Co je Rusko?

Jak se vidí Rusko? Jako země stojící proti celému světu, který se ji snaží ovládnout a podmanit si ji.

Jak chce Rusko, abychom jej viděli? Jako obrovského, mocného ale mírumilovného medvěda. Bojujícího jen když musí, ale pak vždy až do svého vítězného konce.

Jak vidí Rusko jeho sousedé? Jako nebezpečného dravce nakaženého vzteklinou, který okolo sebe bezhlavě útočí na základě svých halucinací napovídajících mu že je napaden.

Jaké je Rusko skutečně? Obrovské, nebezpečné, se základnou nezměrné lidské síly schopné šílené agresivity. Války tato země vyvolává prakticky nepřetržitě, už od převzetí Moskvy Daniilem Alexandrovičem roku 1273. Opakovaně tato země násilně přebírá území slabších sousedů. U sousedů silných se nepřetržitě pokouší o podporu, případně tvorbu opozice, která umožní Moskvě vstoupit do rozporů a rozšířit své území. Není rozdíl mezi politikou knížectví, velkoknížectví, carství, svazu socialistických republik či ruskou republikou. Z Moskvy vychází koncentrované nebezpečí a zlo.

Právě tak jako ke svým sousedům se pohrdavě, barbarsky a vulgárně vládce Kremlu chová ke svým otrokům. Nezáleží na tom, jestli je oslovuje nevolníku, soudruhu, občane. I bojar či oligarcha je v jeho očích bezcenným rabem jako libovolný mužik. Rozdíly v majetku, vzdělání, obleku, postavení jsou naprosto podružné.

Tito otroci většinově ani nemají potřebu stát se svobodnými lidmi, plnohodnotnými občany. Ne, oni pouze touží stoupnout nejen ve svých vlastních očích a stát se malým, druhořadým carem. To značí po libosti nechat žít nebo týrat jiné, mít své vlastní otroky naprosto závislé na mém vlastním rozhodnutí, ochotné přijmout z mé ruky odměnu, trest nebo rozsudek smrti se stejnou ochotou. Jako je car z Kremlu vládcem celé země, je jemu věrný gubernátor vládcem své gubernie. Chová se jako její naprostý majitel, ovšem jen do doby, než se znelíbí carovi. Následující nepříjemné, nechutné, někdy sadistické detaily v době adventní vynechme.

Výše uvedené platí pouze, vzbuzuje-li car hrůzu a strach, drží-li své okolí a jeho prostřednictvím i celou zemi pevně pod krkem. Slabý car, to je protimluv. Slabý car je pouze dočasný mezičlánek, předem určený k více či méně násilné výměně. O výměně si ale nedělejme iluze. Kdokoliv nastoupí na trůn, stává se katanem, jinou možnost snad ani nemá. Dá se mu věřit? Dá se věřit jeho slovu? Dobré vůli po vyjednávání?

Blázen, kdo by to zkusil. Jediná řeč, které rozumí kterýkoliv vládce Ruska, je řeč síly. Jako jeden z mála světových politiků to plně chápal Ronald Reagan, autor sousloví „říše zla“, které poprvé pronesl roku 1983. Zrušení civilních letů mezi USA a SSSR po sestřelení KAL007 dne 1. září 1983 započalo ekonomickou demontáž bolševického impéria. Nebyl válečným štváčem, ale zásadovým politikem, který pochopil skutečnost a nebezpečí plynoucí z Moskvy, zvláště je-li příliš silná. Ani Reagan pochopitelně nebyl neomylný, po nástupu Gorbačova v roce 1988 například prohlásil, že SSSR už za říši zla nepovažuje, že se jedná o jinou éru.

Politik jeho formátu ale světu chyběl. Pocítili jsme to naplno dne 17. července 2014, při sestřelení MH17, kdy svět pouze naprázdno mluvil a nekonal. Agrese proti Gruzii roku 2008 byla promlčena, anexi částí Ukrajiny roku 2014 nechal svět bez reakce. A ruský medvěd se 24. února 2022 zahryzl do svého souseda, jist si svou převahou, slabostí Ukrajiny i celého světa. Zejména ale spoléhal na slabost předních světových politiků a páté ruské kolony vybudované v celé řadě evropských zemí. Ano, mluvíme i o nás.

Můžeme započít vyjednávání s Putinem? Ne, dokud pokračuje v boji, dokud se cítí pevný v kramflecích, nebo aspoň dokud takovou iluzi vyvolává v obyvatelích Ruska.

Můžeme se připravit na jednání s Kremlem? Ano, lze předběžně dohodnout podmínky, které při budoucím teoretickém vyjednávání s Ruskem nebudou překročitelné. Určit vyjednávací tým, který mimo Ukrajiny budou tvořit zástupci EU, NATO a ve kterém nesmí chybět emisar USA. Zároveň je nutno pokračovat v dalších sankcích a v podpoře Ukrajiny. Jednat lze, až vzteklý medvěd zaleze s vytrhanými zuby a drápy, s přeraženým hřbetem do svého doupěte.

A poučme se z omylu Ronalda Reagana. Ochota jednat, ekonomická katastrofa ani vojenská porážka nebude znamenat žádnou změnu éry. Moskva příští rok oslaví 750 let coby hlavní město říše zla. Po ty roky rostlo její území, počet nevolníků, vliv, a zejména pocit vlastní nenahraditelnosti a důležitosti.

Těch 750 let zla je součástí genetického dědictví země, vrostlo do zdí, klíčí samovolně na polích. Nesmíme na to zapomenout. Už nikdy.