Vládne ruským barbarům blázen?

Celý svět sleduje ruský pokus o okupaci Ukrajiny. Nikdo z civilizovaných demokratických zemí válečné zločiny agresora nechápe, stejně jako nemůže pochopit motivaci ruského prezidenta k zahájení a vedení války proti sousedovi. Války stejně kruté jako zákeřné, oficiálně nevyhlášené a zbaběle se skrývající pod souslovím speciální válečná operace. Ve skutečnosti je to akt nelegitimní, nelegální, naprosto bezdůvodné agrese.

Vynechme názory proruských kolaborantů a trollů působících po celém světě. Nejsou relevantní, protože po desetiletí šířili v hybridní válce vedené Kremlem jeho hlas a škodili své vlasti. Ponechme stranou jejich pochybnou motivaci a nepolemizujme naprázdno ani o výši této motivace. To patří orgánům činným v trestním řízení, a věřme, že u nás se změnou vlády se tyto orgány budou konečně činit. Připomeňme si záměrné podporování a šíření dezinformací částí politického spektra. Nesmíme zapomenout ani na pokusy o ovládnutí veřejnoprávních médií prostřednictvím rad, na vyvolání veřejné nedůvěry vůči médiím šířícím ověřené a pravdivé informace.

Jsou Rusové sprostí barbaři?

Reakce nezaujatých lidí na ruskou agresi se liší od většinového odsouzení barbarských a krvelačných Rusů až k jejich obhajobě coby neinformovaných obětí putinovského režimu. Časté je i odsuzování kolektivní viny, kterou jsou Rusové prý zatěžováni.

Jistěže má ruská veřejnost do jisté míry omezené informace, jejich světonázor je zajisté modelovaný státními a státem kontrolovanými médii. Nic jim ale nebránilo zjistit si na internetu pravdivou skutečnost. Nikdo je ve volbách nenutil opakovaně nechat zvítězit Putina. Volila jej významná část ruské společnosti, protože souzněla s jeho názory, s jeho viděním světa. Ruská společnost je za Putina zodpovědná, ona jej zvolila, ona jej nechala stvořit současné směřování země.

Většina občanů ruského soustátí podporovala anebo alespoň tolerovala válečné akty proti Čečně, Gruzii, Ukrajině, Sýrii. Většina jich souhlasně sledovala tvorbu loutkových pseudostátů v Podněstří, na Donbasu, v Abcházii a Jižní Osetii i okupaci Krymu. Přepadení Ukrajiny bylo logicky jen projevem rostoucí chuti válečného zločince Putina po návratu „starých dobrých časů“ imperiálního Ruska. Vyviňování Ruska odkazem na éru Sovětského svazu nelze připustit. Neruské svazové republiky byly naprosto marginální součástí SSSR stejně jako kdysi carského Ruska. Jejich vliv na budoucnost a zahraniční politiku SSSR byl z větší části pouze teoretický.

Není třeba Rusy nijak démonizovat, ale jsou součástí barbarského režimu. Jako barbaři se chovají ve válkách vedených Kremlem, při potlačování opozice a dnes ve válce vedené proti Ukrajině. Kdo se chová jako krvelačný barbar, ten jím je a nezaslouží si omluvy vedené rádoby humanistickými idealisty. Pokud se Rusové budou jako barbaři chovat, musíme je tak chápat v rámci své vlastní sebeobrany a právem je tak můžeme i označovat. Rusové nejsou oběti Putina, ale jeho spoluviníci, kteří si zaslouží odsouzení právě tak jako Putin.

Zbláznil se Putin, nebo onemocněl?

Nelze nic vyloučit, nemáme ale o ničem podobném skutečně ověřené informace. Ti, kdo šíří názory o změně jeho názorů či duševního zdraví se mýlí, nebo nechápou chování vládce Kremlu. Putin se rozhodně nezbláznil, ani není hlupák. Má jen jiný, neevropský hodnotový systém, pro nás nepochopitelný. Musím pro tentokrát nesouhlasit i s panem Mitrofanovem, Putin totiž neničí Ukrajinu ani pro své komplexy. Je nasáklý filozofií a logikou Kremlu, a podle toho se chová, a to naprosto logicky.

Připomeňme si stručně dvě historické analogie. První je eufemisticky řečeno připojení území dnešní Ukrajiny k Moskevské říši. Pravdivým, ač nekorektním pojmenováním tohoto aktu je okupace části polsko-litevské personální unie. Moskevští emisaři využili spory v sousední zemi, finančně i diplomatickými kroky a vyjádřeními podporovali vybrané osoby, rozpoutávali národnostní a náboženské třenice, vyjadřovali se pro samostatnost Ukrajiny. Po opakovaných kozáckých povstáních vše vyvrcholilo rusko-polskou válkou v letech 1654-1667, známou jako třetí severní válka. Rusko v ní obsadilo a posléze si smluvně zajistilo značné části dnešního Ruska, Běloruska a celou levobřežní Ukrajinu včetně Kyjeva. O samostatnosti Ukrajiny už pak pochopitelně nebyla řeč a následná povstání kozáků byla Moskvou potlačena s brutalitou vskutku barbarskou.

Součástí třináctileté války byla i válečná akce roku 1655, kdy byl Vilnius napaden, dočasně obsazen a téměř celý zničen ruskou armádou. Celá území po Bílé Rusi, Litvě a Polesí se stala mrtvou zemí, plnou vypálených a vyvražděných osad, pokrytou horami mrtvol. Kdo přežil, byl odveden jako nevolník do Ruska, nebo prodán v Cařihradu do otroctví. Celé kolony nahých mladých mužů a žen byly hnány jako dobytek. Byli spojeni jedním řemenem, protaženým levou dlaní. Kdo nemohl dál, tomu byla utnuta ruka, aby se nemusel řemen řezat a navazovat. Ženy a dívky byly každý večer znásilňovány, jako těhotné a tedy prokazatelně plodné totiž měly na trzích s otrokyněmi vyšší cenu.

Podle kronik byl Cařihrad zaplaven toho roku více než 150.000 otroků a otrokyň, takže po následující dva roky jejich cena klesla na necelou třetinu. Kolik jich skončilo jako ruští nevolníci nevíme, ale ze svědectví otrokyň vykoupených jejich příbuznými je známo, že svou cestu do otroctví přežila jen každá třetí oběť ruských katanů. Z ostatních se do Cařihradu dostaly na řemenu pouze jejich levé ruce, ovšem jen když cestou neuhnily a neodpadly.

Rusko a demokracie

Ač se z Kremlu často ozývají slova o zlepšení poměrů, dnes i o demokracii a lidských právech, jsou to slova lichá a lživá. Demokracie v Rusku není a nebyla. Byla ale dvě města, založená na území dnešního Ruska kdysi dávno seveřany, která měla demokracii v rámci tehdejšího středověkého chápání. Byl to Pskov a zejména Novgorod, samostatné městské republiky, snad bychom mohli říci hanzovní města, obchodující zejména se severní a západní Evropou a ovládající obrovská území. Zde žili a o svých věcech rozhodovali samostatní a svobodní muži, občané městské komunity. K jejich právům patřilo i možnost vyhnání nehodného knížete.

Konec tohoto zárodku ruské budoucnosti je spojen s Ivanem Hrozným. Jím vyslaní opričníci (jakási tajná policie, dnes jejich místo v podstatě zastává Rosgvardia) roku 1570 pro vykonstruované spiknutí Novgorod přepadli, dobyli a prakticky vyhubili. Tisíce obyvatel bylo podrobeno i na tehdejší poměry sadistickému a barbarskému mučení, které bylo zakončeno topením celých rodin ve vodách mrznoucí řeky Volchov, a to včetně nemluvňat. Odhady počtu obětí kolísají mezi třemi až osmi tisíci. Pskov, menší a méně významné město skončilo obdobně. Novgorod ani Pskov se už nikdy nevzpamatovaly z této rány a nenabyly znovu svého významu. Možnost všeobecného řízení věcí veřejných v Rusku byla utopena spolu s dětmi ve vodách řeky Volchov.

Historie nás učí

Ale jen tehdy, když jsme ochotní zaposlouchat se do odezev dějů dávno uplynulých. Hybridní válku vedlo Rusko už kdysi proti Polsko-litevské personální unii s cílem získat levobřežní Ukrajinu a rozhodující přístup k Černému moři. Minimálně stejný cíl vede kroky Putina i dnes. Obdobně jako jeho předchůdce Alexej I. chce Putin získat co nejvíce z Ukrajiny, ideálně celou. K omezení odporu používá metodu spálené země.

Jenže to je zároveň vzkaz pro jeho vlastní nevolníky v Rusku, byť dnes jsou označováni za občany. Jsou-li jim občanská práva upírána, nejsou totiž plnoprávnými občany. Stejně jako byl vyvražděn Novgorod, který skýtal příklad správy veřejných věcí svobodnými lidmi, a nebyl řízen carovými pochopy, bude vyvražděna jistá část Ukrajinců, kteří touží po své vlastní cestě do budoucnosti. Po cestě, která je má vyvést do Evropy ze jha Moskvy.

I kdyby byl Putin na Ukrajině poražen na hlavu, barbarským vražděním, bezuzdným násilím a bezhlavým pleněním ukazuje co čeká ty, kteří by si chtěli vybrat vlastní cestu, nepodléhat nadále Kremlu a řídit si své věci po svém. Je to logika, kterou Evropan nechápe, jistě. Ale v Rusku tomu po staletích nelidského útlaku instinktivně rozumí každý. Je lépe být živým bezprávným otrokem cara, než svobodnou mrtvolou.

A nemylme se, to nijak neomlouvá nevolníky panujícího cara. Jeho zvrácené příkazy totiž provádí ochotně, s barbarskou krutostí a netečností, která je jim lety vtištěna. Vybombardují porodnici, vyvraždí malou vesnici nebo Mariupol. Bez barbarů vykonávajících jeho přání a rozkazy by žádný car, ani dnes Putin nebyl schopen páchat ani zlomek zla, které páchali a páší.

A páchati budou. Nečekejme, že Putin bude vystřídán Limonádovým Joem. To se v Kremlu nestává.

Jedna odpověď na “Vládne ruským barbarům blázen?”

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.