Nový rok?

Začal nám nový rok. Máme za sebou očekávané projevy senátního státníka ve stádiu zrodu i figurek na státníky si hrajících. Můžeme si je tedy zrekapitulovat spolu s celým uplynulým rokem. 

Lánský zlobr v poločasu rozpadu nezklamal. Přes veškerou snahu zalíbit se čínskému bolševikovi nezabránil předsedovi senátu v návštěvě Tchaj-Wanu, i když svým nevybíravým tlakem zapříčinil jeho výměnu. Jako pravidelně prohrál každý soudní spor, který zavinil svým lhaním (Peroutka vlevo dole), nebo zanedbáváním svých povinností (nejmenování profesorů, kteří byli schváleni řádným řízením). Občas poslal Nejedlého do Moskvy, nebo chtěl od BIS seznam ruských agentů. Kreml si zřejmě nebyl jistý, které prozrazené špicly je nutno vyměnit, proto požádal o informace agenta 007 promile. Jeho projevy se jako vždy zaměřily na kritiku opozice, pochlebování vládě a sprosté urážky objektivních novinářů. A co jeho poslední projev? Inu, jak by pravil Forrest Gump: Pro štětku je každý štětkou. 

Předseda sněmovny Vondráček nevyzdobil projev kytarovým sólem, nezatančil si kazačok, jen trochu zalhal do médií podle kvazietického kodexu člena profikorupčního hnutí ANO. Prý společnost rozdělil čínský vir a ještě víc ji rozdělí předvolební kampaň. No jistě, jeho majitel svými opakovanými výpady vůči opozici společnost přímo zázračně sceloval. 

Ověřili jsme si opakovaně, že vánoční čas projevu neudělá ze sprostého grobiána Masaryka. Ani narychlo slepené wikicitáty neudělají z moravského chasníka politickou osobnost. Předseda sněmovny by měl zůstat u vodky a kytary, kde je nedůstojně věrohodný. 

Babiš je stejně jako Vondráček reprezentantem hnutí, prezentujícího se pohrdáním politiky, politikou a svými nevoliči. Proto od nich člověk ani dobrý politický projev nečeká. Zvlášť od Babiše, který svou politickou kariéru založil na urážkách politických oponentů. Vtipné na tom je, že pro svou sebepropagaci se začal novoročně projevovat, ač by nemusel. Smutné je, že jeho projevu se věřit nedalo. Mároguruové se totiž mimo prostředí čaulidí na sociálních sítích neumí srozumitelně vyjadřovat stejně jejich vůdce. 

Ten, respektive jeho řeč, se stal dokonce tématem diplomové práce Bc. Víta Benešovského “Vývoj češtiny Andreje Babiše z pohledu osvojování druhého jazyka”. Zaujalo mne, že ve výčtu Babišových mluvních vad je mimo chybné výslovnosti, nelogické gramatiky a logického používání jeho rodných, tedy slovenských slov i občasné použití slov z nám neznámého jazyka, pro který navrhuji název agrofertština, nebo ugrofertština.  

Musím uznat, že co se týče formy i obsahu se pisatel Babišem čteného projevu tentokrát skutečně vyznamenal. Slabým článkem projevu byl ten toporně robotický bojovník svádějící marný boj s čtecím zařízením a zřejmě poprvé viděným textem v jazyce jemu naprosto cizím. Anebo mu byly cizí výzvy k jednotě a komunikaci, k podpoře očkování a poděkování těm, kdo bojují s čínským virem? Skromně opomenul vlastní výpady vůči opozici a ignorování jejich návrhů. Nezmínil se o své osobní zodpovědnosti za svá chybná rozhodnutí, za hospodářskou likvidaci drobných podnikatelů ani za usmrcení z nedbalosti naprosté většiny z aktuálních 11.827 zesnulých. Ano, přičítám je Babišovi, nikoliv čínskému viru, a to plným právem. On osobně rozhodl o uvolnění situace, on byl příkladem letního nedodržování bezpečnostních opatření, on kvůli volbám odkládal řešení nastupující druhé vlny. A teď, prý abychom se mohli setkávat o Vánocích, zavinil nástup třetí vlny a dalších minimálně pět tisíc úmrtí. 

Proč to asi Babiš dělá? Ze zlé vůle jistě ne. Ale on není politik, nemá instinkt vůdce smečky ani morálku skutečného chlapa. Proto se bojí přijmout zodpovědnost, proto se bojí prosadit nepopulární opatření. Snažil se dlouhodobě ve veřejnosti vyvolat dojem, že politiku zvládne jakýkoliv specialista úspěšný ve svém oboru. Jím přivedení experti na mluvení, intriky, podrazy a podvody v čele ministerstev pravidelně selhávají. A stejně tak selhává v čele vlády ten, který nikdy nevybudoval ani psí boudu, ale násilným přebíráním firem a čerpáním dotací, na které často nemá právo, vybudoval svůj holding. Jediní jeho skutečně úspěšní specialisté jsou propagandisté v médiích a na soc. sítích. Směřovat politická rozhodnutí podle jejich průzkumů se dalo v době konjunktury, nikoliv ale v době nástupu koronaviru, tohoto jediného nezkopírovaného výrobku made in China. 

A co bych řekl k Miloši Vystrčilovi? Pokusil se o myšlenkový konstrukt, o projevení idejí. V projevu vyšel ze své politické, stranické pozice, ale zmínil také EU a postavení naší země v rámci EU. Vytknul respekt k přírodě a její ochranu, protože její součástí jsme my i vir. Pane Vystrčile, jako bývalý amatérský herec bych Vám rád poradil – chcete-li se vyhnout čtecímu zařízení, musíte si text předem důkladně osvojit, jinak budete na diváka i na posluchače působit nepřirozeně a nedůvěryhodně. 

A když jsem se pokusil o komentář já, nenovinář, coby nestátník drze přidám i krátké vyjádření k nastupujícímu roku. 

Čeká nás rok nebývalé ekonomické krize, čeká nás další rok boje s tím čínským exportem. Bez ohledu na změnu letopočtu se počet infikovaných plynule zvyšuje, hospitalizovaných valem přibývá, odkladná péče se neposkytuje. ANO bude hůř. 

Ale není to konec světa. S koronaviry totiž žijeme odjakživa. Mají je naše kočky, vyskytují se u lasic i netopýrů. A mnohem více koček než s koronavirem zahyne s koly aut. Hominidé, naši dávní předkové se s netopýry v jeskyních stýkali po tisíciletí, a nad jejich dostatečnou tepelnou úpravou si v boji s ustavičným hladem hlavu příliš nelámali. Nejenom že nebyli koronaviry ani jinými mikro- a makroorganismy vyhubeni, ale oni se vyvinuli v moderního člověka, v nás, a vybudovali naši civilizaci. 

Nechci nijak zlehčovat čínský virus, ale nás nezabíjí on. Zabíjí nás náš strach z kovidu, naši špatní politici, naše špatná rozhodnutí a špatné volby. Přestaňme se třást strachy, přijměme svou odpovědnost za své zdraví a svou budoucnost a vezměme si ji nazpět od špatných politiků. Zejména od těch, kteří se stydí přiznat se k tomu že, a proč jsou politiky. Chovejme se tedy jako lidé, hodní toho jména. 

Dodržujme dobrovolně rozumná opatření, chraňme si zdraví a své blízké. Umožní-li nám to vláda, pracujme a starejme se o rodiny. Podle možností se očkujme a přichystejme se na volby, které nás čekají. 

A nebojme se v nich kandidovat. Jiná cesta než osobní nasazení a zodpovědnost není, nejen v nastávajícím roce.