Autor: admin

Nejprve – upřímnou soustrast jeho rodině a přátelům. A berme to všichni jako memento mori, vždyť před smrtí nás neochrání ani tři sta miliard korun.

Co všechno ovládal 68. nejbohatší člověk na světě? Nejdůležitější je fond PPF, kde držel 99% akcií. Prostřednictvím PPF ale vlastnil a ovládal anebo jeho fond vlastní a stále ovládá Českou pojišťovnu, eBanku, Home Credit, Air Bank, Zonky, TV Nova, O2, Sazku, Energetický průmyslový holding. Poslední velkou plánovanou akvizicí měla být Moneta Money Bank. Kellner se nedržel jen v České republice, jeho firmy působily na Slovensku, Ukrajině, Kypru, ale také v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a poslední dobou hlavně v Číně.

Musím připomenout, že s manželkou Renátou založil nadaci podporující vzdělání studentů ze sociálně znevýhodněného prostředí, ale také soukromé gymnázium v Babicích u Prahy pro nadané děti a mládež. A nelze opomenout ani financování výzkumu a vývoje léku na rakovinu. Finanční podpora Divadla Járy Cimrmana byla mnohým utajena, ale já osobně si jí vážím nad jiné.

Zajímavé je jeho srovnání s Babišem. Zjistíme, proč byl Kellner úspěšnější? Byl mnohem kultivovanější, vzdělanější a chápal taktiku win-win. Kde Babiš v okované rukavici dává najevo svou moc, hlasitě křičí a všem okolo sprostě nadává, tam Kellner potichu a v klidu tahal v zákulisí za nitky. Na rozdíl od Babiše nikdy veřejně neshazoval své spolupracovníky a kolegy, takže neměl nouzi o schopné zaměstnance. Babiš došel na viditelný vrchol, který se pod ním drolí, čímž ohrožuje jeho násilně hltaný majetek. Kellner stoupal pozvolna, ale nepřetržitě, a jen málokdy jeho zásah vyvolal pozornost a pozdvižení na veřejnosti. Snad jen jeho čínská stopa byla v médiích výrazná. Typický byl pro oba oligarchy už počátek jejich cesty. Jeden s tichou, ale zřetelnou státní protekcí zprivatizoval Českou pojišťovnu, druhý na fingované valné hromadě násilně převzal Agrofert.

O to víc byl ale Kellner nebezpečnější. Jeho vzestup byl spojen s oposmluvní politickou generací. Byl si toho vědom a o jeho lidské slušnosti, o vědomí loajality svědčí i dlouholetá a pravidelná podpora Institutu Václava Klause.

Jak takových výsledků zesnulý Kellner dosáhl? Zajisté schopnostmi, pílí a pracovitostí, ale nezapomínejme ani na jeho styky v politických kruzích a zákulisní jednání. Je otázka, nakolik ovládal Klause se Zemanem včetně jejich dvorních šašků. Možná se jen setkaly obchodní zájmy Kellnera a politická závislost Klause a Zemana ve stejném geopolitickém prostoru Kremlu a později Pekingu.

Každopádně Kellner přes svou zdůrazňovanou konzervativnost výrazně přispěl k východnímu směřování naší politiky, ekonomiky a orientálnímu chování našich současných vrcholných představitelů.

Co pro jeho impérium a pro ČR znamená jeho předčasný odchod? Vzpomeňme na leteckou nehodu Tomáše Bati, odchod jednoho člověka totiž neznamená nic. Zajisté dojde k dočasným turbulencím, jako je už probíhající pokles akcií O2 a Monety. Určitě bude nějaký čas trvat, než dojde k předání moci. Jménem dědiců doufám, že potenciální zeť Daniel Křetínský nepovede PPF sparťanskou stopou. Toho bych se asi nebál, ale jsem si jistý že strategický rozhled Petra Kellnera bude jeho nástupcům výrazně chybět. Finance si nepotrpí na soucit ani na cit, něco možná bude prodáno (zajímavé budou osoby kupujících), něco pojede dál.

Hořce ovšem zapláčou Klausové, vracející se z institutu do kuchyně a ke konečnému zapomnění. Zeman se bude muset pokorně vrátit ke státním letadlům, soukromý tryskáč mu už nebude k dispozici. Nástupci Petra Kellnera totiž nebudou mít jeho pocit loajality, ani důvod plýtvat prostředky na podporu politických mumií. Budeme tedy mít ve veřejném prostoru o něco méně placených propagandistů orientálních despocií, hlásajících „ten pravý konzervatismus“. Sinopsis nebude tolik napadán pročínskými trolly. A možná už nebudou „čínskými turisty“ na ulicích mláceni naši občané nesoucí tibetskou vlajku.

Pro naši společnost chápu odchod Petra Kellnera jako symbolické ukončení oposmlouvy, a jejích katastrofických důsledků. Tato etapa našeho vývoje končí, a upíři naší demokracie budou propadat do svých katafalků.

Co bude dál? To závisí jen na nás, na obyvatelích, občanech, voličích. Necháme se zase zmanipulovat? Potom vstanou noví Kožení, Kellnerové, Stehlíkové, Babišové a zpunktují Oposmlouvu II.

Napsal jsem, že nic neznamená odchod jednoho člověka. Ale neplatí to v lidském životě, pouze v ekonomice. Ztráta blízkého člověka zasáhne vždy, a takto náhle a nečekaně o to víc bolí. Byl bych rád, kdyby si to uvědomili všichni, kdo budou mít potřebu se ke smrti Petra Kellnera vyslovit. Stále platí: O mrtvých jen dobře. Zvláště to platí o otci, který svou dceru posadil na koně, zatímco jiný svého bílého koně nechal unést na Krym.

Jedna myšlenka mi ale neodbytně bzučí v hlavě. Nehoda není náhoda. Nebo, jak se zamýšleli humanitní vzdělanci: Cui bono? Tato nehoda přinese pro mnohé nečekané ovoce. Snad to nebudou většinově kyselé hrozny.

Klaus mladší opouští loď, kterou sám spustil na vodu. Prý z osobních důvodů. Můžeme tomu věřit, ale nezapomínejme na tři jeho základní faktory. Rodinným původem vštípenou morální kluzkost a názorovou ohebnost, matematické vzdělání a šachistickou zkušenost. Jinak řečeno, má gumovou páteř, umí počítat a strategicky kalkulovat. Než jím uváděné zdůvodnění je pro mne věrohodnější, že se nechce potopit s vlastní tříkolkou ve volebních vlnách. Raději se sám zkusí umístit někde jinde. Možná počítá s bouří nespokojenců v ODS a cestou zpátky? Kdo ví, co se mu točí v hlavě, a jakou partii rozehrál? Já to nejsem. Jen nevěřím jeho slovům, zní až příliš logicky na to, aby to byla pravda.

Každopádně je už druhým, kdo vzdává boj za záchranu vlastních ambicí, maskovaný politickou zástěrkou. Hnutí Mikuláše Mináře pomalu odumírá na souchotiny. Nepřeji mu nic zlého, ba naopak, v Milionu chvilek odvedl poctivou práci, ale se svým hnutím šlápl vedle. Jejich místo na scéně se snaží zabrat Šlachtorista. Ze srdce mu přeji stejný osud. Nic jiného si ostatně nezaslouží po své ostudné účasti na demontáži poslední řádně zvolené a slušné vlády v ČR.

Nedávné průzkumy poodhrnuly oponu a vyjasňuje se, co se dá očekávat od voleb. Největší naději na vítězství má dvoukoalice, následovaná politickou divizí Agrofertu a trojkoalicí. Do parlamentu se dostane ještě SPD, a dál už nic. Možná ČSSD, možná KSČM, ale voliče jim usilovně luxuje ANO ve snaze o své vítězství.

Co to pro nás bude znamenat? Víte, nevěřím populistickému blábolení o politice pro všechny. Je to nesmysl. Každý kdo do politiky vstupuje, vstupuje tam pro nějaké cíle, ideály, ideje, přesvědčení. I nově zvolený parlament bude proto sestaven z pravice, levice, středu a politických podnikavců.

Političtí podnikavci jsou Babiš a Okamura. Oběma jejich politické angažmá slouží k osobnímu obohacení. Jeden je ochoten k jakémukoliv přemetu na základě průzkumů vedených jeho Prchaly, druhý se víceméně tváří jako silně nahnědlý ochránce národních zájmů. Oba jsou naprosto nespolehliví a neschopní vést praktickou politiku, jejich strany nespojují žádné společné morální závazky a cíle. Pravice, levice? Kdeže, nelze je nijak zařadit.

Ve sněmovně budeme mít dále dvoukoalici, která se prohlašuje za středopravicovou a trojkoalici, která je složena ze stran od pravého středu až po konzervativní pravici. Takže by nám ve sněmovně mohla chybět levice? Netřeba se obávat, nebude nám chybět, ani kdyby socany a bolševiky vzal čert do předpeklí neparlamentní budoucnosti a rozkladu.

Dvoukoalice není pravicová ani trochu, i když to o sobě snaživě šíří. Chápu, že po půlstoletí komunistické zvůle v naší zemi není lákavé hlásit se k levici. Ale pirátská praktická politika je levicová, a stanující starostové jsou politicky indiferentní. Z dobré vůle je můžeme označit za střed.

To, že piráti jsou skutečně levicovou stranou, to není nic špatného. Levice do moderního politického systému plným právem patří. Jejím úkolem je chránit slabé, znevýhodněné, poskytovat jim podporu a záchranu ve světě, v kterém se příliš neorientují.

Nemalujme si, že u nás tací nejsou. Máme jich už dnes plno a v době pokovidové jich ještě přibude. Naší jedinou cestou je postupná přeměna země montoven na zemi sofistikované produkce s vysokou přidanou hodnotou. Určitě to dokážeme, ale ty, kteří se nedokážou zapojit schopnostmi, věkem nebo vzděláním nemůžeme nechat padnout. Záchrannou síť jim musí zabezpečit levice.

Uvědomme si ale, že Babiš nám zanechá absolutně rozvrácené finance, vynulované rezervy, zničené podniky, nevyřešenou důchodovou reformu, nebetyčné zadlužení, mandatorní a kvazimandatorní výdaje blížící se sta procentům rozpočtu.

Na levičácké politické postuláty a sanaci Babišem způsobených škod ale musí někdo vydělat. A právě na jejich ochranu, na ochranu těch schopných, samostatných a produktivních tu je pravice. Bez pravicových stran postbabišovskou katastrofu nikdy nenapravíme. Jak pravil Josef Čapek, nesvoboda není kázní, ale ponížením. Neponižujme už dál podnikatele, uvolněme jim ruce a vytvořme jim podmínky pro inovativní produkci. Díky jejich výsledkům můžeme napravovat Babišova zvěrstva a udržet záchrannou sociální síť pro ty z nás, kdo ji budou potřebovat.

Představme si naši zemi jako rodinu. V každém lidském svazku máme jen to, co si do něj přineseme. Každý je strůjcem svého štěstí a spokojenosti, a nemůže očekávat, že mu je přinese protějšek. Ten buď naše postoje a pocity posílí, anebo s nimi začne bojovat. Nefunkční vztahy pak nepřežijí první krizi. Vztahy funkční naopak z krize vyjdou v důsledku posílené. Proč se rozpadají lidské svazky? Pro sobectví, nezájem jeden o druhého. Přestaňme se navzájem ignorovat a trestat se. Stejně jako v rodině, i ve společnosti se musíme postarat o slabé. Ale na druhou stranu musíme vytvořit podmínky pro silné, aby vytvořili dostatečné zdroje pro všechny.

Jistě, občas člověk při navazování vztahů a tvorbě svazků narazí na notorika, na sociopata. Pak je jediná šance, prchnout od nich. Neštěstí je, když se tací ocitnou v čele země. Na podzim máme šanci zbavit se jich.

Neúplná morálka je u nás hojně rozšířena, přesvědčil jsem se o tom podle reakcí na svůj komentář. Pochvalu poslance Ondřeje Benešíka za jeho postřeh a iniciativu okolo otrávené Bečvy nekomentoval nikdo. Pokud vím, přitom on jako jediný zaregistroval ve vyjádření Balaštíkové, poslankyně Anofertu, tvrzení o měřácích na kanalizačních výpustích. Záznamy z měřáků by měla mít ČIŽP uložené, jestliže v záznamech není ani známka o stopách po kyanidech nebo jiných jedech, znamená to, že se kontaminace do Bečvy dostala jinou cestou. Jakou? Starým kanalizačním potrubím, nezakresleným na mapách. Meliorací, která byla kdysi dávno provedena. Zatrubněným potokem, kterých je v našich zemích stovky. Díky údajům z měřáků můžeme hledat další cesty úniků a neztrácet už čas. Další možnost je, že Balaštíková při obhajobě Babišova impéria jen lhala, a žádné měřáky na kanalizačních výpustích nejsou. Nejvtipnější by ovšem bylo, kdyby se záznamy z měřáků záhadně ztratily. Takové náhody se v Babišistánu stávají, už jsme si na to zvykli.

Na druhou stranu jsem dostal notně naloženo od pirátstva. Prý rozeštvávám antibabišovskou frontu, bráním budoucí spolupráci atp. Byl jsem nařčen, že jsem agrofertí nebo ruský troll, atp. Nuže dobrá. Já mám tedy dojem, že tyto reakce způsobilo nepochopení textu nebo jeho nedočtení do konce. Ještě je třetí možnost, kterou ilustruje lidové přísloví o potrefené huse.

Takže pro pochopení vážených čtenářů – neútočil jsem na Olgu Richterovou, mám plné pochopení pro její pobouření ze sprosté lži o ní šířené.

Dále je mi naprosto jasné, kdo je Nela Lisková. Je to kremelský poťouchlý brouk, šířící jeden blud za druhým. Ona vyslovenou lež přebíjí další lží a urážku střídá sprostou nadávkou. Nezaměřuje se jen na Olgu Richterovou, např. Dominika Feriho označila za „negra“. Vše vydává za „vlastní názor“. Namátkou si vzpomenu na její výroky o náboženském agitátoru Karlu IV., nebo o povinném potvrzení vlastnictví nemovitostí, které bude pro celou EU vystavovat Krakovský říšský katastrální úřad. Ta osoba má šílenou fantazii…

Když jsem se dopustil srovnání pirátského autobusu (ilustrovaný útok na Kalouska, Sobotku aj.) s útokem Liskové, chtěl jsem jen upozornit na fakt, že i piráti mají máslo na hlavě. Sobotka ani Kalousek nebyli odsouzeni, ba ani souzeni za lži, které o nich pomáhali v rámci předvolebního boje šířit piráti. Stejně, jako byly šířeny lži o Richterové coby „vítačce migrantů“. Piráty v osobě Liskové dohnala jejich vlastní taktika.

Asi bych se k tomu už vůbec nevracel, nebýt rozhovoru Olgy Richterové v sobotním vydání deníku Právo – zde.

Mimo jiné došlo i na první stání, které se týká lží Nely Liskové. Olga Richterová tvrdí, že lež není názor, že se musela obrnit vůči masivním výhružkám a proto se rozhodla bránit soudní cestou. To je naprosto správné, a není k tomu co dodat.

Ovšem na dotaz na pirátskou kontroverzní volební kampaň reagovala takto: „Autobus neměl vyvolávat emoci pobouření. Bylo to ještě v mantinelech obrazové zkratky, která měla ukázat, co v politice nechceme dělat a že si stojíme za tím, že politika se má dělat férově a poctivě. Byli na něm lidé, o kterých si myslíme, že nemají v politice co dělat, třeba pan Kalousek kvůli hazardu. Ale když někomu dáte, ke konkrétní fotografii konkrétního člověka, do úst lživý citát, který vzbudí v lidech veliký hněv, tak si myslím, že je to úplně jiná osobní emoce. Budí nenávist zaměřenou k autorovi toho domnělého výroku.“

Přeloženo do češtiny to znamená: My můžeme určovat, kdo do politiky patří, a když se nám nepodřídí a neustoupí dobrovolně, máme právo jej dehonestovat a urážet. Ale nás nemá právo takto napadat nikdo!

Tvrzení, že kresba na autobuse je nesrovnatelná s fotografií je nedůstojnou, směšnou a trapnou vytáčkou, nehodnou paní Richterové. Lež zůstává lží. Lež záměrně šířená s cílem někoho poškodit je odpudivá a odsouzeníhodná, ať ji pronáší kdokoliv a za jakýmkoliv účelem. Je absolutně jedno, je-li lež použita v osobním, hospodářském, společenském či politickém životě.

Stejně jako hořce zaplakala při soudním jednání Richterová, mohl zanaříkat Sobotka, kterému se rozpadlo manželství a byla poškozena jeho pověst. On se ale neodhodlal k podání žaloby stejně jako Kalousek. Ten by zase mohl k soudnímu jednání přivést vnoučata plačící strachy, že jim Bartoš zavře dědečka za něco, co nespáchal.

Po sobotním rozhovoru Olgy Richterové opravdu lituji, že předlohy obrázků dehonestační předvolební kampaně velkoryse mávly na tím pirátským faulem rukou. Včasné podání žalob z jejich strany by pomohlo zastavit lži pronášené pravidelně Babišem, Zemanem, Liskovou.

Na závěr zdůrazňuji, že nijak nenapadám kohokoliv. Nerozbíjím budoucí spolupráci pirstanu a spolu, ba právě naopak. Jsem si vědom, že jen spolu porazíme nedemokratické síly v naší zemi. Půjdu ještě dál – já tuto spolupráci podporuji, a to i proto, že řadu pirátů znám osobně a plně jim důvěřuji. Rozebírám nyní toto smutné nedorozumění ze dvou důvodů.

Prvním a důležitým je pocit nutnosti upozornit přítele na chybu, které se dopustil, kterou by si měl uvědomit a připustit si ji, a které by se měl nadále vyvarovat.

Druhým a doufám neoprávněným podnětem je možnost, kterou si zatím nepřipouštím. Opravdu nechci nikoho nijak napadat, ale neochota přiznat si vlastní chyby svědčí o nezralém charakteru a nedůvěryhodnosti člověka, i politické strany.

To by mne mrzelo, protože tato eventualita by zavdávala jistá podezření do budoucnosti. Podezření o pevnosti a závaznosti budoucí spolupráce v povolební parlamentní koalici. Doufám, že je toto podezření liché.

Středa byl den nabitý událostmi. Prokremelská kolaborantka Nela Lisková byla opět žalována; Pavel Novotný oznámil svůj chystaný odchod z ODS; Ondřej Benešík pokračuje v boji za Bečvu. Jak to souvisí?

Obvodní soud pro Prahu 1 začal řešit žalobu pirátské místopředsedkyně Olgy Richterové pro opakované šíření nepravdivého výroku. Prý měla prosazovat přidělování volných bytů migrantům. Falešná konzulka neexistující země, ve skutečnosti části Ukrajiny násilně obsazené a kontrolované Ruskem si vymyslela a šířila lež. Za to si zaslouží příslušný trest, který jí nepochybně bude vyměřen. Martýrium, kterým si prošla paní Richterová zejména na sociálních sítích, vyhrůžky smrtí atp. nepatří do civilizované země, natož do politiky. Upřímně paní Richterovou lituji. Aby nedošlo k omylu, musím poznamenat, že si jejího politického působení vážím.

Ale na druhou stranu, vždyť ji jen semlely pověstné mlýny. Vzpomínáte na pirátský autobus? Na obušek dozorce Bartoše, na předem odsouzené Sobotku, Kalouska, Nečasovi? Oni si tehdy vyhrožování a spílání lůzy asi užívali na rozdíl od Richterové, která tím trpí?

Když piráti vypustili džina z lahve, nesmí se divit, že jejich zbraň byla použita proti nim. A jestliže se jim nelíbí pomluvy a lži (ostatně ani mně), nemají je sami proti svým konkurentům používat. Jinak jsou jen k smíchu.

Pavel Novotný, řeporyjský bojovník s Kremlem, svérázný politik prý odchází pro neshody z ODS. Je to dost nečekané a nevhodně načasované oznámení, které už vyvolalo mnohé reakce mezi příznivci i odpůrci jak jeho osoby, tak ODS.

Neznám všechny okolnosti, nejsem tudíž povolán k rozborům. Těch se řada vyrojí bez ohledu na neznalost, tomu se nevyhneme. Chci jen vytknout jeden fakt. Mnoho lidí už na twitru prohlašovalo, že je to dobře, protože Pavel Novotný ODS svými výstupy poškozoval.

A s tím já nesouhlasím. Politika není záležitost pouze kabinetní, ale je to i představení pro veřejnost. Pan Fiala zřejmě zvládá politickou praxi, ale mezi lidi se to nějak nedostane. Na rozdíl od Novotného o něm prakticky není slyšet. Ano, Novotňák nevystupuje jako gentleman, nediskutuje o vhodné barvě kravaty, ale dokáže jako staří cirkusáci sbubnovat obecenstvo do jeviště. K manéži, ve které předvádí svá politická čísla. Pro mnohé obhroublá, pravda. Ale všichni o něm ví. A hlavně, Novotný hrál čestně a týmově. Nikdy Fialu nepodrazil, v rámci koalice SPOLU neplival zlé sliny na lidovce ani topku.

Poškozuje-li někdo ODS, je to možná bezbarvost, beztvarost a nerozhodnost jejího předsedy. Ale hlavně je to staré klausovské křídlo Kubů, Zahradilů atd., kteří nevynechají příležitost k výpadům proti svému stranickému vedení i proti koaličním partnerům. Jelikož Pavel Novotný je nadšený fanoušek sešívaných, pomohu si fotbalovým přirovnáním. On je Novotňák takový politický Řepka, který hraje naplno, tvrdě, nemá daleko k peprným výrokům, blikance jej provázejí na hřišti i v „civilu“. Ale nikdy nic nevypustí, bojuje o každý míč až do poslední sekundy, hádá se s rozhodčím do krve – vždycky ale o svůj tým.

Zahradilové jsou spíše Ronaldo. Rádi jsou ve svitu kamer, vždy upravení, usměvaví, rádi a často střílí na bránu. Umí zpracovat přihrávku, ale sami ji nepošlou, a když mají stát ve zdi, tak radši uhnou. Být trenérem, budu do sestavy stavět raději Novotného než Zahradila. Ale jejich trenérem nejsem.

A nakonec kauza Bečva. Když už se podařilo na jednání sněmovny otrávenou řeku přes odpor ANO zařadit, na hlasování o vyšetřovací komisi nedošlo, protože ANO si vzalo přestávku… to jsou ale náhody, oni určitě nemají v úmyslu bránit vyšetřování tohoto případu. Ostatně DEZA to nebyla, to už řekl každý, kdo je na Babišovi závislý.

Ovšem Ondřej Benešík se rozhodl ověřit si informace ANOposlankyně Balaštíkové, a proto se písemně obrátil na Hanu Ančincovou, náměstkyni zlínského hejtmana zde. Těším se na její odpověď. Zajisté potvrdí obhajobu DEZY o měřácích na jejich kanalizačních výpustích ve všech čtyřech termínech, kdy došlo k úniku jedů do vod Bečvy.

A jak to všechno souvisí? Pojďme ještě jednou na fotbalové hřiště. Poslanci demokratických opozičních stran, to jsou taková naše reprezentace. Předčasně z ní odstoupil náš špílmachr, protože s ním nikdo nechtěl hrát. Proč? Protože uvěřili nepřetržitému řevu paviána „kámpáň, Kalúsek“, a taky protože byl nejlepší. To mu musí přiznat i jeho odpůrci. Netvrdím, že nemá chyby, ale ty má snad každý.

A jak vypadá náš současný reprezentační tým? Má dva hráče, prohlašující se za kapitány. Hráči povolaní z různých týmů si nepřihrají, sólují, často se navzájem napadají a obviňují. Občas se mezi sebou pokopou Slávisti se Sparťanama, dnes dokonce Slávisti sami mezi sebou.

A proti nám? Trapná banda absolutních nekopů, kterým stačí postávat, upozorňovat rozhodčí na naše chyby a odkopávat míče k naší bráně. Tak takhle ne, borci. S takovou to na podzim nevyhrajeme. Taky se vám může stát, že vás trenér (voliči) napříště nepostaví ani jednoho.

A to by teda byl opravdu PROBLÉM!!!

Už delší dobu se nám ve společnosti objevuje volání po demisi, po vyslovení nedůvěry vládě, ba i silácké či rádoby vtipné výzvy k obnovení po staletí oblíbených lidových tradic. Přiznám se, i já jsem si už v duchu dopřál lákavou představu motýle vrženého z oken Strakovky a za ním jeho vládní pilné včele letící všechny do …

No, tak zase zpátky do reality. Nápady na podobná řešení jsou šmahem zavrhovány moudrými hlavami. Opakovaně mi třeba pan Mitrofanov vysvětloval, že byť špatná a slabá, je Babišova vláda jedinou překážkou vládě ještě horší. Ano, je mi jasné, že vláda jmenovaná Zemanem by byla katastrofou. Na stejné premise se ostatně shodují i demokratické opoziční strany. Než vyslovit nedůvěru vládě, je prý lépe počkat do voleb.

A kdo jsem já, abych zpochybňoval autority? Víte, jsem kdo jsem. Celý život jsem šel svou cestou a zpochybňování autorit, to byl už za školních let můj oblíbený sport.

Začněme trochou psychologie: Sociopaté neberou ohledy na své okolí, prosazují své zájmy za každou cenu a když se jim je nedaří prosadit, nastoupí u nich vztek a agrese; nerozlišují mezi dobrým a špatným, nemají výčitky svědomí; mistrně předstíraným charismatem lákají a klamou okolí, jsou výtečnými lháři a manipulátory. Aby nedošlo k omylu, dnes mluvím pouze o dvou největších škůdcích, zastávajících z vůle voličů funkce prezidenta a premiéra. Oba splňují definici sociopata, oba lžou jak když Mafra tiskne a oba prosazují své zájmy bez ohledu na obyvatele země, které by měli zastupovat.

Jaké jsou ale jejich skutečné zájmy? U Babiše je to harpagonská hrabivá touha po majetku. Nemůže jinak, než zneužít každou možnost pro své obohacení od čapího brlohu po sosání dotací. Dostal se už na sám kraj své osobní bezpečnosti, a pro tu dokáže obětovat i své vlastní děti. Ukázaná platí na Krymu, nebo v krimu? Celý národ ochotně obětoval čínskému viru, řadě obyvatel zabránil v jejich obživě, ale své podniky před lockdownem tvrdě hájí.

U Zemana je to zase až chorobná touha po uznání, po moci, po pomstě všem, kdo se mu kdy postavili. Majetek je mu lhostejný, ale své blízké chrání při jejich korupčních a podvodných praktikách. A tady se potkávají s Babišem – nejen Babiš osobně, ale řada jeho zaměstnanců z Agrofertu a ANOfertu je na pokraji trestního stíhání, první z nich už vyšetřováni jsou (pro čapák, nebo pro ohýbané zakázky středočeských silničářů pod exhejtmankou Pokornou Jermanovou). Co nevidět se začne řešit třeba 37 milionů, které „ztratilo“ ministerstvo zdravotnictví při loňském nakupování dvojnásobně předražených respirátorů od firmy Supervize Hologramy s.r.o., mluvit se nepřestává o Hamáčkově obchodu s firmou TARDIGRAD INTERNATIONAL CONSULTING S.R.O.

Postupně budou na hladinu vyplouvat další „přečiny“ tak hustě, jako ryby otrávené v Bečvě. Takovou příležitost se obohatit už loupeživá banda okolo prezidenta a premiéra nikdy mít nebude. Proto potřebují udržet nouzový stav, pro nic jiné. Jeho prodlužování neslouží k ničemu užitečnému obyvatelům naší země.

Pokus o násilné prosazení Sputniku do našeho očkování pochopitelně dobře slouží cílům loutkáře vodícího našeho vlastizrádného prezidenta Zemana. Ale uvědomme si, že Zeman své skutečné úmysly nikdy nevyzrazuje. Naopak je kryje jako pravý Mlha svými oblíbenými sprosťárnami a odpoutáváním pozornosti na slepou stopu. Myslím, že mnohé napovídá vývoj plánovaného financování JED od původního: financuje ČEZ přes státní záruky po plné hrazení státem. Možnost se obohatit se hodí Nejedlým Mynářům stejně jako nechutným koblihožroutům v čele s Babišem.

Odstranění nepohodlných ministrů a jejich nahrazení příznivci lánského povaleče bude vlastně znamenat, že už nebudeme mít vládu Babišovu, ale vládu Zemanovu. Vládu, která protlačí Dukovany, možná i Sputnik, zvýší schodek rozpočtu do astronomických výšin a bude piklit, aby zabránila svobodným volbám. Tato nejmenovaná Zemanova vláda bude mít plnou podporu SPD i KSČM.

Opravdu s tím nemůžeme nic udělat? Zřejmě ne. Ale alespoň nemusíme ztratit tvář, můžeme si udržet rovnou páteř a vybudovat si pověst skutečné politické síly. Vyzývám proto opozici k vyslovení nedůvěry vládě.

K moci se následně dostane vláda jmenovaná Zemanem, takže se teoreticky nic nezmění. Ale při snaze o Dukovany, Sputnik, nekonečné prodlužování nouzového stavu a zakopání se zemských škůdců ve státní správě demokratické opozici nezbyde, než se obrátit na občany. Pevně věřím, že se zapojí i Milion chvilek, a doutnající nespokojenost občanů se zúročí nejpozději při volbách. Jestli se něčeho Zeman s Babišem bojí, tak je to lid, na to nezapomínejme.

Stávající bezkrevné čekání demokratických stran na volby totiž nepůsobí na voliče nijak přitažlivě. Mimo Okamury, flákance a spojených mlausovců se jim nově nabízí strana exušatého expolicisty s absencí poctivosti a morálky. Kdo je financuje? Kdo se snaží získat dostatek hlasů možným koaličním partnerům Babiše? Hledejme mezi sponzory prezidentské kampaně Zemana, a zjistíme, že je žene strach z budoucnosti a rubly.

Chceme-li je porazit, musíme voličům ukázat odvahu vůdce, nikoliv trpělivost čekatele. A jestli prohrajeme, budeme alespoň vědět, že jsme padli v boji. Nedostatek bojovnosti se nám stal osudným roku 1938, 1948 i 1968. Ano, jsem si vědom, co by znamenal vojenský odpor, a jsem přesvědčen, že boj proti bolševickým agresorům by přinesl ztráty mnohonásobně vyšší, než boj proti hitlerovským vojskům.

Ale morálka, ta by přeživším a jejich potomkům zůstala. Bohužel od roku 1938 je tato v našich zemích stále pohřešována… Dokáže s tím něco udělat Spolu a Pirstan? Doufám v to.