Dobyvačná válka, kterou na Ukrajině rozpoutalo Rusko, přerostla ve válku opotřebovávací. Ze třídenní operace se vyklubaly dva měsíce krvavých bojů na frontách a 60 dnů vyplněných ruským rabováním, znásilňováním a masakry civilního obyvatelstva v zázemí. Nenechme se zmýlit voláním idealistů, že válečné zločiny jsou pouhým selháním jednotlivců. Jedná se o řízenou a ruským armádním velením podporovanou genocidu. Celé NATO a EU podporují Ukrajinu. Někdo zbraněmi, někdo slovně. Dá se ale věřit těm slovům?
A dá se věřit politikům?
Proč by se jim vůbec mělo věřit? Právě naopak, jejich slova je nezbytné prověřovat. Připomeňme si nulovou osobní zodpovědnost, překračování zákonů, norem i etických a mravních principů za časů naší oposmlouvy, nebo za vlády politické divize koncernu Agrofert ve vlastnictví Andreje Babiše.
To v zemích Evropy, které si neprošly bolševickým gulagem antidemokracie a nesvobody tomu tak jistě není. Tam jsou jen politici čistí, neúplatní a konají pouze v zájmu lidských práv a pokroku!
Ne, nikde na zemi neexistuje politická strana prostá korupce právě tak, jako není člověk bez hříchu. Jde o to, jak častá jsou naše selhání, jaká je míra jejich závažnosti a jak se ke svým morálním přešlapům stavíme my, lidé. Platí to ještě závažněji pro politiky a politické strany.
Z úst většiny evropských politiků se řinou libozvučné tirády plné solidarity a podpory Ukrajiny. Při bližším pohledu to ale připomíná spíše produkty druhé strany trávicí soustavy. Po okupaci Krymu a části Donbasu Ruskem přijala EU roku 2014 zbrojní embargo. Podle zdrojů The Daily Telegraph Rusku dodala zbraně Francie za 152, Německo za 121, Itálie za 22, Rakousko za 18, Bulharsko za 16 a Česko za 14 milionů eur.
Na naši obhajobu musíme uvést, že současná vládní garnitura se poctivě snaží dodávky zbraní Rusku za předcházející vlády odčinit nezměrnou podporou Ukrajině.
Kolik toho udělala pro Ukrajinu Francie? Spustila pro Kreml pravidelný zábavný pořad „Volá Macron“, mnoho namluví o podpoře, ale aspoň nebojkotuje skutečnou pomoc Ukrajině. Což se nedá říct o Německu.
Druhou světovou válku rozpoutalo Německo s Ruskem
A tu třetí světovou právě spouští Rusko s Německem. Jistěže ne otevřeně, ale domyšleno do důsledků?
Bývalý německý kancléř a někdejší předseda SPD Gerhard Schröder řekl „Vždy jsem hájil německé zájmy. Dělám, co mohu. Aspoň jedna strana mi věří,“. Pochopitelně, že mu věří jedna strana, tedy ta, která leží na východ od Berlína.
Předseda dozorčí rady ruské naftové společnosti Rosněfť a člen představenstva společnosti Nord Stream 2 byl v únoru nominován do dozorčí rady Gazpromu. Nejen že na tyto posty nechce rezignovat, ale bije se za Rusko jako lev. Uvedl, že není možné kompletně izolovat zemi jako Rusko; nejde to politicky ani ekonomicky; německý průmysl potřebuje suroviny z Ruska; nejen ropu a plyn, ale i další materiál, který nelze jednoduše nahradit. Myslel těmi surovinami třicet stříbrných, nebo se jedná o mnohem vyšší částky nejen pro něj?
Pokud jde o Nord Stream 2, převzala od G. Schrödera jeho politickou obhajobu na svá bedra Manuela Schwesig, ministerská předsedkyně Meklenburska-Předního Pomořanska. Snažila se obejít sankce USA, lobovala za ruské zájmy prostřednictvím nadace pro klima a životní prostředí, dehonestovala polské hlasy kritizující nebezpečně stoupající závislost na ruském plynu. Pecunia non olet, to platí napříč věky.
Kličkuje jak zajíc na honu
říkává staré přísloví. Zajíce v jeho nové verzi navrhuji nahradit německým kancléřem Olafem Scholzem. Ten od napadení Ukrajiny evidentně spoléhal na rychlé vítězství Ruska, spuštění Nord Streamu 2 a pokračování kšeftíků s Ruskem, výhodných pro Rusko, Německo, SPD i jeho vrcholné členy.
Proto odmítal poslat těžké zbraně na Ukrajinu; tvrdil že Bundeswehr vyčerpal možnost dodávek zbraní; zpochybňoval plynové embargo. Ale svým posledním veletočem překonal sám sebe. Jeho prohlášení, že se dohodl s ukrajinskou vládou na seznamu zbraní, které Německo poskytne Ukrajině bylo Ukrajinci popřeno. Na předloženém seznamu totiž nebylo nic v jejich situaci potřebného. Německý Das Bild si seznam o 48 stranách z ministerstva obrany vyžádal a zjistil, že na osobní žádost Scholze z něj byly vyškrtány těžké zbraně, které chybí Ukrajině při obraně.
Pan kancléř se farizejsky rozhořčuje nad ruskými válečnými zločiny, aby nedráždil německé veřejné mínění, ale de facto stojí za Putinem. Zbraně za 121 milionů eur Rusku dodalo Německo do roku 2020. Kdo nám zaručí, že na zbraně, které odmítá německý kancléř poskytnout Ukrajině, už nejsou sepsány kontrakty s Putinovými nákupčími? Kde vzít jistotu, že Olaf Scholze jedná v zájmu Německa, v zájmu EU, v zájmu lidství, ale ne v zájmu postů v dozorčích radách ruských společností pro vysloužilé politiky?
A pokud jde o německé veřejné mínění, nedělejme si plané iluze. Kdo má zájem, může si přečíst dopis německých „osobností“ které volají po ukončení podpory Ukrajině. Ta je jako slabší odsouzena k prohře, tak ji nechme jejímu osudu. Bojím se, kdy někoho v Německu napadne Rusům prozradit že fumigační prostředek Uragan D2 se kdysi náramně osvědčil pod původním názvem Cyklon B.
Na krásném modrém Dunaji
má vážná hudba zvuk a váhu. Zvláště, je-li ta váha podpořena ruskými finančními zdroji jako v případě Sergeje Roldugina a Hans-Joachima Freye, kterým se podařilo rakouskou hudební scénu od roku 2016 zamotat do pavučin ruského vlivu.
Po aféře Ibizza Heinze-Christiana Stracheho z roku 2019 by člověk řekl, že se rakouští politici poučí, že se nevyplácí jít Kremlu příliš vstříc. Ale politik není obyčejný člověk, on má mnohem delší vedení a hroší kůži.
A tak si Karl Nehammer, rakouský kancléř udělal výlet za Putinem, aby mu nesmlouvavě řekl, co si celý svět myslí o ruské válce proti Ukrajině. A při té příležitosti tam seperátně pro Rakousko dohodl dodávky plynu.
Bližší košile než kabát je věta, které dobře rozumí v Budapešti, v SPD nebo na Čapím hnízdě. Ale od rakouského kancléře opravdu překvapí. Pan Nehammer nás tím ovšem připravil na výrok svého ministra zahraničí, který nevítá Ukrajinu v EU.
Poslouchejme politikům ty jejich naučené tirády. Dobře zní, ucpávají uši a jsou bezobsažné. A v televizi po očku sledujme, jak na Ukrajině umírají děti a jak jsou znásilňovány ženy za peníze, které od nás tečou do Ruska výměnou za plyn.
Přiznejme si alespoň, že my všichni financujeme ukrajinskou genocidu, kterou prohlubují přední evropští politici.