Politikové nám chybí

Jistě, máme jich přehršel, alespoň si to myslíme. A další se tlačí nahoru aby ukázali, co mají v hlavách. Dostanou-li příležitost, valnou většinou dříve nebo později připomínají legendární hlášku doktora Štrosmajera. Už se jich ale nezbavíme a veřejným prostorem poletují coby příslovečné holubičky nemocnicí na kraji města pilně zabrušujíce, aby se na ně náhodou nezapomenulo.

Nám chybí politikové se strategickým uvažováním, schopní reagovat na skutečnost měnící se a živou, osobnosti schopné a nikoliv všehoschopné.

Politik toho jména hodný ví, odkud fouká vítr a podle toho se chová. Osoby politikou dobře živené či jen se přiživující reagují až podle důsledků vanoucích větrů. V bezvětří, v našem případě bez čínského viru a v konjunktuře je rozlišíme jen stěží. Při vichřici zase až příliš snadno podle škod, které dopustí a způsobí.

Nedůvěra vládě

Dlouhou dobu rezonovalo společností téma vyslovení nedůvěry vládě. Mnoho autorit bylo proti, v době krize se přece nepřepřahá a úřednická vláda jmenovaná Milošem Zemanem by určitě byla ještě horší než to, co máme. Názory na vyslovení nedůvěry se mohou různit, ale dejme tomu.

Po neúspěšném pokusu jsou jeho strůjci zesměšňováni. Stejně ničeho nedosáhli, byl to jen zbytečný cirkus. Nebyl, právě naopak, opozice splnila svou povinnost. Připomenula nahlas důvody, proč si tato vláda nezaslouží vládnout. A definitivně byla potvrzena účast komunistů na katastrofální vládě premiéra Babiše a jejich spoluzodpovědnost na způsobených škodách. Jistě, nebylo to pěkné, ani důstojné. Ale už jste někdo někdy viděl pěkný a důstojný soud, rozvod, sousedský spor?

Najít odvahu k tomuto kroku dříve a svrhnout včas vládu chaosu a zmaru, nemuselo by umřít třicet tisíc našich obyvatel, ba ani rozvrat financí by nedosáhl tak šílených rozměrů.

Podívejme se ale ještě hloub. V době kabelkového Šlachtapuče se nikdo neodvážil postavit se prezidentovi, lámajícímu Ústavu přes koleno. Měl být tehdy včas vykázán zpátky do zákonných mantinelů ústavní žalobou, a vládla by nám řádně zvolená a řádně vládnoucí vláda. Nadále by platila ustanovení o STB a Babiš by měl těžší startovní pozici. Všechno by bylo jinak.

Dopřejme Babišovi, po čem volá

Koalice Spolu ještě před sněmovní schůzí sestavila dlouhou řadu důvodů, pro které by Babiš se svou vládou měl skončit. To Babiš si vystačil s pouhými osmi body „Chcete svrhnout vládu, která prosadila důstojné důchody, radikálně zvedla lidem platy, snížila jim daně, zvýšila životní úroveň, myslí na rodiny, na spotřebitele, konečně investuje, bojuje za české zájmy.“

Těchto osm bodů musí stačit i oběma demokratickým koalicím. Respektive je nutné poctivé doložení faktů, že se jedná o pouhý pilně tvořený mýtus manažera, mikromanažera a zachránce před tradičními politickými stranami. Shodneme se s Andrejem Babišem, že nechceme žádný multikulturní, ekofanatický Pirátostán, ale o to se popravdě nezasazují ani neprávem nařčení Piráti. Jestliže premiér fanaticky brojí proti řízení naší země evropským parlamentem, je třeba hlasitě připomínat: „Už pouze orgány EU tuto zemi a její obyvatele brání před naším svrchovaným premiérem, snažícím se o násilné přebrání České republiky“!

Naši představitelé bojují bitvy dávno minulé

Smutné je, že vrcholní představitelé opozičních demokratických stran trvale žijí jen minulostí. A ještě horší je, že stejnou optikou se na dnešek dívá i ta část mediální branže, která si nenechala nasadit okovy a náhubky hybridním agresorem z Kremlu, řepkou čpícím oligarchou a jeho spojenci. I když si musíme přiznat, že jistá média si spokojeně sedí u plných korýtek.

Před osmi i čtyřmi lety jsme byli svědky pilného politického boje mezi pravicí a levicí, mezi konzervativci a liberály. Protikorupční rétorika a vzájemné se vymezování sváděla k přešlapům mnohé, připomeňme si vězeňský autobus. Jediný Miroslav Kalousek tehdy vyzýval ke vzájemné podpoře v boji proti profikorupčnímu hnutí ANO.

Je to už dávno za námi, není třeba to zbytečně připomínat a navzájem si jitřit staré rány. Musíme to ale mít na paměti, abychom nesklouzli do starých chyb. Místo do minulosti je třeba se dívat dopředu a sledovat, co nám přináší budoucnost, a podle toho se chovat.

Hnutí Andreje Babiše, tvářící se v dobách svého vzniku jako pravicově liberální, už definitivně opustilo své původní příznivce. Nyní se snaží lovit ve vodách rudých až nahnědlých, kde snad ještě zbývají ti, které může oslovit. Pochopitelně mu zůstanou důchodci, které nadále ohlupuje v čaulidech i při svých cestách Babiš a nově i jeho věrná ministryně financí.

O opuštěné voliče ale usiluje jejich nový pseudozachránce, bojovník s tradičními stranami a korupcí. Šlachta se vyslovuje proti mnohým, ale nikdy proti Babišovi. Není třeba spekulací o jejich společné hře, ale pouhé zvážení skutečnosti vyplývající ze známých indícií.

ANO v současné sněmovně pozbývá koaliční potenciál, své spojence luxuje a ničí. Ale po volbách někoho potřebovat bude. Kde ho asi najde? Mezi demokratickou opozicí určitě ne. Zbývá teoreticky ČSSD, téměř s jistotou KSČM a SPD. A dál? ANO, Přísaha patří k sobě. Je na čase dívat se dopředu. Nejenom Babiš je nepřítel demokracie a naší budoucnosti. Vy ve vedení politických stran, cítíte-li se být skutečnými politiky, vyvarujte se prosím tradičních chyb tradičních politických stran a sledujte, odkud vítr vane.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.