Rubrika: Komentáře

A celý svět stojí za ní a podporuje ji. Je to tak opravdu? Ukrajině bezpodmínečně a naplno pomáhají lidé, charity, nevládní organizace. Ale celá řada politiků okolo podpory mlží a tančí nedůstojné chorovody. Obávají se totiž ztráty své obliby, myslí na volby, ve kterých jim voliči mohou sečíst jejich nepopulární kroky.

Chvála Pánu Bohu, díky nečekaně příznivému výsledku parlamentních voleb se to tentokráte netýká České republiky. Více než 600 milionů korun ve výzbroji už je na Ukrajině a pomáhá jí bránit se proti barbarské ruské invazi. Vláda premiéra Fialy se s válkou rozpoutanou Ruskem vyrovnává téměř bez chyb. Předem a včas plánuje, koná rozumně a promyšleně. Nezaregistroval jsem žádné opatření vyhlášené před půlnocí, platné od rána, v poledne zrušené. Neslyšel jsem Petra Fialu na tiskovce fistulkou pokřikovat, že je nejlepší a osobně doveze kulomet tomu Ukrajinci, kterému budě chybět a že jsme best in válka.

Podívejme se zblízka na obavy evropských politiků, jimž jde předně o možnost skokového navýšení cen energií. Nekorektně řečeno, pro své teplé křeslo si nehodlají rozhněvat Putina, bojí se pálit své prsty kvůli Ukrajině. Příliš dlouho odkládali dodávky zbraní, mluvíme zejména o Německu. Dnes kvůli tomu Ukrajina tahá za kratší konec. S řízenými střelami by přitom byla už celá pokryta šrotem z ruských letadel a tanků. Ruské očekávání, že do tří dnů obsadí prakticky bez boje celou zemi a nastolí svou loutkovou vládu sdílela celá řada jejich exponentů zejména v Německu, Itálii, Rakousku, Maďarsku, ani nemluvě o našich proruských prezidentech, exprezidentech a jim blízkých politických příživnících.

Ukrajina vedená, motivovaná a reprezentovaná svým prezidentem jim všem udělala škrt přes rozpočet. Rozhořčeným odporem, který neslábne, ale právě naopak neustále kulminuje zaskočila nejen ruskou generalitu, ale i evropské politiky. Ti museli reagovat na vzepětí masové a všelidové solidarity, na kroky Joe Bidena. Nezapomínejme ani na hlasitý a soustředěný nátlak politických reprezentací zemí střední a východní Evropy, majících bohaté historické zkušenosti s Kremlem.

A tak se v Lánech převlékají kabáty, Německo opuští svůj vymazlený Nord Stream 2, napříč světem všichni překotně přijímají opatření a sankce. Krásný obraz solidarity by to mohl být, kdyby ho nekazilo pár kapiček. Kaněk? Ne, skvrnek. No, fleků od polovičatých kroků.

Slíbené stíhačky Ukrajina nedostane od Polska, Slovenska ani Bulharska. Rád bych pochopil rozdíl mezi stíhačkou a inteligentní střelou, když obě mohou sundat ruského bohatýra z nebe. Ano, plně rozumím obavám ze zneužití jaderného arzenálu Putinem, ale to ze strachu zítra přestaneme dodávat Ukrajině Javeliny? Pozítří kulomety, o den později samopaly a náboje? Ukrajinci snad mají stát proti tankům a stíhačkám s praky a molotovými koktejly?

Nechme ale stranou stíhačky, vždyť přece máme hospodářské sankce, které dostanou celé Rusko na kolena! Zmrazené devizové rezervy v USD a EUR, odpojení od SWIFTU, to neustojí žádná ekonomika. Natož národní hospodářství zaostalé země, založené na zbrojním průmyslu a vývozu surovin, které není Rusko schopno těžit bez technologií dodaných ze zahraničí.

Ale ouha, od SWIFTU není odpojena každá ruská banka, dokonce ani Sberbanka. Během zítřka mají všechny postižené banky založené účty např. u Sberbanky, kterými budou provádět platby. Takže odpojení SWIFTU je jen takové hození kamene do rybníka. Vyvolá to nádherné kruhy na vodě, ale pod hladinou bude nenažraný dravec nadále nahánět malého kozáka.

Ano, jde o obchody, jde o plyn, jde o teplo. Divme se, že Putin západem pohrdá, když se před ním v zájmu svých zisků a svého pohodlí plazíme jak rohožky. Pánové prezidenti, premiéři, kancléři – uvědomte si prosím, jak se o přízeň svých voličů všemožně snažili Chamberlain a Daladier. Celý svět je dodnes má zařazené v kategorii slabochů a slabých politiků (přiznejme jim, že ne plně oprávněně). Na rozdíl od nich Churchill nepředkládal líbivá řešení, ale učily se od něj generace nástupců po celém světě.

Nechci sledovat barbarské ostřelování měst, jsem proti genocidě rozpoutané Putinem, odmítám trpět při pohledu na trpící děti a raději se budu choulit ve dvou svetrech, než se ohřívat v teple z plynu dodávaného barbarským, krutým a agresivním zloprckem, který rozpoutal válečné peklo na dohled od nás.

Abychom si pouze nelhali do vlastní kapsy, SWIFT musí být nedostupný pro všechny velké ruské banky. Prosím Vás o maximální iniciativu v tomto směru, pane premiére!

Nevinná, nešťastná země se ocitla pod palbou. Putin, ohánějící se slovanskou vzájemností rozpoutal válku se slovanským národem. Zatím není jasné, jestli spustil palebnou přípravu před invazí, anebo chce „jen“ Ukrajinu hospodářsky vrátit do středověku, aby ji „potrestal“ za nezávislost na jeho diktatuře.

Jak můžeme Ukrajinu podpořit? Rozhodně ne přímou vojenskou akcí. Kremelští jestřábi by bez ohledu na množství obětí v duchu ruských tradic neváhali použít jakoukoliv zbraň. Atomovou válku na rozdíl od Putina civilizovaný svět nemůže připustit.

Slovní proklamace jsou v Moskvě leda pro smích. Zatím přijaté sankce je určitě zabolí, ale Putin se předem připravil, má finanční polštář. Přežije to.

Jediná šance, jak Rusko zasáhnout, je totální hospodářská blokáda. Je třeba odstavit Rusko od SWIFTu, hospodářsky je naprosto izolovat, zmrazit mimo Rusko jejich banky i všechny aktivity exponentů režimu. Mluvíme-li o hospodářské izolaci, znamená to včetně odběru surovin, paliv a zejména plynu. Putin počítá se svým vydíráním, nikoliv s ukončením prodeje plynu. Je jasné, že nás to bude bolet, ale jedině takto dostaneme Putina na kolena.

Máme na výběr mezi levnější energií a vydíratelností nebo vyššími náklady a nezávislostí. Chceme-li naši civilizaci odkázat potomkům, musíme se postavit reálnému nebezpečí, tedy Rusku. Euroatlantickou kulturu neohrožují migranti, ale Putinův režim.

S ohledem na rozdíl velikostí armád agresora a napadené Ukrajiny je nutné změnit poměr sil dodávkami vyspělých zbrojních systémů Ukrajině a přenesením nákladů obrany Ukrajiny na EU. Uvědomme si, že u Kyjeva se bojuje za Prahu nebo Berlín. Sama o sobě Rusku neodolá žádná země EU. Francie i Německo to už zkusily, výsledek si lze ověřit v učebnicích dějepisu. S Ruskem máme své zkušenosti i my, a s přihlédnutím k Mnichovu musí být v Evropě při obhajobě Ukrajiny náš hlas nejvíce slyšet!

Nečeká nás ale jen podpora bojující Ukrajiny, musíme vést i svou vlastní válku. Válku, kterou proti nám Rusko vede už řadu let, a my tomu nevěnujeme valnou pozornost. Bitvy této války se vedou řetězovými maily, šířením hoaxů, posty kolaborantských trollů, aktivitou dezinformační webů.

Chceme-li obstát, musíme eliminovat všechny Aeronety, Parlamentní listy, nalité Rokytky, pseudokonzervativní exprezidenty, zapařené vlky Foldyny, nahnědlé straničky, Majerové, Štěpánky, Bašty. Ti všichni se dlouhodobě dopouští kolaborace s naším úhlavním nepřítelem, válečným zločincem Putinem.

Trvám na tom, že Putin je válečný zločinec a Rusko bezohledný agresor, kterého nezastaví neštěstí ani smrt kohokoliv. Jestliže to někdo relativizuje, nebo dokonce tomu odporuje, nemýlí se ani nešíří vlastní názor. Jednoduše je to kolaborant, zrádce, nepřítel.

Miloš Zeman ve svém projevu přiznal, že se mýlil. Nevěřím v upřímnost jeho slov. Mýlil se snad ve svých výrocích dlouhou řadu let? Co třeba: Protiruské sankce jsou zbytečné; Novináři by se měli likvidovat; Rusko není nepřítel; BIS si špióny vymýšlí; Sankce by se měly zrušit; Krym patří Rusku; Válka nebude, pro CIA je to blamáž? Nelze mu upřít inteligenci a jeho pud sebezáchovy mu poradil, že Putin jej v otevřené válce není schopen zachránit. My jsme na rozdíl od Ukrajiny součástí NATO, nás Rusko otevřeně napadnout nemůže. Zeman podlehl strachu a zareagoval projevem, aby si zachránil svou pozici. Za to si poděkování nezaslouží, paní Černochová!

Rusko nás dýchat nenechá. Proruští trollové také spustili ostrou palbu, například tento jist si svou beztrestností šíří lži už řadu let. Naproti tomu ten, kdo zveřejňuje tvrdá fakta o Bělorusku, Rusku, Kazachstánu, Ukrajině byl na 12 hodin zabloknut. Byl totiž masivně nahlášen proruskými profily. Byl potrestán za šíření pravdy.

Proto musíme podchytit nejen naše kolaboranty, ale také všechny činné i spící ruské agenty v naší zemi. Nevyzývám k jejich hromadnému vyhoštění, ani k budování sběrných táborů. Není Rus jako Rus, ale je nepopiratelným faktem, že jen menšina je jich u nás kvůli svobodě. Valná většina se stále cítí být ruskými občany, u nás jsou jen z ekonomických důvodů. Jejich prověření je zřejmě práce pro BIS, a kdo neprojde prověrkou, ten tu u nás nemá co dělat v zájmu naší budoucí bezpečnosti. Jinak časem dopadneme jako pobaltské státy s početnými enklávami ruského obyvatelstva, jejichž loajalita je přinejmenším sporná.

Svoji soukromou válku si musí svést i média, včetně veřejnoprávních. Místo skutečných autorit, jako je např. Michael Romancov nebo Vladimír Votápek využívají ve svých pořadech Andory Šándory nebo Cyrily Svobody. Proč dávat prostor k šíření ruských narativů někomu, kdo Rusku prokazatelně posluhuje?

Máme před sebou řadu bitev, které musíme v zájmu své budoucnosti svést. Jinak se jednou probudíme při vyhlášení Karlovarské lidové republiky ruskými „osvoboditeli“ na místním letišti.

Putin se hrdě hlásí ke svému mládí, kdy byl členem pouličních chuligánů, takové juniorské přípravky galerky. Odnesl si pouze jeden „morální“ odkaz, rozdělení společnosti podle hrubé síly a míry násilí na bijící a bité. Služební postup strukturami KGB jej přiučil zajisté mnohému, ale lidství, citům a úctě k právu ne. Dlouhodobý pobyt v Kremlu, pevnosti ve které jsou zdi nasáklé nespravedlností, krví, mučením a bezuzdným násilím jeho formaci dokončil. Převzal rysy těch svých předchůdců, kteří se udrželi u moci řadu let. Jak jinak se totiž dá v Moskvě vládnout dlouhodobě než násilím?

Krvavá historie Moskevska

Započala roku 1273, kdy kníže Daniil Rurikovec zdědil nevýznamný úděl na blatech o rozloze menší, než je dnešní město Moskva. Až po dnešek je vývoj Moskevska nepřetržitou řadou agresí a přepadů sousedů, vyvražďování nepokorných, vzájemných zrad a zákeřných intrik. Daniilův syn Ivan Kalita proslul jako intrikán a zrádce vlastní krve, byl to loajální služebník mongolských dobyvatelů a výběrčí daní od svých příbuzných. Nesmíme zapomenout na Ivana Hrozného, vraha vlastního syna, cara na jehož příkaz byl prakticky vyvražděn celý Novgorod pro smyšlenou zradu, člověka který na přechodně dobytých částech dnešní Litvy a Běloruska téměř vyhubil obyvatelstvo.

Změnilo se něco po pádu carství? Ano, změnilo, k horšímu. Ani Ivan Hrozný se v krutosti nemohl rovnat Stalinovi.

Takový je Kreml, taková je Moskva. A pocity vlastní důležitosti a vtělené hrůzy zde nasál i Vladimír Putin.

Moskva slzám nevěří

Název filmu by se měl upravit na Moskva slabým nevěří. Jediné, co mohlo ohrozit postavení cara, byl projev slabosti. Dokud nemilosrdně panoval, sloužili mu bojaři uctivě se klanící bojarskou čepicí až k zemi. Jakmile car změknul, nebo byl poražen či ponížen, zformovala se proti němu opozice, která jej mnohdy odstranila.

Nic se na tom nezměnilo. Putin tvrdě vládnoucí a deptající své podřízené i v přímém přenosu je jako vládce na svém místě. Putin, kterého poníží USA, nebo kterému se vzepře Ukrajina se z logiky věci musí obávat o svou budoucnost, o svůj život. Který z oligarchů nebo siloviků se mu vzepře? Kdo jej chce nahradit?

Není důležité, kolik čtverečných kilometrů Putin získá, ani kolik lidských životů a utrpení to bude stát jeho vlastní zemi. Tady jde o respekt, a v důsledku o jeho vlastní život. Proto na Ukrajinu zaútočit musí. Tento aspekt ruského uvažování naprosto nechápou politici z jiné civilizace, lidé z Evropy.

Proč se Putin nechová jako člověk?

Protože je Rus a chová se stejně jako Ivan Kalita, jako Ivan Hrozný, jako Stalin. Ten 30. listopadu 1939 přepadl Finsko, v obsazeném městě nařídil založit vládu Finské demokratické republiky, která Moskvu požádala o pomoc a Stalin jí vyhověl. Dělostřelba do vlastních řad, označování Finů za agresory ohrožující SSSR a započala Zimní válka.

Copak nám to připomíná? Že by současnou agresi Ruska proti Ukrajině?

Kdo se snaží přimět Putina jednáním a ústupky k rozumu, ten je mu jen pro smích. Jednání a ústupky nejsou v jeho očích slušností, ale slabostí. A slabými Putin jako každý Rus pohrdá a dupe po nich. Připomeňme si ruské hokejisty, odmítající se ověnčit stříbrnými medailemi. Byli poraženi, poníženi, potupeni. Nesplnili svůj úkol, nevyhráli. Stejně se chová Putin. Musí splnit svůj úkol, musí rozšířit říši na úkor Ukrajiny, která se chce osvobodit od Ruska. To je pro Putina ztráta tváře, která by mohla skončit i ztrátou života. Takže raději pošle vojska do pole.

Bůh ochraňuj Ukrajinu. Ta povede boj i za nás. My ji musíme podpořit – sankcemi, obchodní izolací Ruska, zmrazením majetků vládních exponentů v zahraničí, dodávkami nejen zbraní a munice. Zejména ale musíme Ukrajině nastavit racionální možnosti vstupu do EU a do NATO. To by znamenalo předzvěst Putinova konce.

A nedělejme si iluze, že po Putinovi přijde nový Gorbačov. Očekávejme spíše dalšího Ivana Hrozného. Koho jiného byste taky mohli čekat v Kremlu.

Tomio Okamura je často označován za obchodníka se strachem. Svou politickou kariéru založil, přiznejme si to, na značně nevybíravém varování před dvojím nebezpečím. Pro obyvatelstvo naší zemičky jsou to primárně nepřizpůsobiví spoluobčané, parazitující na systému a slušných lidech dodržujících zákony, řád, pravidla a pořádek. Druhým nebezpečím jsou podle Okamury bezesporu migranti, často teroristé ohrožující samé základy naší civilizace a zákonnosti.

Ve světle událostí nám nezbývá, než předsedovi SPD složit omluvu a přiznat mu, že dlouhé roky věděl o čem mluví. Dokonce už roku 2017 se slovy Tomia Okamury inspiroval první skutečně politický terorista v naší zemi, Jaromír Balda. SPD hodlá podle uniklých informací o jeho činu na vlastní náklady natočit celovečerní film na námět známé „Dámy na kolejích“. Do úprav scénáře zabrušuje Miloslav Rozner, který film pod pracovním názvem „Dědek na kolejích“ bude i režírovat. Ještě není jasné, bude-li to komedie nebo akčňák, ale horor v každém případě!

Poděkujme Tomiu Okamurovi, který bez ohledu na svůj močák jel celonočňák, aby nám v přímém přenosu předvedl nepřizpůsobivého migranta zneužívajícího štědrý parlamentní systém vyspělé demokracie čistě pro svůj osobní prospěch, čímž projídal daně placené řádnými spoluobčany!

Prohlašuji na svou čest, že Tomio Okamura je člověk velice obětavý. On obětuje klidně celý národ!

Jen aby se pomstil za nepřiklepnuté křeslo místopředsedy.

Máme morální zásady platné tisíce let, kterými bychom se měli řídit. Ctí-li je obě strany, předznamenává to chvályhodné řešení rozporů vzájemnou shodou. Jakmile je ale uznává a dodržuje jen jedna strana, znamená to většinou její prohru. Vítězem se stává strana ignorující stanovená pravidla a normy, či dokonce je záměrně zneužívající a porušující.

Nastavená druhá tvář bolí

Zažívali jsme to s Babišem osm let na vlastní kůži. Slyšeli jsme po dvakráte v parlamentu vítězný ryk P.i.Tomia šlapajícího po sněmovních zvyklostech i zdravém rozumu. Také jsme ale mohli sledovat Okamurovo zoufalství nad kapkou vlastní medicíny, naservírované mu přerušením jeho nekonečného blábolení. Odhlasování jednání po 21. hodině bylo jedinou šancí vládní koalice, jak zastavit kolovrátek prázdných slov předsedy SPD. Za tu cenu se tentokrát vyplatilo riskovat projednání tohoto kroku u Ústavního soudu.

V našem parlamentu jde o bouři ve sklenici vody. Na Ukrajině, akutně ohrožené ruskými vojsky se podařilo narušit plánovanou invazi postupy vlastními Kremlu. Zveřejnění ruských úmyslů dokonale narušilo nejen jejich plány, ale i typicky ruskou bohorovnost a přezíravost.

Kdo zná ruskou mentalitu, ten mi potvrdí, že Rusové téměř postrádají typicky českou schopnost švejkováním zlehčovat vážnost situace. Jestliže k tomu tentokrát Kreml přistoupil, znamená to jen jedno – maximální roztrpčení nad současným stavem vyhroceným v neprospěch Putina a jeho plánů.

Ministerstvo zahraničí USA prostřednictvím svého mluvčího uvedlo, že konkrétní datum invaze nespecifikovalo, protože k ní může dojít kdykoliv. Zároveň ale bylo potvrzeno, že cílem zveřejňování získaných informací o agresi je snaha převzít nadvládu nad mediálním prostorem a tlumit v něm ruské narativy.

Stejně jako náš Okamura se svým klanem „stupidity předčítajících diarrheiků (řečových)“ nebyl ani Putin připraven na to, že mu protihráči oplatí porušování pravidel. Při hře bez rozhodčího surově a setrvale faulujícího hráče zastavíte jen tak, že se mu postavíte. A právě tím se povedlo vykolejit jak naši opozici, tak ruskou věrchušku.

Ruské zisky a ztráty

Co se dá čekat od Ruska? Prvotní zmatek a chaos přejde v pátrání po amerických zdrojích informací. Po čistkách skutečných i domnělých viníků dojde, jak je v Rusku zvykem, i k odstavení celé řady nepohodlných osob. Časy se mění, nežijeme už za Stalina, takže nepůjde o přímou fyzickou likvidaci. Ale popravdě řečeno, několik nešťastných pádů z okna anebo pod sněžný pluh se do konce zimy dá v Moskvě očekávat.

Naproti tomu Ukrajina vyjde z této krize posílena a vnitřně zkonsolidována. Už dnes vidíme sjednocení obyvatel Ukrajiny, nárůst jejich sebeuvědomění. Záměrně píši „obyvatel Ukrajiny“ a nikoliv „Ukrajinců“, protože se to týká lidí bez ohledu na jejich původ. Většina etnických Rusů, občanů Ukrajiny, si je dnes dobře vědoma co mohou získat anebo ztratit se samostatností Ukrajiny.

A to stejné platí i pro NATO. Několik let nebylo jasné, jaké cíle a určení má původně obranný pakt. Pro boj proti teroristům zcela evidentně nebyl vhodný, řada státníků pomalu hledala odvahu na redukci účasti nebo dokonce opuštění paktu. Kvůli Rusku ale zřetelně vidíme, jak je i dnes NATO potřebné. Téměř žádný z členských států by osamoceně nedokázal odolávat hybridní, studené či otevřené válce ze strany Ruska. Putin pokropil NATO živou vodou.

Rusko svým tlakem na nerozšiřování NATO dokázalo jen to, že další jeho sousedé vidí svou bezpečnou budoucnost jen v co nejužší spolupráci s NATO, případně rovnou v členství. Dá se očekávat, že Finsko, Švédsko a pochopitelně Ukrajina o vstup budou žádat v dohledné době.

EU s jistotou změní svou energetickou politiku a bude ji směřovat k maximální nezávislosti na Rusku. Doufejme, že dojde k ukončení Nord Stream 2. Zastavení tohoto projektu je jediným garantem bezpečnosti pro Ukrajinu. Kreml ve vlastním zájmu nesmí ohrozit dodávky plynu do Evropy na území tranzitní země, Ukrajiny. Je to jeho rozhodující zdroj příjmů.

Kadri Simson, komisařka EU pro energetiku se už sešla s představiteli Ázerbájdžánu, s prezidentem Ilhamem Alijevem a ministrem pro energetiku Parvizem Shahbazovem. Důvodem pro schůzku bylo navýšení dodávek plynu plynovodem TAP do zemí EU.

Putin svým agresivním militarismem hodlal vytvořit nátlak na svět, získat postavení světové velmoci a část Ukrajiny jako mezikrok k znovuobsazení zemí ruského impéria. Díky odhodlání Ukrajiny, nečekaně silné podpoře mnoha zemí a zveřejnění získaných informací o agresi ale ztratil všechny výhody. Snaží se před svými spoluobčany neztratit tvář a naprázdno tahá po šachovnici. Zahnal sám sebe do kouta a svou zemi do sankční pasti a krizové spirály.

Pokles exportu plynu ekonomickou situaci Ruska věru nevylepší. Stále se zhoršující životní situace obyvatel Ruska je politováníhodná, ale zpříma řečeno – bližší košile než kabát. Hospodářské podmínky v Rusku jsou problémem Putina a jeho administrativy. Naším problémem je hospodářská, energetická i bezpečnostní situace vně ruských hranic. Doufejme jen, že v této téměř bezvýchodné situaci Putin neztratí nervy a nezaútočí.

Podle posledních údajů je u hranic Ukrajiny více než 150 000 tisíc vojáků. Zaútočit mohou z Běloruska, Ruska, okupovaných oblastí okolo Doněcka, Luhanska a Krymu. Oficiální zprávy Kremlu tvrdí, že vojska započala stahování. Proto lze s ohledem na známou věrohodnost ruských slov každou hodinou očekávat útok. S přihlédnutím na dnešní kybernetické útoky na ukrajinské bezpečnostní služby se hrozba ruského útoku jeví vysoce pravděpodobná.

Možné cíle agrese

Výše zmíněné síly nejsou dostatečně silné pro obsazení celé Ukrajiny, nebo její významné části. Tento fakt potvrzuje i to, že v současnosti v Rusku neprobíhá masivní příprava dalších statisíců vojáků potřebných nejen pro přímou ofenzívu, ale zejména pro pořádkovou činnost a dozor na obsazených územích. Podle dostupných zdrojů v Rusku neprobíhá mobilizace, ani nejsou tvořeny strategické zálohy.

Přesto se Rusko chystá k vojenské operaci. Putin je ochoten podstoupit avizované sankce a mezinárodní izolaci, což bude mít katastrofální dopady pro celé Rusko, zejména ale pro nejbližší Putinovo okolí a nejvyšší oligarchické struktury. Na těch je Putin, ač se to snaží navenek nepřiznávat, naprosto závislý.

Čeho tedy chce Putin svým barbarským vpádem do Ukrajiny dosáhnout? Ve své podstatě je pro Rusko jako stát nezajímavý zisk části Ukrajiny, byť sebevětší. Nanejvýš potřebné je ale vítězství jako důkaz síly právě pro Putina, kterého straší pokles popularity, ekonomický rozvrat Ruska, stoupající inflace a zejména možná nespokojenost oligarchie, která jej zatím trpělivě podporuje. To se ale může rychle změnit, dojde-li ke skutečně bolestivým sankcím, které by byly přímo mířené na oligarchy, držící jej u moci. Vítězství dosažené bojem proti celému světu, stvrzené územním ziskem potvrdí Putina v roli rozmnožitele říše, do které se stále více uchyluje.

Konkrétní akce

Přímý útok na Kyjev by se setkal s rozhořčeným odporem. Bezesporu může dojít jak k diverzním akcím z Běloruska, okupovaných částí Ukrajiny, ale také k raketovým a leteckým útokům na důležitou infrastrukturu a vojenské cíle. Můj osobní názor ale je, že se bude jednat spíše o psychické a nátlakové působení, o šíření strachu a chaosu, než o skutečnou přímou vojenskou operaci.

Naproti tomu se zárukou lze počítat s aplikací gliwické strategie, tedy s naplánovanou ruskou provokací kdekoliv na Ukrajině, sloužící k legitimizaci operací ruských jednotek na území Ukrajiny.

Jediné skutečné vojenské akce proběhnou na pobřeží Černého a Azovského moře. Ruská černomořská flotila byla posílena o lodě tichomořské a severní flotily. Už od 9. února je přítomno v Černém moři 12 velkých výsadkových lodí, na kterých jsou naloděny dvě brigády námořní pěchoty se vším potřebným vybavením, výzbrojí a technikou. K tomu musíme připočíst jednotky umístěné na Krymu a blíže neznámý počet „zelených mužiků“, tedy oddílů specnaz bez distinkcí a soukromých jednotek jako jsou wagnerovci.

Očekávám „neočekávané“ a bezprecedentní porušení mezinárodního práva ze strany Ruska, tedy pokus o blokádu Černého a Azovského moře, která bude krýt útoky na pobřeží. Ostatní diverzní aktivity, útoky vedené z Běloruska, snaha o rozšíření Doněcké a Luhanské okupované zony, kybernetické, letecké a raketové útoky budou pouze rozptylovat a rušit účinnou obranu Ukrajiny.

Nezareaguje-li celý vyspělý svět razantně a okamžitě, bude se Kreml snažit vytvořit koridor podél celého černomořského pobřeží.

Obsazení Ukrajiny by stálo Rusko příliš mnoho

Ale přesto je to dlouhodobý cíl Putina. Vrátit do náruče kremelského hladového medvěda všechny ztracené země je jeho snem. Obrovské ztráty materiální si ale nemůže dovolit, oslabily by jej příliš. Naproti tomu oběti na lidských životech jsou v Rusku tradičně ignorovány.

Obzvláště rozhořčeně bude hájen Kyjev, a dá se očekávat i zapojení civilního obyvatelstva, která nijak netouží po vrácení se do ruské sféry vlivu. I v případě jeho obsazení se budou spontánně tvořit odbojové skupiny po celé Ukrajině, což by znemožnilo udržet hlavní město v ruských rukou. Dnes už nemůže Putin počítat se zrádci mezi Ukrajinci, po okupaci Krymu a zvěrstvech na Donbasu mu nikdo neuvěří, rok 2014 se už nevrátí.

Pozemní propojení okupovaného Donbasu s okupovaným Krymem, obsazení Oděsy a vytvoření jakkoliv úzkého, ale trvale udržitelného koridoru až k proruskému Podněstří splní čtyři velké mety.

Za prvé odstaví Ukrajinu od moře, znemožní její podporu a lodní zásobování v případě jakýchkoliv dalších aktivit ze strany Ruska. Za druhé Ukrajinu Rusko v podstatě obklíčí – od Běloruských hranic až po Moldávii by neměla Ukrajina přátelskou hranici. Rumunsko, Slovensko a Polsko představují zanedbatelnou část hranic Ukrajiny. Za třetí se Rusko dostane suchou nohou na Balkán a přiblíží se k dalšímu postupnému cíli – k ovládnutí celé Moldávie. A kdo ví, možná by časem „uzrála“ vhodná konstelace k dalšímu oždibování Ukrajiny, končící komplexní okupací této nešťastné země.

Nejdůležitější je ale za čtvrté. Putin by dostal Rusko a Rusy do mezinárodní izolace. Jako vítěz a dobyvatel by získal respekt určité části obyvatelstva, zejména siloviků. A v neposlední řadě by k sobě pevně připoutal všechny oligarchické skupiny. Nikdo z oligarchů by se už nemohl spoléhat na svůj majetek uložený na západě, byl by pro ně prakticky nedostupný.

Sledovali bychom evoluci nového gosudarství pod vedením imperátora Putina a jeho bojarů-oligarchů. Že jsem paranoidní? Možná, a velice rád se budu mýlit.

Erik Tabery, šéfredaktor Respektu se zamyslel ve svém editorialu nad rolí neparlamentní opozice, jak nazval média, odborníky, intelektuály. Cituji z jeho textu „Hlavně se nesmí podléhat přesvědčení, že jakákoli kritika vlády znamená umetání cesty Andreji Babišovi zpátky k moci.“

Jeho myšlenky mají jistou logiku. Uznává, že hnutí ANO není klasickou stranou, že náš politický systém je stále zatížen střetem zájmů Andreje Babiše, státní orgány jsou prorostlé jím dosazeným plevelem a náš veřejný prostor i média jsou zahlcena populistickými žvásty.

Na druhou stranu ale Erik Tabery volá po oponentuře vládě Petra Fialy. Ta si podle něj nezaslouží žádné zvláštní zacházení, protože jedině tvrdá a věcná kritika snižuje riziko, že selže. Jím použitá formulace předznamenává fatální jistotu vládního selhání. Snad to tak ani nemyslel, ale promluvilo jeho podvědomí. Může vláda Fialova selhat ve srovnání s vládou Babišovou? Jaký je mezi nimi vlastně rozdíl?

Babišova parta se věnovala PR tupým blábolením určeným čaulidem, případně nevkusnému focení photoshopově upravených klimakterických diblíků. Slibovala naprázdno kilometry dálnic, haly sportovcům a investice všem. Uznejme jim, že makali na udržení dotací pro podniky svého šéfíčka a zdržovali vyšetřování jeho přečinů. ANO, rvali se za Babiše až do roztrhání těla a státního rozpočtu.

Stávající vláda maká na rozpočtu, na změnách v úřadech, na nápravě nezměrných škod způsobených vládami s účastí profikorupčního hnutí ANO. Na rozdíl od svých předchůdců ale zanedbávají až ignorují sebeprezentaci.

Když už se někdo z vlády o nějakou tu sebechválu pokusí, je přehlušen nachystanými sračkomety mafrotisku. Pilně se do vládní štvanice zapojují na sociálních sítích nejen zaměstnanci politické divize holdingu ve vlastnictví Andreje Babiše, ale celá řada profilů označujících se znakem červeně jedovaté muchomůrky. Levicová média denně preventivně spouští kritiku té zlé, asociální, pravicové a proto nutně špatné vlády.

A nyní mobilizuje Erik Tabery všechny do oponentury proti vládě Petra Fialy. Zajisté by měla média plnit svou roli hlídajícího psa demokracie, proti tomu nelze namítnout ani zbla. Proprat jakoukoliv chybu, korupci, podraz je jejich úloha, je to ve veřejném zájmu za každého premiéra.

Zarážející je jen taková drobnost. S výjimkou Pavla Šafra, který vedl svou soukromou a osamocenou křížovou výpravu proti Andreji Babišovi jsme pod vládou Babišovou neměli žádné hlídací psy demokracie. Média byla plná přítulných maltézáčků, rozklepaných čivav a zbabělých podvraťáků. Během voleb se z nich obratem staly ukrutné dogy, zuřiví vlčáci a uštěkaní parfosní honiči, visící nové vládě na slabinách ještě před spuštěním honu.

Nevzpomínáte si na větu „Leze to z vás jak z chlupaté deky“ použité v přímém přenosu vůči Petru Fialovi? Kterýpak z vás by si to troufl použít vůči Andreji Babišovi?

Jen si užívejte svou znovunabytou svobodu, zázračně nalezenou odvahu a veďte štvanici na tuto vládu. Možná se vám povede vyvolat celonárodní pozdvižení proti těm korupčníkům jako za Nečase. Jen tak mimochodem, pane Tabery, nevíte kdo se po něm dostal do vlády? Budu si to muset dohledat, abych věděl, kdo ratlíkům zkrátí řetěz a nasadí náhubek.

Nebo si jej nasadí opět sami sobě? Praxi v tom ostatně už mají, že.

Blíží se nám volby prezidenta republiky. Jak se dalo očekávat, postupně nám přibývá kandidátů. Čím se od sebe liší?

Někdo se například hlasitě vymezuje proti stávajícímu prezidentu Miloši Zemanovi i proti jeho dlouholetému spojenci Andreji Babišovi, ač je s nimi existenciálně spjat. Ano, mluvíme o paní Nerudové. Můžeme zapomenout na jejího manžela s vazbami na PENTU a Martina Pecinu? Smíme opomenout fúzi Agrofertu s Agropolem? Jak uvěřit člověku, kterého si vybrala Jana Maláčová, přes její expresivní výrazy členka kabinetu Andreje Babiše? Byla by změnou po lánském kameníkovi rektorka, která si do své kanceláře neváhá za desítky tisíc pořídit lampu v podobě koně v životní velikosti, dílo nizozemského designerského studia?

Jiný zase chce spojovat. Což o to, je to sama o sobě pěkná idea. Jak ale spojit kavárníky s absolventy školy života? Petr Pavel by si měl rozšířit znalost mouder našich předků. Jmenovitě mu lze doporučit pořekadlo: Spíše jedno shnilé jablko nakazí sta zdravých, než by se od nich napravilo. Přes bohaté životní zkušenosti a vojenskou průpravu se tvrdý generál profiluje spíše jako měkouš.

To Miroslav Kalousek vzdal svou kandidaturu ještě před jejím vyhlášením. Rozumné, uvážené, pragmatické rozhodnutí, kterým uvolnil další rozhodování svým příznivcům.

Nezapomínejme ani na toho, kdo se tváří že kandidovat vlastně nechce, i když pro svou beztrestnost musí. Andrej Babiš snaživě jede kampaň v obytňáku nebo v parlamentních výborech, ale jen když je v nich sám. Je odvážný jak je mu vlastní. Oponenty snese pouze když je může uřvat.

Prezindentská standarta nás přesvědčuje, že pravda vítězí. Opravdu vítězí pravda? Vždyť všeholid si ve volbách dvakráte neomylně vybral lháře, který splantal dohromady Benešovy dekrety, Sudety, hákové kříže, obranu proti migrantům a zastavení Dublinu IV. Udělalo se z toho pejsko-kočičího dortu někomu špatně? I kdepak, jeho voličům ta šlichta chutnala náramně. Takže nám zvolili vskutku „důstojnou hlavu státu“.

Čí je to chyba? Máme Miloše Zemana skutečně díky jeho voličům? Pro jejich neznalost, omezený přehled, ignoranství? Ne, máme jej v Lánech kvůli protikandidátům, neschopným naplno zaujmout a přesvědčit nejen své voliče. Není třeba přesvědčovat přesvědčené. Kdo chce ve volbách porazit lháře, má jen dvě možnosti. Může se stát lhářem sám, ale čím by se pak odlišoval od svých protivníků? Miroslav Kalousek odstoupil právě proto, že nechtěl lhát a slibovat nesplnitelné.

A jaká je ta druhá možnost? Opustit stávající model kampaně. Ačkoliv si to běžný politik demokratických stran nechce připustit, on není o nic chytřejší nebo schopnější než jeho volič. Nesmí jej podceňovat. Jinak při své kampani působí nepřesvědčivě, ba přímo hloupě. Svůj hlas mu dají jen ti, kteří s ním, s jeho stranou, s programem a slovy souzní. Ale nepřesvědčí nikoho jiného.

Celé roky nám plejáda kvazipolitiků předváděla, že zákony, principy a mravní normy jsou jen zástěrka, kterou bezostyšně pošlapou v honbě za tučným žvancem, za osobním prospěchem. Ale svoboda, demokracie, právo, pravda musí být součástí politika, aby byl dostatečně důvěryhodný a jednolitý.

Je úplně jedno, jestli svou důvěryhodnost ztrácí změnou brýlí nebo postojů. Ať má být zvolen kdokoliv přijatelný, musí přistupovat ke svému voliči jako k sobě rovnému. Pochopitelně nesmí lhát. Nesmí se ale k občanům chovat jako k nerovnoprávným dětičkám, ale jako ke svým rovnocenným partnerům.

Jinak tu další léta bude další reprezentant Mordoru. Jeho voliči jej totiž nebudou volit pro osobní kvality, ale ze vzdoru a zlé vůle. Tato motivace je spolehlivě spojí. 

Máme za sebou jednání o důvěře vládě, jehož první část trvala neuvěřitelných 22 hodin. Byli jsme svědky neuvěřitelného jednání. Předseda opozice Andrej Babiš zkusil vydělit číslo popisné číslem orientačním; on, držitel světového rekordu v chaosu vyčítal ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi předem hlášené změny opatření v boji s čínským virem. A dokonce mu doporučoval tlumočníka do češtiny, i když sám hovoří předslovanštinou. Podle neověřených zpráv jeho hodinu a půl trvající projev stál za sebevraždou tlumočníka do znakové řeči. Připišme mu ale k dobru nechtěné doznání „My jsme tady pro tu pandemii udělali maximum“!

Tomio Okamura, alias místopředseda opozice se pro změnu tázal Markéty Pekarové Adamové, proč nepodepsala Chartu 77, ač tou dobou ještě nebyla zplozena. Přiznal se také k rozumovému deficitu poslanců SPD slovy „Snažíte se ohloupnout méně chápavé lidi, ale my se ohloupnout nenecháme“!

Nezapadla ani poslankyně historicky nejhoršího kraje ze všech, Jana Mračková Vildumetzová, což bylo nepříliš korektně, ale vtipně okomentováno na twitru. Přiznejme jí, že řešení příliš tučného poslaneckého bydla k ní patří. S „malou domů“ má bohaté zkušenosti z období svého starostování za ODS v letech 2006-2013 v Horním Slavkově. Dostávala každoročně od radnice 20 tisíc vykazovaných jako dar své vedoucí. Tuto praxi jí pokazilo až frflání nespokojené občanky nad darem stotisícovým.

Dvacet dva hodin žvanění je první splátkou poražených ve volbách, ač je vydávaná jako obstrukce, která jistě mají svá pravidla a účely použití. Ale i sněmovní špílmchr Miroslav Kalousek opomenul jedno využití vyplýtvaného času a slov. Prchalova trollí síť na sociálních sítích ruku v ruce s mediální divizí agrofertu tento ztracený čas marketingově prodá. Bude to první vítězství opozice v parlamentu, protože důvěra vládě nebyla vyslovena dne 12. ledna 2022, kdy o ni požádal premiér Petr Fiala. Je to sice stejné vítězství, jakého dosáhl dne 31. ledna 1943 Friedrich Wilhelm Ernst Paulus u Stalingradu, ale i tak by se Adolf Hitler i jeho ministr propagandy dnes mohli v Průhonicích ledasčemu přiučit.

Ale i přesto trvám na svém dojmu z masochistického sledování maratónu zbytečných a prázdných slov.

Lidová pořekadla jsou kouzelná a nadčasová. Třeba toto:

Vařili voliči kašičku v koaličním hrnečku,

stanu dali, ods víc,

pirátům lidovcům málo, topce skoro nic.

Ten plakal, ten skákal a Farrský frr do Ameriky do univerzity a tam se napapal!

Že to neznáte? Od včerejšího večera je to přece hit sociálních sítí! Chápat se dá ledacos. V případě Jana Farského to není jen snaha o vlastní kariéru, vzdělání je svého druhu investice do budoucnosti nejen pro něj osobně, ale i pro politickou stranu se kterou svázal své veřejné působení. Pobyt v Oregonu může být stěžejní pro celou naši politickou scénu, a přeneseně i pro EU a další roli České republiky v ní. Stipendium Fulbrightovy komise mu umožní realizovat jeho projekt, který je zaměřený na použití poznatků z historie federalismu v USA právě v plánech a budoucnosti EU. Očekávat by se daly veskrze kladné ohlasy. Opak je ale pravdou.

Načasování a vnitropolitické souvislosti staví Jana Farského, hnutí STAN, vládní koalici i celou vládu v čele s premiérem před možnost ztráty důvěry voličů. Voliči demokratických stran totiž nejsou poslušné ovce, ale racionálně uvažující bytosti. Rozhodnutím odjet do USA a přerušit vykonávání své poslanecké funkce vysílá Jan Farský signál o svém hodnotovém žebříčku. O stipendium žádal se značným časovým odstupem před volbami. Pochopitelně netušil, bude-li jeho žádost úspěšná. Ale ve volební kampani byl velice aktivní, usiloval o hlasy voličů, a jejich vůli nyní hází přes palubu.

Složení funkce předsedy poslaneckého klubu a občasná návštěva parlamentu při důležitém hlasování je výmluva nehodná politika, voličům naznačující že pan Farský parlament bere jako „vedlejšák“, do kterého stačí občas zaskočit.

Parlament ale není Babišova žvanírna, parlament je instituce zákonodárná. Poslanci včetně Jana Farského do ní byli zvoleni vůlí lidu, aby s plným nasazením napravili to, co napáchal Babiš se svými zaměstnanci. Počátek funkčního období nové sněmovny je lidmi vnímán jako předěl mezi Babišistánem a demokracií evropského střihu. Pohrdání vůlí občanů jsme si od hnutí ANO užili měrou vrchovatou. K dispozici voličům bude Jan Farský v Praze a Semilech pravidelně, v případě potřeby, nebo bude zvát voliče k sobě do Oregonu? Kde je očekávaná změna?

Je vůbec STAN připraven převzít politickou odpovědnost? Po navržení Věslava Michalíka další střelba do vlastní nohy. Co bude následovat? Je načase se obávat, zdá se.

Většina 108 hlasů je na první pohled pohodlná, ale po pirátské sobotě koalici už mohlo tvořit pouhých 104 poslanců. Chybějící jeden hlas teoreticky nic neznamená, ale několik nemocných v době čínského viru se dá reálně očekávat kdykoliv. Vypárování a čestnou hru od politické divize Agrofertu lze očekávat stejně reálně, jako stoprocentní objasnění otrávené Bečvy. Pokud jde o pana Farského, mandát klouzavý není projednán, připraven a přijat. Jediné principiální a morálně čisté řešení v naší situaci je tedy – jeho rezignace na poslanecký mandát.