Autor: admin

Sněmovní volby ukázaly, jak rozdělená je naše společnost. Nenalhávejme si, že ji rozdělil Zeman anebo Babiš. Oni jen dokázali oslovit tu část našich spoluobčanů, která nebyla, není a ani nebude spokojena s vývojem situace vyhovujícím nám, obdivovatelům Václava Havla a voličům obou demokratických koalic.

Oba byli zvoleni hlasy svých obdivovatelů, a ať je z politické scény odvane příroda, rozsudky anebo čas, najde si jejich elektorát někoho jiného podle svého nevkusu. Máme vůbec nějaké východisko?

Souvislosti? Zajisté pouze náhodné!

Shrňme si krátce situaci. Vláda je plná chaotických zavíračů a uvolňovačů neplnících programové prohlášení. Přiznejme jim, že zuby nehty udržují tok dotací do holdingu a maří vyšetřování majitele profikorupčního hnutí. Novou vládu nemá kdo jmenovat, protože prezident železného zdraví s prostatou jak panic si po třech letech strávených v pyžámku a 46 dnech v ÚVN hraje v sanitce na bumerang.

Ministerský insomnik neměl čas bránit vlakovým neštěstím ani zajistit dohled nad dodavateli energií. Kvůli krachu BOHEMIA ENERGY a dalších menších firem se téměř půldruha milionu jejich odběratelů dostalo na pokraj finanční katastrofy. Povzbudivé, zvláště když si uvědomíme, že počet lidí s exekucemi se blíží milionu už dnes. Pro bližší představu se jedná přibližně o celý Ústecký kraj. Exekuční řád přitom vstoupil v platnost teprve před dvaceti lety, za vlády tehdejšího premiéra Miloše Zemana.

Je to jen náhoda, nebo tehdy geniálně zabil dvě mouchy jednou ranou? Vytvořil si Miloš Zeman voličskou základnu a zároveň pevný základ svých podporovatelů, tedy exekutorů a obchodníků s chudobou? Určitě je to jen náhoda, že to byli jeho nejdůležitější sponzoři při prezidentských volbách! Namátkou můžeme jmenovat firmu Car Servis Group s majitelem Markem Zurianem; René Guckého, bývalého předsedu Asociace majitelů a provozovatelů ubytoven a projektového manažera společnosti Lukray service; vsetínského exekutora Františka Gajdoše anebo celou skvadru výtečníků spjatých s Vratislavem Mynářem a vymáháním pohledávek pražského dopravního podniku.

A když už se podařilo prosadit milostivé léto, postaví se na zadní VZP kvůli šestnácti milionům korun a 230 tisíc nešťastníků bude pro neodpuštěné penále zřejmě nadále v pasti exekutorů.

Nehleďme na kmány, ale na pány!

Rozpočet prezidentské kanceláře bez ohledu na finanční rozvrat způsobený vládou Andreje Babiše neustále bobtná. Tiskový mluvčí přitom s tiskem nemluví, kancelář prezidenta republiky neúřaduje, Miloš Balák nevede Lesní správu Lány ale tráví čas na lavici obžalovaných. A prezident sám sobě naordinoval pyžámkové dny.

Špičkovým odborníkům z ÚVN se zdařilo zlepšit zdravotní stav Miloše Zemana. A včera pro něj byla, zřejmě v rámci úspor, zřízena speciální LánDNka, ačkoliv se od tohoto kroku nepřímo distancovala i ÚVN – zde. Plnou zodpovědnost za poskytování zdravotní péče prezidentovi převzala společnost SENIOR HOME GROUP s.r.o., člen skupiny Penta Hospitals CZ. Na nepříliš dlouhou dobu, vrátila jej jako shnilé jablko zpět. Sanity, zdravotníci, ochranka, vojáci – ti všichni tancují okolo osoby, která je prý schopná vykonávat funkci prezidenta.

V ÚVN musela být každá návštěva u prezidenta očkovaná, testovaná, nebo prodělat covid. Ale v Lánech byl zachycen hraniční test u zaměstnankyně prezidentské kanceláře, která byla s prezidentem v kontaktu už dříve. Testy byly pozitivní u ní, i u prezidenta.

Skutečně nedůvěřujeme ÚVN, anebo připadá v úvahu i jiná varianta? Co třeba léčba některý prezidentovým oblíbeným životabudičem? Přiznejme, že lépe by zněl odchod s covidem, než s cirhózou.

Jásot nad zmrtvýchvstáním Zemana

Abychom si rozuměli, nikdo mu nepřeje nic zlého. Ale ledva se Miloši Zemanovi v ÚVN vrátila schopnost mluvit, začal s vypouštěním jedů, kterými se z naší společnosti snaží vykouřit etiku i etiketu. Je zlepšení zdravotního stavu Miloše Zemana opravdu tak dobrou zprávou? Pro Zemana manžela a otce zajisté. Ale pro Zemana prezidenta? Respektive pro občany pod prezidentem Zemanem? S jistotou ne. On sice slíbil jmenování nové vlády, ale což se dá věřit slovům opakovaně soudně uznaného lháře? A nezapomínejme na jím použitou větu: Zeit gewonnen, alles gewonnen. O čas hraje především Zemanova kamarila, každý den, kdy je Zeman prezidentem, se jim bohatě vyplatí. Ale svoji hru o čas hraje i Mlha osobně. Jak dlouhý pobyt na lůžku jej ještě čeká? Budou to týdny, měsíce? Jak dlouho bude odkládat jmenování vlády kličkováním, nebo odkazy na svůj zdravotní stav? V době kovidové bylo včera pozdě, nová vláda už měla převzít otěže země!

Odkládá se opět slíbené jmenování Petra Fialy, po kterém mělo dojít k pohovorům s budoucími ministry? Ovčáček slíbí, hygienička zarazí. Na Zemanovu snahu oslabit, poškodit, možná i rozštěpit vládní koalici nesmíme zapomenout. Pevná vláda se silným premiérem v čele by byla velkou překážkou jeho osobním ambicím a cílům. S vládou slabou by zacházel jako s hadrem, což nám už předvedl s vládou současnou.

Článek 66 měl být aktivován

Bez aktivace článku 66 totiž nemá koalice na Zemana páku, k ústavní žalobě jí chybí 12 hlasů. SPD ani ANO nemají sebemenší důvod pomáhat, protože čím hůře, tím pro ně lépe. Aktivace článku 66 proběhnout měla, o tom není sporu. Lidsky lze chápat nechuť k jeho použití s odvoláním na zlepšení zdravotního stavu prezidenta.

Ale dnes, při nově vyhlášeném nouzovém stavu? Při páté vlně čínského viru, kterou vláda Andreje Babiše nechá eskalovat stejně jako všechny předchozí vlny s tupým opakováním stále stejných chyb? Při hospodářských potížích občanů, firem, celých hospodářských odvětví i státního rozpočtu? Skutečně jde o nebezpečí z prodlení.

Není nač čekat, Zeman se k abdikaci nechystá. Jeho nová role bumerangu v sanitce slouží jen k získání času pro něj, jeho nohsledy a Babišovu vládu. Škodí ale celé zemi a všem občanům, ať volili kohokoliv. Článek 66 měl být aktivován, a aktivován být musí! Jiná cesta není.

Všichni víme, jaké dědictví vláda Andreje Babiše po sobě zanechá. Absurdní nárůst státního dluhu, absenci důchodové reformy, přebujelou a přesto nefunkční státní správu bez náznaku eGovernmentu, dálnice prý nové, leč rozpadající se už během rekonstrukce stejně jako bazén v Thermalu.

Na novou vládu dopadne naplno kovid, energetická krize a problémy klientů Bohemia Energy i dalších dodavatelů energií. Pravda, to všechno Andrej Babiš přímo nezavinil, ale dlouhodobě ignoroval. Obecně řečeno, celých uplynulých osm let strávených s hnutím ANO naše státní správa naprosto rezignovala na jakoukoliv systematickou a koncepční práci, naplno se věnovala pouze zahlazování a oddalování problémů spojených s osobou Andreje Babiše, či jím přímo způsobených.

Babišova drahota

Jedno ale musíme stávající vládě přiznat – chovají se jako stádo urputných hovad. Po dobu své vlády všechny problémy upoceně svalovali na své předchůdce. Okamžitě po volbách upadli v nečinnost, tváří se už jako opozice a kritizují „novou vládu“ za nezvládnutí kovidu a Fialovu drahotu. Dokonce i tento slogan si dokázali jen ukrást, na vlastní nemají dostatek invence.

Bohužel, v propagandě se jim zatím neumí demokratické strany postavit. Médii ani sociálními sítěmi nerezonují nepřetržitě výpady „proč Babiš nekoná, neřeší, nekonal, neřešil?“ takže lživé argumenty Babišových knechtů snadno plní voličům monitory i uši. Nově vznikající vláda bude od Sametové revoluce ta nejvíce nenáviděná a odsuzovaná. Naplno si vyžere nejen osm let Babišovy nevlády, rozvrat státních financí a Babišem nezvládnutý kovid, ale bude jí k tíži přičtena každá snaha o nápravu věcí veřejných. Dopad rekonstrukce státu na lidské životy bude nepředstavitelný, a nejvíce se dotkne těch občanů, kteří nepatří k voličům obou koalic. Jako jsme v letošních parlamentních volbách sledovali aktivizaci příznivců demokratických stran, lze v dalších volbách s jistotou počítat s mobilizací jejich odpůrců.

Všechny tváře vlády získají nesmazatelně negativní obraz na dlouhá léta dopředu. Z tohoto hlediska je naprosto opodstatněná vládní neúčast Markéty Pekarové Adamové a Olgy Richterové. Obě dámy mohou ze sněmovních postů s ženskou empatiíí alespoň částečně utlumit nespokojenost s naprosto opodstatněnými, ale nepříjemnými kroky svých kolegů ve vládě.

Miloš stále hibernující

Přes nedůstojné maskování zdravotního stavu Miloše Zemana se blížíme k bodu vyčerpání jednoho posametového paradigmatu. Kluci z prognosťáku se už stali anomálií, je nejvyšší čas je nejen vystřídat, ale zejména je navždy zdvořile ignorovat.

Není to volání po fyzickém odchodu stávajícího prezidenta, byť i ten je na spadnutí. Uvědomuje si to i Andrej Babiš, který hysterické veřejné projevy poznenáhlu přenechává svým fámulům a staví se do role umírněného politika – sjednotitele mas. Sám takto započal prezidentskou kampaň, ačkoliv ještě není vyhlášena.

Je vlastně jedno, usnese-li se senát a sněmovna na aktivaci článku 66, anebo to v důsledku zdravotních komplikací Miloše Zemana nebude vůbec zapotřebí. Chod státu se musí vrátit do běžných kolejí, z kterých ji usilovně vychyloval současný prezident obě svá funkční období.

V dohledné době nás čekají volby prezidentské. Kdo bude kandidovat? Na jedné straně Andrej Babiš, bojující o svou beztrestnost do dalších let. A na straně druhé plejáda kandidátů, která voličské preference rozbije stejně beznadějně jako cihla křišťálové zrcadlo. Čím víc kandidátů, tím větší je jistota Babišova postupu do druhého kola.

Proto se musí už teď profilovat společný prezidentský kandidát obou vítězných koalic. Musí to být člověk, schopný v debatách potřít Babiše, ale zejména člověk, který není spojován nejen s předsametovými bolševicko-StBáckými kruhy, ale ani s oposmlouvou a jejími korupčními kauzami. Nejdůležitější ale je jeho všeobecná přijatelnost a minimální negativita u všech vrstev voličů. Jinak řečeno, nezáleží ani tak na maximálním počtu jeho rozhodnutých příznivců, jako spíše na miminálním počtu jeho odpůrců, kteří by mu odmítli dát svůj hlas. Tento proces jsme ostatně už sledovali v jedněch prezidentských volbách. Bohužel.

Kandidovat by pochopitelně neměl premiér, tedy Petr Fiala. Při vší úctě by se Ivan Bartoš jako „dredatý předseda smažek“ stal cílem dehonestací, které by neustál. Markéta Pekarová Adamová má důležitou práci ve sněmovně a o jejím věku ani nemluvme, to se u dam přece nedělá. Marian Jurečka má obdobné postavení jako Ivan Bartoš – předseda strany obecně vnímané jako setrvalé zákulisní zlo je příliš snadným terčem. Z předsedů stran nám tedy zbývá už jen Vít Rakušan. Není spojen s žádnou mimořádnou kauzou, nikomu příliš nevadí, a rétorické schopnosti v kampani předvedl přímo na Andreji Babišovi více než dostatečně. Proto v zájmu naší budoucnosti doufejme, že nebude součástí vlády jako ministr. Jeho chvíle totiž přijde, a jeho místo nebude ve Strakovce.

Prezident vězeň

Jinak bychom se také mohli dočkat prezidenta Andreje Babiše, vězně Pražského hradu, žíjícího v trvalém strachu za zavřenými okny. Určitě by nevyjel do Francie, USA ani Německa, kde jej všude čeká náročné vyšetřování jeho finančních a daňových deliktů.

Je totiž otázka, není-li pro naši zemi méně kompromitující hlavou státu stávající Miloš Hibernující než jeho možný nástupce, Andrej Stíhaný.

Chybou monarchií, jak se všeobecně uvádí, byla přílišná moc koncentrovaná v rukou nedostatečně vzdělaných a neschopných vládců. Při vzpomínce na demokraticky zvoleného Hitlera ovšem člověk marně pátrá v paměti, kterýpak panovník svou zemi předával ve stavu alespoň vzdáleně se blížícím poválečnému Německu. Při pohledu na Babiše, o Zemanovi ani nemluvě, by se zase dalo se zdarem pochybovat o schopnostech a vzdělání zejména voličů.

A přesto je demokracie uznávaná jako ten nejlepší z možných systémů. Něco na tom bude, o čemž svědčí právě proběhlé parlamentní volby. Nejen že se z vítězství mohli těšit příznivci obou demokratických koalic, ale do parlamentu se nedostala žádná nesystémová strana. Výjimkou je za politickou stranu se vydávající podnikatelský projekt Tomia Okamury a pochopitelně ANO, politická divize holdingu vlastněného a ovládaného Andrejem Babišem.

Třešně zkysnou mimo parlament

Každý správný dort bývá ozdoben, a ani dort volební se neliší. V tomto případě jsou tou pověstnou třešinkou – třešně chybějící ve sněmovně. Komunismus v naší zemi oslavil sto let trvání odchodem na smetiště dějin. Na pomyslné zastávce zavolá „Vystupovat, konečná!“ Konečná, nová vrchní bolševička.

Na cestě je provází i ČSSD, strana, které chybí odvaha. Tuto vlastnost postrádají jak ti, kteří si zvolili do čela strany falešně červenou mikinu, tak celé stranické vedení. To se zmohlo jen na opakované kladení nepřekročitelných červených linií, pravidelně překračovaných. Poslední odvážný krok vedení ČSSD bylo Sobotkovo vzdorování kouzelnické hůlce lánského voldemorta. Musíme ale uznat, že ČSSD už roky nebyla v ideálním postavení. Její bývalý předseda se ji snažil zničit dlouhodobě, a ve straně měl nejen pátou, ale i čtvrtou a šestou kolonu. Celé vládní angažmá byla ČSSD pod tlakem svého koaličního nepřítele, který se ji snažil vytěsnit politicky a její voliče vyluxovat.

Piráti doposud nenašli odvahu přiznat si svou levicovost, v ČSSD se zatím nenašel nikdo schopný a ochotný zavelet k renesanci. Kdo převezme levici? Obávejme se toho nejhoršího. Nově vznikající vláda ve snaze alespoň částečně napravit rozvrat nejen finanční, ale i personální a morální, Zembiši plně zaviněný, se stane lovnou zvěří demagogických manipulátorů. Ti budou mít snadné pole působnosti, a nebudou ctít žádnou dobu hájení.

Slavme, je-li proč!

Od roku 1918 je 28. říjen oficiálně slaven jako den vzniku samostatného státu. Jako státní svátek, jako připomínka skutečně samostatné státnosti byl slaven na dlouhá léta naposledy v roce 1938, tedy pouhých dvacet let. Nacistickou okupaci vystřídala okupace bolševická, během které bylo teoreticky možno státní svátek slavit, ale proč? Je snad možno otrokům slavit svou svobodu na přímý pokyn otrokáře? S výjimkou let 1945 až 1947 jsme si události 28. října 1918 mohli se vší vážností připomínat až od roku 1990. Dnes máme za sebou od Sametové revoluce 32 let, kdy jsme skutečně mohli slavit naši samostatnou státnost a připomínat si její vznik.

A je co slavit! Nejen vznik republiky, nebo úspěšné volby. K lepšímu se obrací i stav věcí na Hradě. Nevyzývám k oslavě dezolátního zdravotního stavu Miloše Zemana. Ale nebýt odvahy jím samým tolikrát proklínaných „novinářských hyen“, nebýt následné výzvy Senátu a odpovědi ÚVN, nevěděli bychom pravdu o jeho absolutní bezmoci. Nelze mlčky přejít nelidské představení, předváděné hradní kamarilou s jejím nemohoucím rukojmím. Ale on sklízí co zasel, a odvádí mu to ti, které si přivedl a chránil před právem.

Dnešní den nám dává ještě jeden důvod k oslavě. Po letech, v kterých Miloš Zeman pošpinil naši svrchovanou státnost trapnými tragikomediemi s vyznamenáním pohrobků StB a KSČ či svých devótních patolízalů si můžeme oddychnout, a prožít tento sváteční den ve vší důstojnosti, která mu náleží. A s nadějí, že příští rok bude ještě lépe, a Vladislavský sál bude naplněn skutečnými osobnostmi vyznamenávanými prezidentem, hodným toho jména.

Poselství z parlamentních voleb plynoucí je zcela jasné – lidé požadují návrat k tradiční politické práci. Nemalujme si skutečnost na růžovo, není to odklon od extremistických a nesystémových stran nebo od profikorupčního hnutí. Nelze totiž ignorovat volbu většiny voličů. Příznivý výsledek voleb byl dosažen jen díky nebývale vysoké účasti, vyvolané zejména pozitivně vedenou kampaní SPOLU a nebývalým nasazením dobrovolníků z Milionu chvilek pro demokracii. Vysoké procento hlasujících pomohlo stlačit řadu stran pod pětiprocentní hranici. Celá pětina volících nebude mít své zastoupení ve sněmovně a tato situace se už nikdy nemusí opakovat! Demokratickým silám se příště nemusí podařit mobilizace voličů. S ohledem na kroky nutné k nápravě státu vyrabovaného vládami Andreje Babiše a jeho koaličních partnerů je to více než pravděpodobné.

Byl propad pirátů zasloužený?

Ač součást vítězných koalic, je jedním z poražených těchto voleb pirátská strana. Jak k tomuto paradoxu došlo, co nebo kdo tento propad zavinil bude analyzováno v následujících dnech nesčetněkrát. Piráti k tomuto rozboru budou muset přistoupit také, a důkladně. Můžeme jim s tím tak trochu pomoci.

Proč došlo k tak velkému propadu? Zejména působením Piráty opakovaně zmiňovaného hnojometu nejen Babišových médií. Nesmíme ale opomenout vlastní chyby v kampani a odklon od typické pirátské tváře, od svého kmenového voliče, který nestrávil proměnu kdysi dravých pirátů na nudné bílé páprdy v obleku a defenzívě (zdravíme tímto Ondřeje Profanta).

K hnojometu dlužno dodat, že Piráti skutečně schytali největší dávku hnusných útoků ze všech Babišových protivníků. Ale přiznejme si, že jen Ivan Bartoš si na čelo namaloval terč minimálně třikrát. Jeho vystupování coby budoucího premiéra v době mimořádně příznivých předvolebních průzkumů, cesty do Bruselu a za Milošem Zemanem si o salvy od mediální divize holdingu koledovaly. Místo sebereflexe nabízí Piráti obviňování koalice SPOLU, která je prý před volbami nijak nešetřila, což je jistě pravda. Zapomínají snad na svou oblíbenou mantru „Ale po volbách beztak půjde ODS do vlády s ANO“? Dvouletým pilným plevelením veřejného prostoru zřejmě nezamýšleli nijak poškodit svého politického rivala. Máme to snad Pirátům věřit?

Největší vliv na nepříznivý výsledek Pirátů měla jejich veřejně přístupná interní diskuze a neobratná vyjádření předních pirátů. Zveřejněné náměty o bytech nebo zdanění pochopitelně využila politická konkurence. Obecně zajisté platí, že vnitrostranická diskuze je skvělá, brainstormingem najdeme přehlížená řešení. Ale proč veřejně prát své prádlo, drazí námořní lupiči? A zkuste se zamyslet do budoucna nad moudrem našich předků „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Vy jste se o zlato připravili z větší části sami právě tím, že jste nedokázali držet jazyky za zuby a přiměli jste nerozhodnuté voliče jít volit SPOLU anebo kroužkovat STAN.

Pražský houbový guláš

Praha je všech Pirátů ráj, ale nesmí jim být předkládán předvolební Hřibův guláš. Netolerance a arogantní vyjadřování primátora i jeho týmu nahlodala sympatie budoucích voličů, ale vrcholící rekonstrukce páteřních komunikací v době kampaně překonala všechna očekávání. Všichni chápeme nutnost rekonstrukcí silnic. Nevyužít tohoto Hřibova daru v kampani, to prostě nešlo. ANO i SPOLU mohou jen poděkovat.

Jak problesklo na soc. sítích, plánuje se přebudovat Blanka na cyklostezku. Metru to prý nehrozí, v tom se občas fotí pan Hřib s noťasem. Aspoň něco pozitivního do budoucna.

Míša sbíral céčka, STAN raději sbírá kroužky

Voliči starostů jsou proslulí svým disciplinovaným kroužkováním, zatímco voliči pirátů při pohledu na přední místa kandidátek neměli důvod kroužkovat. Když už kroužkovali, rozprostřeli svůj zájem po celé kandidátce na rozdíl od koaličních přátel. Vykroužkování kandidátů tím bylo předem dané a pirátský zmar pouze završilo. Svádět to ale na voliče je nevhodné. Na tuto skutečnost mělo myslet včas vedení strany.

Pravý čas na pirátský coming out?

Ve sněmovně chybí levice, což není dobře. Popravdě, ona chybí ve veřejném prostoru obecně. V rámci analýzy pirátského propadu a skutečné sebereflexe by si konečně měli piráti sami sobě přiznat své směřování. Většina jejich členů i příznivců je totiž laděná levicově. Po Hamáčkem řízené eutanazii ČSSD je levicová nika v našem politickém systému neobsazená. Jestliže ji nechceme nechat zaplevelit levicí vulgárně barbarskou, k čemuž se chystá Konečné bolševické jádro, musí konat zelení, anebo piráti. Dokáže strana pod vedením Bartoše překročit vlastní stín a odrazit se od čtyř mandátů?

V rámci nás všech v to doufejme.

Volební kampaň je v plném proudu, ale její vrchol je stále před námi. Co nám ještě přinese? Můžeme to odhadnout podle toho, čím jsme si už prošli. S kampaní začalo jako první profikorupční hnutí ANO, maskujíc ji za autogramiádu svého majitele. SPD snaživě lže na všechny strany, Přísaha se po přepáleném začátku vymezuje dokonce i proti svému áčku a ČSSD se snaží zamluvit osm let účasti ve vládní koalici. Komunisté nás slibují opět zavést do bolševického ráje marně spoléhaje na sklerózu těch, kteří jej už okusili. Piráti bojují sami se sebou i s podpásovkami Babišových zaměstnanců a nepříliš úspěšně se snaží zachránit pod stanem. SPOLU drží spolu stále pevněji, prozatím úspěšně ignoruje výpady mediální divize holdingu. Postupně týden po týdnu přitvrzuje v kampani, úspěšně do ní vnášejíc pro Česko nové prvky. Získává tím pozornost voličů i procenta v průzkumech. Vývoj situace se pokoutně, leč pilně snaží ovlivnit prezident ve prospěch své sebranky vždy, kdy mu to jeho zdravotní stav umožní.

Převahu Babiše v mediálním prostoru vyrovnává iniciativa občanů

Od prvních opatrných aktivit Milionu chvilek pro demokracii byla jasná jeho povaha a zaměření. Obrana demokracie a občanských svobod proti nepřátelskému převzetí státu Zembiši pokropila živou vodou obyvatele naší země. Masová účast na akcích Milionu chvilek spojila demokraticky smýšlející občany, vnukla jim naději a mnohé inspirovala k aktivnímu vstupu do veřejného života, ba i do politiky.

Nadšeně jsme se potkávali na demonstracích s lidmi, kterým nebyla lhostejná pozvolná recese lidských práv a svobod směrem k bolševického režimu. Opatrně jsme navzájem kličkovali okolo lišících se politických názorů, takže svou touhu po právu a po svobodě mohli svorně skandovat členové a příznivci zelených, ods, lidovců, piráti i topkaři. Mezi davem neznámých tváří se běžně pohybovali přední politici, umělci nebo žurnalisté jako nedílná součást masy občanů.

Import kovidu z Číny odhalil bezbřehou neschopnost Babiše a jeho pomocného družstva, ale zároveň mu pomohl pozastavit nárůst projevů nespokojenosti obyvatel naší země.

Ale v průběhu volební kampaně se na scénu vrací Milion chvilek ve své staré dobré aktivitě a plné síle. Jeho členové podporují obě demokratické koalice, rozdávají jejich materiály, vyjíždějí na svou pěst do mnoha měst a městeček a přesvědčují voliče k účasti na volbách. Ale také oslovují účastníky předvolebních mítinků hnutí ANO, což pochopitelně vyvolává nelibost Babiše a jeho služebníků. Namísto pořízení propagandistických snímečků pro čaulidi sklízí svou vlastní nenávistnou setbu. Lidový odpor je vyjádřen hlasitým připomínáním Čapího hnízda, střetu zájmů, neoprávněného čerpání dotací, zavlečení vlastního syna na okupovaný Krym, výzvami k demisi, případně i k návratu na Slovensko.

Kříže pro Babiše dne 7. srpna 2021

Více než třicet tisíc obětí neschopnosti Babiše je symbolicky připomínáno jako „Kříže pro Babiše“. Jak se tato aktivita vyvíjí a kam její vývoj směřuje vypovídá mnohé o pokračování kampaně a budoucnosti po volbách.

Začněme v Průhonicích, kde Milion chvilek pro demokracii připomenul oběti pandemie v den, který chtěl Andrej Babiš věnovat své kampani podepisováním knihy, kterou sám zcela jistě nepsal a snad ani nečetl. Co následovalo? Bohumil Řehák, starosta Průhonic vyslal místní dobrovolné hasiče, aby kříže odstranili z náměstí, což se jim ale nezdařilo. Andrej Babiš kříže bezostyšně pošlapal, čímž dal jasně najevo co cítí ke svým obětem. Podepisoval si klidně nesmyslný text, který mu nikdo nezakazuje. Nechal točit vanilkovou a kakaovou zmrzlinu, která podle jeho propagandy byla vyrobena čistě z produktů vypěstovaných u nás Agrofertem. Policie ČR následně vyšetřovala organizátory „Křížů pro Babiše“ a snažila se je obvinit z poškození cizí věci. Pochopitelně tato iniciativa policistů, hasičů i snaživého starosty Bohumila Řeháka vyšla vniveč, ale všeobecná snaha kolaborovat s Andrejem je mrazivá.

Kříže pro Babiše dne 18. září 2021

V centru Českých Budějovic, v Kanovnické ulici byly připraveny Kříže pro Babiše brzy ráno v den předvolební kampaně politického hnutí ANO. Co následovalo? Primátor Jiří Svoboda (za ANO) nakázal odstranit nepohodlnou pietní připomínku městské úklidové službě FCC. V Českých Budějovicích se vyskytoval i krajský lídr ANO, Richard Brabec. Při odstraňování křížů byl málem odstraněn i Luděk Beneš, člověk svou občanskou aktivitou vládnoucímu hnutí nepohodlný. Měl štěstí, byla mu pouze opařena noha.

Pracovník úklidové firmy FCC se nejprve otázal „Mám mu obtočit tu hadici kolem krku?“ a poté vysokotlakým čističem zasáhl nohu spoluobčana. Městská policie na pokyn primátora Jiřího Svobody pojala podezření z poškozování cizí věci, proto celou věc předala Policii ČR. Luděk Beneš byl po výslechu na služebně zproštěn podezření, a Kříže pro Babiše budou řešeny městem v klasickém přestupkovém řízení. Luděk Beneš pochopitelně své zdravotní poškození oznámil jako ublížení na zdraví, což bude šetřit Policie ČR. Má k tomu dobrý důvod – lékařem mu byla zjištěna popálenina II. stupně.

Vyhraje-li Babiš další volby, ukřižuje demokracii

ANO, to není nadsázka. Už dnes se mezi mládeží nešarochuj používá místo tradičního nezdržuj. Nikoliv provozní problémy Dezy před únikem jedů do Bečvy, ale zdroj úniku informací o těchto problémech vyšetřovala naše čacká policie. Zachce-li se premiérovi vlečky pro jeho firmu, je majitel vlečky zakleknut státními úřady. Ministerstvo financí odmítá součinnost s německými kolegy a s Policií ČR při vyšetření podezřelých daňových machinací na Čapím hnízdě. Kříží-li Kříži pro Babiše občané jeho kampaň, jsou popotahováni Policií ČR, a hasiči i městské policie se mohou přetrhnout, jen aby vyhověli Andreji Babišovi. Vedení měst na něm závislé anebo mu stranicky podřízené zneužívá svého postavení, jen aby posloužilo šéfíčkovi. ANO, je to pro Babiše typická kámpáááň, kterou roztáčí do stále vyšších obrátek celé profikorupční hnutí.

Nedílnou a důležitou součástí Babišovi kampaně je rozdělování společnosti. První obětí byli živnostníci, kteří „fšeci kradnů“. Všehoviníkem byl Kalousek, následovali zejména Piráti, stejní narkomani a vítači jako byl Kalousek zloděj zlodějská. Nejnovějším terčem je mládež, která chce okrást, vystěhovat a zmasakrovat důchodce, které jen Babiš může ochránit.

Je to mnohokrát použitý vzorec, propracovaný k dokonalosti Paulem Josephem Goebbelsem, ministrem propagandy Adolfa Hitlera. Ten mimo univerzálních Židů předhodil obyvatelstvu německé komunisty, ruské bolševiky, dekadentní Francouze, zdegenerované Slovany.

K Reichstagu se už sváží řepkový olej a sirky

Jakým způsobem se Hitlerovi podařilo uchvátit definitivně moc? Po nepřesvědčivém vítězství s třetinou hlasů ve volbách došlo dne 27. února 1933 k doposud neobjasněnému požáru říšského sněmu. Lidská práva byla citelně omezena, byla například zrušena svoboda osobní, projevu, tisku, také právo shromažďovací ale i poštovní a telefonní tajemství. Bylo zastavováno vydávání novin a časopisů, došlo k brutálnímu potlačení opozice, zákazu komunistické strany, masovému zatýkání odpůrců. Jednalo se o tisíce osob. Předčasné volby 5. března 1933 Hitler drtivě vyhrál a chopil se ničím neomezené moci.

Jak daleko je Babiš ochoten a schopen zajít, aby zastavil vyšetřování svých přečinů a udržel financování svých podniků z veřejných zdrojů? Nepochybujme o člověku, který dokázal jako bílého koně zneužít svého vlastního syna.

Jediná možnost Andreje Babiše jak odvrátit porážku a potupný konec je obrazně řečeno požár parlamentu, ze kterého obviní opozici a poštve na ni své příznivce, aby jej bránili. Tím definitivně rozdělí společnost. Státní instituce konat nebudou, jsou násilně převzaté, zakleknuté anebo demoralizované a rozvrácené. Než se dostanou k akci, bude už pozdě.

Dejme si proto pozor poslední dny kampaně. Tentokrát nepůjde jen o kňučení, lži a špínu, ale o bezprecedentní provokaci. A poděkujme zdravému rozumu Luďka Beneše, který se udržel na uzdě a nesplatil zlé zlým. Jeho sebeobranu by Babišova mediální smečka hyen dokázala využít a prodat ji.

Uvědomme si, že od požáru Reichstagu ke koncentrákům pro opozici nebylo nijak daleko.