Co dnes život v naší zemi ovlivňuje nejvíce? Jedná se o víceméně synergické působení čtyř faktorů. Nejviditelnější je kovid, mimořádně vydařený čínský export. Nesmazatelně se do žebříčku nejhorších vlád zapsal Andrej Babiš se svým profikorupčním hnutím. Dlouhá léta jsme podrobováni hybridním operacím Kremlu, který se snaží opět okupovat prostor pokládaný v Moskvě za pouze dočasně ztracený. Podhoubím nejen jmenovaných nesnází je rozštěpená společnost. Nerozdělil ji ale Babiš ani Zeman, i když tomu ze všech sil pomáhají podprahovým nabízením společných nepřátel svým příznivcům.
Rozdělení lidstva mezi aktivní hybatele svých osudů a vyzývatele autoritativních vůdců nabízejících snadná řešení totiž můžeme sledovat nejen v postsovětském prostoru, ale namátkou i v USA.
Napříč společností se otvírá nová propast
Kde? Přímo uprostřed kavárníků, lepšolidí a sluníčkářů. Stejně tak ale i mezi jejich odpůrci. Antivaxeři už delší čas vedou lítý boj na sociálních sítích, jak může potvrdit např. Martin Kuba, Jihočeský hejtman. S aktivitou antivaxerů se téměř na vlastní kůži mohl seznámit Milan Kubek, prezident ČLK.
Je zajímavý rozpor občanské důvěry ve vládu, ochoty podřídit se přijatým opatřením i nechat se očkovat mezi zeměmi západní a východní Evropy. Nepopiratelný vliv ruské hybridní války výrazně posílil pochopitelnou nedůvěru vůči „těm nahoře“ u všech občanů, kteří zažili komunistické násilné a manipulativní vymývání mozků.
Došli jsme tak daleko, že lidé raději riskují úmrtí, než aby se mu vyhnuli očkováním. Věří totiž, že je pro zisk zabíjí farmaceutické firmy nebo jakási tajná společenstva pro získání světovlády.
Oficiální žádost o odškodnění podle zákona č. 116/2020 Sb. v souvislosti s očkováním proti covidu neúspěšně podalo 15 našich občanů. Očkování proti covidu je jedinou nepovinnou vakcinací, u níž je možné po státu požadovat náhradu újmy. Nikdo z žadatelů ale neprokázal, že komplikace mu způsobilo očkování proti covidu.
Komenský by se divil
Problém začíná už v základních školách. Učitel národů by jen těžko pochopil, kam se školství v jeho rodné zemi posunulo. Podstatné není poslušné mentorování encyklopedických znalostí, ale schopnost si je zjistit, pochopit a umět je použít. Mnoho našich spoluobčanů není ochotno ani schopno chápat rozdíl mezi fakty a názory. Díky našemu školství se to týká absolventů vysokých škol života stejně jako inženýrů, právníků, lékařů. Titul nabytý na řadě našich škol nedokazuje skutečné vzdělání, ale dokládá pouze míru houževnatosti a trpělivosti nutnou k jeho získání. Jeho nositel totiž není vzdělaný ani vzdělanec. Je to pouhý málemvzdělanec, jakýsi specialista na levé oko nerozeznávající ruku od ucha. Proto země plná českých zlatých ručiček, písmenek před jménem i za jménem není schopná obstát ve světové konkurenci, proto jsme best in kovid – respektive v počtu úmrtí na kovid. A proto jsou u nás tak rozšíření a hlasití antivaxeři. Mají typicky českou vlastnost. Neuznávají fakta a svůj názor kladou nad ně, protože mají vždycky pravdu. Bez ohledu na skutečnost.
O čem sním, když náhodou spím?
O ničem, já s klidným svědomím totiž spím jako špalek. Ale přemýšlel jsem opakovaně, jak bych z postu premiéra či ministra zdravotnictví odpůrcům očkování vysvětlil co nejpochopitelněji naši situaci a naše možnosti, jak minimalizovat oběti na životech i škody hospodářské. Mikroorganismy nekonají vědomě, ale přijmeme pro zjednodušení analogické chování.
Cílem žádného viru není vyhubit svého nositele, ale právě naopak – maximálně jej využít pro svůj prospěch, pro své množení a další rozšíření. Pochopitelně nový, „divoký“ vir, jako je např. kovid se chová nepřiměřeně. Ale během času se přizpůsobí a úmrtí jím způsobená se stanou něčím výjimečným. Do doby „domestikace“ kovidu jsme ale zatím nedospěli. Takže se musíme chovat tak, abychom co možná zpomalili šíření kovidu, snížili virovou zátěž v populaci a tím zamezili dalším zbytečným úmrtím.
Představme si naši předkovidovou společnost jako nekonečné kolony vozidel na mnohaproudé dálnici, řítící se v plné rychlosti vpřed. Kovid, to bylo nečekané zemětřesení, které způsobilo trhliny a praskliny napříč celou dálnicí a zapříčinilo nehody, srážky, těžká zranění a celou řadu úmrtí.
Dopravní policie zastavila provoz. Někde jen část pruhů, jinde komplet. K čemu ale vedl lockdown? K zastavení výroby, katastrofě celých oborů i národních hospodářství. Hrozilo, že na dálnici stojícím vozům dojde palivo, jejich osádkám potraviny a voda, nikam nedojedou a zemřou všichni nikoliv následkem zemětřesení, ale na přidružené komplikace. Takže se provoz na dálnici musel trhlinám přizpůsobit a nasadila se snížená rychlost jízdy. Nastaly ale další otřesy, trhliny se měnily, objevovaly se nové, odlišných vlastností. Díky neobyčejné inovativnosti a nezměrné snaze se podařilo v rekordním čase vyvinout pneumatiky, které pomáhají překonávat trhliny. Provoz na dálnici se obnovuje celosvětově, i když rychlost na ní je stále omezená.
Babišova vláda opakovaně střídala uzávěry a rychlost bez omezení, takže se jí podařilo způsobit škody na životech i v hospodářství rekordní. Možná se to zdá vedlejší, ale nedůvěru obyvatelstva svou nekoncepčností a chaosem tato vláda výrazně posílila.
U nás došlo k tomu, že nezanedbatelná část obyvatelstva odmítá používat nové pneumatiky, jsou přece nápadně rychle vyvinuté a jsou neprověřené. Raději jezdí na těch starých a dovolávají se svých občanských práv a svobod. Svoboda jednotlivce ale končí tehdy, když omezí svobodu ostatních. A to je dnes nepoužívání nových pneumatik. Kdo se svobodně chce rozmáznout na dálnici, má na to plné právo jen tehdy, nejede-li v koloně. Jenže my jedeme v koloně všichni, takže za každým odpíračem, který skončí v trhlině se vytvoří řetězová havárie jeho spolucestujících. Bez ohledu na typ pneumatik, který mají nasazený se stávají obětí toho vepředu, který odmítá přezout na nové pneumatiky.
Do doby, než se z koronaviru stane standardní vir, chovající se jako chřipkový virus, máme jen dvě cesty, jak s ním bojovat. První je totálně zastavit provoz na dálnici, vrátit se do pravěku a přesedlat na koně, abychom mohli v poklidu dojet každý do své jeskyně. Druhá možnost je pokorně přijmout nové pneumatiky a jet dál, byť třeba sníženou rychlostí a se smíšenými pocity.
Nevím, jak kdo, ale já jsem se očkovat nechal a nabádám k tomu i své okolí. Třeba i proto, že na notebooku pod ledkami se píše mnohem lépe, než na pergamen pod loučí.