal nabízené maliny a šel rychle domů. Za sebou zaslechl opakované výbuchy hlasitého dívčího smíchu, které jej doprovázely ještě daleko.
Večer nemohl usnout, pořád se mu vracel pohled na předkloněnou dívku a ty copy houpající se před… ani nemyslet! Zkusil se pomodlit a usnout, pak si šel uvařit čaj. No jo, ale ten si vaříval ze sušených malinových listů a tím nijak nepomohl své rozrušené představivosti. Po delším převalování konečně usnul. Ještě nad ránem se ale vzbudil a zjistil, že by měl převléct povlečení i sebe, a hlavně se sám pořádně umýt. Pěkných par dnů mu nic nešlo od ruky, nechutnalo mu, nemohl pořádně spát a pořád se mu vracel pohled pod houpající se copy. Nejen že se na ni nedalo zapomenout, ale právě naopak. V duchu ji vídal stále častěji a všechno mu ji připomínalo. Maliny, tvar kopce, barva oblohy, houpající se větve, náhodné seskupení mraků. Nevěřil by nikdy, co všechno připomíná dívčí oči nebo ňadra. Ať dělal, kde dělal, nohy ho každý večer donesly na paseku, na které ji poprvé uviděl. Během toho týdne se ještě třikrát budil, myl a převlékal. Když v sobotu večer stál v posledních čistých podvlíkačkách nad plnými neckami s ložním i spodním prádlem, uvědomil si, že od té doby co nastoupil do služby nebyl ještě v kostele. V neděli zrána se proto důkladně oholil a upravil a zašel do Abertam ke zpovědi a na mši.
Pan farář jej před mší ve zpovědnici vyslechl, chvíli si mručel pod fousy, pak mu jaksepatří promluvil do duše. Po rozhřešení jej ale pozval na skleničku jeřabinky před obědem a také na oběd na faru, prý aby se lépe poznali. Dopoledne uteklo jako voda, sklenička nebyla jen jedna a oběd, ten byl po roce jeho mládeneckého stravování převýborný. Pan farář jej při loučení pozval do hospody, prý tam roky každou sobotu s kantorem a starým lesmistrem hrávali taroky. Po odchodu lesmistra na penzi po něm zbyla u stolu volná židle. A poradil mu ještě, aby si cestou domů zašel na Modesův statek, že je tam z Abertam příjemná procházka a má to skoro po cestě. Chleba nebo sýr tam může určitě taky koupit, chleba mívá tamní hospodyně obzvlášť dobrý. Lidé říkají, že má nejlepší pec široko daleko. Chleba peče jako každý v sobotu na celý týden, aby byl v neděli pěkně čerstvý, tak určitě nějaký bude mít. Jeník panu faráři poděkoval za oběd i za rady a šel domů. Na Modesův statek zajít ani nechtěl, ale nakonec šel. Chleba si někde koupit musí, v neděli beztak neměl co na práci a pozdní nedělní odpoledne k procházce úplně zvalo.
Už zdaleka bylo vidět, jak před stavením, na lavičce pod okny sedí hospodář pokuřujíc faječku. Když Jeník vysvětlil, co by rád a že jej posílá pan farář, dostal bochník a navrch jej pozvali na kus řeči, na štípanou buchtu a hrnek čaje s medem. Až se mu dech zastavil a buchta v krku zaskočila když uviděl, kdo mu podává hrnek s čajem. Oba, celí červení, nevěděli kam s očima. Ani jeden si nevšiml, jak po sobě její rodiče pokukují. K odchodu se musel nutit, aby nevypadal nevychovaně a chleba v tom rozrušení nechal na stole. Před branku mu jej přinesla ona. Jeník oknem uslyšel její maminku, jak ji s chlebem posílá a tak konečně věděl, jak se jmenuje. Agnes.
Druhý den si k Modesům večer zašel koupit kozí sýr, třetí den pozdě odpoledne zašel poradit Agnes, kde jsou nejzralejší maliny, a další den ji na těch malinách potkal. Samotnou, bez kamarádek. Moc si toho neřekli. Mlčeli, sbírali maliny, občas se dotkly jejich pohledy, tu a tam ruce nad malinou. Pátý den se jí zeptal, jestli by s ním nešla v sobotu k muzice. Když se sklopenýma očima přikývla, šel hned k ní domů a dovolil se rodičů. Chvíli se po sobě dívali, rozmýšleli, ale povolili. V sobotu po muzice napsal Jeník po dlouhé době dopis matce, že si našel nevěstu. A v neděli po mši šel rovnou k Modesovům požádat o ruku jejich dcery. Hospodář nebyl úplně proti. Ono zeť, který je ve státních službách, to je dobrá partie. Nemá nejvyšší plat, ale má své jisté, a ještě je pod penzí. To se cení vždycky, ale zvláště v době celosvětové krize, kdy je opravdová bída o práci a živobytí všude, natož tady, uprostřed pohraničních lesů. Nápadník sice nebyl místní, ale co, stejně tu bude sloužit až do smrti. To hospodyně by byla celkem pro, Jeník se jí docela zamlouval. Agnes ale ještě nebylo ani 17, byla jejich jediné dítě, a vůbec to bylo tak narychlo…
Odcházel tedy s tím, že si to ještě pořádně rozmyslí, ale ne mu neřekli. A neříkali nic, ani když po práci každý večer zašel za Agnes aspoň na chvíli. V zimě, za velkých chumelenic, ho párkrát nechali přespat v přístěnku, aby se nevracel vánicí a hlubokým sněhem v noci domů a něco se mu nestalo. Maminka pro jistotu sice vždycky spala u Agnes, ale asi měla tvrdé spaní. Tak po Třech králích musel Jeník rodičům prozradit, že se svatbou by se mělo spěchat. Měl z toho dost nahnáno, čekali ten hovor s Agnes oba horší, než nakonec byl. Maminka si trochu zaplakala, tatínek si chvíli pobrblal, ale pak přinesl špiritus a nalil tři sklínky se slovy „Jsi mladá a teď beztak nesmíš!“.
Po svatbě, hned první společné manželské ráno Jeník Agnes pověděl, jak jej vlastně za ní poslal pan farář po zpovědi. Ona mu na to prozradila, že také byla na zpovědi, ale už ve středu večer, hned po tom sbírání malin. Starý pan farář dal dva mladé lidi dohromady přes bochník chleba, aniž porušil zpovědní tajemství.
no to je super.oberkaff (i mittel a unter,znam z detskych let,kdy tam jeste neco stalo..tyto osady nosim stale v srdci.pred rokem jsme s kolitschem navstivili misto,kde byl barak jeho otce,,–v lese v koprivach.jsou tam dve tabule na stromech.,,pres zasli do Lindig/lipy.kde nas vyzvedla moje zena..s babickou jsme vzdy pres tyto kopce chodili zpet do abertam..lzajimave,co pisete…roland