Vláda urputných hovad a Miloš I. Hibernující

Všichni víme, jaké dědictví vláda Andreje Babiše po sobě zanechá. Absurdní nárůst státního dluhu, absenci důchodové reformy, přebujelou a přesto nefunkční státní správu bez náznaku eGovernmentu, dálnice prý nové, leč rozpadající se už během rekonstrukce stejně jako bazén v Thermalu.

Na novou vládu dopadne naplno kovid, energetická krize a problémy klientů Bohemia Energy i dalších dodavatelů energií. Pravda, to všechno Andrej Babiš přímo nezavinil, ale dlouhodobě ignoroval. Obecně řečeno, celých uplynulých osm let strávených s hnutím ANO naše státní správa naprosto rezignovala na jakoukoliv systematickou a koncepční práci, naplno se věnovala pouze zahlazování a oddalování problémů spojených s osobou Andreje Babiše, či jím přímo způsobených.

Babišova drahota

Jedno ale musíme stávající vládě přiznat – chovají se jako stádo urputných hovad. Po dobu své vlády všechny problémy upoceně svalovali na své předchůdce. Okamžitě po volbách upadli v nečinnost, tváří se už jako opozice a kritizují „novou vládu“ za nezvládnutí kovidu a Fialovu drahotu. Dokonce i tento slogan si dokázali jen ukrást, na vlastní nemají dostatek invence.

Bohužel, v propagandě se jim zatím neumí demokratické strany postavit. Médii ani sociálními sítěmi nerezonují nepřetržitě výpady proč Babiš nekoná, neřeší, nekonal, neřešil?“ takže lživé argumenty Babišových knechtů snadno plní voličům monitory i uši. Nově vznikající vláda bude od Sametové revoluce ta nejvíce nenáviděná a odsuzovaná. Naplno si vyžere nejen osm let Babišovy nevlády, rozvrat státních financí a Babišem nezvládnutý kovid, ale bude jí k tíži přičtena každá snaha o nápravu věcí veřejných. Dopad rekonstrukce státu na lidské životy bude nepředstavitelný, a nejvíce se dotkne těch občanů, kteří nepatří k voličům obou koalic. Jako jsme v letošních parlamentních volbách sledovali aktivizaci příznivců demokratických stran, lze v dalších volbách s jistotou počítat s mobilizací jejich odpůrců.

Všechny tváře vlády získají nesmazatelně negativní obraz na dlouhá léta dopředu. Z tohoto hlediska je naprosto opodstatněná vládní neúčast Markéty Pekarové Adamové a Olgy Richterové. Obě dámy mohou ze sněmovních postů s ženskou empatiíí alespoň částečně utlumit nespokojenost s naprosto opodstatněnými, ale nepříjemnými kroky svých kolegů ve vládě.

Miloš stále hibernující

Přes nedůstojné maskování zdravotního stavu Miloše Zemana se blížíme k bodu vyčerpání jednoho posametového paradigmatu. Kluci z prognosťáku se už stali anomálií, je nejvyšší čas je nejen vystřídat, ale zejména je navždy zdvořile ignorovat.

Není to volání po fyzickém odchodu stávajícího prezidenta, byť i ten je na spadnutí. Uvědomuje si to i Andrej Babiš, který hysterické veřejné projevy poznenáhlu přenechává svým fámulům a staví se do role umírněného politika – sjednotitele mas. Sám takto započal prezidentskou kampaň, ačkoliv ještě není vyhlášena.

Je vlastně jedno, usnese-li se senát a sněmovna na aktivaci článku 66, anebo to v důsledku zdravotních komplikací Miloše Zemana nebude vůbec zapotřebí. Chod státu se musí vrátit do běžných kolejí, z kterých ji usilovně vychyloval současný prezident obě svá funkční období.

V dohledné době nás čekají volby prezidentské. Kdo bude kandidovat? Na jedné straně Andrej Babiš, bojující o svou beztrestnost do dalších let. A na straně druhé plejáda kandidátů, která voličské preference rozbije stejně beznadějně jako cihla křišťálové zrcadlo. Čím víc kandidátů, tím větší je jistota Babišova postupu do druhého kola.

Proto se musí už teď profilovat společný prezidentský kandidát obou vítězných koalic. Musí to být člověk, schopný v debatách potřít Babiše, ale zejména člověk, který není spojován nejen s předsametovými bolševicko-StBáckými kruhy, ale ani s oposmlouvou a jejími korupčními kauzami. Nejdůležitější ale je jeho všeobecná přijatelnost a minimální negativita u všech vrstev voličů. Jinak řečeno, nezáleží ani tak na maximálním počtu jeho rozhodnutých příznivců, jako spíše na miminálním počtu jeho odpůrců, kteří by mu odmítli dát svůj hlas. Tento proces jsme ostatně už sledovali v jedněch prezidentských volbách. Bohužel.

Kandidovat by pochopitelně neměl premiér, tedy Petr Fiala. Při vší úctě by se Ivan Bartoš jako „dredatý předseda smažek“ stal cílem dehonestací, které by neustál. Markéta Pekarová Adamová má důležitou práci ve sněmovně a o jejím věku ani nemluvme, to se u dam přece nedělá. Marian Jurečka má obdobné postavení jako Ivan Bartoš – předseda strany obecně vnímané jako setrvalé zákulisní zlo je příliš snadným terčem. Z předsedů stran nám tedy zbývá už jen Vít Rakušan. Není spojen s žádnou mimořádnou kauzou, nikomu příliš nevadí, a rétorické schopnosti v kampani předvedl přímo na Andreji Babišovi více než dostatečně. Proto v zájmu naší budoucnosti doufejme, že nebude součástí vlády jako ministr. Jeho chvíle totiž přijde, a jeho místo nebude ve Strakovce.

Prezident vězeň

Jinak bychom se také mohli dočkat prezidenta Andreje Babiše, vězně Pražského hradu, žíjícího v trvalém strachu za zavřenými okny. Určitě by nevyjel do Francie, USA ani Německa, kde jej všude čeká náročné vyšetřování jeho finančních a daňových deliktů.

Je totiž otázka, není-li pro naši zemi méně kompromitující hlavou státu stávající Miloš Hibernující než jeho možný nástupce, Andrej Stíhaný.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.