Poslední a konečná politická prohra Miloše Zemana

Slušnost si nesmíme plést se slabostí. Vyvarujme se také zaměňovat porušování pravidel, zvyklostí a zákonů se sílou. Premiér Petr Fiala se zachoval navýsost slušně, odmítl aplikovat článek 66 na prezidenta v jeho slabém okamžiku, i když to bylo v zájmu vlády, společnosti a celé naší země pochopitelné, přijatelné a správné. Miloš Zeman se dostal fyzicky z nejhoršího a jak je jeho zvykem začal zneužívat situaci a diktovat si podmínky nad rámec Ústavy, jejího ducha i zvyklostí.

Nepřináleží mu právo personálního veta, vládu sestavuje premiér, nikoliv prezident. Naplnění článku 68 se dožadoval Miloš Zeman coby premiér, porušuje jej jako prezident. Začíná klíčit spor odložený díky snaze a slušnosti designovaného premiéra a jím nominovaných členů vlády.

Zatímco znalci práva, politici a politologové mají jasno o Zemanově lámání Ústavy, začínají se v jeho prospěch vyjadřovat mediálně provaření odborníci na všechno, jako je třeba Andor Šándor nebo senátor Zdeněk Hraba. Jeho netajenou objektivitu ke koaličnímu partnerovi netřeba komentovat. Nabádají líbivou státotvorností Fialu k ústupku, k odblokování situace.

Urychlit jmenování vlády za cenu porušení ústavy

To má odvahu navrhovat člen horní komory Parlamentu České republiky? Logika jeho úvah je jasná, v době vrcholící kovidové vlny a sílící občanské neposlušnosti podporované mnoha regionálními politiky je nebezpečí z prodlení.

Jaké možné tahy v rozehrané partii mají pravidla hry dodržující premiér a prezident, který jakákoliv pravidla vědomě ignoruje a přestupuje přímo s rozkoší?

Petr Fiala odmítne pokračovat v nedůstojných a zjevně zbytečných posezeních ministrů u terária a podá kompetenční žalobu k ÚS. Vláda zůstane nadále v rukou Andreje Babiše, od voleb se tvářícího že je v opozici, jeho věrní zaměstnanci se na další rok pevně usadí ve svých křeslech a budou z nich škodit nám všem. Ale Miloš Zeman si čekání na výrok ÚS může zpestřit svou ústavní kreativitou a odvolat premiéra Fialu se zdůvodněním, že nesestavením kompletní vlády Petr Fiala de facto podal demisi. Že na to nemá právo, to je mu naprosto jedno. Pověřit sestavením vlády odporníků Vratislava Mynáře nebo Martina Nejedlého by bylo dokonalou tečkou hodnou Miloše Zemana.

Další možností je ústupek Petra Fialy, že buď on nebo Ivan Bartoš vezmou dočasně rezort pod sebe a budou hledat kandidáta vyhovujícího Zemanovi. Je to naprosto nevhodné řešení, protože by to byl projev totální podřízenosti Lánům. Ale hlavně jej nemusí přijmout prezident, byť jej sám navrhl. Proč by neznásilnil Ústavu znovu a nedal premiérovi dodatečný čas na hledání kandidáta ještě před jmenováním vlády? Vždyť jen idiot nemění svůj názor.

Poslední variantou lánské hry je plné pokoření se Fialy. A přiznejme si otevřeně, je jedno jestli následně kompetenční žalobu podá nebo nepodá. Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve, než v řádech měsíců. Po jeho logicky předvídatelném rozhodnutí proběhne impeachment, který neprojde pro nedostatek hlasů a Zeman se bude hlasitě smát. Celý čas navíc využijí hlásné trouby Zembišů k zostuzení Fialy, jeho vlády i stran vládní koalice, k jejímu rozštěpení a rozdrolení, stejně jako ke snížení podpory voličů. Vítězství ve volbách bude naprosto promrhané.

Jedno východisko ze situace zbývá

Situace není nadmíru výtečná, hladiny ústavní krize valem stoupají, ale zachránit vítězné volby ještě můžeme. Nezbývá nám než si uvědomit, že musíme přistoupit na hru bez pravidel, kterou tak rád používá Zeman a jít do rizika, do otevřené hry a plného střetu. Jinak jej neporazíme. To by nebyla jen porážka Fialy, jeho vlády, vládních stran. Byla by to prohra všech, kdo jim dali své hlasy, svou důvěru ale také svůj čas a aktivitu při předvolební kampani!

Neaplikací článku 66, přijetím svého jmenování a přistoupením na nedůstojné předvádění kandidátů před teráriem akceptoval Fiala Zemanův přijatelný zdravotní stav. V parlamentu nemá a nebude mít dostatečnou podporu pro impeachment. Přesto má Petr Fiala jednu otevřenou cestu.

Použití článku 66

Nepodsouvejme prezidentovi záměrné porušování Ústavy, toho by se při zdravém rozumu jistě nedopustil. Došlo u něj ale, bohužel, k selhání jaterních funkcí, což je život ohrožující stav, při kterém dochází s překotnou rychlostí ke zhroucení funkcí organismu, často provázeném poruchami funkcí mozku.

Jak je v posledních dnech vidět, Miloš Zeman se pěkně zotavuje po fyzické stránce, ale jeho psychika stále není dostatečně na výši a brání mu tedy ve výkonu jeho funkce. S hlubokou lítostí nám nezbyde, než na nezbytně nutnou dobu použít článek 66 Ústavy. Předsedkyně poslanecké sněmovny jmenuje vládu, sněmovna jí vysloví důvěru a do Vánoc dokážeme při troše dobré vůle provést nejdůležitější personální změny na ministerstvech.

Jsme demokracií parlamentní, nikoliv prezidentskou. Pružina přespříliš stlačená časem vystřelí, stejně tak Zemanem ohnutá Ústava se může zprudka narovnat podle zákona akce a reakce. Využití článku 66 není porušením Ústavy, ale je plně v jejím duchu. Budou tak konečně naplněny výsledky voleb do poslanecké sněmovny, což není protiprezidentským povstáním, ačkoliv to zároveň může představovat poslední a konečnou politickou prohru Miloše Zemana.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.