Autor: admin

Před třemi lety byla jiná doba. Dnes svět vymknutý z kloubů šílí. V Číně zřejmě někdo ochutnal rare steak z netopýra, a vylíhnul se nám kovídek. Letos se ze zimního spánku předčasně vzbudil medvídek, napadá sousedy a ostřeluje jaderné elektrárny.

Není to podle něj válka, ale speciální vojenská operace. Možná Rusy potěší, když budeme sankcím říkat speciální finanční operace. To dá zabaveným jachtám, zamrazeným kontům, volnému pádu rublu a akcií hned jiný význam! Nebo je to zasáhne stejně?

Přestaňme si hrát se slovy, a vraťme jim jejich význam. Nemáme žádnou ukrajinskou krizi, ale ruskou invazivní válku. Nejedná se o ochranu ruskojazyčného obyvatelstva před ukrajinským nacismem, ale o ruskou okupaci Ukrajiny. Nemluvme o hybridní válce, ale o podvratných operacích ruských tajných služeb. V Kremlu nesedí politik ani státník, ale válečný zločinec a diktátor Putin. A hlavně už přestaňme naše vlastní sprosté kolaboranty a ruské přisluhovače označovat za politiky s odlišným názorem!

Při troše dobré vůle se na ruské válečné zločince můžeme dívat jako na vyšinuté a zvrácené vlastence, kteří zkouší „Make Rusia great again“. Ale nemůžeme už nadále omlouvat ty, kdo jim pro vlastní prospěch pomáhají rozvracet svou rodnou zemi. Zvláště, jedná-li se o řádně zvolené politiky, kteří by ji měli naopak hájit a zvelebovat!

Dlouholetá obhajoba a relativizace ruské hrozby, nazývané Václavy Klausy a jejich souputníky jako dřevní a originální forma konzervatismu (sic!) sloužila pouze Putinovi, nikoliv naší republice. Teď se cítí být zhrzeni a překvapeni. To Cyril Svoboda, který se tak rád pohyboval poblíž postsovětské věrchušky si najednou vzpomíná na nepříjemné zkušenosti s ruskými diplomaty a dává ve zprávách k dobru trapně vyprávěnou, trapnou historku o jejich lakotě. Dokonce i Tomio Okamura, plakátový přítel Salviniho a Le Pen odsuzuje ruskou agresi.

A vrchol všeho je náhlé prozření Miloše Zemana. Po dlouhých letech věrných služeb Kremlu je z něj válečný jestřáb, vyzývající k důslednému odporu a boji s Moskvou. Doufá snad, že mu to někdo uvěří? Jak zapomenout na podezřelé financování jeho prezidentských kampaní, zahalené nejedlým ropným oparem? Máme se tvářit, že se nesnažil výrobu novičoku přehrát z Ruska k nám, do země, které je teoreticky hlavou státu? Že se nedopustil zpochybnění ruské diverze ve Vrběticích? Dá se nějak zapomenout na jeho ubohý boj proti BIS, která trpělivě ač marně upozorňovala na ruskou hrozbu? Jak opomenout jeho prohlášení, že se CIA mýlí a Rusko nezaútočí na Ukrajinu?

Ve své podstatě je jedno, je-li Miloš Zeman vlastizrádcem, nebo je ve vleku svého okolí. Dopad na naši pověst mezi spojenci, ohrožení naší bezpečnosti a budoucnosti je v obou případech stejně drtivé a nebezpečné.

Miloš Zeman zcela jistě nevyslyší volání po svém odstoupení. Naopak, věren své činorodosti se snaží převzít aktivitu a bojuje za své setrvání ve funkci tím, že veřejně a všemožně plive na svůj dosavadní svatý grál, na dlouholeté vtírání se do přízně Kremlu.

Nepochybujme ale, že v okamžiku kdy si bude jist svou beztrestností, v minutě, kdy se necháme ukolébat svým idealismem a běžnými starostmi, najde Miloš Zeman kdesi vlevo dole smlouvu s ďáblem. Začne opět sloužit tomu, komu upsal svou duši a zároveň se bude mstít všem, kteří jej podezřívali, vyslovili se proti němu a tím mu znesnadnili život. Popustí uzdu své pomstychtivosti a poznovu bude rozvracet republiku. Stejně tak, jako se už ke své rozvratné činnosti vrací Tomio Okamura s přihloupým zdůvodněním o nutném odzbrojení obou stran.

Z veřejného života nelze demokraticky odstranit zrádce ani kolaboranty. Nedokážeme to v míru ani během probíhající války, kterou proti nám setrvale vede Moskva. Proto nám nezbývá, než si dávat pozor na nám vrozenou zapomětlivost a lhostejnost vůči zlu, které se netýká osobně nás. Jinak řečeno, hlasitě a nepřetržitě si musíme připomínat všechny hříchy všech těch Václavů Klausů, Cyrilů Svobodů a Tomiů Okamurů.

A v pondělí 7. března máme skvělou příležitost si to vyzkoušet při trapné šarádě prezidenta vlastizrádce, který se předáváním vyznamenání bude snažit překrýt vlastní hanbu, zradu a vinu nechutným zneužitím Ukrajiny. Země, bojující o své přežití a samostatnost proti nejbližšímu politickému spojenci Miloši Zemana.

Staré české přísloví říká „S kým u piva sedáváš, takovým se stáváš“. Moudrost našich předků nám napovídá, abychom se důsledně vyhýbali společnosti kolaborantů, nechceme-li se jimi sami stát. Převzít státní vyznamenání z rukou Miloše Zemana znamená znesvětit výročí narození našeho prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka, stejně jako účast na tomto aktu anebo sledování jeho přenosu. Člověk čestný a dbalý své cti se vyhýbá styku s kolaborantem, byť je to shodou okolností zrovna prezident republiky.

A buďme vděčni prozřetelnosti, díky které vyhrál volby Joe Biden. Ten bojuje za Ukrajinu i mír na rozdíl od svého předchůdce, zhlížejícího se v diktátorovi z Kremlu. Děkujme Bohu za premiéra Petra Fialu. Podporuje Ukrajinu a hájí právo, pravdu a principy. Nebýt úspěšných voleb, je dnes Ukrajina na zlatém podnose předložena Putinovi, kterému by podkuřoval Zeman.

Jediný, na kterého volby měly pramalý vliv, je Andrej Babiš. Ten si jede dál své umaštěné kšefty s Ruskem, ať se jedná či nejedná o původce válečných zločinů. Na svou pověst se, pravda, ohlížet nemusí.

Vždyť žádnou nemá.

A celý svět stojí za ní a podporuje ji. Je to tak opravdu? Ukrajině bezpodmínečně a naplno pomáhají lidé, charity, nevládní organizace. Ale celá řada politiků okolo podpory mlží a tančí nedůstojné chorovody. Obávají se totiž ztráty své obliby, myslí na volby, ve kterých jim voliči mohou sečíst jejich nepopulární kroky.

Chvála Pánu Bohu, díky nečekaně příznivému výsledku parlamentních voleb se to tentokráte netýká České republiky. Více než 600 milionů korun ve výzbroji už je na Ukrajině a pomáhá jí bránit se proti barbarské ruské invazi. Vláda premiéra Fialy se s válkou rozpoutanou Ruskem vyrovnává téměř bez chyb. Předem a včas plánuje, koná rozumně a promyšleně. Nezaregistroval jsem žádné opatření vyhlášené před půlnocí, platné od rána, v poledne zrušené. Neslyšel jsem Petra Fialu na tiskovce fistulkou pokřikovat, že je nejlepší a osobně doveze kulomet tomu Ukrajinci, kterému budě chybět a že jsme best in válka.

Podívejme se zblízka na obavy evropských politiků, jimž jde předně o možnost skokového navýšení cen energií. Nekorektně řečeno, pro své teplé křeslo si nehodlají rozhněvat Putina, bojí se pálit své prsty kvůli Ukrajině. Příliš dlouho odkládali dodávky zbraní, mluvíme zejména o Německu. Dnes kvůli tomu Ukrajina tahá za kratší konec. S řízenými střelami by přitom byla už celá pokryta šrotem z ruských letadel a tanků. Ruské očekávání, že do tří dnů obsadí prakticky bez boje celou zemi a nastolí svou loutkovou vládu sdílela celá řada jejich exponentů zejména v Německu, Itálii, Rakousku, Maďarsku, ani nemluvě o našich proruských prezidentech, exprezidentech a jim blízkých politických příživnících.

Ukrajina vedená, motivovaná a reprezentovaná svým prezidentem jim všem udělala škrt přes rozpočet. Rozhořčeným odporem, který neslábne, ale právě naopak neustále kulminuje zaskočila nejen ruskou generalitu, ale i evropské politiky. Ti museli reagovat na vzepětí masové a všelidové solidarity, na kroky Joe Bidena. Nezapomínejme ani na hlasitý a soustředěný nátlak politických reprezentací zemí střední a východní Evropy, majících bohaté historické zkušenosti s Kremlem.

A tak se v Lánech převlékají kabáty, Německo opuští svůj vymazlený Nord Stream 2, napříč světem všichni překotně přijímají opatření a sankce. Krásný obraz solidarity by to mohl být, kdyby ho nekazilo pár kapiček. Kaněk? Ne, skvrnek. No, fleků od polovičatých kroků.

Slíbené stíhačky Ukrajina nedostane od Polska, Slovenska ani Bulharska. Rád bych pochopil rozdíl mezi stíhačkou a inteligentní střelou, když obě mohou sundat ruského bohatýra z nebe. Ano, plně rozumím obavám ze zneužití jaderného arzenálu Putinem, ale to ze strachu zítra přestaneme dodávat Ukrajině Javeliny? Pozítří kulomety, o den později samopaly a náboje? Ukrajinci snad mají stát proti tankům a stíhačkám s praky a molotovými koktejly?

Nechme ale stranou stíhačky, vždyť přece máme hospodářské sankce, které dostanou celé Rusko na kolena! Zmrazené devizové rezervy v USD a EUR, odpojení od SWIFTU, to neustojí žádná ekonomika. Natož národní hospodářství zaostalé země, založené na zbrojním průmyslu a vývozu surovin, které není Rusko schopno těžit bez technologií dodaných ze zahraničí.

Ale ouha, od SWIFTU není odpojena každá ruská banka, dokonce ani Sberbanka. Během zítřka mají všechny postižené banky založené účty např. u Sberbanky, kterými budou provádět platby. Takže odpojení SWIFTU je jen takové hození kamene do rybníka. Vyvolá to nádherné kruhy na vodě, ale pod hladinou bude nenažraný dravec nadále nahánět malého kozáka.

Ano, jde o obchody, jde o plyn, jde o teplo. Divme se, že Putin západem pohrdá, když se před ním v zájmu svých zisků a svého pohodlí plazíme jak rohožky. Pánové prezidenti, premiéři, kancléři – uvědomte si prosím, jak se o přízeň svých voličů všemožně snažili Chamberlain a Daladier. Celý svět je dodnes má zařazené v kategorii slabochů a slabých politiků (přiznejme jim, že ne plně oprávněně). Na rozdíl od nich Churchill nepředkládal líbivá řešení, ale učily se od něj generace nástupců po celém světě.

Nechci sledovat barbarské ostřelování měst, jsem proti genocidě rozpoutané Putinem, odmítám trpět při pohledu na trpící děti a raději se budu choulit ve dvou svetrech, než se ohřívat v teple z plynu dodávaného barbarským, krutým a agresivním zloprckem, který rozpoutal válečné peklo na dohled od nás.

Abychom si pouze nelhali do vlastní kapsy, SWIFT musí být nedostupný pro všechny velké ruské banky. Prosím Vás o maximální iniciativu v tomto směru, pane premiére!

Nevinná, nešťastná země se ocitla pod palbou. Putin, ohánějící se slovanskou vzájemností rozpoutal válku se slovanským národem. Zatím není jasné, jestli spustil palebnou přípravu před invazí, anebo chce „jen“ Ukrajinu hospodářsky vrátit do středověku, aby ji „potrestal“ za nezávislost na jeho diktatuře.

Jak můžeme Ukrajinu podpořit? Rozhodně ne přímou vojenskou akcí. Kremelští jestřábi by bez ohledu na množství obětí v duchu ruských tradic neváhali použít jakoukoliv zbraň. Atomovou válku na rozdíl od Putina civilizovaný svět nemůže připustit.

Slovní proklamace jsou v Moskvě leda pro smích. Zatím přijaté sankce je určitě zabolí, ale Putin se předem připravil, má finanční polštář. Přežije to.

Jediná šance, jak Rusko zasáhnout, je totální hospodářská blokáda. Je třeba odstavit Rusko od SWIFTu, hospodářsky je naprosto izolovat, zmrazit mimo Rusko jejich banky i všechny aktivity exponentů režimu. Mluvíme-li o hospodářské izolaci, znamená to včetně odběru surovin, paliv a zejména plynu. Putin počítá se svým vydíráním, nikoliv s ukončením prodeje plynu. Je jasné, že nás to bude bolet, ale jedině takto dostaneme Putina na kolena.

Máme na výběr mezi levnější energií a vydíratelností nebo vyššími náklady a nezávislostí. Chceme-li naši civilizaci odkázat potomkům, musíme se postavit reálnému nebezpečí, tedy Rusku. Euroatlantickou kulturu neohrožují migranti, ale Putinův režim.

S ohledem na rozdíl velikostí armád agresora a napadené Ukrajiny je nutné změnit poměr sil dodávkami vyspělých zbrojních systémů Ukrajině a přenesením nákladů obrany Ukrajiny na EU. Uvědomme si, že u Kyjeva se bojuje za Prahu nebo Berlín. Sama o sobě Rusku neodolá žádná země EU. Francie i Německo to už zkusily, výsledek si lze ověřit v učebnicích dějepisu. S Ruskem máme své zkušenosti i my, a s přihlédnutím k Mnichovu musí být v Evropě při obhajobě Ukrajiny náš hlas nejvíce slyšet!

Nečeká nás ale jen podpora bojující Ukrajiny, musíme vést i svou vlastní válku. Válku, kterou proti nám Rusko vede už řadu let, a my tomu nevěnujeme valnou pozornost. Bitvy této války se vedou řetězovými maily, šířením hoaxů, posty kolaborantských trollů, aktivitou dezinformační webů.

Chceme-li obstát, musíme eliminovat všechny Aeronety, Parlamentní listy, nalité Rokytky, pseudokonzervativní exprezidenty, zapařené vlky Foldyny, nahnědlé straničky, Majerové, Štěpánky, Bašty. Ti všichni se dlouhodobě dopouští kolaborace s naším úhlavním nepřítelem, válečným zločincem Putinem.

Trvám na tom, že Putin je válečný zločinec a Rusko bezohledný agresor, kterého nezastaví neštěstí ani smrt kohokoliv. Jestliže to někdo relativizuje, nebo dokonce tomu odporuje, nemýlí se ani nešíří vlastní názor. Jednoduše je to kolaborant, zrádce, nepřítel.

Miloš Zeman ve svém projevu přiznal, že se mýlil. Nevěřím v upřímnost jeho slov. Mýlil se snad ve svých výrocích dlouhou řadu let? Co třeba: Protiruské sankce jsou zbytečné; Novináři by se měli likvidovat; Rusko není nepřítel; BIS si špióny vymýšlí; Sankce by se měly zrušit; Krym patří Rusku; Válka nebude, pro CIA je to blamáž? Nelze mu upřít inteligenci a jeho pud sebezáchovy mu poradil, že Putin jej v otevřené válce není schopen zachránit. My jsme na rozdíl od Ukrajiny součástí NATO, nás Rusko otevřeně napadnout nemůže. Zeman podlehl strachu a zareagoval projevem, aby si zachránil svou pozici. Za to si poděkování nezaslouží, paní Černochová!

Rusko nás dýchat nenechá. Proruští trollové také spustili ostrou palbu, například tento jist si svou beztrestností šíří lži už řadu let. Naproti tomu ten, kdo zveřejňuje tvrdá fakta o Bělorusku, Rusku, Kazachstánu, Ukrajině byl na 12 hodin zabloknut. Byl totiž masivně nahlášen proruskými profily. Byl potrestán za šíření pravdy.

Proto musíme podchytit nejen naše kolaboranty, ale také všechny činné i spící ruské agenty v naší zemi. Nevyzývám k jejich hromadnému vyhoštění, ani k budování sběrných táborů. Není Rus jako Rus, ale je nepopiratelným faktem, že jen menšina je jich u nás kvůli svobodě. Valná většina se stále cítí být ruskými občany, u nás jsou jen z ekonomických důvodů. Jejich prověření je zřejmě práce pro BIS, a kdo neprojde prověrkou, ten tu u nás nemá co dělat v zájmu naší budoucí bezpečnosti. Jinak časem dopadneme jako pobaltské státy s početnými enklávami ruského obyvatelstva, jejichž loajalita je přinejmenším sporná.

Svoji soukromou válku si musí svést i média, včetně veřejnoprávních. Místo skutečných autorit, jako je např. Michael Romancov nebo Vladimír Votápek využívají ve svých pořadech Andory Šándory nebo Cyrily Svobody. Proč dávat prostor k šíření ruských narativů někomu, kdo Rusku prokazatelně posluhuje?

Máme před sebou řadu bitev, které musíme v zájmu své budoucnosti svést. Jinak se jednou probudíme při vyhlášení Karlovarské lidové republiky ruskými „osvoboditeli“ na místním letišti.

Putin se hrdě hlásí ke svému mládí, kdy byl členem pouličních chuligánů, takové juniorské přípravky galerky. Odnesl si pouze jeden „morální“ odkaz, rozdělení společnosti podle hrubé síly a míry násilí na bijící a bité. Služební postup strukturami KGB jej přiučil zajisté mnohému, ale lidství, citům a úctě k právu ne. Dlouhodobý pobyt v Kremlu, pevnosti ve které jsou zdi nasáklé nespravedlností, krví, mučením a bezuzdným násilím jeho formaci dokončil. Převzal rysy těch svých předchůdců, kteří se udrželi u moci řadu let. Jak jinak se totiž dá v Moskvě vládnout dlouhodobě než násilím?

Krvavá historie Moskevska

Započala roku 1273, kdy kníže Daniil Rurikovec zdědil nevýznamný úděl na blatech o rozloze menší, než je dnešní město Moskva. Až po dnešek je vývoj Moskevska nepřetržitou řadou agresí a přepadů sousedů, vyvražďování nepokorných, vzájemných zrad a zákeřných intrik. Daniilův syn Ivan Kalita proslul jako intrikán a zrádce vlastní krve, byl to loajální služebník mongolských dobyvatelů a výběrčí daní od svých příbuzných. Nesmíme zapomenout na Ivana Hrozného, vraha vlastního syna, cara na jehož příkaz byl prakticky vyvražděn celý Novgorod pro smyšlenou zradu, člověka který na přechodně dobytých částech dnešní Litvy a Běloruska téměř vyhubil obyvatelstvo.

Změnilo se něco po pádu carství? Ano, změnilo, k horšímu. Ani Ivan Hrozný se v krutosti nemohl rovnat Stalinovi.

Takový je Kreml, taková je Moskva. A pocity vlastní důležitosti a vtělené hrůzy zde nasál i Vladimír Putin.

Moskva slzám nevěří

Název filmu by se měl upravit na Moskva slabým nevěří. Jediné, co mohlo ohrozit postavení cara, byl projev slabosti. Dokud nemilosrdně panoval, sloužili mu bojaři uctivě se klanící bojarskou čepicí až k zemi. Jakmile car změknul, nebo byl poražen či ponížen, zformovala se proti němu opozice, která jej mnohdy odstranila.

Nic se na tom nezměnilo. Putin tvrdě vládnoucí a deptající své podřízené i v přímém přenosu je jako vládce na svém místě. Putin, kterého poníží USA, nebo kterému se vzepře Ukrajina se z logiky věci musí obávat o svou budoucnost, o svůj život. Který z oligarchů nebo siloviků se mu vzepře? Kdo jej chce nahradit?

Není důležité, kolik čtverečných kilometrů Putin získá, ani kolik lidských životů a utrpení to bude stát jeho vlastní zemi. Tady jde o respekt, a v důsledku o jeho vlastní život. Proto na Ukrajinu zaútočit musí. Tento aspekt ruského uvažování naprosto nechápou politici z jiné civilizace, lidé z Evropy.

Proč se Putin nechová jako člověk?

Protože je Rus a chová se stejně jako Ivan Kalita, jako Ivan Hrozný, jako Stalin. Ten 30. listopadu 1939 přepadl Finsko, v obsazeném městě nařídil založit vládu Finské demokratické republiky, která Moskvu požádala o pomoc a Stalin jí vyhověl. Dělostřelba do vlastních řad, označování Finů za agresory ohrožující SSSR a započala Zimní válka.

Copak nám to připomíná? Že by současnou agresi Ruska proti Ukrajině?

Kdo se snaží přimět Putina jednáním a ústupky k rozumu, ten je mu jen pro smích. Jednání a ústupky nejsou v jeho očích slušností, ale slabostí. A slabými Putin jako každý Rus pohrdá a dupe po nich. Připomeňme si ruské hokejisty, odmítající se ověnčit stříbrnými medailemi. Byli poraženi, poníženi, potupeni. Nesplnili svůj úkol, nevyhráli. Stejně se chová Putin. Musí splnit svůj úkol, musí rozšířit říši na úkor Ukrajiny, která se chce osvobodit od Ruska. To je pro Putina ztráta tváře, která by mohla skončit i ztrátou života. Takže raději pošle vojska do pole.

Bůh ochraňuj Ukrajinu. Ta povede boj i za nás. My ji musíme podpořit – sankcemi, obchodní izolací Ruska, zmrazením majetků vládních exponentů v zahraničí, dodávkami nejen zbraní a munice. Zejména ale musíme Ukrajině nastavit racionální možnosti vstupu do EU a do NATO. To by znamenalo předzvěst Putinova konce.

A nedělejme si iluze, že po Putinovi přijde nový Gorbačov. Očekávejme spíše dalšího Ivana Hrozného. Koho jiného byste taky mohli čekat v Kremlu.