Chyby opozice

Tak jsem si zase jednou početl v reakcích mých milých čtenářů. Pro někoho jsem varský rusák, pro jiného německý kolaborant, pro dalšího zbytečný topkař. Řada se jich shodla, že jen rozeštvávám lidi, sám jsem ještě nic nepředvedl a mám raději pomáhat, než plivat na Babiše. Nevím sice, proč nesmím poukazovat na jeho chyby, ale místo toho se v rámci slušnosti (sic!) mám prý zaměřit hlavně na chyby opozice.

Vox populi, vox dei, pravil by humanitní vzdělanec. Správný tvar bovis mi nesedí do verše, tak se ani nebudu pokoušet o vtipnou odpověď a pojďme k požadovaným chybám opozice. Netvrdím, že žádné nejsou. Předložím je co možná stručně v časovém pořadí. V rámci nezbytně nutné povolební spolupráce zametu jen vlastní dvorek pravicové koalice, stanující námořní lupiče přenechám diplomaticky jejich příznivcům a členům.

První a zásadní chyby se současné opoziční strany dopustily v době justičního kabelkového puče. Tehdy se okamžitě a neprodleně měla podat ústavní žaloba na prezidenta Zemana, který se nejmenováním paní Miroslavy Němcové předsedkyní vlády dopustil jednání proti demokratickému řádu republiky. Raději přelomil ústavu (často používaný eufemismus ohnul je nepřesný) a jmenoval vládu svých kumpánů a podržtašek, které říkal vláda úřednická. Tím byl spuštěn řetězový děj, který vyvrcholil nešťastnými volbami a nástupem agrochemického dotačního příživníka na ministerstvo financí a následně do čela vlády.

Druhou chybou byla spoluúčast KDU-ČSL na první vládě s účastí Babiše. Tím mu lidovci pomohli vytvořit zdání, že ANO je řádnou politickou stranou. Není a nikdy nebude. Nic na tom nezmění, jestli Babiš byl, nebyl, bude či nebude ve vládě. Nesmíme zapomínat, že profikorupční hnutí ANO je nedílnou součástí Babišem vlastněného holdingu. ANO je jen politická divize Babišova Agrofertu, která mu má zabezpečit plynulé financování a zabránit vyšetřování střetu zájmů a zločinů svého majitele.

Třetí chybou byla nedostačující sebereflexe ODS, která se v dostatečné míře veřejně nedistancovala od éry kmotrů a dlouho se nedokázala rozloučit s pátou kolonou okolo Klause mladšího. Doposud tato strana nechápe, jak nejen ODS, ale celou pravici poškozují nešťastné výpady Jana Zahradila a jeho názorových souputníků vůči ostatním pravicovým stranám a jejich programovým prioritám. Ani nemluvím o tom, jak jsou těmito nesmyslnými útoky povzbuzováni někteří příznivci ODS, kteří na sociálních sítích volají po nulové toleranci vůči KDU-ČSL a TOP 09 a přerušení spolupráce s nimi.

Čtvrtou chybou byla slabá mediální a veřejná aktivita vedení TOP 09, které pod svým bývalým předsedou téměř vyklidilo veřejný prostor. Miroslav Kalousek to nestrhl ani s pomocí ostatních poslanců a senátorů naší strany. Ačkoliv je zde vidět pod stávající předsedkyní výrazný posun, je naše mediální aktivita podle mého názoru stále nedostačující.

Pátou a nejhorší chybou byl promrhaný potenciál lidového vzepětí vyvolaného Milionem chvilek pro demokracii. Jednání o koalicích a nemilosrdný tlak na Babiše nejen na půdě parlamentu, ale v médiích i na ulicích měl započít nejpozději v létě 2019, bezprostředně po Letné.

Šestá a poslední chyba pravicové opozice je málo čitelná komunikace k vlastním voličům. Ti musí být neustále a pravidelně oslovováni, musí jim být nabízen volební program, stínová vláda, ale hlavně priority, na kterých se všechny tři strany shodly a které budou stoprocentně prosazovat. Je mi jasné, že času je málo, ale s blížícími se volbami a s dalším Zemanovým podrazem už není kam ustoupit. Buď vyhrajeme, nebo padneme. Voliče už dnes nezajímá informace, že se tvoří program. Nemůžeme odkazovat na budoucnost jako Babiš. Nás totiž nevolí budelípoví voliči, kteří se spokojí s jalovým slibem. A zdůrazňuji, že napříště si musí dobrovolně nasadit náhubek každý, koho bude svrbět jazyk a bude mít nutkání zdůrazňovat programové rozdíly nebo vytahovat na světlo Boží minulé hříchy a neshody.

Je mi jasné, že jsem vám svou předcházející větou nahrál na smeč. Pravidelně mi nadávají příznivci nesystémových stran. Nepočítám, že bych si je dnes naklonil. Po tomto komentáři se spektrum mých „fanoušků“ naopak nemálo rozšíří, bohužel do prava.

Nijak nad tím nejásám, ale s plným vědomím to hodlám podstoupit. Těchto šest chyb si musíme uvědomit, přiznat si je, napravit je a hlasitě se od nich distancovat. Co nejrychleji, protože času je málo. A v příštích devíti měsících, v čase předvolebního těhotenství se musíme dalších chyb vyvarovat, jinak se nedočkáme úspěšného porodu svobodné a znovuobrozené demokracie.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.