Vhodný kandidát

Blíží se nám volby prezidenta republiky. Jak se dalo očekávat, postupně nám přibývá kandidátů. Čím se od sebe liší?

Někdo se například hlasitě vymezuje proti stávajícímu prezidentu Miloši Zemanovi i proti jeho dlouholetému spojenci Andreji Babišovi, ač je s nimi existenciálně spjat. Ano, mluvíme o paní Nerudové. Můžeme zapomenout na jejího manžela s vazbami na PENTU a Martina Pecinu? Smíme opomenout fúzi Agrofertu s Agropolem? Jak uvěřit člověku, kterého si vybrala Jana Maláčová, přes její expresivní výrazy členka kabinetu Andreje Babiše? Byla by změnou po lánském kameníkovi rektorka, která si do své kanceláře neváhá za desítky tisíc pořídit lampu v podobě koně v životní velikosti, dílo nizozemského designerského studia?

Jiný zase chce spojovat. Což o to, je to sama o sobě pěkná idea. Jak ale spojit kavárníky s absolventy školy života? Petr Pavel by si měl rozšířit znalost mouder našich předků. Jmenovitě mu lze doporučit pořekadlo: Spíše jedno shnilé jablko nakazí sta zdravých, než by se od nich napravilo. Přes bohaté životní zkušenosti a vojenskou průpravu se tvrdý generál profiluje spíše jako měkouš.

To Miroslav Kalousek vzdal svou kandidaturu ještě před jejím vyhlášením. Rozumné, uvážené, pragmatické rozhodnutí, kterým uvolnil další rozhodování svým příznivcům.

Nezapomínejme ani na toho, kdo se tváří že kandidovat vlastně nechce, i když pro svou beztrestnost musí. Andrej Babiš snaživě jede kampaň v obytňáku nebo v parlamentních výborech, ale jen když je v nich sám. Je odvážný jak je mu vlastní. Oponenty snese pouze když je může uřvat.

Prezindentská standarta nás přesvědčuje, že pravda vítězí. Opravdu vítězí pravda? Vždyť všeholid si ve volbách dvakráte neomylně vybral lháře, který splantal dohromady Benešovy dekrety, Sudety, hákové kříže, obranu proti migrantům a zastavení Dublinu IV. Udělalo se z toho pejsko-kočičího dortu někomu špatně? I kdepak, jeho voličům ta šlichta chutnala náramně. Takže nám zvolili vskutku „důstojnou hlavu státu“.

Čí je to chyba? Máme Miloše Zemana skutečně díky jeho voličům? Pro jejich neznalost, omezený přehled, ignoranství? Ne, máme jej v Lánech kvůli protikandidátům, neschopným naplno zaujmout a přesvědčit nejen své voliče. Není třeba přesvědčovat přesvědčené. Kdo chce ve volbách porazit lháře, má jen dvě možnosti. Může se stát lhářem sám, ale čím by se pak odlišoval od svých protivníků? Miroslav Kalousek odstoupil právě proto, že nechtěl lhát a slibovat nesplnitelné.

A jaká je ta druhá možnost? Opustit stávající model kampaně. Ačkoliv si to běžný politik demokratických stran nechce připustit, on není o nic chytřejší nebo schopnější než jeho volič. Nesmí jej podceňovat. Jinak při své kampani působí nepřesvědčivě, ba přímo hloupě. Svůj hlas mu dají jen ti, kteří s ním, s jeho stranou, s programem a slovy souzní. Ale nepřesvědčí nikoho jiného.

Celé roky nám plejáda kvazipolitiků předváděla, že zákony, principy a mravní normy jsou jen zástěrka, kterou bezostyšně pošlapou v honbě za tučným žvancem, za osobním prospěchem. Ale svoboda, demokracie, právo, pravda musí být součástí politika, aby byl dostatečně důvěryhodný a jednolitý.

Je úplně jedno, jestli svou důvěryhodnost ztrácí změnou brýlí nebo postojů. Ať má být zvolen kdokoliv přijatelný, musí přistupovat ke svému voliči jako k sobě rovnému. Pochopitelně nesmí lhát. Nesmí se ale k občanům chovat jako k nerovnoprávným dětičkám, ale jako ke svým rovnocenným partnerům.

Jinak tu další léta bude další reprezentant Mordoru. Jeho voliči jej totiž nebudou volit pro osobní kvality, ale ze vzdoru a zlé vůle. Tato motivace je spolehlivě spojí.