Ukrajinská krize, nebo agrese Ruska?

Podle posledních údajů je u hranic Ukrajiny více než 150 000 tisíc vojáků. Zaútočit mohou z Běloruska, Ruska, okupovaných oblastí okolo Doněcka, Luhanska a Krymu. Oficiální zprávy Kremlu tvrdí, že vojska započala stahování. Proto lze s ohledem na známou věrohodnost ruských slov každou hodinou očekávat útok. S přihlédnutím na dnešní kybernetické útoky na ukrajinské bezpečnostní služby se hrozba ruského útoku jeví vysoce pravděpodobná.

Možné cíle agrese

Výše zmíněné síly nejsou dostatečně silné pro obsazení celé Ukrajiny, nebo její významné části. Tento fakt potvrzuje i to, že v současnosti v Rusku neprobíhá masivnííprava dalších statisíců vojáků potřebných nejen pro přímou ofenzívu, ale zejména pro pořádkovou činnost a dozor na obsazených územích. Podle dostupných zdrojů v Rusku neprobíhá mobilizace, ani nejsou tvořeny strategické zálohy.

Přesto se Rusko chystá k vojenské operaci. Putin je ochoten podstoupit avizované sankce a mezinárodní izolaci, což bude mít katastrofální dopady pro celé Rusko, zejména ale pro nejbližší Putinovo okolí a nejvyšší oligarchické struktury. Na těch je Putin, ač se to snaží navenek nepřiznávat, naprosto závislý.

Čeho tedy chce Putin svým barbarským vpádem do Ukrajiny dosáhnout? Ve své podstatě je pro Rusko jako stát nezajímavý zisk části Ukrajiny, byť sebevětší. Nanejvýš potřebné je ale vítězství jako důkaz síly právě pro Putina, kterého straší pokles popularity, ekonomický rozvrat Ruska, stoupající inflace a zejména možná nespokojenost oligarchie, která jej zatím trpělivě podporuje. To se ale může rychle změnit, dojde-li ke skutečně bolestivým sankcím, které by byly přímo mířené na oligarchy, držící jej u moci. Vítězství dosažené bojem proti celému světu, stvrzené územním ziskem potvrdí Putina v roli rozmnožitele říše, do které se stále více uchyluje.

Konkrétní akce

Přímý útok na Kyjev by se setkal s rozhořčeným odporem. Bezesporu může dojít jak k diverzním akcím z Běloruska, okupovaných částí Ukrajiny, ale také k raketovým a leteckým útokům na důležitou infrastrukturu a vojenské cíle. Můj osobní názor ale je, že se bude jednat spíše o psychické a nátlakové působení, o šíření strachu a chaosu, než o skutečnou přímou vojenskou operaci.

Naproti tomu se zárukou lze počítat s aplikací gliwické strategie, tedy s naplánovanou ruskou provokací kdekoliv na Ukrajině, sloužící k legitimizaci operací ruských jednotek na území Ukrajiny.

Jediné skutečné vojenské akce proběhnou na pobřeží Černého a Azovského moře. Ruská černomořská flotila byla posílena o lodě tichomořské a severní flotily. Už od 9. února je přítomno v Černém moři 12 velkých výsadkových lodí, na kterých jsou naloděny dvě brigády námořní pěchoty se vším potřebným vybavením, výzbrojí a technikou. K tomu musíme připočíst jednotky umístěné na Krymu a blíže neznámý počet „zelených mužiků“, tedy oddílů specnaz bez distinkcí a soukromých jednotek jako jsou wagnerovci.

Očekávám „neočekávané“ a bezprecedentní porušení mezinárodního práva ze strany Ruska, tedy pokus o blokádu Černého a Azovského moře, která bude krýt útoky na pobřeží. Ostatní diverzní aktivity, útoky vedené z Běloruska, snaha o rozšíření Doněcké a Luhanské okupované zony, kybernetické, letecké a raketové útoky budou pouze rozptylovat a rušit účinnou obranu Ukrajiny.

Nezareaguje-li celý vyspělý svět razantně a okamžitě, bude se Kreml snažit vytvořit koridor podél celého černomořského pobřeží.

Obsazení Ukrajiny by stálo Rusko příliš mnoho

Ale přesto je to dlouhodobý cíl Putina. Vrátit do náruče kremelského hladového medvěda všechny ztracené země je jeho snem. Obrovské ztráty materiální si ale nemůže dovolit, oslabily by jej příliš. Naproti tomu oběti na lidských životech jsou v Rusku tradičně ignorovány.

Obzvláště rozhořčeně bude hájen Kyjev, a dá se očekávat i zapojení civilního obyvatelstva, která nijak netouží po vrácení se do ruské sféry vlivu. I v případě jeho obsazení se budou spontánně tvořit odbojové skupiny po celé Ukrajině, což by znemožnilo udržet hlavní město v ruských rukou. Dnes už nemůže Putin počítat se zrádci mezi Ukrajinci, po okupaci Krymu a zvěrstvech na Donbasu mu nikdo neuvěří, rok 2014 se už nevrátí.

Pozemní propojení okupovaného Donbasu s okupovaným Krymem, obsazení Oděsy a vytvoření jakkoliv úzkého, ale trvale udržitelného koridoru až k proruskému Podněstří splní čtyři velké mety.

Za prvé odstaví Ukrajinu od moře, znemožní její podporu a lodní zásobování v případě jakýchkoliv dalších aktivit ze strany Ruska. Za druhé Ukrajinu Rusko v podstatě obklíčí – od Běloruských hranic až po Moldávii by neměla Ukrajina přátelskou hranici. Rumunsko, Slovensko a Polsko představují zanedbatelnou část hranic Ukrajiny. Za třetí se Rusko dostane suchou nohou na Balkán a přiblíží se k dalšímu postupnému cíli – k ovládnutí celé Moldávie. A kdo ví, možná by časem „uzrála“ vhodná konstelace k dalšímu oždibování Ukrajiny, končící komplexní okupací této nešťastné země.

Nejdůležitější je ale za čtvrté. Putin by dostal Rusko a Rusy do mezinárodní izolace. Jako vítěz a dobyvatel by získal respekt určité části obyvatelstva, zejména siloviků. A v neposlední řadě by k sobě pevně připoutal všechny oligarchické skupiny. Nikdo z oligarchů by se už nemohl spoléhat na svůj majetek uložený na západě, byl by pro ně prakticky nedostupný.

Sledovali bychom evoluci nového gosudarství pod vedením imperátora Putina a jeho bojarů-oligarchů. Že jsem paranoidní? Možná, a velice rád se budu mýlit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.