Bývaly doby, kdy do válek své muže vodil kmenový vůdce osobně. Následovali jej a poslouchali jeho pokyny, protože důvěřovali jeho rozhodnutím. Důvěra v náčelníka se odvíjela od správnosti rozhodnutí, která učinil v minulosti. Jeho lid mu věřil, podřizoval se mu a následoval jej i v nepopulárních rozhodnutích. V případě nutnosti za ním šel pro jeho autoritu i do bitvy zdánlivě předem prohrané.
Jistěže se objevovali tyrané, kteří se vlády zmocnili násilím a stejným způsobem si ji udržovali. Mnoho z nich se potázalo se zlou, lid se jich v příhodnou dobu zbavil. Takový Ceaușescu by nám o tom mohl vyprávět, kdyby vyprávět ještě mohl.
Vybudování osobní autority je namáhavá, časově náročná záležitost. Kdo se stal náčelníkem-stařešinou klanu, nemohl se svého postavení zřeknout, ani když to znamenalo ohrožení jeho života. Jen málo lidí stálo o tuto možnost, i když výsady v dobrých časech lákaly.
Tyrani a diktátoři byli dostatečným postrachem a pomohli vytvoření demokracie – vlády lidu. A díky všeobecně převládající demokracii se nám na světě v posledních letech vyskytovali politikové tří druhů.
Nejčastější variantou politika jsou scholzové. Osoby neschopné nepopulárních opatření, lépe řečeno k nim neochotné. Jsou předem plni obav, aby neohrozili svou naději na úspěch v dalších volbách. Jejich mnohoslovné proslovy duní prázdnotou ve snaze obejít kontroverzní témata. Tito politici po prvních vyhraných volbách nekorektně řečeno odkládají předem a pro jistotu koule v předpokojích. V době krizí je pak jen málokdy nachází a svou nerozhodnost až zbabělost vydávají za hlas zdravého rozumu.
Na vrcholu konjunktury procházejí vítězně volbami babišové. U těch nemluvme o koulích, není totiž o čem. Nemají žádný politický program vyjma svého zbytnělého ega a osobního prospěchu. Rozhodují se podle nálad obyvatelstva, dnes tedy nejčastěji podle průzkumů veřejného mínění a ozvěn ze soc. sítí. Jsou jako korouhvičky, stálí za mírného větru, to se jim pěkně ukazuje směr. Ale za bouří a krizí je zřetelné, že nelogicky a chaoticky mění směr, že zemi nesměřují nikam. Babišové svůj lid nevedou, oni pouze vystihnou směr pohybu většiny a dokáží se davu postavit do čela. Přitom přes rameno sledují, drží-li se stále před zástupem. Aby od svého konání odpoutali pozornost, naprázdno štěkají na všechny, kdo se jim zdají schopní. Ve výsledku tak mohou na někoho možná působit rozhodně a vůdcovsky, ač je to nepochopitelné.
Nakonec si uvedeme jedince téměř schopné, ale zato všehoschopné. Je to kategorie trumpů a zemanů. Zástupci tohoto druhu politiků záměrně rozeštvávají obyvatele vlastní země. Ty z nich, kteří jsou snáze zmanipulovatelní podle svých plánů někam směřují. Na přechodnou dobu se jim daří své ovečky přesvědčit, že plní jejich cíle. Ve skutečnosti si plní cíle své na úkor prostodušších částí společnosti. A v době krizí a problémů umí jen ostrakizovat některou část společnosti – třeba blonďáky nebo podnikatele, nejčastěji a nejraději ovšem své kritiky.
Člověk, který tyto tři druhy politiků sleduje spolu s množstvím jejich voličů, ten trpí a bojí se jakéhokoliv závanu větru. Je mu totiž jasné, že s podobnými typy u kormidla se loď neposune ani za bezvětří, ale zato se nutně musí ponořit při první bouřce. Myslí se, že už vyhynuli politici s koulemi jako Churchill, Reagan, Tchatcher. Ta poslední byla dáma, pravda. Ale ona sama měla koule větší než většina hlav států EU dohromady bez ohledu na jejich pohlaví.
V době krize se ale z ničehožnic za dvěma rohy objeví charismatický vůdce, který z nutnosti objevil svou autoritu a koná co má. Z ignorovaného šaška se stal přes noc státník. Jako dávný kmenový vůdce motivuje a posiluje svůj lid v teoreticky beznadějném odporu proti přesile a brutalitě sousedního tyrana, čímž chrání všechny sousedy schoulené za svými zády.
A doprostřed bojů jej odjede podpořit člověk, jehož slušnost byla všeobecně pokládána za slabost. Přes své rádoby silácké poštěkávání si jeho odpůrci nevšimli, že na rozdíl od nich má pod svým sáčkem koule. Nepotřebuje se jimi chlubit, protože si jich je velice dobře vědom.
Zelenskij i Fiala se chovají podle Winstona Churchilla „Ve válce rozhodnost, v porážce vzdor, ve vítězství velkorysost, v míru dobrá vůle.“
Buďme rádi za to, že je v Evropě máme.
Skvělé, díky!