Rubrika: Blog

Co dnes život v naší zemi ovlivňuje nejvíce? Jedná se o víceméně synergické působení čtyř faktorů. Nejviditelnější je kovid, mimořádně vydařený čínský export. Nesmazatelně se do žebříčku nejhorších vlád zapsal Andrej Babiš se svým profikorupčním hnutím. Dlouhá léta jsme podrobováni hybridním operacím Kremlu, který se snaží opět okupovat prostor pokládaný v Moskvě za pouze dočasně ztracený. Podhoubím nejen jmenovaných nesnází je rozštěpená společnost. Nerozdělil ji ale Babiš ani Zeman, i když tomu ze všech sil pomáhají podprahovým nabízením společných nepřátel svým příznivcům.

Rozdělení lidstva mezi aktivní hybatele svých osudů a vyzývatele autoritativních vůdců nabízejících snadná řešení totiž můžeme sledovat nejen v postsovětském prostoru, ale namátkou i v USA.

Napříč společností se otvírá nová propast

Kde? Přímo uprostřed kavárníků, lepšolidí a sluníčkářů. Stejně tak ale i mezi jejich odpůrci. Antivaxeři už delší čas vedou lítý boj na sociálních sítích, jak může potvrdit např. Martin Kuba, Jihočeský hejtman. S aktivitou antivaxerů se téměř na vlastní kůži mohl seznámit Milan Kubek, prezident ČLK.

Je zajímavý rozpor občanské důvěry ve vládu, ochoty podřídit se přijatým opatřením i nechat se očkovat mezi zeměmi západní a východní Evropy. Nepopiratelný vliv ruské hybridní války výrazně posílil pochopitelnou nedůvěru vůči „těm nahoře“ u všech občanů, kteří zažili komunistické násilné a manipulativní vymývání mozků.

Došli jsme tak daleko, že lidé raději riskují úmrtí, než aby se mu vyhnuli očkováním. Věří totiž, že je pro zisk zabíjí farmaceutické firmy nebo jakási tajná společenstva pro získání světovlády.

Oficiální žádost o odškodnění podle zákona č. 116/2020 Sb. v souvislosti s očkováním proti covidu neúspěšně podalo 15 našich občanů. Očkování proti covidu je jedinou nepovinnou vakcinací, u níž je možné po státu požadovat náhradu újmy. Nikdo z žadatelů ale neprokázal, že komplikace mu způsobilo očkování proti covidu.

Komenský by se divil

Problém začíná už v základních školách. Učitel národů by jen těžko pochopil, kam se školství v jeho rodné zemi posunulo. Podstatné není poslušné mentorování encyklopedických znalostí, ale schopnost si je zjistit, pochopit a umět je použít. Mnoho našich spoluobčanů není ochotno ani schopno chápat rozdíl mezi fakty a názory. Díky našemu školství se to týká absolventů vysokých škol života stejně jako inženýrů, právníků, lékařů. Titul nabytý na řadě našich škol nedokazuje skutečné vzdělání, ale dokládá pouze míru houževnatosti a trpělivosti nutnou k jeho získání. Jeho nositel totiž není vzdělaný ani vzdělanec. Je to pouhý málemvzdělanec, jakýsi specialista na levé oko nerozeznávající ruku od ucha. Proto země plná českých zlatých ručiček, písmenek před jménem i za jménem není schopná obstát ve světové konkurenci, proto jsme best in kovid – respektive v počtu úmrtí na kovid. A proto jsou u nás tak rozšíření a hlasití antivaxeři. Mají typicky českou vlastnost. Neuznávají fakta a svůj názor kladou nad ně, protože mají vždycky pravdu. Bez ohledu na skutečnost.

O čem sním, když náhodou spím?

O ničem, já s klidným svědomím totiž spím jako špalek. Ale přemýšlel jsem opakovaně, jak bych z postu premiéra či ministra zdravotnictví odpůrcům očkování vysvětlil co nejpochopitelněji naši situaci a naše možnosti, jak minimalizovat oběti na životech i škody hospodářské. Mikroorganismy nekonají vědomě, ale přijmeme pro zjednodušení analogické chování.

Cílem žádného viru není vyhubit svého nositele, ale právě naopak – maximálně jej využít pro svůj prospěch, pro své množení a další rozšíření. Pochopitelně nový, „divoký“ vir, jako je např. kovid se chová nepřiměřeně. Ale během času se přizpůsobí a úmrtí jím způsobená se stanou něčím výjimečným. Do doby „domestikace“ kovidu jsme ale zatím nedospěli. Takže se musíme chovat tak, abychom co možná zpomalili šíření kovidu, snížili virovou zátěž v populaci a tím zamezili dalším zbytečným úmrtím.

Představme si naši předkovidovou společnost jako nekonečné kolony vozidel na mnohaproudé dálnici, řítící se v plné rychlosti vpřed. Kovid, to bylo nečekané zemětřesení, které způsobilo trhliny a praskliny napříč celou dálnicí a zapříčinilo nehody, srážky, těžká zranění a celou řadu úmrtí.

Dopravní policie zastavila provoz. Někde jen část pruhů, jinde komplet. K čemu ale vedl lockdown? K zastavení výroby, katastrofě celých oborů i národních hospodářství. Hrozilo, že na dálnici stojícím vozům dojde palivo, jejich osádkám potraviny a voda, nikam nedojedou a zemřou všichni nikoliv následkem zemětřesení, ale na přidružené komplikace. Takže se provoz na dálnici musel trhlinám přizpůsobit a nasadila se snížená rychlost jízdy. Nastaly ale další otřesy, trhliny se měnily, objevovaly se nové, odlišných vlastností. Díky neobyčejné inovativnosti a nezměrné snaze se podařilo v rekordním čase vyvinout pneumatiky, které pomáhají překonávat trhliny. Provoz na dálnici se obnovuje celosvětově, i když rychlost na ní je stále omezená.

Babišova vláda opakovaně střídala uzávěry a rychlost bez omezení, takže se jí podařilo způsobit škody na životech i v hospodářství rekordní. Možná se to zdá vedlejší, ale nedůvěru obyvatelstva svou nekoncepčností a chaosem tato vláda výrazně posílila.

U nás došlo k tomu, že nezanedbatelná část obyvatelstva odmítá používat nové pneumatiky, jsou přece nápadně rychle vyvinuté a jsou neprověřené. Raději jezdí na těch starých a dovolávají se svých občanských práv a svobod. Svoboda jednotlivce ale končí tehdy, když omezí svobodu ostatních. A to je dnes nepoužívání nových pneumatik. Kdo se svobodně chce rozmáznout na dálnici, má na to plné právo jen tehdy, nejede-li v koloně. Jenže my jedeme v koloně všichni, takže za každým odpíračem, který skončí v trhlině se vytvoří řetězová havárie jeho spolucestujících. Bez ohledu na typ pneumatik, který mají nasazený se stávají obětí toho vepředu, který odmítá přezout na nové pneumatiky.

Do doby, než se z koronaviru stane standardní vir, chovající se jako chřipkový virus, máme jen dvě cesty, jak s ním bojovat. První je totálně zastavit provoz na dálnici, vrátit se do pravěku a přesedlat na koně, abychom mohli v poklidu dojet každý do své jeskyně. Druhá možnost je pokorně přijmout nové pneumatiky a jet dál, byť třeba sníženou rychlostí a se smíšenými pocity.

Nevím, jak kdo, ale já jsem se očkovat nechal a nabádám k tomu i své okolí. Třeba i proto, že na notebooku pod ledkami se píše mnohem lépe, než na pergamen pod loučí.

Sněmovní volby ukázaly, jak rozdělená je naše společnost. Nenalhávejme si, že ji rozdělil Zeman anebo Babiš. Oni jen dokázali oslovit tu část našich spoluobčanů, která nebyla, není a ani nebude spokojena s vývojem situace vyhovujícím nám, obdivovatelům Václava Havla a voličům obou demokratických koalic.

Oba byli zvoleni hlasy svých obdivovatelů, a ať je z politické scény odvane příroda, rozsudky anebo čas, najde si jejich elektorát někoho jiného podle svého nevkusu. Máme vůbec nějaké východisko?

Souvislosti? Zajisté pouze náhodné!

Shrňme si krátce situaci. Vláda je plná chaotických zavíračů a uvolňovačů neplnících programové prohlášení. Přiznejme jim, že zuby nehty udržují tok dotací do holdingu a maří vyšetřování majitele profikorupčního hnutí. Novou vládu nemá kdo jmenovat, protože prezident železného zdraví s prostatou jak panic si po třech letech strávených v pyžámku a 46 dnech v ÚVN hraje v sanitce na bumerang.

Ministerský insomnik neměl čas bránit vlakovým neštěstím ani zajistit dohled nad dodavateli energií. Kvůli krachu BOHEMIA ENERGY a dalších menších firem se téměř půldruha milionu jejich odběratelů dostalo na pokraj finanční katastrofy. Povzbudivé, zvláště když si uvědomíme, že počet lidí s exekucemi se blíží milionu už dnes. Pro bližší představu se jedná přibližně o celý Ústecký kraj. Exekuční řád přitom vstoupil v platnost teprve před dvaceti lety, za vlády tehdejšího premiéra Miloše Zemana.

Je to jen náhoda, nebo tehdy geniálně zabil dvě mouchy jednou ranou? Vytvořil si Miloš Zeman voličskou základnu a zároveň pevný základ svých podporovatelů, tedy exekutorů a obchodníků s chudobou? Určitě je to jen náhoda, že to byli jeho nejdůležitější sponzoři při prezidentských volbách! Namátkou můžeme jmenovat firmu Car Servis Group s majitelem Markem Zurianem; René Guckého, bývalého předsedu Asociace majitelů a provozovatelů ubytoven a projektového manažera společnosti Lukray service; vsetínského exekutora Františka Gajdoše anebo celou skvadru výtečníků spjatých s Vratislavem Mynářem a vymáháním pohledávek pražského dopravního podniku.

A když už se podařilo prosadit milostivé léto, postaví se na zadní VZP kvůli šestnácti milionům korun a 230 tisíc nešťastníků bude pro neodpuštěné penále zřejmě nadále v pasti exekutorů.

Nehleďme na kmány, ale na pány!

Rozpočet prezidentské kanceláře bez ohledu na finanční rozvrat způsobený vládou Andreje Babiše neustále bobtná. Tiskový mluvčí přitom s tiskem nemluví, kancelář prezidenta republiky neúřaduje, Miloš Balák nevede Lesní správu Lány ale tráví čas na lavici obžalovaných. A prezident sám sobě naordinoval pyžámkové dny.

Špičkovým odborníkům z ÚVN se zdařilo zlepšit zdravotní stav Miloše Zemana. A včera pro něj byla, zřejmě v rámci úspor, zřízena speciální LánDNka, ačkoliv se od tohoto kroku nepřímo distancovala i ÚVN – zde. Plnou zodpovědnost za poskytování zdravotní péče prezidentovi převzala společnost SENIOR HOME GROUP s.r.o., člen skupiny Penta Hospitals CZ. Na nepříliš dlouhou dobu, vrátila jej jako shnilé jablko zpět. Sanity, zdravotníci, ochranka, vojáci – ti všichni tancují okolo osoby, která je prý schopná vykonávat funkci prezidenta.

V ÚVN musela být každá návštěva u prezidenta očkovaná, testovaná, nebo prodělat covid. Ale v Lánech byl zachycen hraniční test u zaměstnankyně prezidentské kanceláře, která byla s prezidentem v kontaktu už dříve. Testy byly pozitivní u ní, i u prezidenta.

Skutečně nedůvěřujeme ÚVN, anebo připadá v úvahu i jiná varianta? Co třeba léčba některý prezidentovým oblíbeným životabudičem? Přiznejme, že lépe by zněl odchod s covidem, než s cirhózou.

Jásot nad zmrtvýchvstáním Zemana

Abychom si rozuměli, nikdo mu nepřeje nic zlého. Ale ledva se Miloši Zemanovi v ÚVN vrátila schopnost mluvit, začal s vypouštěním jedů, kterými se z naší společnosti snaží vykouřit etiku i etiketu. Je zlepšení zdravotního stavu Miloše Zemana opravdu tak dobrou zprávou? Pro Zemana manžela a otce zajisté. Ale pro Zemana prezidenta? Respektive pro občany pod prezidentem Zemanem? S jistotou ne. On sice slíbil jmenování nové vlády, ale což se dá věřit slovům opakovaně soudně uznaného lháře? A nezapomínejme na jím použitou větu: Zeit gewonnen, alles gewonnen. O čas hraje především Zemanova kamarila, každý den, kdy je Zeman prezidentem, se jim bohatě vyplatí. Ale svoji hru o čas hraje i Mlha osobně. Jak dlouhý pobyt na lůžku jej ještě čeká? Budou to týdny, měsíce? Jak dlouho bude odkládat jmenování vlády kličkováním, nebo odkazy na svůj zdravotní stav? V době kovidové bylo včera pozdě, nová vláda už měla převzít otěže země!

Odkládá se opět slíbené jmenování Petra Fialy, po kterém mělo dojít k pohovorům s budoucími ministry? Ovčáček slíbí, hygienička zarazí. Na Zemanovu snahu oslabit, poškodit, možná i rozštěpit vládní koalici nesmíme zapomenout. Pevná vláda se silným premiérem v čele by byla velkou překážkou jeho osobním ambicím a cílům. S vládou slabou by zacházel jako s hadrem, což nám už předvedl s vládou současnou.

Článek 66 měl být aktivován

Bez aktivace článku 66 totiž nemá koalice na Zemana páku, k ústavní žalobě jí chybí 12 hlasů. SPD ani ANO nemají sebemenší důvod pomáhat, protože čím hůře, tím pro ně lépe. Aktivace článku 66 proběhnout měla, o tom není sporu. Lidsky lze chápat nechuť k jeho použití s odvoláním na zlepšení zdravotního stavu prezidenta.

Ale dnes, při nově vyhlášeném nouzovém stavu? Při páté vlně čínského viru, kterou vláda Andreje Babiše nechá eskalovat stejně jako všechny předchozí vlny s tupým opakováním stále stejných chyb? Při hospodářských potížích občanů, firem, celých hospodářských odvětví i státního rozpočtu? Skutečně jde o nebezpečí z prodlení.

Není nač čekat, Zeman se k abdikaci nechystá. Jeho nová role bumerangu v sanitce slouží jen k získání času pro něj, jeho nohsledy a Babišovu vládu. Škodí ale celé zemi a všem občanům, ať volili kohokoliv. Článek 66 měl být aktivován, a aktivován být musí! Jiná cesta není.

Všichni víme, jaké dědictví vláda Andreje Babiše po sobě zanechá. Absurdní nárůst státního dluhu, absenci důchodové reformy, přebujelou a přesto nefunkční státní správu bez náznaku eGovernmentu, dálnice prý nové, leč rozpadající se už během rekonstrukce stejně jako bazén v Thermalu.

Na novou vládu dopadne naplno kovid, energetická krize a problémy klientů Bohemia Energy i dalších dodavatelů energií. Pravda, to všechno Andrej Babiš přímo nezavinil, ale dlouhodobě ignoroval. Obecně řečeno, celých uplynulých osm let strávených s hnutím ANO naše státní správa naprosto rezignovala na jakoukoliv systematickou a koncepční práci, naplno se věnovala pouze zahlazování a oddalování problémů spojených s osobou Andreje Babiše, či jím přímo způsobených.

Babišova drahota

Jedno ale musíme stávající vládě přiznat – chovají se jako stádo urputných hovad. Po dobu své vlády všechny problémy upoceně svalovali na své předchůdce. Okamžitě po volbách upadli v nečinnost, tváří se už jako opozice a kritizují „novou vládu“ za nezvládnutí kovidu a Fialovu drahotu. Dokonce i tento slogan si dokázali jen ukrást, na vlastní nemají dostatek invence.

Bohužel, v propagandě se jim zatím neumí demokratické strany postavit. Médii ani sociálními sítěmi nerezonují nepřetržitě výpady „proč Babiš nekoná, neřeší, nekonal, neřešil?“ takže lživé argumenty Babišových knechtů snadno plní voličům monitory i uši. Nově vznikající vláda bude od Sametové revoluce ta nejvíce nenáviděná a odsuzovaná. Naplno si vyžere nejen osm let Babišovy nevlády, rozvrat státních financí a Babišem nezvládnutý kovid, ale bude jí k tíži přičtena každá snaha o nápravu věcí veřejných. Dopad rekonstrukce státu na lidské životy bude nepředstavitelný, a nejvíce se dotkne těch občanů, kteří nepatří k voličům obou koalic. Jako jsme v letošních parlamentních volbách sledovali aktivizaci příznivců demokratických stran, lze v dalších volbách s jistotou počítat s mobilizací jejich odpůrců.

Všechny tváře vlády získají nesmazatelně negativní obraz na dlouhá léta dopředu. Z tohoto hlediska je naprosto opodstatněná vládní neúčast Markéty Pekarové Adamové a Olgy Richterové. Obě dámy mohou ze sněmovních postů s ženskou empatiíí alespoň částečně utlumit nespokojenost s naprosto opodstatněnými, ale nepříjemnými kroky svých kolegů ve vládě.

Miloš stále hibernující

Přes nedůstojné maskování zdravotního stavu Miloše Zemana se blížíme k bodu vyčerpání jednoho posametového paradigmatu. Kluci z prognosťáku se už stali anomálií, je nejvyšší čas je nejen vystřídat, ale zejména je navždy zdvořile ignorovat.

Není to volání po fyzickém odchodu stávajícího prezidenta, byť i ten je na spadnutí. Uvědomuje si to i Andrej Babiš, který hysterické veřejné projevy poznenáhlu přenechává svým fámulům a staví se do role umírněného politika – sjednotitele mas. Sám takto započal prezidentskou kampaň, ačkoliv ještě není vyhlášena.

Je vlastně jedno, usnese-li se senát a sněmovna na aktivaci článku 66, anebo to v důsledku zdravotních komplikací Miloše Zemana nebude vůbec zapotřebí. Chod státu se musí vrátit do běžných kolejí, z kterých ji usilovně vychyloval současný prezident obě svá funkční období.

V dohledné době nás čekají volby prezidentské. Kdo bude kandidovat? Na jedné straně Andrej Babiš, bojující o svou beztrestnost do dalších let. A na straně druhé plejáda kandidátů, která voličské preference rozbije stejně beznadějně jako cihla křišťálové zrcadlo. Čím víc kandidátů, tím větší je jistota Babišova postupu do druhého kola.

Proto se musí už teď profilovat společný prezidentský kandidát obou vítězných koalic. Musí to být člověk, schopný v debatách potřít Babiše, ale zejména člověk, který není spojován nejen s předsametovými bolševicko-StBáckými kruhy, ale ani s oposmlouvou a jejími korupčními kauzami. Nejdůležitější ale je jeho všeobecná přijatelnost a minimální negativita u všech vrstev voličů. Jinak řečeno, nezáleží ani tak na maximálním počtu jeho rozhodnutých příznivců, jako spíše na miminálním počtu jeho odpůrců, kteří by mu odmítli dát svůj hlas. Tento proces jsme ostatně už sledovali v jedněch prezidentských volbách. Bohužel.

Kandidovat by pochopitelně neměl premiér, tedy Petr Fiala. Při vší úctě by se Ivan Bartoš jako „dredatý předseda smažek“ stal cílem dehonestací, které by neustál. Markéta Pekarová Adamová má důležitou práci ve sněmovně a o jejím věku ani nemluvme, to se u dam přece nedělá. Marian Jurečka má obdobné postavení jako Ivan Bartoš – předseda strany obecně vnímané jako setrvalé zákulisní zlo je příliš snadným terčem. Z předsedů stran nám tedy zbývá už jen Vít Rakušan. Není spojen s žádnou mimořádnou kauzou, nikomu příliš nevadí, a rétorické schopnosti v kampani předvedl přímo na Andreji Babišovi více než dostatečně. Proto v zájmu naší budoucnosti doufejme, že nebude součástí vlády jako ministr. Jeho chvíle totiž přijde, a jeho místo nebude ve Strakovce.

Prezident vězeň

Jinak bychom se také mohli dočkat prezidenta Andreje Babiše, vězně Pražského hradu, žíjícího v trvalém strachu za zavřenými okny. Určitě by nevyjel do Francie, USA ani Německa, kde jej všude čeká náročné vyšetřování jeho finančních a daňových deliktů.

Je totiž otázka, není-li pro naši zemi méně kompromitující hlavou státu stávající Miloš Hibernující než jeho možný nástupce, Andrej Stíhaný.

Chybou monarchií, jak se všeobecně uvádí, byla přílišná moc koncentrovaná v rukou nedostatečně vzdělaných a neschopných vládců. Při vzpomínce na demokraticky zvoleného Hitlera ovšem člověk marně pátrá v paměti, kterýpak panovník svou zemi předával ve stavu alespoň vzdáleně se blížícím poválečnému Německu. Při pohledu na Babiše, o Zemanovi ani nemluvě, by se zase dalo se zdarem pochybovat o schopnostech a vzdělání zejména voličů.

A přesto je demokracie uznávaná jako ten nejlepší z možných systémů. Něco na tom bude, o čemž svědčí právě proběhlé parlamentní volby. Nejen že se z vítězství mohli těšit příznivci obou demokratických koalic, ale do parlamentu se nedostala žádná nesystémová strana. Výjimkou je za politickou stranu se vydávající podnikatelský projekt Tomia Okamury a pochopitelně ANO, politická divize holdingu vlastněného a ovládaného Andrejem Babišem.

Třešně zkysnou mimo parlament

Každý správný dort bývá ozdoben, a ani dort volební se neliší. V tomto případě jsou tou pověstnou třešinkou – třešně chybějící ve sněmovně. Komunismus v naší zemi oslavil sto let trvání odchodem na smetiště dějin. Na pomyslné zastávce zavolá „Vystupovat, konečná!“ Konečná, nová vrchní bolševička.

Na cestě je provází i ČSSD, strana, které chybí odvaha. Tuto vlastnost postrádají jak ti, kteří si zvolili do čela strany falešně červenou mikinu, tak celé stranické vedení. To se zmohlo jen na opakované kladení nepřekročitelných červených linií, pravidelně překračovaných. Poslední odvážný krok vedení ČSSD bylo Sobotkovo vzdorování kouzelnické hůlce lánského voldemorta. Musíme ale uznat, že ČSSD už roky nebyla v ideálním postavení. Její bývalý předseda se ji snažil zničit dlouhodobě, a ve straně měl nejen pátou, ale i čtvrtou a šestou kolonu. Celé vládní angažmá byla ČSSD pod tlakem svého koaličního nepřítele, který se ji snažil vytěsnit politicky a její voliče vyluxovat.

Piráti doposud nenašli odvahu přiznat si svou levicovost, v ČSSD se zatím nenašel nikdo schopný a ochotný zavelet k renesanci. Kdo převezme levici? Obávejme se toho nejhoršího. Nově vznikající vláda ve snaze alespoň částečně napravit rozvrat nejen finanční, ale i personální a morální, Zembiši plně zaviněný, se stane lovnou zvěří demagogických manipulátorů. Ti budou mít snadné pole působnosti, a nebudou ctít žádnou dobu hájení.

Slavme, je-li proč!

Od roku 1918 je 28. říjen oficiálně slaven jako den vzniku samostatného státu. Jako státní svátek, jako připomínka skutečně samostatné státnosti byl slaven na dlouhá léta naposledy v roce 1938, tedy pouhých dvacet let. Nacistickou okupaci vystřídala okupace bolševická, během které bylo teoreticky možno státní svátek slavit, ale proč? Je snad možno otrokům slavit svou svobodu na přímý pokyn otrokáře? S výjimkou let 1945 až 1947 jsme si události 28. října 1918 mohli se vší vážností připomínat až od roku 1990. Dnes máme za sebou od Sametové revoluce 32 let, kdy jsme skutečně mohli slavit naši samostatnou státnost a připomínat si její vznik.

A je co slavit! Nejen vznik republiky, nebo úspěšné volby. K lepšímu se obrací i stav věcí na Hradě. Nevyzývám k oslavě dezolátního zdravotního stavu Miloše Zemana. Ale nebýt odvahy jím samým tolikrát proklínaných „novinářských hyen“, nebýt následné výzvy Senátu a odpovědi ÚVN, nevěděli bychom pravdu o jeho absolutní bezmoci. Nelze mlčky přejít nelidské představení, předváděné hradní kamarilou s jejím nemohoucím rukojmím. Ale on sklízí co zasel, a odvádí mu to ti, které si přivedl a chránil před právem.

Dnešní den nám dává ještě jeden důvod k oslavě. Po letech, v kterých Miloš Zeman pošpinil naši svrchovanou státnost trapnými tragikomediemi s vyznamenáním pohrobků StB a KSČ či svých devótních patolízalů si můžeme oddychnout, a prožít tento sváteční den ve vší důstojnosti, která mu náleží. A s nadějí, že příští rok bude ještě lépe, a Vladislavský sál bude naplněn skutečnými osobnostmi vyznamenávanými prezidentem, hodným toho jména.

Poselství z parlamentních voleb plynoucí je zcela jasné – lidé požadují návrat k tradiční politické práci. Nemalujme si skutečnost na růžovo, není to odklon od extremistických a nesystémových stran nebo od profikorupčního hnutí. Nelze totiž ignorovat volbu většiny voličů. Příznivý výsledek voleb byl dosažen jen díky nebývale vysoké účasti, vyvolané zejména pozitivně vedenou kampaní SPOLU a nebývalým nasazením dobrovolníků z Milionu chvilek pro demokracii. Vysoké procento hlasujících pomohlo stlačit řadu stran pod pětiprocentní hranici. Celá pětina volících nebude mít své zastoupení ve sněmovně a tato situace se už nikdy nemusí opakovat! Demokratickým silám se příště nemusí podařit mobilizace voličů. S ohledem na kroky nutné k nápravě státu vyrabovaného vládami Andreje Babiše a jeho koaličních partnerů je to více než pravděpodobné.

Byl propad pirátů zasloužený?

Ač součást vítězných koalic, je jedním z poražených těchto voleb pirátská strana. Jak k tomuto paradoxu došlo, co nebo kdo tento propad zavinil bude analyzováno v následujících dnech nesčetněkrát. Piráti k tomuto rozboru budou muset přistoupit také, a důkladně. Můžeme jim s tím tak trochu pomoci.

Proč došlo k tak velkému propadu? Zejména působením Piráty opakovaně zmiňovaného hnojometu nejen Babišových médií. Nesmíme ale opomenout vlastní chyby v kampani a odklon od typické pirátské tváře, od svého kmenového voliče, který nestrávil proměnu kdysi dravých pirátů na nudné bílé páprdy v obleku a defenzívě (zdravíme tímto Ondřeje Profanta).

K hnojometu dlužno dodat, že Piráti skutečně schytali největší dávku hnusných útoků ze všech Babišových protivníků. Ale přiznejme si, že jen Ivan Bartoš si na čelo namaloval terč minimálně třikrát. Jeho vystupování coby budoucího premiéra v době mimořádně příznivých předvolebních průzkumů, cesty do Bruselu a za Milošem Zemanem si o salvy od mediální divize holdingu koledovaly. Místo sebereflexe nabízí Piráti obviňování koalice SPOLU, která je prý před volbami nijak nešetřila, což je jistě pravda. Zapomínají snad na svou oblíbenou mantru „Ale po volbách beztak půjde ODS do vlády s ANO“? Dvouletým pilným plevelením veřejného prostoru zřejmě nezamýšleli nijak poškodit svého politického rivala. Máme to snad Pirátům věřit?

Největší vliv na nepříznivý výsledek Pirátů měla jejich veřejně přístupná interní diskuze a neobratná vyjádření předních pirátů. Zveřejněné náměty o bytech nebo zdanění pochopitelně využila politická konkurence. Obecně zajisté platí, že vnitrostranická diskuze je skvělá, brainstormingem najdeme přehlížená řešení. Ale proč veřejně prát své prádlo, drazí námořní lupiči? A zkuste se zamyslet do budoucna nad moudrem našich předků „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Vy jste se o zlato připravili z větší části sami právě tím, že jste nedokázali držet jazyky za zuby a přiměli jste nerozhodnuté voliče jít volit SPOLU anebo kroužkovat STAN.

Pražský houbový guláš

Praha je všech Pirátů ráj, ale nesmí jim být předkládán předvolební Hřibův guláš. Netolerance a arogantní vyjadřování primátora i jeho týmu nahlodala sympatie budoucích voličů, ale vrcholící rekonstrukce páteřních komunikací v době kampaně překonala všechna očekávání. Všichni chápeme nutnost rekonstrukcí silnic. Nevyužít tohoto Hřibova daru v kampani, to prostě nešlo. ANO i SPOLU mohou jen poděkovat.

Jak problesklo na soc. sítích, plánuje se přebudovat Blanka na cyklostezku. Metru to prý nehrozí, v tom se občas fotí pan Hřib s noťasem. Aspoň něco pozitivního do budoucna.

Míša sbíral céčka, STAN raději sbírá kroužky

Voliči starostů jsou proslulí svým disciplinovaným kroužkováním, zatímco voliči pirátů při pohledu na přední místa kandidátek neměli důvod kroužkovat. Když už kroužkovali, rozprostřeli svůj zájem po celé kandidátce na rozdíl od koaličních přátel. Vykroužkování kandidátů tím bylo předem dané a pirátský zmar pouze završilo. Svádět to ale na voliče je nevhodné. Na tuto skutečnost mělo myslet včas vedení strany.

Pravý čas na pirátský coming out?

Ve sněmovně chybí levice, což není dobře. Popravdě, ona chybí ve veřejném prostoru obecně. V rámci analýzy pirátského propadu a skutečné sebereflexe by si konečně měli piráti sami sobě přiznat své směřování. Většina jejich členů i příznivců je totiž laděná levicově. Po Hamáčkem řízené eutanazii ČSSD je levicová nika v našem politickém systému neobsazená. Jestliže ji nechceme nechat zaplevelit levicí vulgárně barbarskou, k čemuž se chystá Konečné bolševické jádro, musí konat zelení, anebo piráti. Dokáže strana pod vedením Bartoše překročit vlastní stín a odrazit se od čtyř mandátů?

V rámci nás všech v to doufejme.

Volební kampaň je v plném proudu, ale její vrchol je stále před námi. Co nám ještě přinese? Můžeme to odhadnout podle toho, čím jsme si už prošli. S kampaní začalo jako první profikorupční hnutí ANO, maskujíc ji za autogramiádu svého majitele. SPD snaživě lže na všechny strany, Přísaha se po přepáleném začátku vymezuje dokonce i proti svému áčku a ČSSD se snaží zamluvit osm let účasti ve vládní koalici. Komunisté nás slibují opět zavést do bolševického ráje marně spoléhaje na sklerózu těch, kteří jej už okusili. Piráti bojují sami se sebou i s podpásovkami Babišových zaměstnanců a nepříliš úspěšně se snaží zachránit pod stanem. SPOLU drží spolu stále pevněji, prozatím úspěšně ignoruje výpady mediální divize holdingu. Postupně týden po týdnu přitvrzuje v kampani, úspěšně do ní vnášejíc pro Česko nové prvky. Získává tím pozornost voličů i procenta v průzkumech. Vývoj situace se pokoutně, leč pilně snaží ovlivnit prezident ve prospěch své sebranky vždy, kdy mu to jeho zdravotní stav umožní.

Převahu Babiše v mediálním prostoru vyrovnává iniciativa občanů

Od prvních opatrných aktivit Milionu chvilek pro demokracii byla jasná jeho povaha a zaměření. Obrana demokracie a občanských svobod proti nepřátelskému převzetí státu Zembiši pokropila živou vodou obyvatele naší země. Masová účast na akcích Milionu chvilek spojila demokraticky smýšlející občany, vnukla jim naději a mnohé inspirovala k aktivnímu vstupu do veřejného života, ba i do politiky.

Nadšeně jsme se potkávali na demonstracích s lidmi, kterým nebyla lhostejná pozvolná recese lidských práv a svobod směrem k bolševického režimu. Opatrně jsme navzájem kličkovali okolo lišících se politických názorů, takže svou touhu po právu a po svobodě mohli svorně skandovat členové a příznivci zelených, ods, lidovců, piráti i topkaři. Mezi davem neznámých tváří se běžně pohybovali přední politici, umělci nebo žurnalisté jako nedílná součást masy občanů.

Import kovidu z Číny odhalil bezbřehou neschopnost Babiše a jeho pomocného družstva, ale zároveň mu pomohl pozastavit nárůst projevů nespokojenosti obyvatel naší země.

Ale v průběhu volební kampaně se na scénu vrací Milion chvilek ve své staré dobré aktivitě a plné síle. Jeho členové podporují obě demokratické koalice, rozdávají jejich materiály, vyjíždějí na svou pěst do mnoha měst a městeček a přesvědčují voliče k účasti na volbách. Ale také oslovují účastníky předvolebních mítinků hnutí ANO, což pochopitelně vyvolává nelibost Babiše a jeho služebníků. Namísto pořízení propagandistických snímečků pro čaulidi sklízí svou vlastní nenávistnou setbu. Lidový odpor je vyjádřen hlasitým připomínáním Čapího hnízda, střetu zájmů, neoprávněného čerpání dotací, zavlečení vlastního syna na okupovaný Krym, výzvami k demisi, případně i k návratu na Slovensko.

Kříže pro Babiše dne 7. srpna 2021

Více než třicet tisíc obětí neschopnosti Babiše je symbolicky připomínáno jako „Kříže pro Babiše“. Jak se tato aktivita vyvíjí a kam její vývoj směřuje vypovídá mnohé o pokračování kampaně a budoucnosti po volbách.

Začněme v Průhonicích, kde Milion chvilek pro demokracii připomenul oběti pandemie v den, který chtěl Andrej Babiš věnovat své kampani podepisováním knihy, kterou sám zcela jistě nepsal a snad ani nečetl. Co následovalo? Bohumil Řehák, starosta Průhonic vyslal místní dobrovolné hasiče, aby kříže odstranili z náměstí, což se jim ale nezdařilo. Andrej Babiš kříže bezostyšně pošlapal, čímž dal jasně najevo co cítí ke svým obětem. Podepisoval si klidně nesmyslný text, který mu nikdo nezakazuje. Nechal točit vanilkovou a kakaovou zmrzlinu, která podle jeho propagandy byla vyrobena čistě z produktů vypěstovaných u nás Agrofertem. Policie ČR následně vyšetřovala organizátory „Křížů pro Babiše“ a snažila se je obvinit z poškození cizí věci. Pochopitelně tato iniciativa policistů, hasičů i snaživého starosty Bohumila Řeháka vyšla vniveč, ale všeobecná snaha kolaborovat s Andrejem je mrazivá.

Kříže pro Babiše dne 18. září 2021

V centru Českých Budějovic, v Kanovnické ulici byly připraveny Kříže pro Babiše brzy ráno v den předvolební kampaně politického hnutí ANO. Co následovalo? Primátor Jiří Svoboda (za ANO) nakázal odstranit nepohodlnou pietní připomínku městské úklidové službě FCC. V Českých Budějovicích se vyskytoval i krajský lídr ANO, Richard Brabec. Při odstraňování křížů byl málem odstraněn i Luděk Beneš, člověk svou občanskou aktivitou vládnoucímu hnutí nepohodlný. Měl štěstí, byla mu pouze opařena noha.

Pracovník úklidové firmy FCC se nejprve otázal „Mám mu obtočit tu hadici kolem krku?“ a poté vysokotlakým čističem zasáhl nohu spoluobčana. Městská policie na pokyn primátora Jiřího Svobody pojala podezření z poškozování cizí věci, proto celou věc předala Policii ČR. Luděk Beneš byl po výslechu na služebně zproštěn podezření, a Kříže pro Babiše budou řešeny městem v klasickém přestupkovém řízení. Luděk Beneš pochopitelně své zdravotní poškození oznámil jako ublížení na zdraví, což bude šetřit Policie ČR. Má k tomu dobrý důvod – lékařem mu byla zjištěna popálenina II. stupně.

Vyhraje-li Babiš další volby, ukřižuje demokracii

ANO, to není nadsázka. Už dnes se mezi mládeží nešarochuj používá místo tradičního nezdržuj. Nikoliv provozní problémy Dezy před únikem jedů do Bečvy, ale zdroj úniku informací o těchto problémech vyšetřovala naše čacká policie. Zachce-li se premiérovi vlečky pro jeho firmu, je majitel vlečky zakleknut státními úřady. Ministerstvo financí odmítá součinnost s německými kolegy a s Policií ČR při vyšetření podezřelých daňových machinací na Čapím hnízdě. Kříží-li Kříži pro Babiše občané jeho kampaň, jsou popotahováni Policií ČR, a hasiči i městské policie se mohou přetrhnout, jen aby vyhověli Andreji Babišovi. Vedení měst na něm závislé anebo mu stranicky podřízené zneužívá svého postavení, jen aby posloužilo šéfíčkovi. ANO, je to pro Babiše typická kámpáááň, kterou roztáčí do stále vyšších obrátek celé profikorupční hnutí.

Nedílnou a důležitou součástí Babišovi kampaně je rozdělování společnosti. První obětí byli živnostníci, kteří „fšeci kradnů“. Všehoviníkem byl Kalousek, následovali zejména Piráti, stejní narkomani a vítači jako byl Kalousek zloděj zlodějská. Nejnovějším terčem je mládež, která chce okrást, vystěhovat a zmasakrovat důchodce, které jen Babiš může ochránit.

Je to mnohokrát použitý vzorec, propracovaný k dokonalosti Paulem Josephem Goebbelsem, ministrem propagandy Adolfa Hitlera. Ten mimo univerzálních Židů předhodil obyvatelstvu německé komunisty, ruské bolševiky, dekadentní Francouze, zdegenerované Slovany.

K Reichstagu se už sváží řepkový olej a sirky

Jakým způsobem se Hitlerovi podařilo uchvátit definitivně moc? Po nepřesvědčivém vítězství s třetinou hlasů ve volbách došlo dne 27. února 1933 k doposud neobjasněnému požáru říšského sněmu. Lidská práva byla citelně omezena, byla například zrušena svoboda osobní, projevu, tisku, také právo shromažďovací ale i poštovní a telefonní tajemství. Bylo zastavováno vydávání novin a časopisů, došlo k brutálnímu potlačení opozice, zákazu komunistické strany, masovému zatýkání odpůrců. Jednalo se o tisíce osob. Předčasné volby 5. března 1933 Hitler drtivě vyhrál a chopil se ničím neomezené moci.

Jak daleko je Babiš ochoten a schopen zajít, aby zastavil vyšetřování svých přečinů a udržel financování svých podniků z veřejných zdrojů? Nepochybujme o člověku, který dokázal jako bílého koně zneužít svého vlastního syna.

Jediná možnost Andreje Babiše jak odvrátit porážku a potupný konec je obrazně řečeno požár parlamentu, ze kterého obviní opozici a poštve na ni své příznivce, aby jej bránili. Tím definitivně rozdělí společnost. Státní instituce konat nebudou, jsou násilně převzaté, zakleknuté anebo demoralizované a rozvrácené. Než se dostanou k akci, bude už pozdě.

Dejme si proto pozor poslední dny kampaně. Tentokrát nepůjde jen o kňučení, lži a špínu, ale o bezprecedentní provokaci. A poděkujme zdravému rozumu Luďka Beneše, který se udržel na uzdě a nesplatil zlé zlým. Jeho sebeobranu by Babišova mediální smečka hyen dokázala využít a prodat ji.

Uvědomme si, že od požáru Reichstagu ke koncentrákům pro opozici nebylo nijak daleko.

Žijeme v době vyprázdněných pojmů a prázdných slov, používaných záměrně s naprosto jiným významem. Jejich vnitřní prázdnota nadužíváním zahltila veřejnost i média jako dunění bubnů, přehlušila pravdu i fakta a zahnala je do kouta. Za konzervativce se drze prohlašují obskurní figurky, které jak na běžícím pásu zakládají partaje vnímané jako nacistické. Ale ani jejich nacismus není skutečný, je to pouhá zástěrka sloužící k oslovení části voličského spektra. Tito kvazikonzervativci-pseudonacisté jsou toliko politickými podnikavci.

Na podvracení státu se mimo nich horlivě přiživují Vandasové, Foldynové, Vyskočilové, Xaverové a všechny je zaštíťuje Miloš Zeman, právě tak jako jejich „Vlastenecké setkání“ na zámku v Příčovech, jakousi čirou náhodou pořádané zrovna na výročí naší okupace.

A kdo ve veřejnosti nejvíce šíří chápání stran SPD, tříkolorních a volných coby konzervativně-reakční pravice svažující se až k fašismu? Ti, kteří se označují za pravicové liberály, přičemž se stydí přiznat ke své vlastní levicovosti.

Piráti jsou levice

Před časem se jeho příznivcům zdálo, že Ivan Bartoš je jasným lídrem opozice a budoucím předsedou vlády. Piráti ale pod tlakem dospěli a stali se další partou politiků v oblecích; autenticita pirátstva a zacílení kampaně je pryč, jak popsala Apolena Rychlíková na Alarmu.

Pravda bude pravděpodobně jinde. Pirátská strana se vyčlenila z protestního podhoubí, které vzniklo díky mezalianční oposmlouvě následované obludnou politickou korupcí. Lze proto teoreticky pochopit pirátský autobus a heslo pusťte nás na ně.

Nepochopitelné je, proč na autobusu byli ztvárněni Sobotka nebo Kalousek, ale ne skutečné symboly politické korupce jako Václav Klaus, Miloš Zeman, Andrej Babiš. Možná to byla prostě jen snaha neupozorňovat na sebe příliš mocné, raději pragmaticky a populisticky cílit na tradiční otloukánky zneužívané Vítem Bártou nebo Andrejem Babišem. Střelba na společné terče měla přinést více hlasů, což ostatně také vyšlo. Značná část pravicově smýšlejících voličů, původně preferujících TOP 09 a ODS, dala svou důvěru Pirátům.

Zde máme první díl skládačky pirátského předvolebního bloudění. Piráti nejsou stranou středovou, ač to o sobě opakovaně hlásají. Profilují se jako strana levicová, což jednoznačně vyplývá z většiny jejich kroků a návrhů prosazovaných v parlamentu. Na tom ostatně není nic špatného, levicové strany jsou trvalou součástí politického spektra v celé řadě tradičních demokratických zemí. Ale ztěžuje to život Pirátům, kteří se takto vehnali do slepé uličky. Jejich levicová politika je v přímém rozporu se snahou udržet si své pravicové voliče. Proto jejich zmatená rétorika. Hlásit se po desetiletích komunistické hrůzovlády k levici by kazilo jejich přitažlivost pro voliče, takže si sami sobě nechtějí svou levicovost připustit.

Co jim zbývá? Lavírovat v kampani na ostří nože, vypouštět zkusmé signály a podle reakcí prchat do bezpečných vod nicneříkajících textů nijak nesouvisejících s kandidátem natož se snímkem ze série A co jsme vlastně zač.

Použít znovu agresivní kampaň s autobusem nelze. Piráti na své kůži pocítili jak podobná neférová dehonestace chutná, ale také chápou, že útoky proti Spolu ohrozí společné vládní angažmá. Proto se pustili do nekonfliktní kampaně. Bohužel, nepříliš povedené, což alibisticky přičítají útokům ostatních stran. Místo nastolení vlastní agendy se dostali do těžké defenzívy a vyvracejí hoaxy a polopravdy, které se ovšem mnohdy zakládají alespoň zčásti na jejich vlastních neobratných vyjádřeních.

Chyby prezidenta Havla

Každý děláme chyby a udělal je i prezident Václav Havel. Nejsme jako oni je sice krásné a humánní, ale „oni“ zůstali stejní a zneužívají všech možností k získání moci ekonomické i politické. Na rozdíl od poválečného Německa u nás nebyla provedena důsledná debolševizace, členům STB bylo umožněno zaujmout řadu důležitých postů.

A druhou, snad ještě důležitější chybou byla teze o nepolitické politice. V naší společnosti, s lidmi deformovanými desetiletími totality jde o nedosažitelný ideál. Semínko nedůvěry k politikům byla ale zaseto. Vyklíčilo díky robustní korupci projevující se nejprve v řadách pravicové ODS, ale násobně více u levicové ČSSD. A důkladné hnojivo poskytla oposmlouva. Rozparcelovaná moc výkonná a omezená moc soudní umožnila nahradit dialog vlády s opozicí špinavými kšefty výhodnými pro všechny vyjma občanů. Základní principy právního státu a politické plurality byly opuštěny a na parlamentní demokracii jsme si jen hráli. Stát i jeho politická reprezentace pozbyla důvěry svých občanů. Jak řekl Jan Kalvoda „Stát, který nemá žádný hodnotový základ, nemá nárok na loajalitu svých občanů, protože ji nepotřebuje a oni nepotřebují jeho.“

Chybějící základy

Čtvrtstoletí po sametové revoluci se vrátil společenský stav známý z komunismu. „Nám“ vládnou „oni“, což usnadňuje situaci všem populistům, lhářům a vykukům dostat se k moci. Zkoušeli to víceméně úspěšně mnozí, ale Andrej Babiš se svým profikorupčním hnutím tuto cestu vypiloval k dokonalosti.

Máme-li vrátit občanům důvěru v jejich stát, musíme se vrátit na začátek cesty a vybudovat základy nejen důvěry občanů, ale zejména principiální politiky. Nevěřme zpěvům falešných sirén o politice pro všechny. Pravolevé spektrum musí zůstat zachováno. ČSSD se pod vedením Jana Hamáčka snaží o eutanázii, na levici ale nesmí zůstat vakuum. Mnozí příznivci Pirátů vítali hoaxy o danění bytů nebo omezení autodopravy. Zde je cesta pro Piráty postavit se na pevné základy a opustit vágní, byť líbivý boj s korupcí pod heslem „Pusťte nás na ně“.

A pravice na tom není o mnoho lépe, její základy usilovně podkopávají projevy neřízených střel Zahradilů. Jako by nestačilo, že ODS si třicet let vystačila téměř jen s předvolebním bojem za nižší daně, v reálu se plynule zvyšujícími.

Kam jdeme?

Co je ale ze všeho nejdůležitější – po bezpodmínečném vítězství ve volbách bude utvořena koaliční vláda pravicových stran SPOLU, levicových Pirátů a amorfního hnutí STAN. Uvědomme si prosím, že to je sice nutný, ale nadmíru nebezpečný krok. Jedná se de facto o pokračování oposmlouvy.

K vrácení důvěry, vybudování politické reprezentace a skutečné, nikoliv pouze maňáskové parlamentní demokracie je nutné dodržení demokratického střídání u moci, vybudování klasické vlády a opozice, která bude vykonávat skutečnou kontrolní činnost.

Kdo sleduje Tokio, viděl snahu sportovců o maximalizaci svého výkonu, nikoliv podrážení nohou soupeřům. Totéž bychom za čtyři roky měli vidět i na naší politické scéně. Řádná politická soutěž, předvolební boj a neustálé vymezování se politických stran je totiž v rámci pravidel normální, stejně jako antibabiš. Normální ale není vězeňský autobus ani lži o vraždách cez padáky.

Vraťme se k boji idejí, opusťme vzájemné osočování a nedůstojné pomluvy a výmluvy. Jiná cesta totiž není. Jestliže se na korektní, slušný politický boj mezi oběma demokratickými koalicemi dostane už letos, tím lépe. Způsob vedených kampaní vypoví o tom, kdo na kandidátkách má šanci stát se skutečným politikem.

 

Jistě, máme jich přehršel, alespoň si to myslíme. A další se tlačí nahoru aby ukázali, co mají v hlavách. Dostanou-li příležitost, valnou většinou dříve nebo později připomínají legendární hlášku doktora Štrosmajera. Už se jich ale nezbavíme a veřejným prostorem poletují coby příslovečné holubičky nemocnicí na kraji města pilně zabrušujíce, aby se na ně náhodou nezapomenulo.

Nám chybí politikové se strategickým uvažováním, schopní reagovat na skutečnost měnící se a živou, osobnosti schopné a nikoliv všehoschopné.

Politik toho jména hodný ví, odkud fouká vítr a podle toho se chová. Osoby politikou dobře živené či jen se přiživující reagují až podle důsledků vanoucích větrů. V bezvětří, v našem případě bez čínského viru a v konjunktuře je rozlišíme jen stěží. Při vichřici zase až příliš snadno podle škod, které dopustí a způsobí.

Nedůvěra vládě

Dlouhou dobu rezonovalo společností téma vyslovení nedůvěry vládě. Mnoho autorit bylo proti, v době krize se přece nepřepřahá a úřednická vláda jmenovaná Milošem Zemanem by určitě byla ještě horší než to, co máme. Názory na vyslovení nedůvěry se mohou různit, ale dejme tomu.

Po neúspěšném pokusu jsou jeho strůjci zesměšňováni. Stejně ničeho nedosáhli, byl to jen zbytečný cirkus. Nebyl, právě naopak, opozice splnila svou povinnost. Připomenula nahlas důvody, proč si tato vláda nezaslouží vládnout. A definitivně byla potvrzena účast komunistů na katastrofální vládě premiéra Babiše a jejich spoluzodpovědnost na způsobených škodách. Jistě, nebylo to pěkné, ani důstojné. Ale už jste někdo někdy viděl pěkný a důstojný soud, rozvod, sousedský spor?

Najít odvahu k tomuto kroku dříve a svrhnout včas vládu chaosu a zmaru, nemuselo by umřít třicet tisíc našich obyvatel, ba ani rozvrat financí by nedosáhl tak šílených rozměrů.

Podívejme se ale ještě hloub. V době kabelkového Šlachtapuče se nikdo neodvážil postavit se prezidentovi, lámajícímu Ústavu přes koleno. Měl být tehdy včas vykázán zpátky do zákonných mantinelů ústavní žalobou, a vládla by nám řádně zvolená a řádně vládnoucí vláda. Nadále by platila ustanovení o STB a Babiš by měl těžší startovní pozici. Všechno by bylo jinak.

Dopřejme Babišovi, po čem volá

Koalice Spolu ještě před sněmovní schůzí sestavila dlouhou řadu důvodů, pro které by Babiš se svou vládou měl skončit. To Babiš si vystačil s pouhými osmi body „Chcete svrhnout vládu, která prosadila důstojné důchody, radikálně zvedla lidem platy, snížila jim daně, zvýšila životní úroveň, myslí na rodiny, na spotřebitele, konečně investuje, bojuje za české zájmy.“

Těchto osm bodů musí stačit i oběma demokratickým koalicím. Respektive je nutné poctivé doložení faktů, že se jedná o pouhý pilně tvořený mýtus manažera, mikromanažera a zachránce před tradičními politickými stranami. Shodneme se s Andrejem Babišem, že nechceme žádný multikulturní, ekofanatický Pirátostán, ale o to se popravdě nezasazují ani neprávem nařčení Piráti. Jestliže premiér fanaticky brojí proti řízení naší země evropským parlamentem, je třeba hlasitě připomínat: „Už pouze orgány EU tuto zemi a její obyvatele brání před naším svrchovaným premiérem, snažícím se o násilné přebrání České republiky“!

Naši představitelé bojují bitvy dávno minulé

Smutné je, že vrcholní představitelé opozičních demokratických stran trvale žijí jen minulostí. A ještě horší je, že stejnou optikou se na dnešek dívá i ta část mediální branže, která si nenechala nasadit okovy a náhubky hybridním agresorem z Kremlu, řepkou čpícím oligarchou a jeho spojenci. I když si musíme přiznat, že jistá média si spokojeně sedí u plných korýtek.

Před osmi i čtyřmi lety jsme byli svědky pilného politického boje mezi pravicí a levicí, mezi konzervativci a liberály. Protikorupční rétorika a vzájemné se vymezování sváděla k přešlapům mnohé, připomeňme si vězeňský autobus. Jediný Miroslav Kalousek tehdy vyzýval ke vzájemné podpoře v boji proti profikorupčnímu hnutí ANO.

Je to už dávno za námi, není třeba to zbytečně připomínat a navzájem si jitřit staré rány. Musíme to ale mít na paměti, abychom nesklouzli do starých chyb. Místo do minulosti je třeba se dívat dopředu a sledovat, co nám přináší budoucnost, a podle toho se chovat.

Hnutí Andreje Babiše, tvářící se v dobách svého vzniku jako pravicově liberální, už definitivně opustilo své původní příznivce. Nyní se snaží lovit ve vodách rudých až nahnědlých, kde snad ještě zbývají ti, které může oslovit. Pochopitelně mu zůstanou důchodci, které nadále ohlupuje v čaulidech i při svých cestách Babiš a nově i jeho věrná ministryně financí.

O opuštěné voliče ale usiluje jejich nový pseudozachránce, bojovník s tradičními stranami a korupcí. Šlachta se vyslovuje proti mnohým, ale nikdy proti Babišovi. Není třeba spekulací o jejich společné hře, ale pouhé zvážení skutečnosti vyplývající ze známých indícií.

ANO v současné sněmovně pozbývá koaliční potenciál, své spojence luxuje a ničí. Ale po volbách někoho potřebovat bude. Kde ho asi najde? Mezi demokratickou opozicí určitě ne. Zbývá teoreticky ČSSD, téměř s jistotou KSČM a SPD. A dál? ANO, Přísaha patří k sobě. Je na čase dívat se dopředu. Nejenom Babiš je nepřítel demokracie a naší budoucnosti. Vy ve vedení politických stran, cítíte-li se být skutečnými politiky, vyvarujte se prosím tradičních chyb tradičních politických stran a sledujte, odkud vítr vane.

Je moderní volat po ženách v politice. Má-li dotyčná co nabídnout, proč ne. S jednou aktivní a agilní političkou hovořil Radek Bartoníček – viz aktualne.cz. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová slibuje další zvýšení důchodů a důchodovou reformu bez ohledu na skutečnou situaci a na nastávající parlamentní volby. Odmítá označení za „rozhazovačnou“ členku vlády, sama se definuje jako „bojovnice za spravedlivé mzdy a důchody“.

Bezbřehost jejího idealismu je obdivuhodná. ČSSD podle ní po volbách bude ve sněmovně. Odvozuje to z výzkumů roku roku 2017. Novější ignoruje, protože používají nevhodnou metodiku výzkumu. Nesuďme ji příliš přísně, není prvním politikem propadnuvším sebeklamu. Kupříkladu Hitler ještě den před svou sebevraždou vřeštěl projevy o obratu ve válce a konečném vítězství.

Ministryně Maláčová svou stranu chápe jako sebeobrozujícího se Fénixe, protože věří v opakovaný vznik sociální demokracie i po jejím případném zániku. Sociálnědemokratická myšlenka je pro ni jakási nesmrtelná pohádková teta. Nejvtipnější tvrzení z celého rozhovoru je, že bez ČSSD by miliony lidí v Česku neměly zastání. Stejně tak za většinu toho, čeho jsme jako Evropané dosáhli, vděčíme sociální demokracii.

Kdo jsou voliči sociální demokracie?

Lidé, kterým nezáleží na jejich bezpečí a budoucnosti. Lze to s jistotou odvodit ze slov paní Maláčové, že voliči ČSSD jsou lidé znechuceni několikatýdenním řešením Vrbětic politiky. Raději se mají řešit pracovní podmínky, dostupnost bydlení a autobusových linek. Paní Maláčová měla před několika dny navštívit Izrael a rychle by zjistila, že lidé ignorují autobusy i bydlení, když si někdo z jejich země dělá střelnici. Naštěstí těch lhostejných a nemyslících lidí u nás podle výsledků průzkumů není ani zdaleka tolik, jak si představuje paní ministryně.

Přestože Jana Maláčová v ČSSD vidí neuvěřitelné množství odborníků a osobností, tak svou bezbřehou podporou beztvarého Jana Hamáčka umožňuje skutečné osobnosti ze strany vytěsnit a vracet do vedení lánské pučisty, staré známé sosany z dob oposmlouvy. Ty, kteří rozumí podrazům víc než práci a chtějí vrátit pro ně dobré časy. Lidé jako Tomáš Petříček nebo Martin Netolický museli být pro změnu potrestáni.

Vyjádření k cestě do Moskvy, kterou chystal Jan Hamáček je nejen nevěrohodné, ale naprosto fantastické. Opozice kauzu Vrbětice správně pojímá jako bezostyšné pošlapání naší státní suverenity a útok provedený na našem území je pro ni naprosto nepřijatelný. Nedůstojné kličkování vládních představitelů je důkazem, že nevědí jak tuto zemi řídit, vést a zastupovat!

Důchody byly nízké kvůli Topolánkovi a Nečasovi

Nejdůležitější částí hovoru ale byla otázka valorizace důchodů a důchodové reformy. Jak pravila paní ministryně, ona má přesnou představu jak valorizaci zafinancovat; šokuje ji, že otázka, kde vzít peníze, se pokládá jenom u sociální politiky; při stavbě předražených dálnic nebo poskytování vysokých daňových úlev nadnárodním korporacím se nikdo na nic neptá.

Financováním valorizace paní Maláčová rozumí progresi u všech daní, sektorovou daň bankovní a digitální. Každá akce znamená i reakci. Možná by si měla sama sobě ministryně odpovědět na otázku, co udělá tato daň s cenou pro konečné uživatele. Nebude na škodu napovědět, že nárůst daňového zatížení jako jiné zvýšení nákladů bude každou firmou přeneseno na zákazníky. A pokud zamezí odlivu zisků, státní rozpočet ve výsledku prodělá. Nadnárodní společnost totiž omezí svou působnost tam, kde to pro ni bude nevýhodné. Rozpočet přijde nejen o daně společnosti, ale i odvody za její zaměstnance. Ani nemluvě o rostoucí nezaměstnanosti nebo dopadech na subdodavatele, kteří to jaksepatří poznají na svém obratu.

Ano, všem nám je jasné, že pro paní Maláčovou je diskuse o tom, kde vezmeme na něco peníze hloupá, plytká a zbytečná. Musíme jí ale přesto připomenout, že důchody nebyly nízké, protože se osm let za vlád Topolánka a Nečase nenavyšovaly. Tyto vlády důchody zvyšovaly v rámci možností na rozdíl od nerealistického chování vlád, v kterých působila sociální demokracie. A s tím souvisí i předražené dálnice či daňové úlevy nadnárodním korporacím. Tady paní Maláčová skromně zamlčela účast vlády ČSSD v čele s premiérem Zemanem. Nebyl to snad on, kdo spustil stavbu nejdražší téměř nesjízdné dálnice, nebyl to on, kdo sem lákal investory?

Za nízké důchody stejně jako za nízké mzdy nese odpovědnost i sociální demokracie svou podporou laciné práce v montovnách. Buďme si jisti, že při poptávce skleněných korálků by byla naše země dnes plná hal s pilně navlékajícími zaměstnanci a agenturními pracovnicemi z jihovýchodní Asie či Afriky. Paní Maláčová setrvale zaměňuje příčinu a důsledek.

Plytká otázka, kde na to vzít

Dále jsme slyšeli, že základní pilíř důvěry lidí v tuto společnost je slušný důchod, a kdo tvrdí, že na důchody nebudou peníze podvrací základy republiky. Jsme rádi, že si to paní ministryně uvědomila teď, když do voleb zbývají už jen tři řádné schůze sněmovny. Zajisté pouhou shodou náhod do konce volebního období chce prosadit důchodovou reformu podporovanou toliko ČSSD. Nebo Maláčová na voliče útočí chimérou důchodové reformy a zvyšováním důchodů o několik stovek korun, ačkoliv ví, že se jí to nepodaří splnit?

A jsme zase zpátky u té plytké otázky. Dobře se to poslouchá, ale není pravda, že zdroje jsou. Nejsou ani žádné rezervy, ty rozpustil premiér Babiš se svou vládou ještě před nástupem čínského viru. Pod koronakrizi se mu podařilo zakamuflovat bezprecedentní a jím způsobený rozvrat státních financí. Při obraně dalšího čerpání dotací neuváženě riskuje odříznutí Česka od unijních rozpočtů. A zdroje nejsou a nikdy nebyly. To, co tak eufemisticky nazval pan Špidla nejsou zdroje, ale daně sebrané státní správou jedněm občanům, aby je po pokrácení a přerozdělení „laskavě“ předala jiným občanům.

Každé malé tele se od krávy brzy naučí, že přežvykovat si může jen to, co si do svého bachoru napase. Co nám předkládá dospělá paní, chlubící se ráda dosaženým vzděláním? Prý nás naučí přežvykovat to, co nikdo nespásl, protože už není co spásat… A co je zdaleka nejhorší, ona láká voliče na „zdroje“, které chce odcizit ostatním. Jinak řečeno, snaží se vyvolat mezilidskou nenávist. Jako by nestačilo, že tohoto džina z lahve pilně vypouští prezident Zeman a premiér Babiš.

Celkový dojem z hovoru

Koho jsme při rozhovoru viděli? Nerozhodnou holčičku, pomáhající si v náročných situacích naučeným skandováním, bušením pěstičkou a opakováním prázdných frází. Byla-li to typická ukázka ženy v politice, je snad dobře, že je političek tak málo. Ale na druhou stranu, máme i dámy jiného ražení, jako namátkou Janu Černochovou, Miroslavu Němcovou, Markétu Pekarovou Adamovou, Olgu Richterovou. Takže u současné ministryně bych to nesváděl ani tak na pohlaví, ale na osobní schopnosti.

Celkový dojem z jejího vystoupení? Hodila by se do pořadu Chcete mě. Sice by zesnulý milovník všeho živého musel uznat že se nehodí na ministerstvo, do parlamentu ani rozhovoru, ale úplně slyším závěrečnou větu Zdeňka Srstky s jeho nenapodobitelnou dikcí „Ona umí udělat tákový smutný očíčka, a jak je snaživá! No jen se na ni podívejte, vemte si ji ať tu v útulku netrpí, uděláte ji šťastnou!“

Podle volebního modelu agentury MEDIAN se hnutí Přísaha blíží pětiprocentní hranici vstupu do sněmovny. Kdo Přísahu založil víme všichni, je to expolicista Robert Šlachta. Boskovický rodák, který absolvoval střední zemědělskou školu, při zaměstnání pak magisterský obor Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval jako traktorista a následně policista. Z řadového člena obvodního oddělení v Pohořelicích během 18 let vystoupal až na ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu – ÚOOZ. Během této doby byl členem zásahové jednotky v Brně, řadovým členem ÚOOZ, vedoucím protidrogového oddělení ÚOOZ, působil i v Národní protidrogové centrále.

Působivý služební postup, dalo by se říct. Co si o něm vybaví každý z nás? Kabelkový puč, teatrální tiskovku o tunách zlata a politické korupci, před kterou nás zachrání jen Šlachta. Popravdě řečeno i díky jeho zásahu na Úřadu vlády jsme došli od údajné a neprokázané politické korupce k politické maxikorupci faktické a prokazatelné.

Je Šlachtův vstup do politiky překvapivý? Vůbec ne. On se de facto v politice pohybuje delší dobu, už od pádu Nečasovy vlády. Na poradách ÚOOZ s oblibou připomínal kolegům svou účast na překreslení politické mapy. Ostatně, jeho podřízený Marek Foglar měl k Andreji Babišovi blízko ještě předtím, než se stal premiérem. Vzpomeňme si dále na Šlachtův boj za Babiše při vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu, byl odměněn postem náměstka v Celní správě. Po uraženém rozchodu s profikorupčním premiérem koketoval Šlachta před krajskými volbami s ČSSD, jmenovitě s dalším, mnoha „ctnostmi“ oplývajícím politikem, s Michalem Haškem. Už dříve se objevily spekulace o započetí spolupráce s Radimem Jančurou, kolují informace o získávání dárců pro zamýšlenou Přísahu už v době Šlachtova působení u Celní správy.

A dnes si pan expolicista získává voliče spanilými jízdami po vlastech českých, před jeho bilboardy nelze nikam uniknout a všem nám slibuje, jak zamete s korupcí a zachrání nás před zlotřilými politiky. Sice není první s tímto vágním pokřikem, ale zdá se že mu to přesto vychází. Nepoučitelný volič potřebuje být klamán a proto neomylně sází na další velké zklamání.

Základem úspěchu je dodržování pravidel, nebo jejich záměrné ohýbání

A tady nelze o Šlachtovi pochybovat. On vždy pravidla dodržoval. Tedy, ta svá. Jestliže jej nějaký zlovolný aktivista nazval „ušatým traktoristou“, nechal mu napařit pokutu a zařídil domovní prohlídku, při které byl zabaven notebook s rozpracovanou dizertační prací a archívem článků. Pokutu zrušil soud, stejně jako nařídil vrácení notebooku. Soudně se řešila i neprávem utajovaná výše odměny pro znalce, který posuzoval pro ÚOOZ (tedy pro podřízené plukovníka Šlachty) věci zabavené v Zeleného bytě během domovní prohlídky. Tento způsob „dodržování pravidel policejní práce“ byl pro Šlachtu typický celou jeho kariéru.

A tou se dlouhodobě proplétalo také jedno jméno, Albin Arifovič. Šlachta na jižní Moravě úspěšně vyšetřuje a likviduje obchodníky s drogami (například Vladimíra Moltaše) a jeho konfident s drogami obchoduje stále úspěšněji, zbavovaný konkurence a jako policejní informátor nikdy nezadržený, nikde nejmenovaný. A to přesto, že se odposlechy jeho vstupy jen hemžily. Jejich úspěch pokračoval i po přesunu do Prahy. Nikdo nevěří takové kooperaci, ba přímo spolupráci čestného policisty s organizovaným zločinem, to je zajisté jen shoda okolností, vždyť Přísaha!

Jenže ti dva se prokazatelně znali. A Luděk Vokál, další Šlachtův podřízený, obdržel od Arifoviče údajně různé dary, například Škodu Octavii, nebo tašku Louis Vuitton.

Ještě zajímavější je, že při zadržení Albina Arifoviče u něj GIBS našla části policejních spisů a výpisy policejních databází vedených ÚOOZ zejména na osoby spojené s pražskou komunální politikou (bývalý člen ODS a starosta Prahy 11 Dalibor Mlejnský, jeho radní, nebo osoby napojené na Iva Rittiga).

Albin Arifovič byl v Praze v obchodním styku s Edvardem Udženijou, Tomášem Hrdličkou, Romanem Janouškem. Samá známá jména podnikatelsko-politického polosvěta, zajisté jen shodou náhod v době, kdy se do Prahy dostal pravidla ctící policista. Jakým zázrakem se k Arifovičovi mohly dostat materiály ÚOOZ? A kdo by složil přísahu na to, že informace plynuly pouze od Arifoviče k Šlachtovi?

Opravdu si toho nikdo nikdy nevšiml?

Jistěže všiml, inspekce GIBS zahájila úkony trestního řízení ve věci Roberta Šlachty dne 23. února 2016, protože se měl v letech 2013 až 2016 dopustit zneužití pravomoci úřední osoby. A 10. června 2016 Šlachta rezignoval, oficiálně kvůli chystané reorganizaci policie. GIBS následně jeho vyšetřování odložila.

Vyšetřován byl dále jen Luděk Vokál. Ten už byl šetřen déle než rok. Jakousi hrou náhod týden před zatčením Vokála a Arifoviče byla spuštěna akce VIDKUN, ve které ÚOOZ prošetřovala GIBS. Určitě se všichni shodneme, že se v žádném případě nejednalo o účelovou protiakci, vyvolanou anonymním udáním osob z okruhu Ivana Langera jako byl podnikatel Ivan Kyselý, olomoucký hejtman Jiří Rozbořil, šéf olomoucké hospodářské kriminálky Radek Petrůj nebo náměstek olomouckého policejního ředitele Karel Kadlec. ÚOOZ v souběžně probíhající akci Beretta šetřila i úniky informací ze spisů k expolicistovi Igoru Gáboríkovi, který je měl distribuovat dál. Zatčeni tehdy byli detektiv protikorupční policie Radek Holub a celník Pavel Šíma.

Válka policajtů měla kořeny v počátcích Šlachtovy raketové kariéry. Není logické, aby lokální figurka Vokál byl organizátorem, tím musel být jeho nadřízený. Zřejmě už nelze doložit, zda vědomě splácel Arifovičovi a jeho kolegům informace o konkurentech, kterými jej kdysi účelově zásobovali. Možná jen zpackal vyšetřování a konání svých podřízených zamotal do gordického uzlu, který za něj rozetla až inspekce.

Někdo orat umí, jiný to jen zvoře

Druhé možnosti se dá poměrně snadno uvěřit. Místo obligátního „jak sedláci u Chlumce“ lze nově používat „zvorat vyšetřování jak Šlachta“. Koneckonců, slovo šlachta znamená jatka či porážka, a pan Šlachta činí svému jménu čest.

Nezapomenutelná komedie plná zakuklenců na Úřadu vlády byla směšností přebita tygří razií. Celníci tehdy objevili tzv. tygří jatka a pašování produkce z usmrcených tygrů do zahraničí. Beretta i Vidkun si také zaslouží místo v kriminalistickém muzeu kuriozit.

Kdyby policista Šlachta konal řádně svou povinnost, nezahynuly by desítky nešťastníků, otrávených pančovaným alkoholem. Pamatujeme si, kdo mu to ostře vytknul? Byl to tehdejší premiér Petr Nečas, který za to dostal kabelkou.

Ale to všechno je už pryč. Dnes se na nás za každým rohem dívá expolicista, který přísahá, že to tu dá do pořádku. Můžeme mu věřit při pohledu na výsledky jeho dosavadní práce? Nevíme, čí peníze za ním stojí, komu a kolik je zavázán. Neznáme program jeho politického subjektu. Kritizuje politiky, tepe korupční zlořády a slibuje nápravu.

Po profikorupčním hnutí a okamurovcích je to už třetí subjekt nebezpečného politického prospěcháře, který má šanci zakotvit ve sněmovně. Nastává nám horké léto a palčivý podzim. Doufejme, že demokratické koalice se dostanou přes padesát procent, a tím znemožní konečnou likvidaci naší země. Protože Šlachta už orat možná zapomenul, ale zvorat by to určitě dokázal.