Země krále Lihoslava

Žil byl, v zemi před Krušnými horami neslavně panoval Lihoslav král.

Nevládl moudře té své zemi, by ji zvelebenou předal následníkům dál.

Ve prospěch služebníků svých podporoval snahy nepřátel,

by jim zemi svou bídně pokořenou k nohoum rozprostřel.

Lid však s jeho rádci zatočil,

a nové chutě sám sobě vyvolil.

Po porážce své pak pravil ten špatný král,

že v míru své kralování by si skončit přál.

Zazvonil konec a pohádky je konec? Čeká nás snad happy end? Ne, žijeme ve skutečném světě, nikoliv v idylické pohádce. Ale přesto se něco láme, a blížící se konec roku přímo vybízí k bilancování.

Co letos odnesl čas?

Třetího a čtvrtého ústavního činitele v České republice.

Lichvářský fámulus se sklonem k alkoholismu si v tomto volebním období nezatančí na stolech poslanecké sněmovny. Jeho šéf nebude naše uši urážet svou předslovanštinou, ani si plést veřejné prostředky s čistě svým soukromým a bezedným bankomatem.

Vystřídali je nekompromisní mladá dáma a vzdělaný politolog konzervativního střihu, umírněného chování. Doufejme že navždy, nebo alespoň na hodně dlouho.

A co nám zbývá vyřešit?

První ústavní činitel, prezident Miloš Zeman. Ten, který není odpovědný z výkonu své funkce s výjimkou velezrady a hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

Podívejme se zblízka na jeho chování. Soustavně hřeší na svou neodpovědnost, lže a uráží zprava doleva kdekoho. Ústavu láme na koleně a trhá na kusy, jak se mu zlíbí a zrovna vyhovuje.

Česká republika je republikou parlamentní, kde prezidentu dle Ústavy přináleží pasivní složka v rozhodovacích procesech, takže součástí výkonné moci je ze svého úřadu toliko omezeně. Do politického dění by prakticky neměl vstupovat s jedinou výjimkou, a to je moderování krizových okamžiků jako nedílná součást principu brzd a rovnováh.

Náš stávající prezident ale je pravidelným a nejčastějším zdrojem krizí v naší zemi. Odmítá plnit své povinnosti, nejmenuje opakovaně ministry, profesory, přivlastňuje si neprávem pravomoce jiných ústavních činitelů.

Chybou předchůdců premiéra Fialy bylo, že nenašli odvahu Miloši Zemanovi se postavit. Slabý premiér a prezident rázu Zemana představuje ohrožení demokratické dělby moci v naší zemi. Tento neuralgický bod by měl být vyřešen neprodleně, ještě po dobu výkonu funkce stávajícího prezidenta. Nastavení mantinelů pro jeho nástupce oceníme, kdo ví, kdo bude zvolen.

Co si můžeme přát od Ježíška?

Ústup covidu, zlomení nastupující inflace a hospodářské krize a fungující ministry, kteří napraví alespoň částečně katastrofy po svých předchůdcích.

Objevení nových pandemií nezabráníme stejně jako zvolení populistů. Proto je primární zamezení krizí rozdmýchávaných prezidentem.

A za mne jedno soukromé přání. Moc bych přál občanům, politikům, ale zejména publicistům a politologům ostrý zrak, aby prohlédli mlhu šířenou Mlhou.

V jeho posledním projevu všichni zaregistrovali a komentovali jím předložené výpady proti novinářům, každý se vyjádřil i k reakci páně Zahradila. Bohužel ale všeobecné pozornosti a širší reakci uniklo, že Zeman potvrdil své odhodlání cupovat Ústavu. Chtěl věnovat dva pokusy na sestavení vlády poraženému Andreji Babišovi. Zabránil mu v tom jen Babišův nedostatek odvahy tento danajský dar přijmout.

 

Ač to není v Ústavě, prezident má být zejména představitelem a zdrojem lidskosti, slušnosti a zákonnosti. Tyto vlastnosti má garantovat nejen občanům České republiky, ale i reprezentovat jimi Českou republiku navenek.

Snad nám Ježíšek někoho takového nadělí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.