Jak vznikl Velký rybník

Žil, byl kdysi dávno kdesi v Sasku mladý šlechtic. Měl spokojený život, rád se bavil, laškoval s děvčaty, tančil, hrál karty a kostky, on vlastně ani neměl nic jiného na práci, než utrácet zděděné peníze. Dny mu plynuly jako voda, šel z oslavy na oslavu, dnes bychom řekli, že z párty přešel na mejdan. Jednou k ránu se ten mladý šlechtic po neobyčejně vydařené pitce dostal do sporu se synem jiného šlechtice. Ani pořádně nevěděli proč, ale mladí kohoutci se pustili do souboje. Co čert nechtěl, v souboji jeden z nich zemřel, asi sám zpitý namol upadl soupeři na kord.

Netrvalo dlouho a pro mladého šlechtice přišli soudní pacholci, aby jej odvedli k soudnímu dvoru. Soud neprobíhal u českého soudu, ani jej nevyšetřovala zakleknutá policie, takže mladý šlechtic byl neprodleně odsouzen přísně, ale spravedlivě. Dnes už se neví, jak moc přísný to byl rozsudek, snad doživotní šatlava, možná trest smrti? Náš mladý šlechtic se po vyslechnutí rozsudku jal lkát a naříkat, že poskvrnil slavnou památku svého rodu. Proto prý před vykonáním rozsudku žádá o drobný odklad, aby mohl vyjet do světa a nějakým slavným skutkem tento svůj čin v očích předků a celého světa odčinit. Soudce mu laskavě dal odklad pěti let na vykonání nějakého slavného činu.

Mladý šlechtic se doma se všemi řádně rozloučil a vyslechl si poslušně rodičovské rady. Asi si o nich myslel zhruba totéž, co si o rodičovských radách myslí všichni mladí lidé dodnes, ale zdvořile si to nechal pro sebe, potřeboval přece od otce peníze.

Časně zrána se vydal na cestu. Jestli hádáte, že jel na Bahamy nebo na Seychely, prohádali jste a nedáváte pozor! Už bylo zmíněno, že to bylo kdysi, možná ještě ve středověku! Mladý šlechtic se přece hleděl nějak proslavit, ale útěkem by proslavil leda u nás, a to jen dnes! Pochybná je ostatně i znalost Baham či Seychel za oněch blahých časů po celé Evropě.

Takže náš mladý šlechtic jezdil sem a tam a hledal nějakou princeznu, kterou chce sežrat drak. Jenže jednou ho předběhl hloupý Honza, jindy byl rychlejší Bajaja. Rozjel se tedy mladý šlechtic široko, daleko a hledal princeznu zakletou zlým černokněžníkem. Potkal už jen Bystrozrakého, kterak kutálí Širokého od zámku za Dlouhým. Do třetice to tedy zkusil vzít přes hory, přes doly. No, a jak ze Saska jel přes ty hory, skončil pod horama v Hroznětíně. Tím marným trmácením se unavil on i jeho kůň, tak se zastavil v hospodě na večeři a na nocleh. Při večeři se přeptal hostinského, co je tady v kraji trápí. Zda tu někde není drak, zlý černokněžník, nebo aspoň nějaká potvora na zabití.

Hostinský mu na ta slova chtěl probudit tchýni, ale hostinská ho přetáhla po hubě utěrkou a povídá „Seděli na tobě komáři, asi zase přilítli z těch bažin.“

A z další řeči se mladý šlechtic dozvěděl, že na kopci na Hroznětínem je veliká bažina a kolem ní zamočené louky, kde se nedá orat, sít ani pást. Množí se tam komáři, otravují široké okolí a každou chvíli se tam utopí nějaký nezvedený kluk anebo sedlák, co sešel z cesty. Ale kdyby se stáhly vody z těch podmáčených luk do rybníka, byly by to louky suché a úrodné a rybník by byl plný ryb. A to by byla velká věc!

Na ta slova se mladý šlechtic hned dal do práce, vyměřil odvodňovací kanály, sehnal lidi aby vykopali díru pro rybník i kanály, on docela poprvé ve svém životě něco dělal! Nechce se tomu věřit, ale prý i sám kopal! Práce trvala tři roky. Pak už se jen čekalo, až se voda z luk stáhne do rybníka. Celý další rok se louky vysoušely, a pak teprve bylo vidět, že to není žádný rybníček, ale veliký rybník. A časem se začalo říkat Velký Rybník i osadě, která vznikala okolo hráze.

A co mladý šlechtic? Popravdě řečeno, o něm už se nic určitého neví. Odjel prý domů, možná byl popraven, nebo dožil v šatlavě, snad dostal milost, kdož ví? Ale nám tu po něm zůstal Velký Rybník. Tak se někdy přijeďte vykoupat.