Volit komunistu?

Blíží se nám volby prezidenta. Třiatřicet let od sametové revoluce bychom si zasloužili někoho, kdo konečně naváže na Václava Havla, prezidenta obnovitele naší demokratické státnosti. Někoho, kdo není umazaný svou minulostí, natož spoluprací s bolševickým zlem, nebo dokonce stykem s StB. Máme takového kandidáta?

Někomu jsou pevně vštípena pravidla, jejich dodržování, řád. Jiný má vrozeno obcházení pravidel, jejich ohýbání a nedodržování. A někdo je od přírody neřád a jakékoliv řády ignoruje.

Už řadu let je zvykem omlouvat viníky jejich původem, prostředím, hmotným nedostatkem. Jak potom vysvětlit zločince z „nejvyšších“ společenských kruhů? Nebo snad chceme popírat majetkovou kriminalitu či sexuální násilí vyskytující se napříč celou společností?

Mravní základ si zřejmě přinášíme na svět právě tak jako barvu vlasů. Přelivem můžeme okolí mást dlouhodobě, sebe ale ani minutu. Barva vlasů stejně jako vztah k zákonnosti, nebo dodržování panujícího řádu je nám vrozena.

Nic ale neplatí bez výjimek. Vlasy jednomu šednou až bělají, druhému mizí částečně, ba i zcela. Právě tak působení rodiny a tlak prostředí ovlivní pozitivně i negativně mnohé. Vývojem, vyspíváním, vzděláváním, životními zkušenostmi se dokáže osobnost někoho změnit tak, jako barva jeho vlasů. Jinému vlasů ubývá jako z něj opadávají předstírané zásady, poplatné všeobecným konvencím, momentálně vhodným a výhodným.

Generál ve výslužbě, pocházející ze vzorné komunistické, vojenské rodiny chtěl jít ve šlépějích svého otce. Vstoupil do armády, do komunistické strany, do kurzu pro vojenskou rozvědku. Ten dokončil až po sametové revoluci, celý profesní život vzorně sloužil republice a dosáhl nejvyšších možných příček. Nyní kandiduje na prezidenta.

Překročil stín své rodiny i svůj, dospěl ke změně názorů. Pro mne je to přes svou minulost vhodný i přijatelný kandidát na prezidenta. Dovedu si jej jako reprezentanta naší země představit.

Mnozí mu jeho minulost vyčítají. Pochopitelně na něj míří Babišovy mediální hnojomety, což je vzhledem k jeho osobní minulosti obzvláště pikantní. Mezi nejhlasitější kritiky generála ale patří řada bývalých i stávajících politiků z pravé strany politického spektra. Pro ně je ideologicky nepřijatelná představa prezidenta – bývalého komunisty a aspiranta členství ve vojenské rozvědce.

Co proti tomu oni učinili, co dokázali za svůj aktivní politický život? Chtě nechtě přispěli ke konzervaci oposmluvního korupčního populismu napříč politickým systémem od starostů přes kraje, vládu až po prezidenta. Klaus, který nenávratně poškodil občanskou důvěru v pravici, celá léta tuto zemi svými výroky poškozoval byl pro ně přijatelný. Zeman se svou komunistickou minulostí jim zřejmě nevadil.

Morální bahno, které se během posledních čtyř prezidentských období transformovalo do přetékající žumpy je výsledkem práce i těch politiků, kteří nyní horují proti Petru Pavlovi. Čeho tím chtějí dosáhnout? Přispět snad ke zvolení stbáckého udavače, který České republice neprospěl ani zbla, na rozdíl od generála ve výslužbě?

Doufejme, že nebudou úspěšní. Stejně jako nebyli úspěšní ve své politické kariéře, kterou zajisté celou postavili na vymýcení komunistů z našeho politického a obecně veřejného života. Nebo snad za svůj úspěch označují prezidenta exkomunistu? V případě jejich snahy by přece exkomunisté nebyli ani mezi současnými kandidáty, chyběli by už po řadu let ve vládě, senátu i parlamentu.

Ale oni nechyběli ani nechybí. První, komu se „nejmenovaní politici“ snaží vypálit cejch hanby na čelo je Petr Pavel. Zdá se ale, že se svou snahou spíše odhalují a cejchují sami.