Babiš, policie, morálka a zodpovědnost

Souvisí morálka a zodpovědnost? Obecně řečeno jistě, ale konkrétně? Jak u koho, a jak kdy. U mnohých ale zejména jak za kolik. Čemu se podobá česká politika? Přece Hranické propasti. A proč? Protože tón v ní udávají nejčastěji ti, kteří dokáží podlézt každé představitelné dno.

Vezměme si nejkřiklavější příklad, expremiéra Andreje Babiše. Jak se mu blíží datum soudu ohrožujícího jeho osobní svobodu, zanedbává stále víc svou práci poslance a jede si na zapřenou prezidentskou kampaň. Pamatujete, jak sám sebe kdysi označil za urputné hovado? ANO, chová se hovadsky urputně. Absolutně nechápe, že už bylo přešlapů příliš mnoho a lidé jej mají oprávněně plné zuby. Krásně to bylo vidět v Třeboni. Ale co je důležité, má zřejmě na své straně policii, která v jeho zájmu provokuje incidenty i zasahuje.

Stejně, jako Babiš prokázal absolutní absenci zodpovědnosti při likvidaci státních financí, práva, nezvládání covidové krize, právě tak mu chyběly i elementární základy morálky v roli otce, čerpajícího premiéra, zaměstnavatele.

Kdo dnes tvrdí, že Babiše neznal a nechápal jeho nebezpečí, pouze omlouvá sám sebe. Babiš byl zvolen, ač se hned v začátcích svého veřejného působení prokázal coby morální nudista. Bez zodpovědnosti vůči voličům i sobě se omlouval, že byl pouze v hodné StB, případně lhal že s StB neměl vlastně nic společného.

Já bych ho snad i dokázal pochopit (pozor – ne odpustit!), kdyby otevřeně přiznal, že i v bolševických poměrech chtěl udělat kariéru, využít každou možnost k cestování, poznávání světa, hmotnému zabezpečení rodiny. Donášení StB vlastně patřilo k branži, ve které působil. Forma jakési veřejné zpovědi by mu mohla svým způsobem vrátit alespoň částečně čest.

Jenže on sám věděl, že ke spolupráci se zavázal dobrovolně, ničil tak svou osobní konkurenci a cestičku kariérního bolševika si podle rodinných podání umetal i udáním svého vlastního tchána. Proto se při vstupu do politiky uchýlil k výmluvám, zinscenovaným soudním procesům, překrucování skutečnosti a lžím. Omlouval si svá vlastní selhání, to je přece tak lidské. Je to pochopitelné, třeba i u nacistických zločinců, kteří jen „plnili své příkazy“.

Došel by Andrej Babiš bez morálky a zodpovědnosti tak daleko, kdyby na své cestě byl sám? Jistě ne, a přirovnání k nacistické armádě lze snadno rozvést. Voliči ANO, to je ten obyčejný kanónenfutr. Řadoví pachatelé válečných zločinů byli většinově odsouzeni pouze morálně, či zanedbatelně. Trestáni po válce byli zejména důstojníci, generalita, ideoví tvůrci a propagandisté. Kdo je v ANO důstojníkem? Patří mezi ně pracovníci Agrofertu, dosazení do státní správy s cílem ji paralyzovat, ovládnout a řídit ve prospěch Andreje Babiše, jeho firem, budoucnosti a snad i podřízených. Jaký trest si zasluhují? Doživotní exkomunikaci z jakýchkoliv veřejných postů pro nedůvěryhodnost. Není to příliš přísné, vždyť téměř rok po volbách stát „nedokáže“ dotáhnout do konce žádný z Babišových přečinů. Za každý z těchto skutků by kterýkoliv jiný občan naší republiky byl už dávno ve vyšetřovací vazbě, ne-li ve vazbě řádné.

A kdo je generálem z našeho příměru? Jsou to zastupitelé, poslanci a mediální „mluvící hlavy“ od největších po nejmenší, od dvojjediného Karla nebo paví ženy až po potenciálního primátora Patrika. Jak je potrestat za jejich oficiální činnost v profikorupčním politickém hnutí? Pouze morálně. Všichni víme, kdo a jak se angažoval. Nelze jim důvěřovat, ani se jim s čímkoliv svěřovat. Dobrovolně si v rámci osobního prospěchu zadali, ochotně škodili naší zemi a budoucnosti celé společnosti. Akceptujme jejich volbu, a ponechme je v jejich ghetu, které si sami vybrali.

Norimberský proces s nejvyššími nacistickými pohlaváry, s tvůrci idejí a jejich předkladateli voličům skončil známými verdikty. Jakkoliv nevyzývám k veřejné popravě např. Marka Prchala, musíme si uvědomit a hlasitě přiznat, že on stejně jako všichni ti, kteří pracují pro Andreje Babiše v médiích a soc. sítích jsou vinni. Jsou v plném rozsahu vinni vším, co expremiér napáchal a ještě napáše. Bez jejich veřejné barnumské a lživé reklamy by měl Babiš zanedbatelný dopad na voliče. Bez zázemí ve svých médiích, bez šíření mlhy deziluzí a dezinformací ve společnosti by měl omezený prostor pro ohlupování voličů. A jak se opakovaně ukázalo na náměstích, lidé mu dokáží svou iniciativou kazit jeho šou. Ale v médiích se o tom téměř neinformuje – proč vlastně?

Absenci morálky a zodpovědnosti neprokazuje pouze Andrej Babiš a jeho zaměstnanci z profikorupčního hnutí. Je to i typický znak lidí nejen z mediální divize ANO, a to pohříchu nejen stávajících.

Jindřich Šídlo se na ně obrátil na twittru: „Podíval jsem se na Čau lidi, kde AB nazývá „psychopaty“ nejen @MarekWollner, ale i @terezacemusova z @iROZHLAScz, jen proto, že úplně věcně informuje o postupu státu v kauze dotací pro Agrofert. Kolegové z Mafry, napadá mě, že byste se mohli třeba ozvat, ideální chvíle.“ Doporučuji pročíst celé vlákno.

Valné odezvy kolegů z Mafry se český twittr nedočkal. Zajisté můžeme mít pochopení pro existenční potíže redaktorů a editorů. Jistě lze chápat osobní vazby napříč redakcemi. Ale až na čestné výjimky se nikdo neodhodlal k víceméně veřejné zpovědi, ve které by přiznal, že se bojí opustit jistotu. Pravda a láska za nikoho složenky nezaplatí, lež a podrazy ve jménu zaměstnavatele ANO. A je úplně jedno, že je někdo „jen“ sporťák. I referováním o tradiční porážce Sparty v pohárové kvalifikaci zastírá skutečnost, že lidovky už nejsou novinami, ale pouhopouhým stranickým a propagandistickým plátkem.

Tohoto morálního stigmatu se už nikdo z nich nikdy nezbaví. Zvláště, bude-li to zapírat sám sobě. Jan Dobrovský popustil uzdu svého idealismu, všichni mají ještě možnost postavit se zodpovědně ke své pověsti, ke své profesní hrdosti, ke svému snad jednou znovu dobrému jménu. Stačí nemlčet a neomlouvat se sám před sebou.

Hitler totiž stejně jako Putin válku rozpoutal, ale ani jeden z nich osobně nedržel v ruce zbraň, na to jsou určení jiní. Ani Babiš sám si nepíše texty, netočí čaulidi, od toho má jiné. A o těch mluvíme. Ušpinili se, ale jsou mezi námi. A ještě dlouho budou. Jak vydrží sami se sebou? Se svým svědomím?

A jak vydržíme my s nimi?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.