Rubrika: Komentáře

Všichni víme, jaké dědictví vláda Andreje Babiše po sobě zanechá. Absurdní nárůst státního dluhu, absenci důchodové reformy, přebujelou a přesto nefunkční státní správu bez náznaku eGovernmentu, dálnice prý nové, leč rozpadající se už během rekonstrukce stejně jako bazén v Thermalu.

Na novou vládu dopadne naplno kovid, energetická krize a problémy klientů Bohemia Energy i dalších dodavatelů energií. Pravda, to všechno Andrej Babiš přímo nezavinil, ale dlouhodobě ignoroval. Obecně řečeno, celých uplynulých osm let strávených s hnutím ANO naše státní správa naprosto rezignovala na jakoukoliv systematickou a koncepční práci, naplno se věnovala pouze zahlazování a oddalování problémů spojených s osobou Andreje Babiše, či jím přímo způsobených.

Babišova drahota

Jedno ale musíme stávající vládě přiznat – chovají se jako stádo urputných hovad. Po dobu své vlády všechny problémy upoceně svalovali na své předchůdce. Okamžitě po volbách upadli v nečinnost, tváří se už jako opozice a kritizují „novou vládu“ za nezvládnutí kovidu a Fialovu drahotu. Dokonce i tento slogan si dokázali jen ukrást, na vlastní nemají dostatek invence.

Bohužel, v propagandě se jim zatím neumí demokratické strany postavit. Médii ani sociálními sítěmi nerezonují nepřetržitě výpady „proč Babiš nekoná, neřeší, nekonal, neřešil?“ takže lživé argumenty Babišových knechtů snadno plní voličům monitory i uši. Nově vznikající vláda bude od Sametové revoluce ta nejvíce nenáviděná a odsuzovaná. Naplno si vyžere nejen osm let Babišovy nevlády, rozvrat státních financí a Babišem nezvládnutý kovid, ale bude jí k tíži přičtena každá snaha o nápravu věcí veřejných. Dopad rekonstrukce státu na lidské životy bude nepředstavitelný, a nejvíce se dotkne těch občanů, kteří nepatří k voličům obou koalic. Jako jsme v letošních parlamentních volbách sledovali aktivizaci příznivců demokratických stran, lze v dalších volbách s jistotou počítat s mobilizací jejich odpůrců.

Všechny tváře vlády získají nesmazatelně negativní obraz na dlouhá léta dopředu. Z tohoto hlediska je naprosto opodstatněná vládní neúčast Markéty Pekarové Adamové a Olgy Richterové. Obě dámy mohou ze sněmovních postů s ženskou empatiíí alespoň částečně utlumit nespokojenost s naprosto opodstatněnými, ale nepříjemnými kroky svých kolegů ve vládě.

Miloš stále hibernující

Přes nedůstojné maskování zdravotního stavu Miloše Zemana se blížíme k bodu vyčerpání jednoho posametového paradigmatu. Kluci z prognosťáku se už stali anomálií, je nejvyšší čas je nejen vystřídat, ale zejména je navždy zdvořile ignorovat.

Není to volání po fyzickém odchodu stávajícího prezidenta, byť i ten je na spadnutí. Uvědomuje si to i Andrej Babiš, který hysterické veřejné projevy poznenáhlu přenechává svým fámulům a staví se do role umírněného politika – sjednotitele mas. Sám takto započal prezidentskou kampaň, ačkoliv ještě není vyhlášena.

Je vlastně jedno, usnese-li se senát a sněmovna na aktivaci článku 66, anebo to v důsledku zdravotních komplikací Miloše Zemana nebude vůbec zapotřebí. Chod státu se musí vrátit do běžných kolejí, z kterých ji usilovně vychyloval současný prezident obě svá funkční období.

V dohledné době nás čekají volby prezidentské. Kdo bude kandidovat? Na jedné straně Andrej Babiš, bojující o svou beztrestnost do dalších let. A na straně druhé plejáda kandidátů, která voličské preference rozbije stejně beznadějně jako cihla křišťálové zrcadlo. Čím víc kandidátů, tím větší je jistota Babišova postupu do druhého kola.

Proto se musí už teď profilovat společný prezidentský kandidát obou vítězných koalic. Musí to být člověk, schopný v debatách potřít Babiše, ale zejména člověk, který není spojován nejen s předsametovými bolševicko-StBáckými kruhy, ale ani s oposmlouvou a jejími korupčními kauzami. Nejdůležitější ale je jeho všeobecná přijatelnost a minimální negativita u všech vrstev voličů. Jinak řečeno, nezáleží ani tak na maximálním počtu jeho rozhodnutých příznivců, jako spíše na miminálním počtu jeho odpůrců, kteří by mu odmítli dát svůj hlas. Tento proces jsme ostatně už sledovali v jedněch prezidentských volbách. Bohužel.

Kandidovat by pochopitelně neměl premiér, tedy Petr Fiala. Při vší úctě by se Ivan Bartoš jako „dredatý předseda smažek“ stal cílem dehonestací, které by neustál. Markéta Pekarová Adamová má důležitou práci ve sněmovně a o jejím věku ani nemluvme, to se u dam přece nedělá. Marian Jurečka má obdobné postavení jako Ivan Bartoš – předseda strany obecně vnímané jako setrvalé zákulisní zlo je příliš snadným terčem. Z předsedů stran nám tedy zbývá už jen Vít Rakušan. Není spojen s žádnou mimořádnou kauzou, nikomu příliš nevadí, a rétorické schopnosti v kampani předvedl přímo na Andreji Babišovi více než dostatečně. Proto v zájmu naší budoucnosti doufejme, že nebude součástí vlády jako ministr. Jeho chvíle totiž přijde, a jeho místo nebude ve Strakovce.

Prezident vězeň

Jinak bychom se také mohli dočkat prezidenta Andreje Babiše, vězně Pražského hradu, žíjícího v trvalém strachu za zavřenými okny. Určitě by nevyjel do Francie, USA ani Německa, kde jej všude čeká náročné vyšetřování jeho finančních a daňových deliktů.

Je totiž otázka, není-li pro naši zemi méně kompromitující hlavou státu stávající Miloš Hibernující než jeho možný nástupce, Andrej Stíhaný.

Chybou monarchií, jak se všeobecně uvádí, byla přílišná moc koncentrovaná v rukou nedostatečně vzdělaných a neschopných vládců. Při vzpomínce na demokraticky zvoleného Hitlera ovšem člověk marně pátrá v paměti, kterýpak panovník svou zemi předával ve stavu alespoň vzdáleně se blížícím poválečnému Německu. Při pohledu na Babiše, o Zemanovi ani nemluvě, by se zase dalo se zdarem pochybovat o schopnostech a vzdělání zejména voličů.

A přesto je demokracie uznávaná jako ten nejlepší z možných systémů. Něco na tom bude, o čemž svědčí právě proběhlé parlamentní volby. Nejen že se z vítězství mohli těšit příznivci obou demokratických koalic, ale do parlamentu se nedostala žádná nesystémová strana. Výjimkou je za politickou stranu se vydávající podnikatelský projekt Tomia Okamury a pochopitelně ANO, politická divize holdingu vlastněného a ovládaného Andrejem Babišem.

Třešně zkysnou mimo parlament

Každý správný dort bývá ozdoben, a ani dort volební se neliší. V tomto případě jsou tou pověstnou třešinkou – třešně chybějící ve sněmovně. Komunismus v naší zemi oslavil sto let trvání odchodem na smetiště dějin. Na pomyslné zastávce zavolá „Vystupovat, konečná!“ Konečná, nová vrchní bolševička.

Na cestě je provází i ČSSD, strana, které chybí odvaha. Tuto vlastnost postrádají jak ti, kteří si zvolili do čela strany falešně červenou mikinu, tak celé stranické vedení. To se zmohlo jen na opakované kladení nepřekročitelných červených linií, pravidelně překračovaných. Poslední odvážný krok vedení ČSSD bylo Sobotkovo vzdorování kouzelnické hůlce lánského voldemorta. Musíme ale uznat, že ČSSD už roky nebyla v ideálním postavení. Její bývalý předseda se ji snažil zničit dlouhodobě, a ve straně měl nejen pátou, ale i čtvrtou a šestou kolonu. Celé vládní angažmá byla ČSSD pod tlakem svého koaličního nepřítele, který se ji snažil vytěsnit politicky a její voliče vyluxovat.

Piráti doposud nenašli odvahu přiznat si svou levicovost, v ČSSD se zatím nenašel nikdo schopný a ochotný zavelet k renesanci. Kdo převezme levici? Obávejme se toho nejhoršího. Nově vznikající vláda ve snaze alespoň částečně napravit rozvrat nejen finanční, ale i personální a morální, Zembiši plně zaviněný, se stane lovnou zvěří demagogických manipulátorů. Ti budou mít snadné pole působnosti, a nebudou ctít žádnou dobu hájení.

Slavme, je-li proč!

Od roku 1918 je 28. říjen oficiálně slaven jako den vzniku samostatného státu. Jako státní svátek, jako připomínka skutečně samostatné státnosti byl slaven na dlouhá léta naposledy v roce 1938, tedy pouhých dvacet let. Nacistickou okupaci vystřídala okupace bolševická, během které bylo teoreticky možno státní svátek slavit, ale proč? Je snad možno otrokům slavit svou svobodu na přímý pokyn otrokáře? S výjimkou let 1945 až 1947 jsme si události 28. října 1918 mohli se vší vážností připomínat až od roku 1990. Dnes máme za sebou od Sametové revoluce 32 let, kdy jsme skutečně mohli slavit naši samostatnou státnost a připomínat si její vznik.

A je co slavit! Nejen vznik republiky, nebo úspěšné volby. K lepšímu se obrací i stav věcí na Hradě. Nevyzývám k oslavě dezolátního zdravotního stavu Miloše Zemana. Ale nebýt odvahy jím samým tolikrát proklínaných „novinářských hyen“, nebýt následné výzvy Senátu a odpovědi ÚVN, nevěděli bychom pravdu o jeho absolutní bezmoci. Nelze mlčky přejít nelidské představení, předváděné hradní kamarilou s jejím nemohoucím rukojmím. Ale on sklízí co zasel, a odvádí mu to ti, které si přivedl a chránil před právem.

Dnešní den nám dává ještě jeden důvod k oslavě. Po letech, v kterých Miloš Zeman pošpinil naši svrchovanou státnost trapnými tragikomediemi s vyznamenáním pohrobků StB a KSČ či svých devótních patolízalů si můžeme oddychnout, a prožít tento sváteční den ve vší důstojnosti, která mu náleží. A s nadějí, že příští rok bude ještě lépe, a Vladislavský sál bude naplněn skutečnými osobnostmi vyznamenávanými prezidentem, hodným toho jména.

Poselství z parlamentních voleb plynoucí je zcela jasné – lidé požadují návrat k tradiční politické práci. Nemalujme si skutečnost na růžovo, není to odklon od extremistických a nesystémových stran nebo od profikorupčního hnutí. Nelze totiž ignorovat volbu většiny voličů. Příznivý výsledek voleb byl dosažen jen díky nebývale vysoké účasti, vyvolané zejména pozitivně vedenou kampaní SPOLU a nebývalým nasazením dobrovolníků z Milionu chvilek pro demokracii. Vysoké procento hlasujících pomohlo stlačit řadu stran pod pětiprocentní hranici. Celá pětina volících nebude mít své zastoupení ve sněmovně a tato situace se už nikdy nemusí opakovat! Demokratickým silám se příště nemusí podařit mobilizace voličů. S ohledem na kroky nutné k nápravě státu vyrabovaného vládami Andreje Babiše a jeho koaličních partnerů je to více než pravděpodobné.

Byl propad pirátů zasloužený?

Ač součást vítězných koalic, je jedním z poražených těchto voleb pirátská strana. Jak k tomuto paradoxu došlo, co nebo kdo tento propad zavinil bude analyzováno v následujících dnech nesčetněkrát. Piráti k tomuto rozboru budou muset přistoupit také, a důkladně. Můžeme jim s tím tak trochu pomoci.

Proč došlo k tak velkému propadu? Zejména působením Piráty opakovaně zmiňovaného hnojometu nejen Babišových médií. Nesmíme ale opomenout vlastní chyby v kampani a odklon od typické pirátské tváře, od svého kmenového voliče, který nestrávil proměnu kdysi dravých pirátů na nudné bílé páprdy v obleku a defenzívě (zdravíme tímto Ondřeje Profanta).

K hnojometu dlužno dodat, že Piráti skutečně schytali největší dávku hnusných útoků ze všech Babišových protivníků. Ale přiznejme si, že jen Ivan Bartoš si na čelo namaloval terč minimálně třikrát. Jeho vystupování coby budoucího premiéra v době mimořádně příznivých předvolebních průzkumů, cesty do Bruselu a za Milošem Zemanem si o salvy od mediální divize holdingu koledovaly. Místo sebereflexe nabízí Piráti obviňování koalice SPOLU, která je prý před volbami nijak nešetřila, což je jistě pravda. Zapomínají snad na svou oblíbenou mantru „Ale po volbách beztak půjde ODS do vlády s ANO“? Dvouletým pilným plevelením veřejného prostoru zřejmě nezamýšleli nijak poškodit svého politického rivala. Máme to snad Pirátům věřit?

Největší vliv na nepříznivý výsledek Pirátů měla jejich veřejně přístupná interní diskuze a neobratná vyjádření předních pirátů. Zveřejněné náměty o bytech nebo zdanění pochopitelně využila politická konkurence. Obecně zajisté platí, že vnitrostranická diskuze je skvělá, brainstormingem najdeme přehlížená řešení. Ale proč veřejně prát své prádlo, drazí námořní lupiči? A zkuste se zamyslet do budoucna nad moudrem našich předků „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Vy jste se o zlato připravili z větší části sami právě tím, že jste nedokázali držet jazyky za zuby a přiměli jste nerozhodnuté voliče jít volit SPOLU anebo kroužkovat STAN.

Pražský houbový guláš

Praha je všech Pirátů ráj, ale nesmí jim být předkládán předvolební Hřibův guláš. Netolerance a arogantní vyjadřování primátora i jeho týmu nahlodala sympatie budoucích voličů, ale vrcholící rekonstrukce páteřních komunikací v době kampaně překonala všechna očekávání. Všichni chápeme nutnost rekonstrukcí silnic. Nevyužít tohoto Hřibova daru v kampani, to prostě nešlo. ANO i SPOLU mohou jen poděkovat.

Jak problesklo na soc. sítích, plánuje se přebudovat Blanka na cyklostezku. Metru to prý nehrozí, v tom se občas fotí pan Hřib s noťasem. Aspoň něco pozitivního do budoucna.

Míša sbíral céčka, STAN raději sbírá kroužky

Voliči starostů jsou proslulí svým disciplinovaným kroužkováním, zatímco voliči pirátů při pohledu na přední místa kandidátek neměli důvod kroužkovat. Když už kroužkovali, rozprostřeli svůj zájem po celé kandidátce na rozdíl od koaličních přátel. Vykroužkování kandidátů tím bylo předem dané a pirátský zmar pouze završilo. Svádět to ale na voliče je nevhodné. Na tuto skutečnost mělo myslet včas vedení strany.

Pravý čas na pirátský coming out?

Ve sněmovně chybí levice, což není dobře. Popravdě, ona chybí ve veřejném prostoru obecně. V rámci analýzy pirátského propadu a skutečné sebereflexe by si konečně měli piráti sami sobě přiznat své směřování. Většina jejich členů i příznivců je totiž laděná levicově. Po Hamáčkem řízené eutanazii ČSSD je levicová nika v našem politickém systému neobsazená. Jestliže ji nechceme nechat zaplevelit levicí vulgárně barbarskou, k čemuž se chystá Konečné bolševické jádro, musí konat zelení, anebo piráti. Dokáže strana pod vedením Bartoše překročit vlastní stín a odrazit se od čtyř mandátů?

V rámci nás všech v to doufejme.

Volební kampaň je v plném proudu, ale její vrchol je stále před námi. Co nám ještě přinese? Můžeme to odhadnout podle toho, čím jsme si už prošli. S kampaní začalo jako první profikorupční hnutí ANO, maskujíc ji za autogramiádu svého majitele. SPD snaživě lže na všechny strany, Přísaha se po přepáleném začátku vymezuje dokonce i proti svému áčku a ČSSD se snaží zamluvit osm let účasti ve vládní koalici. Komunisté nás slibují opět zavést do bolševického ráje marně spoléhaje na sklerózu těch, kteří jej už okusili. Piráti bojují sami se sebou i s podpásovkami Babišových zaměstnanců a nepříliš úspěšně se snaží zachránit pod stanem. SPOLU drží spolu stále pevněji, prozatím úspěšně ignoruje výpady mediální divize holdingu. Postupně týden po týdnu přitvrzuje v kampani, úspěšně do ní vnášejíc pro Česko nové prvky. Získává tím pozornost voličů i procenta v průzkumech. Vývoj situace se pokoutně, leč pilně snaží ovlivnit prezident ve prospěch své sebranky vždy, kdy mu to jeho zdravotní stav umožní.

Převahu Babiše v mediálním prostoru vyrovnává iniciativa občanů

Od prvních opatrných aktivit Milionu chvilek pro demokracii byla jasná jeho povaha a zaměření. Obrana demokracie a občanských svobod proti nepřátelskému převzetí státu Zembiši pokropila živou vodou obyvatele naší země. Masová účast na akcích Milionu chvilek spojila demokraticky smýšlející občany, vnukla jim naději a mnohé inspirovala k aktivnímu vstupu do veřejného života, ba i do politiky.

Nadšeně jsme se potkávali na demonstracích s lidmi, kterým nebyla lhostejná pozvolná recese lidských práv a svobod směrem k bolševického režimu. Opatrně jsme navzájem kličkovali okolo lišících se politických názorů, takže svou touhu po právu a po svobodě mohli svorně skandovat členové a příznivci zelených, ods, lidovců, piráti i topkaři. Mezi davem neznámých tváří se běžně pohybovali přední politici, umělci nebo žurnalisté jako nedílná součást masy občanů.

Import kovidu z Číny odhalil bezbřehou neschopnost Babiše a jeho pomocného družstva, ale zároveň mu pomohl pozastavit nárůst projevů nespokojenosti obyvatel naší země.

Ale v průběhu volební kampaně se na scénu vrací Milion chvilek ve své staré dobré aktivitě a plné síle. Jeho členové podporují obě demokratické koalice, rozdávají jejich materiály, vyjíždějí na svou pěst do mnoha měst a městeček a přesvědčují voliče k účasti na volbách. Ale také oslovují účastníky předvolebních mítinků hnutí ANO, což pochopitelně vyvolává nelibost Babiše a jeho služebníků. Namísto pořízení propagandistických snímečků pro čaulidi sklízí svou vlastní nenávistnou setbu. Lidový odpor je vyjádřen hlasitým připomínáním Čapího hnízda, střetu zájmů, neoprávněného čerpání dotací, zavlečení vlastního syna na okupovaný Krym, výzvami k demisi, případně i k návratu na Slovensko.

Kříže pro Babiše dne 7. srpna 2021

Více než třicet tisíc obětí neschopnosti Babiše je symbolicky připomínáno jako „Kříže pro Babiše“. Jak se tato aktivita vyvíjí a kam její vývoj směřuje vypovídá mnohé o pokračování kampaně a budoucnosti po volbách.

Začněme v Průhonicích, kde Milion chvilek pro demokracii připomenul oběti pandemie v den, který chtěl Andrej Babiš věnovat své kampani podepisováním knihy, kterou sám zcela jistě nepsal a snad ani nečetl. Co následovalo? Bohumil Řehák, starosta Průhonic vyslal místní dobrovolné hasiče, aby kříže odstranili z náměstí, což se jim ale nezdařilo. Andrej Babiš kříže bezostyšně pošlapal, čímž dal jasně najevo co cítí ke svým obětem. Podepisoval si klidně nesmyslný text, který mu nikdo nezakazuje. Nechal točit vanilkovou a kakaovou zmrzlinu, která podle jeho propagandy byla vyrobena čistě z produktů vypěstovaných u nás Agrofertem. Policie ČR následně vyšetřovala organizátory „Křížů pro Babiše“ a snažila se je obvinit z poškození cizí věci. Pochopitelně tato iniciativa policistů, hasičů i snaživého starosty Bohumila Řeháka vyšla vniveč, ale všeobecná snaha kolaborovat s Andrejem je mrazivá.

Kříže pro Babiše dne 18. září 2021

V centru Českých Budějovic, v Kanovnické ulici byly připraveny Kříže pro Babiše brzy ráno v den předvolební kampaně politického hnutí ANO. Co následovalo? Primátor Jiří Svoboda (za ANO) nakázal odstranit nepohodlnou pietní připomínku městské úklidové službě FCC. V Českých Budějovicích se vyskytoval i krajský lídr ANO, Richard Brabec. Při odstraňování křížů byl málem odstraněn i Luděk Beneš, člověk svou občanskou aktivitou vládnoucímu hnutí nepohodlný. Měl štěstí, byla mu pouze opařena noha.

Pracovník úklidové firmy FCC se nejprve otázal „Mám mu obtočit tu hadici kolem krku?“ a poté vysokotlakým čističem zasáhl nohu spoluobčana. Městská policie na pokyn primátora Jiřího Svobody pojala podezření z poškozování cizí věci, proto celou věc předala Policii ČR. Luděk Beneš byl po výslechu na služebně zproštěn podezření, a Kříže pro Babiše budou řešeny městem v klasickém přestupkovém řízení. Luděk Beneš pochopitelně své zdravotní poškození oznámil jako ublížení na zdraví, což bude šetřit Policie ČR. Má k tomu dobrý důvod – lékařem mu byla zjištěna popálenina II. stupně.

Vyhraje-li Babiš další volby, ukřižuje demokracii

ANO, to není nadsázka. Už dnes se mezi mládeží nešarochuj používá místo tradičního nezdržuj. Nikoliv provozní problémy Dezy před únikem jedů do Bečvy, ale zdroj úniku informací o těchto problémech vyšetřovala naše čacká policie. Zachce-li se premiérovi vlečky pro jeho firmu, je majitel vlečky zakleknut státními úřady. Ministerstvo financí odmítá součinnost s německými kolegy a s Policií ČR při vyšetření podezřelých daňových machinací na Čapím hnízdě. Kříží-li Kříži pro Babiše občané jeho kampaň, jsou popotahováni Policií ČR, a hasiči i městské policie se mohou přetrhnout, jen aby vyhověli Andreji Babišovi. Vedení měst na něm závislé anebo mu stranicky podřízené zneužívá svého postavení, jen aby posloužilo šéfíčkovi. ANO, je to pro Babiše typická kámpáááň, kterou roztáčí do stále vyšších obrátek celé profikorupční hnutí.

Nedílnou a důležitou součástí Babišovi kampaně je rozdělování společnosti. První obětí byli živnostníci, kteří „fšeci kradnů“. Všehoviníkem byl Kalousek, následovali zejména Piráti, stejní narkomani a vítači jako byl Kalousek zloděj zlodějská. Nejnovějším terčem je mládež, která chce okrást, vystěhovat a zmasakrovat důchodce, které jen Babiš může ochránit.

Je to mnohokrát použitý vzorec, propracovaný k dokonalosti Paulem Josephem Goebbelsem, ministrem propagandy Adolfa Hitlera. Ten mimo univerzálních Židů předhodil obyvatelstvu německé komunisty, ruské bolševiky, dekadentní Francouze, zdegenerované Slovany.

K Reichstagu se už sváží řepkový olej a sirky

Jakým způsobem se Hitlerovi podařilo uchvátit definitivně moc? Po nepřesvědčivém vítězství s třetinou hlasů ve volbách došlo dne 27. února 1933 k doposud neobjasněnému požáru říšského sněmu. Lidská práva byla citelně omezena, byla například zrušena svoboda osobní, projevu, tisku, také právo shromažďovací ale i poštovní a telefonní tajemství. Bylo zastavováno vydávání novin a časopisů, došlo k brutálnímu potlačení opozice, zákazu komunistické strany, masovému zatýkání odpůrců. Jednalo se o tisíce osob. Předčasné volby 5. března 1933 Hitler drtivě vyhrál a chopil se ničím neomezené moci.

Jak daleko je Babiš ochoten a schopen zajít, aby zastavil vyšetřování svých přečinů a udržel financování svých podniků z veřejných zdrojů? Nepochybujme o člověku, který dokázal jako bílého koně zneužít svého vlastního syna.

Jediná možnost Andreje Babiše jak odvrátit porážku a potupný konec je obrazně řečeno požár parlamentu, ze kterého obviní opozici a poštve na ni své příznivce, aby jej bránili. Tím definitivně rozdělí společnost. Státní instituce konat nebudou, jsou násilně převzaté, zakleknuté anebo demoralizované a rozvrácené. Než se dostanou k akci, bude už pozdě.

Dejme si proto pozor poslední dny kampaně. Tentokrát nepůjde jen o kňučení, lži a špínu, ale o bezprecedentní provokaci. A poděkujme zdravému rozumu Luďka Beneše, který se udržel na uzdě a nesplatil zlé zlým. Jeho sebeobranu by Babišova mediální smečka hyen dokázala využít a prodat ji.

Uvědomme si, že od požáru Reichstagu ke koncentrákům pro opozici nebylo nijak daleko.

Žijeme v době vyprázdněných pojmů a prázdných slov, používaných záměrně s naprosto jiným významem. Jejich vnitřní prázdnota nadužíváním zahltila veřejnost i média jako dunění bubnů, přehlušila pravdu i fakta a zahnala je do kouta. Za konzervativce se drze prohlašují obskurní figurky, které jak na běžícím pásu zakládají partaje vnímané jako nacistické. Ale ani jejich nacismus není skutečný, je to pouhá zástěrka sloužící k oslovení části voličského spektra. Tito kvazikonzervativci-pseudonacisté jsou toliko politickými podnikavci.

Na podvracení státu se mimo nich horlivě přiživují Vandasové, Foldynové, Vyskočilové, Xaverové a všechny je zaštíťuje Miloš Zeman, právě tak jako jejich „Vlastenecké setkání“ na zámku v Příčovech, jakousi čirou náhodou pořádané zrovna na výročí naší okupace.

A kdo ve veřejnosti nejvíce šíří chápání stran SPD, tříkolorních a volných coby konzervativně-reakční pravice svažující se až k fašismu? Ti, kteří se označují za pravicové liberály, přičemž se stydí přiznat ke své vlastní levicovosti.

Piráti jsou levice

Před časem se jeho příznivcům zdálo, že Ivan Bartoš je jasným lídrem opozice a budoucím předsedou vlády. Piráti ale pod tlakem dospěli a stali se další partou politiků v oblecích; autenticita pirátstva a zacílení kampaně je pryč, jak popsala Apolena Rychlíková na Alarmu.

Pravda bude pravděpodobně jinde. Pirátská strana se vyčlenila z protestního podhoubí, které vzniklo díky mezalianční oposmlouvě následované obludnou politickou korupcí. Lze proto teoreticky pochopit pirátský autobus a heslo pusťte nás na ně.

Nepochopitelné je, proč na autobusu byli ztvárněni Sobotka nebo Kalousek, ale ne skutečné symboly politické korupce jako Václav Klaus, Miloš Zeman, Andrej Babiš. Možná to byla prostě jen snaha neupozorňovat na sebe příliš mocné, raději pragmaticky a populisticky cílit na tradiční otloukánky zneužívané Vítem Bártou nebo Andrejem Babišem. Střelba na společné terče měla přinést více hlasů, což ostatně také vyšlo. Značná část pravicově smýšlejících voličů, původně preferujících TOP 09 a ODS, dala svou důvěru Pirátům.

Zde máme první díl skládačky pirátského předvolebního bloudění. Piráti nejsou stranou středovou, ač to o sobě opakovaně hlásají. Profilují se jako strana levicová, což jednoznačně vyplývá z většiny jejich kroků a návrhů prosazovaných v parlamentu. Na tom ostatně není nic špatného, levicové strany jsou trvalou součástí politického spektra v celé řadě tradičních demokratických zemí. Ale ztěžuje to život Pirátům, kteří se takto vehnali do slepé uličky. Jejich levicová politika je v přímém rozporu se snahou udržet si své pravicové voliče. Proto jejich zmatená rétorika. Hlásit se po desetiletích komunistické hrůzovlády k levici by kazilo jejich přitažlivost pro voliče, takže si sami sobě nechtějí svou levicovost připustit.

Co jim zbývá? Lavírovat v kampani na ostří nože, vypouštět zkusmé signály a podle reakcí prchat do bezpečných vod nicneříkajících textů nijak nesouvisejících s kandidátem natož se snímkem ze série A co jsme vlastně zač.

Použít znovu agresivní kampaň s autobusem nelze. Piráti na své kůži pocítili jak podobná neférová dehonestace chutná, ale také chápou, že útoky proti Spolu ohrozí společné vládní angažmá. Proto se pustili do nekonfliktní kampaně. Bohužel, nepříliš povedené, což alibisticky přičítají útokům ostatních stran. Místo nastolení vlastní agendy se dostali do těžké defenzívy a vyvracejí hoaxy a polopravdy, které se ovšem mnohdy zakládají alespoň zčásti na jejich vlastních neobratných vyjádřeních.

Chyby prezidenta Havla

Každý děláme chyby a udělal je i prezident Václav Havel. Nejsme jako oni je sice krásné a humánní, ale „oni“ zůstali stejní a zneužívají všech možností k získání moci ekonomické i politické. Na rozdíl od poválečného Německa u nás nebyla provedena důsledná debolševizace, členům STB bylo umožněno zaujmout řadu důležitých postů.

A druhou, snad ještě důležitější chybou byla teze o nepolitické politice. V naší společnosti, s lidmi deformovanými desetiletími totality jde o nedosažitelný ideál. Semínko nedůvěry k politikům byla ale zaseto. Vyklíčilo díky robustní korupci projevující se nejprve v řadách pravicové ODS, ale násobně více u levicové ČSSD. A důkladné hnojivo poskytla oposmlouva. Rozparcelovaná moc výkonná a omezená moc soudní umožnila nahradit dialog vlády s opozicí špinavými kšefty výhodnými pro všechny vyjma občanů. Základní principy právního státu a politické plurality byly opuštěny a na parlamentní demokracii jsme si jen hráli. Stát i jeho politická reprezentace pozbyla důvěry svých občanů. Jak řekl Jan Kalvoda „Stát, který nemá žádný hodnotový základ, nemá nárok na loajalitu svých občanů, protože ji nepotřebuje a oni nepotřebují jeho.“

Chybějící základy

Čtvrtstoletí po sametové revoluci se vrátil společenský stav známý z komunismu. „Nám“ vládnou „oni“, což usnadňuje situaci všem populistům, lhářům a vykukům dostat se k moci. Zkoušeli to víceméně úspěšně mnozí, ale Andrej Babiš se svým profikorupčním hnutím tuto cestu vypiloval k dokonalosti.

Máme-li vrátit občanům důvěru v jejich stát, musíme se vrátit na začátek cesty a vybudovat základy nejen důvěry občanů, ale zejména principiální politiky. Nevěřme zpěvům falešných sirén o politice pro všechny. Pravolevé spektrum musí zůstat zachováno. ČSSD se pod vedením Jana Hamáčka snaží o eutanázii, na levici ale nesmí zůstat vakuum. Mnozí příznivci Pirátů vítali hoaxy o danění bytů nebo omezení autodopravy. Zde je cesta pro Piráty postavit se na pevné základy a opustit vágní, byť líbivý boj s korupcí pod heslem „Pusťte nás na ně“.

A pravice na tom není o mnoho lépe, její základy usilovně podkopávají projevy neřízených střel Zahradilů. Jako by nestačilo, že ODS si třicet let vystačila téměř jen s předvolebním bojem za nižší daně, v reálu se plynule zvyšujícími.

Kam jdeme?

Co je ale ze všeho nejdůležitější – po bezpodmínečném vítězství ve volbách bude utvořena koaliční vláda pravicových stran SPOLU, levicových Pirátů a amorfního hnutí STAN. Uvědomme si prosím, že to je sice nutný, ale nadmíru nebezpečný krok. Jedná se de facto o pokračování oposmlouvy.

K vrácení důvěry, vybudování politické reprezentace a skutečné, nikoliv pouze maňáskové parlamentní demokracie je nutné dodržení demokratického střídání u moci, vybudování klasické vlády a opozice, která bude vykonávat skutečnou kontrolní činnost.

Kdo sleduje Tokio, viděl snahu sportovců o maximalizaci svého výkonu, nikoliv podrážení nohou soupeřům. Totéž bychom za čtyři roky měli vidět i na naší politické scéně. Řádná politická soutěž, předvolební boj a neustálé vymezování se politických stran je totiž v rámci pravidel normální, stejně jako antibabiš. Normální ale není vězeňský autobus ani lži o vraždách cez padáky.

Vraťme se k boji idejí, opusťme vzájemné osočování a nedůstojné pomluvy a výmluvy. Jiná cesta totiž není. Jestliže se na korektní, slušný politický boj mezi oběma demokratickými koalicemi dostane už letos, tím lépe. Způsob vedených kampaní vypoví o tom, kdo na kandidátkách má šanci stát se skutečným politikem.

 

Jistě, máme jich přehršel, alespoň si to myslíme. A další se tlačí nahoru aby ukázali, co mají v hlavách. Dostanou-li příležitost, valnou většinou dříve nebo později připomínají legendární hlášku doktora Štrosmajera. Už se jich ale nezbavíme a veřejným prostorem poletují coby příslovečné holubičky nemocnicí na kraji města pilně zabrušujíce, aby se na ně náhodou nezapomenulo.

Nám chybí politikové se strategickým uvažováním, schopní reagovat na skutečnost měnící se a živou, osobnosti schopné a nikoliv všehoschopné.

Politik toho jména hodný ví, odkud fouká vítr a podle toho se chová. Osoby politikou dobře živené či jen se přiživující reagují až podle důsledků vanoucích větrů. V bezvětří, v našem případě bez čínského viru a v konjunktuře je rozlišíme jen stěží. Při vichřici zase až příliš snadno podle škod, které dopustí a způsobí.

Nedůvěra vládě

Dlouhou dobu rezonovalo společností téma vyslovení nedůvěry vládě. Mnoho autorit bylo proti, v době krize se přece nepřepřahá a úřednická vláda jmenovaná Milošem Zemanem by určitě byla ještě horší než to, co máme. Názory na vyslovení nedůvěry se mohou různit, ale dejme tomu.

Po neúspěšném pokusu jsou jeho strůjci zesměšňováni. Stejně ničeho nedosáhli, byl to jen zbytečný cirkus. Nebyl, právě naopak, opozice splnila svou povinnost. Připomenula nahlas důvody, proč si tato vláda nezaslouží vládnout. A definitivně byla potvrzena účast komunistů na katastrofální vládě premiéra Babiše a jejich spoluzodpovědnost na způsobených škodách. Jistě, nebylo to pěkné, ani důstojné. Ale už jste někdo někdy viděl pěkný a důstojný soud, rozvod, sousedský spor?

Najít odvahu k tomuto kroku dříve a svrhnout včas vládu chaosu a zmaru, nemuselo by umřít třicet tisíc našich obyvatel, ba ani rozvrat financí by nedosáhl tak šílených rozměrů.

Podívejme se ale ještě hloub. V době kabelkového Šlachtapuče se nikdo neodvážil postavit se prezidentovi, lámajícímu Ústavu přes koleno. Měl být tehdy včas vykázán zpátky do zákonných mantinelů ústavní žalobou, a vládla by nám řádně zvolená a řádně vládnoucí vláda. Nadále by platila ustanovení o STB a Babiš by měl těžší startovní pozici. Všechno by bylo jinak.

Dopřejme Babišovi, po čem volá

Koalice Spolu ještě před sněmovní schůzí sestavila dlouhou řadu důvodů, pro které by Babiš se svou vládou měl skončit. To Babiš si vystačil s pouhými osmi body „Chcete svrhnout vládu, která prosadila důstojné důchody, radikálně zvedla lidem platy, snížila jim daně, zvýšila životní úroveň, myslí na rodiny, na spotřebitele, konečně investuje, bojuje za české zájmy.“

Těchto osm bodů musí stačit i oběma demokratickým koalicím. Respektive je nutné poctivé doložení faktů, že se jedná o pouhý pilně tvořený mýtus manažera, mikromanažera a zachránce před tradičními politickými stranami. Shodneme se s Andrejem Babišem, že nechceme žádný multikulturní, ekofanatický Pirátostán, ale o to se popravdě nezasazují ani neprávem nařčení Piráti. Jestliže premiér fanaticky brojí proti řízení naší země evropským parlamentem, je třeba hlasitě připomínat: „Už pouze orgány EU tuto zemi a její obyvatele brání před naším svrchovaným premiérem, snažícím se o násilné přebrání České republiky“!

Naši představitelé bojují bitvy dávno minulé

Smutné je, že vrcholní představitelé opozičních demokratických stran trvale žijí jen minulostí. A ještě horší je, že stejnou optikou se na dnešek dívá i ta část mediální branže, která si nenechala nasadit okovy a náhubky hybridním agresorem z Kremlu, řepkou čpícím oligarchou a jeho spojenci. I když si musíme přiznat, že jistá média si spokojeně sedí u plných korýtek.

Před osmi i čtyřmi lety jsme byli svědky pilného politického boje mezi pravicí a levicí, mezi konzervativci a liberály. Protikorupční rétorika a vzájemné se vymezování sváděla k přešlapům mnohé, připomeňme si vězeňský autobus. Jediný Miroslav Kalousek tehdy vyzýval ke vzájemné podpoře v boji proti profikorupčnímu hnutí ANO.

Je to už dávno za námi, není třeba to zbytečně připomínat a navzájem si jitřit staré rány. Musíme to ale mít na paměti, abychom nesklouzli do starých chyb. Místo do minulosti je třeba se dívat dopředu a sledovat, co nám přináší budoucnost, a podle toho se chovat.

Hnutí Andreje Babiše, tvářící se v dobách svého vzniku jako pravicově liberální, už definitivně opustilo své původní příznivce. Nyní se snaží lovit ve vodách rudých až nahnědlých, kde snad ještě zbývají ti, které může oslovit. Pochopitelně mu zůstanou důchodci, které nadále ohlupuje v čaulidech i při svých cestách Babiš a nově i jeho věrná ministryně financí.

O opuštěné voliče ale usiluje jejich nový pseudozachránce, bojovník s tradičními stranami a korupcí. Šlachta se vyslovuje proti mnohým, ale nikdy proti Babišovi. Není třeba spekulací o jejich společné hře, ale pouhé zvážení skutečnosti vyplývající ze známých indícií.

ANO v současné sněmovně pozbývá koaliční potenciál, své spojence luxuje a ničí. Ale po volbách někoho potřebovat bude. Kde ho asi najde? Mezi demokratickou opozicí určitě ne. Zbývá teoreticky ČSSD, téměř s jistotou KSČM a SPD. A dál? ANO, Přísaha patří k sobě. Je na čase dívat se dopředu. Nejenom Babiš je nepřítel demokracie a naší budoucnosti. Vy ve vedení politických stran, cítíte-li se být skutečnými politiky, vyvarujte se prosím tradičních chyb tradičních politických stran a sledujte, odkud vítr vane.

Je moderní volat po ženách v politice. Má-li dotyčná co nabídnout, proč ne. S jednou aktivní a agilní političkou hovořil Radek Bartoníček – viz aktualne.cz. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová slibuje další zvýšení důchodů a důchodovou reformu bez ohledu na skutečnou situaci a na nastávající parlamentní volby. Odmítá označení za „rozhazovačnou“ členku vlády, sama se definuje jako „bojovnice za spravedlivé mzdy a důchody“.

Bezbřehost jejího idealismu je obdivuhodná. ČSSD podle ní po volbách bude ve sněmovně. Odvozuje to z výzkumů roku roku 2017. Novější ignoruje, protože používají nevhodnou metodiku výzkumu. Nesuďme ji příliš přísně, není prvním politikem propadnuvším sebeklamu. Kupříkladu Hitler ještě den před svou sebevraždou vřeštěl projevy o obratu ve válce a konečném vítězství.

Ministryně Maláčová svou stranu chápe jako sebeobrozujícího se Fénixe, protože věří v opakovaný vznik sociální demokracie i po jejím případném zániku. Sociálnědemokratická myšlenka je pro ni jakási nesmrtelná pohádková teta. Nejvtipnější tvrzení z celého rozhovoru je, že bez ČSSD by miliony lidí v Česku neměly zastání. Stejně tak za většinu toho, čeho jsme jako Evropané dosáhli, vděčíme sociální demokracii.

Kdo jsou voliči sociální demokracie?

Lidé, kterým nezáleží na jejich bezpečí a budoucnosti. Lze to s jistotou odvodit ze slov paní Maláčové, že voliči ČSSD jsou lidé znechuceni několikatýdenním řešením Vrbětic politiky. Raději se mají řešit pracovní podmínky, dostupnost bydlení a autobusových linek. Paní Maláčová měla před několika dny navštívit Izrael a rychle by zjistila, že lidé ignorují autobusy i bydlení, když si někdo z jejich země dělá střelnici. Naštěstí těch lhostejných a nemyslících lidí u nás podle výsledků průzkumů není ani zdaleka tolik, jak si představuje paní ministryně.

Přestože Jana Maláčová v ČSSD vidí neuvěřitelné množství odborníků a osobností, tak svou bezbřehou podporou beztvarého Jana Hamáčka umožňuje skutečné osobnosti ze strany vytěsnit a vracet do vedení lánské pučisty, staré známé sosany z dob oposmlouvy. Ty, kteří rozumí podrazům víc než práci a chtějí vrátit pro ně dobré časy. Lidé jako Tomáš Petříček nebo Martin Netolický museli být pro změnu potrestáni.

Vyjádření k cestě do Moskvy, kterou chystal Jan Hamáček je nejen nevěrohodné, ale naprosto fantastické. Opozice kauzu Vrbětice správně pojímá jako bezostyšné pošlapání naší státní suverenity a útok provedený na našem území je pro ni naprosto nepřijatelný. Nedůstojné kličkování vládních představitelů je důkazem, že nevědí jak tuto zemi řídit, vést a zastupovat!

Důchody byly nízké kvůli Topolánkovi a Nečasovi

Nejdůležitější částí hovoru ale byla otázka valorizace důchodů a důchodové reformy. Jak pravila paní ministryně, ona má přesnou představu jak valorizaci zafinancovat; šokuje ji, že otázka, kde vzít peníze, se pokládá jenom u sociální politiky; při stavbě předražených dálnic nebo poskytování vysokých daňových úlev nadnárodním korporacím se nikdo na nic neptá.

Financováním valorizace paní Maláčová rozumí progresi u všech daní, sektorovou daň bankovní a digitální. Každá akce znamená i reakci. Možná by si měla sama sobě ministryně odpovědět na otázku, co udělá tato daň s cenou pro konečné uživatele. Nebude na škodu napovědět, že nárůst daňového zatížení jako jiné zvýšení nákladů bude každou firmou přeneseno na zákazníky. A pokud zamezí odlivu zisků, státní rozpočet ve výsledku prodělá. Nadnárodní společnost totiž omezí svou působnost tam, kde to pro ni bude nevýhodné. Rozpočet přijde nejen o daně společnosti, ale i odvody za její zaměstnance. Ani nemluvě o rostoucí nezaměstnanosti nebo dopadech na subdodavatele, kteří to jaksepatří poznají na svém obratu.

Ano, všem nám je jasné, že pro paní Maláčovou je diskuse o tom, kde vezmeme na něco peníze hloupá, plytká a zbytečná. Musíme jí ale přesto připomenout, že důchody nebyly nízké, protože se osm let za vlád Topolánka a Nečase nenavyšovaly. Tyto vlády důchody zvyšovaly v rámci možností na rozdíl od nerealistického chování vlád, v kterých působila sociální demokracie. A s tím souvisí i předražené dálnice či daňové úlevy nadnárodním korporacím. Tady paní Maláčová skromně zamlčela účast vlády ČSSD v čele s premiérem Zemanem. Nebyl to snad on, kdo spustil stavbu nejdražší téměř nesjízdné dálnice, nebyl to on, kdo sem lákal investory?

Za nízké důchody stejně jako za nízké mzdy nese odpovědnost i sociální demokracie svou podporou laciné práce v montovnách. Buďme si jisti, že při poptávce skleněných korálků by byla naše země dnes plná hal s pilně navlékajícími zaměstnanci a agenturními pracovnicemi z jihovýchodní Asie či Afriky. Paní Maláčová setrvale zaměňuje příčinu a důsledek.

Plytká otázka, kde na to vzít

Dále jsme slyšeli, že základní pilíř důvěry lidí v tuto společnost je slušný důchod, a kdo tvrdí, že na důchody nebudou peníze podvrací základy republiky. Jsme rádi, že si to paní ministryně uvědomila teď, když do voleb zbývají už jen tři řádné schůze sněmovny. Zajisté pouhou shodou náhod do konce volebního období chce prosadit důchodovou reformu podporovanou toliko ČSSD. Nebo Maláčová na voliče útočí chimérou důchodové reformy a zvyšováním důchodů o několik stovek korun, ačkoliv ví, že se jí to nepodaří splnit?

A jsme zase zpátky u té plytké otázky. Dobře se to poslouchá, ale není pravda, že zdroje jsou. Nejsou ani žádné rezervy, ty rozpustil premiér Babiš se svou vládou ještě před nástupem čínského viru. Pod koronakrizi se mu podařilo zakamuflovat bezprecedentní a jím způsobený rozvrat státních financí. Při obraně dalšího čerpání dotací neuváženě riskuje odříznutí Česka od unijních rozpočtů. A zdroje nejsou a nikdy nebyly. To, co tak eufemisticky nazval pan Špidla nejsou zdroje, ale daně sebrané státní správou jedněm občanům, aby je po pokrácení a přerozdělení „laskavě“ předala jiným občanům.

Každé malé tele se od krávy brzy naučí, že přežvykovat si může jen to, co si do svého bachoru napase. Co nám předkládá dospělá paní, chlubící se ráda dosaženým vzděláním? Prý nás naučí přežvykovat to, co nikdo nespásl, protože už není co spásat… A co je zdaleka nejhorší, ona láká voliče na „zdroje“, které chce odcizit ostatním. Jinak řečeno, snaží se vyvolat mezilidskou nenávist. Jako by nestačilo, že tohoto džina z lahve pilně vypouští prezident Zeman a premiér Babiš.

Celkový dojem z hovoru

Koho jsme při rozhovoru viděli? Nerozhodnou holčičku, pomáhající si v náročných situacích naučeným skandováním, bušením pěstičkou a opakováním prázdných frází. Byla-li to typická ukázka ženy v politice, je snad dobře, že je političek tak málo. Ale na druhou stranu, máme i dámy jiného ražení, jako namátkou Janu Černochovou, Miroslavu Němcovou, Markétu Pekarovou Adamovou, Olgu Richterovou. Takže u současné ministryně bych to nesváděl ani tak na pohlaví, ale na osobní schopnosti.

Celkový dojem z jejího vystoupení? Hodila by se do pořadu Chcete mě. Sice by zesnulý milovník všeho živého musel uznat že se nehodí na ministerstvo, do parlamentu ani rozhovoru, ale úplně slyším závěrečnou větu Zdeňka Srstky s jeho nenapodobitelnou dikcí „Ona umí udělat tákový smutný očíčka, a jak je snaživá! No jen se na ni podívejte, vemte si ji ať tu v útulku netrpí, uděláte ji šťastnou!“

Podle volebního modelu agentury MEDIAN se hnutí Přísaha blíží pětiprocentní hranici vstupu do sněmovny. Kdo Přísahu založil víme všichni, je to expolicista Robert Šlachta. Boskovický rodák, který absolvoval střední zemědělskou školu, při zaměstnání pak magisterský obor Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval jako traktorista a následně policista. Z řadového člena obvodního oddělení v Pohořelicích během 18 let vystoupal až na ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu – ÚOOZ. Během této doby byl členem zásahové jednotky v Brně, řadovým členem ÚOOZ, vedoucím protidrogového oddělení ÚOOZ, působil i v Národní protidrogové centrále.

Působivý služební postup, dalo by se říct. Co si o něm vybaví každý z nás? Kabelkový puč, teatrální tiskovku o tunách zlata a politické korupci, před kterou nás zachrání jen Šlachta. Popravdě řečeno i díky jeho zásahu na Úřadu vlády jsme došli od údajné a neprokázané politické korupce k politické maxikorupci faktické a prokazatelné.

Je Šlachtův vstup do politiky překvapivý? Vůbec ne. On se de facto v politice pohybuje delší dobu, už od pádu Nečasovy vlády. Na poradách ÚOOZ s oblibou připomínal kolegům svou účast na překreslení politické mapy. Ostatně, jeho podřízený Marek Foglar měl k Andreji Babišovi blízko ještě předtím, než se stal premiérem. Vzpomeňme si dále na Šlachtův boj za Babiše při vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu, byl odměněn postem náměstka v Celní správě. Po uraženém rozchodu s profikorupčním premiérem koketoval Šlachta před krajskými volbami s ČSSD, jmenovitě s dalším, mnoha „ctnostmi“ oplývajícím politikem, s Michalem Haškem. Už dříve se objevily spekulace o započetí spolupráce s Radimem Jančurou, kolují informace o získávání dárců pro zamýšlenou Přísahu už v době Šlachtova působení u Celní správy.

A dnes si pan expolicista získává voliče spanilými jízdami po vlastech českých, před jeho bilboardy nelze nikam uniknout a všem nám slibuje, jak zamete s korupcí a zachrání nás před zlotřilými politiky. Sice není první s tímto vágním pokřikem, ale zdá se že mu to přesto vychází. Nepoučitelný volič potřebuje být klamán a proto neomylně sází na další velké zklamání.

Základem úspěchu je dodržování pravidel, nebo jejich záměrné ohýbání

A tady nelze o Šlachtovi pochybovat. On vždy pravidla dodržoval. Tedy, ta svá. Jestliže jej nějaký zlovolný aktivista nazval „ušatým traktoristou“, nechal mu napařit pokutu a zařídil domovní prohlídku, při které byl zabaven notebook s rozpracovanou dizertační prací a archívem článků. Pokutu zrušil soud, stejně jako nařídil vrácení notebooku. Soudně se řešila i neprávem utajovaná výše odměny pro znalce, který posuzoval pro ÚOOZ (tedy pro podřízené plukovníka Šlachty) věci zabavené v Zeleného bytě během domovní prohlídky. Tento způsob „dodržování pravidel policejní práce“ byl pro Šlachtu typický celou jeho kariéru.

A tou se dlouhodobě proplétalo také jedno jméno, Albin Arifovič. Šlachta na jižní Moravě úspěšně vyšetřuje a likviduje obchodníky s drogami (například Vladimíra Moltaše) a jeho konfident s drogami obchoduje stále úspěšněji, zbavovaný konkurence a jako policejní informátor nikdy nezadržený, nikde nejmenovaný. A to přesto, že se odposlechy jeho vstupy jen hemžily. Jejich úspěch pokračoval i po přesunu do Prahy. Nikdo nevěří takové kooperaci, ba přímo spolupráci čestného policisty s organizovaným zločinem, to je zajisté jen shoda okolností, vždyť Přísaha!

Jenže ti dva se prokazatelně znali. A Luděk Vokál, další Šlachtův podřízený, obdržel od Arifoviče údajně různé dary, například Škodu Octavii, nebo tašku Louis Vuitton.

Ještě zajímavější je, že při zadržení Albina Arifoviče u něj GIBS našla části policejních spisů a výpisy policejních databází vedených ÚOOZ zejména na osoby spojené s pražskou komunální politikou (bývalý člen ODS a starosta Prahy 11 Dalibor Mlejnský, jeho radní, nebo osoby napojené na Iva Rittiga).

Albin Arifovič byl v Praze v obchodním styku s Edvardem Udženijou, Tomášem Hrdličkou, Romanem Janouškem. Samá známá jména podnikatelsko-politického polosvěta, zajisté jen shodou náhod v době, kdy se do Prahy dostal pravidla ctící policista. Jakým zázrakem se k Arifovičovi mohly dostat materiály ÚOOZ? A kdo by složil přísahu na to, že informace plynuly pouze od Arifoviče k Šlachtovi?

Opravdu si toho nikdo nikdy nevšiml?

Jistěže všiml, inspekce GIBS zahájila úkony trestního řízení ve věci Roberta Šlachty dne 23. února 2016, protože se měl v letech 2013 až 2016 dopustit zneužití pravomoci úřední osoby. A 10. června 2016 Šlachta rezignoval, oficiálně kvůli chystané reorganizaci policie. GIBS následně jeho vyšetřování odložila.

Vyšetřován byl dále jen Luděk Vokál. Ten už byl šetřen déle než rok. Jakousi hrou náhod týden před zatčením Vokála a Arifoviče byla spuštěna akce VIDKUN, ve které ÚOOZ prošetřovala GIBS. Určitě se všichni shodneme, že se v žádném případě nejednalo o účelovou protiakci, vyvolanou anonymním udáním osob z okruhu Ivana Langera jako byl podnikatel Ivan Kyselý, olomoucký hejtman Jiří Rozbořil, šéf olomoucké hospodářské kriminálky Radek Petrůj nebo náměstek olomouckého policejního ředitele Karel Kadlec. ÚOOZ v souběžně probíhající akci Beretta šetřila i úniky informací ze spisů k expolicistovi Igoru Gáboríkovi, který je měl distribuovat dál. Zatčeni tehdy byli detektiv protikorupční policie Radek Holub a celník Pavel Šíma.

Válka policajtů měla kořeny v počátcích Šlachtovy raketové kariéry. Není logické, aby lokální figurka Vokál byl organizátorem, tím musel být jeho nadřízený. Zřejmě už nelze doložit, zda vědomě splácel Arifovičovi a jeho kolegům informace o konkurentech, kterými jej kdysi účelově zásobovali. Možná jen zpackal vyšetřování a konání svých podřízených zamotal do gordického uzlu, který za něj rozetla až inspekce.

Někdo orat umí, jiný to jen zvoře

Druhé možnosti se dá poměrně snadno uvěřit. Místo obligátního „jak sedláci u Chlumce“ lze nově používat „zvorat vyšetřování jak Šlachta“. Koneckonců, slovo šlachta znamená jatka či porážka, a pan Šlachta činí svému jménu čest.

Nezapomenutelná komedie plná zakuklenců na Úřadu vlády byla směšností přebita tygří razií. Celníci tehdy objevili tzv. tygří jatka a pašování produkce z usmrcených tygrů do zahraničí. Beretta i Vidkun si také zaslouží místo v kriminalistickém muzeu kuriozit.

Kdyby policista Šlachta konal řádně svou povinnost, nezahynuly by desítky nešťastníků, otrávených pančovaným alkoholem. Pamatujeme si, kdo mu to ostře vytknul? Byl to tehdejší premiér Petr Nečas, který za to dostal kabelkou.

Ale to všechno je už pryč. Dnes se na nás za každým rohem dívá expolicista, který přísahá, že to tu dá do pořádku. Můžeme mu věřit při pohledu na výsledky jeho dosavadní práce? Nevíme, čí peníze za ním stojí, komu a kolik je zavázán. Neznáme program jeho politického subjektu. Kritizuje politiky, tepe korupční zlořády a slibuje nápravu.

Po profikorupčním hnutí a okamurovcích je to už třetí subjekt nebezpečného politického prospěcháře, který má šanci zakotvit ve sněmovně. Nastává nám horké léto a palčivý podzim. Doufejme, že demokratické koalice se dostanou přes padesát procent, a tím znemožní konečnou likvidaci naší země. Protože Šlachta už orat možná zapomenul, ale zvorat by to určitě dokázal.

Všichni si byli vědomi střetu zájmů Andreje Babiše. Nikdy nebylo pochyb, že stále řídí Agrofert a je konečným příjemcem peněz ze svých firem. Kdo otevřel oči viděl, že sobě na míru organizuje dotace, vládní pobídky atp. tak, aby z nich měl co největší prospěch. Ačkoliv to jako předseda vlády usilovně popíral, zveřejnění konečné zprávy z auditu ukončilo jeho hru na schovávanou.

LOTR prorokem

Můžeme polemizovat o termínu korupce, který míval jasný význam. Předpokladem korupce byly dvě strany, podplácený (např. představitel státu) a podplácející (např. příjemce dotace). Andrej Babiš tyto dvě strany ovšem shrnul do jedné osoby. On sám sobě dotace přiděluje i je čerpá, je zároveň podpláceným i podplaceným bez poskytnutí hmatatelného úplatku. Andrej Babiš se svým profikorupčním hnutím dokázal minimalizovat náklady a maximalizovat výnosy korupce, a převedl ji na novou, obludně vysokou úroveň. Babišovým vynálezem je český korupční incest.

Podle zprávy Evropské komise Andrej Babiš v České republice ovlivňuje kontrolní systémy, jejichž posláním je obrana proti zneužívání peněz daňových poplatníků evropských i českých. To ale není dostatečně přesné vyjádření. Nejen Babiš osobně, ale téměř všechny články státní správy ať přímo či nepřímo zabezpečují a kryjí dotační parazitismus firem vlastněných premiérem. Podle Petra Fialy, předsedy ODS musí způsobené škody vymáhat na koncernu Agrofert vláda, a není možné, aby premiérův dotační byznys platili čeští daňoví poplatníci.

Netušil jsem, že člověk tak dlouho působící ve vrcholné politice jako předseda ODS si může zachovat idealismus natolik vysoký. Jaká že vláda bude vymáhat škody? Ta, která záměrně ignoruje, že u téměř všech kontrolovaných dotací nesplňují firmy ve vlastnictví premiéra podmínky pro jejich přidělení? Pro příklad si uveďme PENAM. Neinovativní technologie, v koncernu už používaná v jiné firmě dostala sto milionů korun, ačkoliv ve výrobě toustů má Babišovo impérium v ČR téměř monopol. Státní úředník si zdůvodní přidělení dotace, je-li jeho premiérem osoba ve střetu zájmů, a nikdy je nevymáhá.

John Ronald Reuel Tolkien ve svém nesmrtelném díle The Lord of the Rings vložil přemítajícímu Frodovi do úst: Jsou věci, které čas nenapraví, některé rány zasáhly příliš hluboko.

Prorocká slova, platná ve Středozemi i ve střední Evropě. My totiž budeme premiérovi ze státního rozpočtu hradit i právní zastoupení, aby to nemusel platit jeho Agrofert. Ten zastává tezi, že nemá s Babišem nic společného a na dotace má nárok. Holding bude ruku v ruce se zakleknutými státními úředníky celou kauzu záměrně protahovat, i když je už jasně prohraná. Proti konečné verzi auditní zprávy není odvolání, ale je možno ji rozporovat u evropského soudu v Lucemburku. Lze oprávněně předpokládat okamžitou stopku proplácení EU fondů, národních dotací a vyloučení z veřejných zakázek? Začne snad soudní vymáhání neoprávněně vyplacených dotací či soudní stíhání úředníků, ignorujících své povinnosti? Hrozí komukoliv reálně jakékoliv nebezpečí?

Hrana zvoní zejména úvěrujícím bankám

Jde o všeobecně známé skutečnosti, ale není zbytečné si je připomínat. Konečný verdikt Evropy znamená možnost trestního stíhání pro každého úředníka, politika, kohokoliv oprávněného, kdo připojil či ještě připojí svůj podpis pod nové dotace pro Agrofert. Ti všichni by mohli a měli být v budoucnu trestně stíháni za zneužití pravomoci úřední osoby a další trestné činy. Agrofert dle Evropské komise by nadále neměl z veřejných peněz pobírat nic, dokonce ani takzvaně nárokové zemědělské dotace na hektar plochy či kusy chovaného dobytka.

Vraťme se ještě jednou k Tolkienovi. Pamatujete si závěr poslední epické bitvy ve filmu Návrat krále? Stejně jako se bortí půda pod nohami skřetů a propadající se zem je v houfech pohlcuje, tak budou ztrácet jistotu a beztrestnost celé řady lidiček, poslušně posluhujících Andreji Babišovi. On na rozdíl od Saurona, románového pána zla nezahyne v troskách svého sídla. Obávám se, že ujde i zaslouženého trestu.

Babiš politik to může ustát, ne tak ale jeho násilně přebírané a budované impérium, Agrofert. Brouci finančníci v bankách financujících holding Agrofert si zoufale mnou upocené krovky a usilovně studují zveřejněnou zprávu. Agrofert má podle poslední zveřejněné závěrky v souhrnu zhruba 15 miliard dlouhodobých a 27 miliard krátkodobých úvěrů, nemluvě o téměř 7 miliardách závazků z leasingů a 20 miliardách závazků z obchodního styku.

Auditoři definitivně potvrdili, že premiér stále ovládá společnosti jím vlastněné a protiprávně čerpající dotace. Účast bank na financování jeho firem porušuje Evropskou směrnici proti praní špinavých peněz, proto banky musí všechny úvěry zesplatnit a zároveň by měly i všem firmám holdingu zrušit účty, a to neodkladně, protože audit je ukončen a schválen. Čím déle to budou odkládat, tím tvrději postihne zodpovědné manažery nejvyšší vedení bank. Není jim co závidět.

Kde bere Babiš finance?

Platby holdingu za dotace byly vyjmuty z financování a ČR nepožádala o jejich proplacení. Není co napadat u Evropského soudu, proto je válečný Babišův pokřik o soudech jen mlácením prázdné slámy. Všechny dotace byly předsedovi vlády proplaceny z českého rozpočtu. Natvrdo řečeno, zaplatil je český daňový poplatník ze svých daní, které nemohly být použity tam, kde jich je potřeba.

Musíme zmínit ještě jeden fakt – blokovou výjimku schválených EU dotací, jinak řečeno výjimku z veřejné podpory. Jakmile Evropská komise libovolnou dotaci označí za protiprávní a neproplatí ji, je tato dotace o tuto výjimku připravena, a nelze ji tudíž proplatit ani z národního rozpočtu. Jelikož ČR neměla EK předběžně schválenou výjimku z veřejné podpory, nemůže ani proplácet žádné protiprávní dotace z národního rozpočtu. Ale přesto je proplácí.

Už jsme si doložili soustavné překračování zákonů uctivými služebníčky premiéra, oficiálně zaměstnanými coby státní úředníci. Dá se věřit slovům jeho nejbližších? Lze důvěřovat zdůvodnění navýšeného rozpočtového schodku státního rozpočtu z 320 na 500 miliard? Můžeme se spolehnout na státní správou zveřejňované údaje? Skutečně byly prostředky vynaloženy na boj s pandemií, snížení daňového zatížení zaměstnanců, úpravy ve vládních programech přímé pomoci, případně do zdravotnictví, zejména na testování a vakcinaci?

Já osobně bych nezpochybnil snad jen tvrzení Aleny Schillerové, že na financování státního dluhu bude v letošním roce potřebovat 728,4 miliardy korun, ačkoliv na sklonku roku 2020 předpokládala o 182,1 miliardy méně.

Jakákoliv data poskytnutá mafií, ovládající státní správu nejsou důvěryhodná a bude je možno ověřit a uvést na pravou míru až po vítězných volbách a převzetí státu od těch, kteří se jej násilně zmocnili.

Úspěšný manažer a politik?

Z čeho povstal Babiš? Skutečně jej stvořilo politické Palermo, proti kterému hrdinně povstal, jak tvrdí? Nebo jen zneužil znechucení občanů, viz můj komentář z 31.10.2016, aby převzal stát a čerpal dotace? Nejasné jsou pohnutky vedoucí jej ke vstupu do politiky, nemalujme si je ale příliš jásavými barvami.

Stejně neprůhledná je i minulost finančních počátků Andreje Babiše. Sbíráním tenisových míčků, škudlením diet nebo nezištnou pomocí spolužáků z dětských let mohl jen těžko započít svou cestu finančního žraloka, budujícího chemicko-potravinářský holding.

Poměrně úspěšně se mu dařilo během jeho politického působení halit financování své i fiskální politiku země. Dnes ale stále jasněji na obzoru vystupují strže a srázy.

Radek Pokorný, právník a lobbista celá léta pracující pro Babiše řekl: Babišovo působení v politice je neštěstí pro něj samotného, pro jeho rodinu, pro holding Agrofert i pro tento stát.

Přiznejme si, že na štěstí Babiše, jeho rodiny, ani Agrofertu valné většině obyvatelstva ČR nesejde ani za mák. Ale stát, to je něco jiného. Stát jsme my, občané. A naším štěstím bude, až se zbavíme Babiše i všech, kteří byli ochotní s ním kolaborovat v neprospěch státu, všech jeho obyvatel a naší budoucnosti.

CEVRO institut pořádá dnes, 22. dubna 2021 konferenci k výročí založení politické strany neoddělitelně spjaté s moderními dějinami naší vlasti. Politické strany, která po řadu let do značné míry řídila naši zemi a její transformaci společenskou, ekonomickou i politickou. Strany, která se prohlašuje a je vnímána jako strana navýsost konzervativní, ekonomicky liberální a euroskeptická. Na konferenci vystoupí pamětníci a aktivní účastníci mnoha světlých i tmavších chvilek ODS.

Třicet let ve dvou hodinách

Program bude krátký, ale o to hutnější, se zajímavými přednášejícími. Zahájení i zakončení obstará Ivan Langer. O vzniku ODS a politické transformaci ČR promluví Miroslav Macek, Ivan Kočárník poreferuje o ODS a ekonomické transformaci ČR. Jan Koukal zavzpomíná na Sarajevský atentát 1997, zatímco zahraničně-bezpečnostní politiku ODS a NATO rozebere Alexandr Vondra. Vztahy ODS k Evropě, EU, ECR si vezme na starost Jan Zahradil, Martin Říman probere ODS a funkční stát. Podobné téma bude mít na starosti Zdeněk Zajíček, bude mluvit o ODS a efektivním státu. Ivan Fuksa má nevděčné téma, státní převrat roku 2013. Témata všech referátů nabízejí přebohaté možnosti pro přednášející.

ODS a její úspěchy

Vznik ODS a politickou transformaci ČR může M. Macek uvést historií sporů a neshod neústupného Václava Klause st. s Pavlem Rychetským, Jiřím Dienstbierem st. a Petrem Pithartem, které skončily rozpadem Občanského Fóra, řízeného předsedou Václavem Klausem. Řečník si může při té příležitosti posloužit parabolou z moderního fotbalu o vzniku Superligy. Navázat může úspěšným rozpadem Československa, který u nás prosadila ODS zejména kvůli snaze Václava Klause, aniž dala možnost vyjádřit se občanům. A na závěr se sluší zmínit začlenění ČR do NATO a EU, kam přihlášku podala právě ODS coby nejdůležitější vládní strana. To jí ovšem nebrání zpochybňovat přijetí EUR, ačkoliv se ČR při svém vstupu do EU zavázala přijmout evropskou společnou měnu.

Ivan Kočárník to bude mít jednoduché, ODS a ekonomická transformace ČR je fantastické téma. Pravicová strana, která ekonomickou transformaci započala, a posléze ze všech sil bránila jejímu dokončení udržováním bankovního socialismu. Musí také zmínit historickou roli svého předřečníka. Jeho působení při privatizaci Knižního velkoobchodu roku 1992 předznamenalo osudy široké plejády představitelů ODS zapletených do korupčních skandálů. Jsou to lidé pevného charakteru – stojí si za svým prospěchem a jdou za ním při každé příležitosti. Opět může jako příklad posloužit pan Macek, který po návratu do vrcholné politiky roku 2001 neodolal možnosti si zakonzultovat a zaporadcovat pro rakouskou Erste Bank při privatizaci České spořitelny. A představte si, že mu lidé vyčítali i ten směšný pakatel několika milionů, který si vydělal v potu tváře zneužíváním informací.

A zde předá pan Kočárník slovo Janu Koukalovi. Je nutno Václavu Klausovi st. přiznat geniální slovní ekvilibristiku. Nazvat pokus o vymýcení a potrestání korupce atentátem, to nepřekoná snad ani Andrej Babiš svým zbožím. Snaha o očištění ODS Josefa Zielence, Jana Rumla a Ivana Pilipa přivedla Václava Klause k demisi, ale také k upevnění pozice v ODS. Nic na tom nezměnili ani dárci 7,5 milionu korun z Mauricia či Maďarska, Radžív Sinha a Lájos Bács alias Milan Šrejber, privatizující Třinecké železárny.

Alexandr Vondra se bude snažit o uklidnění sálu krátkým shrnutím zahraničně-bezpečnostní politiky ODS vztažené k NATO. Měl by začít rokem 2009, kdy on osobně inicioval dopis prezidentovi Obamovi o hrozbě Ruska. Ale pak může situaci odlehčit humoristickou vzpomínkou, jak to pomáhal osladit Evropě kauzou ProMoPro s vyčíslenou škodou 938 milionů korun a prokázanými 327,5 miliony vyplacenými za činnosti neprovedené či nesouvisející s přípravou českého předsednictví v Radě EU. Vidíte, jak se hodilo tehdejší členství v ODS Jaroslavě Pokorné Jermanové a jak nabyté zkušenosti krásně zúročila coby ANOhejtmanka?

Konference začne nabírat ty správné grády; Jan Zahradil probere vztahy ODS k Evropě, EU, ECR. Kdo jiný je k tomu povolaný než europoslanec bojující proti hlubší integraci EU minimálním počtem svých plenárních vystoupení a konzervativec horující pro prohlubování kontaktů s oficiálními osobnostmi a komunistickými režimy Číny a Vietnamu.

Následovat bude se svým příspěvkem na téma ODS a funkční stát Martin Říman. Nelze dostatečně nevyzdvihnout snahu Václava Klause o pravicovou politiku povolebním vydíráním menších pravicových stran vítězně korunovaným pod heslem „doleva s námi“ oposmlouvou, kterou předal vládu levici. Následky následujícího pokusu o deformu volebního zákona neseme do dnes.

Zdeněk Zajíček shrne ODS a efektivní stát. Případným příkladem může být koaliční vláda ODS, KDU-ČSL a Zelených závislá na přeběhlících Michalu Pohankovi a Miloši Melčákovi nebo vyslovení nedůvěry vládě díky poslancům ODS a Zelených.

Na závěr zlatý hřeb, Ivan Fuksa a státní převrat 2013. Málokterá země či strana se může pochlubit politickou krizí započatou policejním zásahem na úřadu vlády. Nezdaněné kabelky, nevěrný premiér a žárlivá milenka úkolující tajné služby, to je jak z latinskoamerické telenovely o Pedrovi a jeho Juaně. Chápu výčitky svědomí Petra Nečase, ale tuto situaci jednoznačně neustál. A nezvládli ji ani ostatní členové vládnoucí koalice, kteří se nechali bez většího odporu protiústavně přetlačit Milošem Zemanem.

Jak zvednout preference?

Nejsem příznivcem profikorupčního hnutí ANO, a přesto satirizuji úspěchy ODS při jejím výročí založení před volbami, které musíme vyhrát.

Systematická korupce budovaná, řízená a používaná oposmluvními ODS a ČSSD vyvolala nedůvěru občanů k politikům a politice obecně. Coby konzervativce mne pochopitelně více mrzí účast ODS, která se pro mnoho pravicových voličů stala stranou totálních notoriků kážících vodu.

Přes opoziční odpočinek se ale ODS v očích občanů dostatečně nedistancovala od své problematické minulosti. Ačkoliv Petr Fiala je bezesporu slušný člověk, nedokáže ukočírovat některé své koně. Zvláště ty zvyklé na zlaté klausovské časy plné příležitostí a benefitů.

Ani já nejsem nevinný

Stejně tak jako mnozí z nás jsem si žil svůj rodinný a pracovní život, a politiku jsem sledoval víceméně s odporem. Díky mizivému zájmu většinového občana se v politických stranách zakopali šíbři, kteří neprospívají jejich dobré pověsti.

Netýká se to pochopitelně jen ODS, vezměme si například počet členů této strany, kteří plynule přešli do ANO. A nedělejte si prosím zbytečné naděje vy, příznivci Pirátů. Nijak na ně neútočím, ale s případným úspěchem se na ně nalepí mnoho těch, kteří jdou do politiky z těch nejčistších a hlubokých citů k financím.

Chceme-li pomoci ODS, a obecně kterékoliv politické straně, nesmíme se už ošklíbat nad tou špínou. Vylít se nám ji nepodaří. Nezbývá nám než ji naředit námi, novými členy politických stran a doufat, že se nestaneme tou špínou i my.

Tak si držme palce…