Pirátský program?

Člověk by měl být připraven včas, jak jsem kdesi kdysi četl. A protože média i průzkumy volebních preferencí slibují vítězství pirátské koalice, rozhodl jsem si důkladně prostudovat jejich koaliční program. Preventivně, abych věděl, co nás po tom drtivém vítězství čeká.

Piráti a starostové nechtějí podle své koaliční smlouvy zbrojit na staré války. Nabízejí propojení dvou pohledů na svět, který přinese lepší, nové zítřky. Zasadí se podle zveřejněných vizí o přívětivý a průhledný stát, nižší daně pro poctivě pracující, zdravotnictví a spravedlnost pro všechny, ochranu krajiny, nové a lepší školství, podporu podnikání.

To se krásně čte. Trochu je mi to nějaké povědomé… No jasně, to slibuje každá strana! Sliboval to i Babiš, dokonce na to voličům dával veřejně své čestné slovo! Takže je to jen předvolební jalový slib, který si můžeme odškrtnout, po volbách si pojedou podle svého a volič se nebude stačit divit. To tu bylo často, to už známe.

Ale ještě něco mi vadí, ti poctivě pracující mi šrotují hlavou. Vyrostl jsem pod vládou strany, která se poctivě pracujícími a klidem na práci zaklínala dnes a denně. Na střední školu jsem dojížděl na dohled od bolševického ráje jáchymovských pracovních táborů. V nich si budování lepších zítřků užívali ti poctivě pracující, kteří se bolševikovi nehodili do krámu. Třeba hokejisté, úspěšně nás reprezentující ve světě. Nebo váleční hrdinové, bojující o naši svobodu. Bohužel pro ně, na bolševikem neschválené světové straně. Taky skautové, sokolové, filozofové, kněží, podnikatelé, …

Zkrátka, jak si někdo proplachuje ústní dutinu poctivě pracujícími, začne mi u něj blikat varovná kontrolka. Naskakují mi četné paralely z historie – Hitler, Mussolini, Lenin, Mao, Pol Pot, Kimové. Začíná to jalovými sliby, poctivě pracujícími a kam ta cesta vede? Zatím to všude na světě skončilo gulagy, válkami a lidským neštěstím. Nechci tvrdit, že to mají piráti v plánu, ale cesta do pekla prý bývá dlážděna dobrými úmysly. Pirátské sociální inženýrství je určitě také dobře myšleno. Cíl a skutečnost se ale mohou rozejít velice snadno. A v hlavě mi naskakuje George Orwell s jeho všeobecně známým „Diktatura se nenastoluje proto, aby se zabezpečila revoluce. Revoluce se dělá, aby se zabezpečila diktatura.“ a také „Cílem moci je moc.“, ale třeba jsem jen paranoidní. Zkusím ty rodinné zkušenosti s revolučními stranami obyčejně ignorovat a číst si program dál.

Jenže hned po další větě jsem si musel jít udělat pořádné kafe. Koalice Pirátů a STAN je prý středové a protikorupční uskupení. Cože? Ani jeden subjekt nespadl z nebe, můžeme jej tedy soudit podle skutků, nikoliv podle jejich slov. Piráti mají docela široký záběr, od revoluční levice (Tožička) po levý střed. Uznávám, že Tožičků mají málo, naopak Bartošů a Richterových většinu. Ale Tožičky a podobné revoluční exoty si stále drží mezi sebou, což je pro mne silně varovný signál.

A takový STAN se na pravolevé stupnici vůbec nedá zařadit. Je to politicky amorfní sdružení, vzniklé spojením regionálních veličin, s cílem maximalizovat čerpání ze státního do místních rozpočtů. Nijak to nekritizuji, jen suše konstatuji. Opravdu nechci nikoho nijak napadat, ale středové politické uskupení má k této předvolební koalici daleko. A jedno protikorupční hnutí už tady bohužel máme. Jak se nám odkopalo, o tom je zbytečné psát. Program pirátské koalice mi předvolební blábolení profikorupčního hnutí ANO poměrně připomíná, je to samé vytvoříme, prosadíme, zajistíme, vybereme, zařídíme. Jak? To se rozplývá v mlhách.

Na druhou stranu, při vzpomínce na minulou předvolební kampaň pirátů mne trochu strach opouští. Pustili jsme je na ně, ale Sobotka ani rodina Nečasových stále nesedí. Dokonce ani trestně stíhaný premiér ve střetu zájmů – a ten by si to plně zasloužil za to, co předvádí. Právě kvůli němu nám nezbývá, než utvořit koaliční vládu, která započne odstraňovat škody způsobené Andrejem Babišem. Není-li jiné cesty, nezbývá než spolupracovat na záchraně našeho potápějícího se Titanicu, ve který Babiš se svým hnutím transformoval ČR.

A nesmím zapomínat na lidi které znám z virtuálního prostoru, jako je třeba paní Richterová z parlamentu nebo Pavel Moravec z twittru. A hlavně na ty, které znám osobně z našeho historicky nejhoršího kraje, z demonstrací a společných akcí Milionu chvilek, jako je např. Daniela Bílá, nebo Jindřich Čermák. Spolupráci s nimi, přes určité rozdíly v názorech, si dovedu docela dobře představit. Doufám, že mne nezklamou.

A hlavně pevně věřím, že v podzimních volbách dostanou šanci mne nezklamat, a budou ve vládě spolupracovat s koalicí SPOLU v zájmu nás všech.