Z čtenářských ohlasů na mé texty se často dovídám, že jen kritizuji a sám pro zlepšení situace nic neudělám. Ono je těžké pro řadového občana něco dělat, ale co bych vlastně dělal, kdybych tu možnost a moc měl? Košile bližší než kabát, vezmu to tedy od kraje. Co je na našem kraji v nejhorším stavu? Nezaměstnanost, zanedbané hospodářství, školství, kultura, sport, zdravotnictví, dopravní struktura, zločinnost, …
Zkraťme to – všechna negativa jsou vysoko nad celostátním průměrem, všechna pozitiva pro změnu výrazně pod ním. Výjimku představuje pouze lázeňství a těžba hnědého uhlí. Lázeňství se díky čínskému viru prakticky zastavilo a hnědé uhlí dochází. Ne, nebude líp bez našeho přičinění. Ale co se týče toho činění, držel bych se svého konzervatismu. Jakékoliv zásahy by se omezily na nezbytně nutné s plným vědomím zodpovědnosti vůči přírodě i společnosti.
Karlovarský kraj má za sebou celá staletí exploatace přírodních zdrojů. Krušné hory, bývalý kovový hřbet našeho kraje, stejně jako uhelné pánve jsou vyplundrované. Podhorská kaolínová ložiska se tomuto stavu valem blíží, a krajina tomu odpovídá. Horské, kdysi neprostupné lesy jen taktak přežívají po kyselé bolševické zálivce. Zemědělské oblasti ležely z větší části nad uhlím a kaolínem. Úrodná zemina na opečovávaných polnostech se ztratila v běhu času zároveň s usedlostmi i přičinlivými hospodáři. Ale příroda bojuje, lesy pomalu rostou, břízy a jeřabiny se snaží zaplnit každý volný prostor a zacelit v krajině rány způsobené lidmi. To ale neznamená, že životní prostředí necháme být na něm samém. Ochrana přírody je pro lidstvo životně důležitá, protože bez ní nepřežije.
Vyplývá z toho první krok, který bych udělal, mít skutečnou výkonnou moc. Ochranu životního prostředí chápu jako trvale udržitelné zemědělství na lánech omezených rozměrů s pestrou skladbou pěstovaných plodin, návrat vody do krajiny a ochranu půdy. Trvale udržitelné zemědělství znamená pro mne neužívání jedů zatěžujících půdu, spodní vody a ve výsledku nás a hlavně další generace. Menší lány ohraničené mezemi poskytují životní prostředí drobným živočichům. Velkoplošné pěstování technických plodin je určitě užitečné pro kapsu agrobarona, ale ničí naši přírodu a popravdě řečeno, řepkový olej nás na rozdíl od pšenice a brambor nenasytí. Udržet vodu a zastavit vysychání krajiny znamená deregulovat vodní toky a odstranit bolševikem necitlivě zbudované meliorace. A hlavně je v mých očích nenapravitelným hříchem stavba megamarketů, parkovišť, solárních elektráren, nových výrobních objektů na zemědělské půdě. Máme v našem kraji řadu opuštěných průmyslových areálů, které je možno využít. Většinu zmíněných bodů lze snadno splnit omezením až zrušením stávajících dotací a cíleným vypsáním dotací pro malé podniky.
A teď od přírody k lidem. Co definuje Karlovarský kraj? Města a vsi obydlené různorodou směsí obyvatelstva po násilném odsunu sudetských Němců. Jen málokteří z nových osídlenců získali skutečnou vazbu k novému bydlišti, proto se snadno stěhují jinam. S tím souvisí i četnost odchodů příslušníků následných generací. Abychom je zde udrželi, musíme jim připravit podmínky, aby byli ochotní zůstat a natrvalo zakořenit. Odchod do zahraničí nebo do Prahy ihned po studiích pro mladé nesmí být vysněným cílem.
Bývalému hejtmanu Petru Kubisovi se podařil pravý opak. V rámci koronakrize přikázal pracovní povinnost medikům z našeho kraje. Je známo, že studenti nečekali na něčí příkaz, ale nastoupili iniciativně sami do zdravotnických zařízení poblíž svých fakult. Rušení těchto závazků, nemožnost studovat pro pana Kubise nic neznamená, vyřešil to rázně. Rozeslal po policii studentům obsílky s příkazem. Koneckonců, studenti mohli být rádi, že jako osobní vzkaz od hejtmana nedostali nádavkem pár obuškem. Pohotovostní pluk při Palachovu týdnu nasadil jen ty nejprověřenější soudruhy, a na někom je to vidět ještě dnes.
Mojí snahou by naopak bylo mladé sem připoutat. Jak, když jim nemohu nabídnout bydlení ani funkční infrastrukturu? Rozhodně bych se nepokoušel v našem kraji hned zakládat univerzitu, jak je často slyšet. To by byl zbytečně drahý špás. Nekvalitních vysokých škol máme v naší vlasti přehršel, a já si nemyslím, že by se na práva nebo medicínu do Varů hlásily stovky zájemců z Prahy či Ostravy. Nikdo ale nebrání kraji studentům z určených oborů poskytnout stipendium (nebo účelovou bezúročnou půjčku) a smluvně si je zavázat k vykonávání praxe v kraji na určitý počet let. Podchytíme tím i studenty ze sociálně slabších rodin, kteří na studium v Praze dosáhnou jen s vypětím všech možností rodiny nebo vůbec ne. To je důležité právě pro kraj s nejnižšími příjmy v republice. A kraj s nejnižším stavem obyvatelstva si nemůže dovolit plýtvat lidmi ani jejich schopnostmi. A věřte tomu nebo ne, mladý člověk, který tu pochopitelně založí rodinu a základy své existence nebude tak náchylný ke změně svého působiště a bydliště. Zvláště, když se totéž bude týkat i jeho polovičky, nemluvě o dětech, tou dobou už školního věku. Srdceryvný nátlak babiček, které nebudou snadno přijímat stěhování vnoučat se dá také očekávat. I kdyby jich tu nakonec zůstala jen polovina, znamenalo by to pro kraj zastavení, nebo alespoň omezení poklesu obyvatelstva.
Třetím bodem na který bych se zaměřil je dopravní infrastruktura. Nemluvím pouze o dálnici do Prahy, ale o napojení se na okolní kraje, včetně přeshraniční dopravy. Německo je pro nás nejdůležitější obchodní partner, na to nesmíme zapomenout.
A pak už zbývá jen taková drobnost, nezaměstnanost a nefungující hospodářství. Tady nezbývá než zapomenout na lákání investorů. Poskytované pobídky, úlevy a daňové prázdniny ve výsledku znamenají pouze výpadek příjmů do rozpočtu. Nabízené pracovní příležitosti v montovnách jsou původcem pasti nízkých příjmů, do které se náš kraj dostal. Potřebujeme dostat lidi do služeb. Přestaňme jim házet klacky pod nohy a umožněme otevřít hospůdku, kadeřnictví, autoservis atp. v každé větší obci, v každém městečku. Nabídněme státem vlastněnou půdu do trvalého pronájmu každému, kdo bude mít chuť pěstovat jahody, léčivé byliny, založit si sad nebo chovat kuřata. Samoživitelky uvítají hodinového manžela při opravách, pánové hodinové manželky, které mu uklidí a třeba i vyperou nebo vyžehlí. Poskytněme bezúročné půjčky na rozjezd živností, na pořízení nezbytného vybavení. Umožněme rozjezd nových výrobních firem. Pochopitelně za pevně stanovených a dodržovaných opatření. Uvolněme lidskou invenci a iniciativu.
Nezbláznil jsem se, i když na to skutečně nemáme. Ony to nebudou vyhozené prostředky. Každý člověk, který se sám uživí totiž nejen nepotřebuje státní podporu, ale naopak odvádí něco málo do rozpočtu. Mnoho podniků pochopitelně nevydrží, ale z některých se časem mohou stát zárodky firem s vysokou přidanou hodnotou, které budou poskytovat práci mnoha našim občanům.
A co je nejdůležitější, z našich nespokojených sousedů, cítících se být na okraji společnosti se stanou platné články naší země. S pocitem vlastní důležitosti, pevnou půdou pod nohama a vyhlídkami nejen pro sebe, ale i pro své děti nebudou tak lehkovážně podléhat lžím politických šmejdů. Nebudou ochotní ve volbách ohrozit svůj majetek, svou práci, svou budoucnost tím, že podpoří Babiše a Okamury. Už teď se totiž houfují a cení zuby na naši zemi jejich nástupci – Klausové, Šlachtové a další podivné existence.
Jestliže rozkol našeho obyvatelstva způsobený oposmlouvou a Zembiši nezastavíme, musíme se oprávněně obávat nástupu další totality. A to snad nikdo nechceme.