Ústupky vždy končí katastrofou. Například Václav Havel, jediný český prezident na kterého můžeme být hrdí nedovolil komunistům a stbákům návrat k parlamentním funkcím. Václav Klaus své zvolení prezidentem s komunisty zobchodoval za jejich korýtka v parlamentu, ale aspoň svůj prezidentský úřad vykonával v rámci ústavy. Miloš Zeman, který byl zvolen i díky lživé inzertní kampani vedené jedním stbákem vrátil komunisty k moci a jiného stbáka jmenoval premiérem. Sám si z ústavy dělá trhací kalendář. Stupínek po stupínku sestupujeme po žebříčku důstojnosti prezidentského úřadu.
Václav Havel měl rovnou páteř a zachoval si čistou tvář. Václav Klaus se vydává za konzervativce a marně bojuje se stínem svého předchůdce. Po rozkládajícím se lánském povaleči časem zbyde jen ostuda, řada prohraných soudních sporů a puch zažraný v kobercích. Ústupek za ústupkem.
Výsledkem této série ústupků je katastrofa v podobě jednání a schválení státního rozpočtu. Katastrofa v malém i velkém. Piráti neúspěšně navrhli přesun půl druha milionu na protidrogovou prevenci z položky kancelář prezidenta, této reklamní kanceláře specializované na alkohol a tabák. Vodička má opět šest milionů pro svůj svaz bojovníků za totalitu, bude si tedy moci pořídit další vyznamenání a brady. Návrh Dominika Feriho na přesun půl miliardy do položky věda a vysoké školy na úkor dotací agropotravinářského holdingu vlastněného premiérem neprošel. Armáda, která vytrhává naší vládě tři čtvrtě roku covidové trny z paty přijde o deset miliard. Nechávám stranou strukturu schválené karikatury na rozpočet, což je katastrofa sama o sobě, a chci se vyjádřit zejména k snížení rozpočtu naší armády.
Ta byla v parlamentu dnes vládou zrazena a podražena. Chápu snahu komunistů o oslabení našich jednotek, plní zadání Kremlu jako tradičně. Naše funkční, i když nijak velká armáda je tomu pokřivenému dubisku na východě solí v očích stejně jako BIS. Nedůvěra a rozkoly v řadách EU a NATO jsou přece dlouhodobým cílem hybridní války vedené proti nám Moskvou. Nezapomínejme ale, že nás Rusové po druhé světové válce obsadili a vnímají nás proto jako svou kořist, jako součást svého imperiálního prostoru. Z jejich hlediska jsme je zradili svou samostatností, a za tu zradu nás musí bezpodmínečně potrestat stejně jako trestají Ukrajinu nebo Gruzii. Kam jednou vstoupí nohy moskalů, tam se navždy cítí být doma. Jednou ruské, navždy ruské. Proto se k nám za každou cenu snaží vrátit bez ohledu na cenu a na čas, který od odchodu jejich jednotek uplynul. Otrocká služba komunistů těmto cílům je normou, přestože se tím dopouští vlastizrady a jejich falešná rétorika na tom nic nezmění.
Při projednávání rozpočtu se v plné nahotě projevila vládní koalice. Tu netvoří ANO/ČSSD, ale podle důležitosti KSČM/ANO/ČSSD. Je to tak bez ohledu na aroganci Andreje Babiše a jeho série urážek plynoucí na všechny strany. On totiž už nemá moc, zemi, vládu, ani svoji budoucnost v rukou. Primárně mu jde o zdržení či zastavení vyšetřování svých přečinů. Dále potřebuje co nejdéle uchovat penězovod do svých podniků ze státního rozpočtu, protože EU už mu zavírá kohoutky. Chce udržet svou vládu do voleb a doufá, že se něco stane. Něco, co by ho vrátilo do sedla, v kterém odrajtoval svých sedm tučných let v politice. Bohužel pro něj, nastoupil čínský virus a ze sedla jej vyhodil. Ještě to nevnímáme, ale Babiš už cítí ten blížící se náraz na zem.
Aby pád v plné rychlosti pokud možno odložil, musel ruku v ruce s komunisty zradit armádu, čímž ohrožuje naši státní bezpečnost. Okamžitě po schválení rozpočtu ovšem avizoval, že je v lednu připraven zradit i komunisty. To je krok, který mu nebudu mít za zlé, ale vypovídá to mnohé o jeho důvěryhodnosti a spolehlivosti. Kdo jednou zradí, ten je ochoten to udělat kdykoliv.
Doufám, že to vnímají a uvědomují si lidé ve vedení všech politických stran. Nesmí to zapomenout do voleb, ale hlavně ne po volbách.