Rubrika: Komentáře

Od sobotní mimořádné tiskové konference jsou nám předsedou vlády Andrejem Babišem a jeho prvním místopředsedou Janem Hamáčkem postupně poskytovány či podsouvány dílčí informace. Tyto jsou bohužel v trvalém nesouladu.

Obrazně řečeno, oba pánové nám předkládají antipuzzle. Každý jejich dílek nenavazuje na žádný jiný. Chceme-li z těchto antipuzzlí složit výsledný obraz, musíme si nejprve ujasnit jeho velikost, tvar a objekty vyskytující se v této složité skládačce. Jinak řečeno, stanovme si, co potřebujeme bezpodmínečně znát. Teprve po určení stěžejních otázek se můžeme pídit po odpovědích. Jinak budeme stále v pozici toho, kdo se pokouší složit si puzzle sesypané z mnoha krabic rozličných, různě velkých a složitých námětů.

1. Co a proč se ve Vrběticích stalo?

Obě exploze prokazatelně způsobili příslušníci ruské jednotky 29155 Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin. Splnili tím povel zabránit expedici zbrojního materiálu z muničního skladu Vojenského technického ústavu ve Vrběticích, využívaného společností Imex Group. Zbraně byly s největší pravděpodobností určeny pro Ukrajinu, bránící se ozbrojené agresi vedené Kremlem. Alternativními důvody pro diverzi Ruska provedenou na našem území je dodání zbraní odpůrcům syrského Bašára al-Asada, anebo likvidace přilehlé továrny na recyklaci raketového paliva. Nejvíce pravděpodobná je stopa vedoucí na Ukrajinu, potvrzuje ji podobná exploze munice v Bulharsku a pokus o likvidaci obchodníka se zbraněmi Emiliana Gebreva z května 2015.

Podle vyjádření vedení Imex Group se v areálu Čepiga s Miškinem oficiálně nevyskytovali. Nelze vyloučit, že měli komplice jejichž totožnost zatím nebyla zjištěna nebo zveřejněna. Exploze ze dne 16. října zlikvidovala sklad i s padesáti tunami munice, zahynuli při ní Vratislav Havránek a Luděk Petřík a ohroženy a evakuovány byly obce v okolí. Následující exploze z 3. prosince zlikvidovala další sklad s 13 tunami munice.

2. Proč trvalo vyšetřování tak dlouho?

Muži generálmajora Andreje Averjanova jsou profesionálové, pracující v utajení. Na našem území se Čepiga s Miškinem pohybovali s více falešnými identitami, doloženi jsou jako Ruslan Boshirov, Alexandr Petrov a Ruslan Tabarov, Nikolai Popa.

S vyřešením našeho případu pomohla akce GRU v britském Salisbury z roku 2018. Mluvíme o naštěstí nepovedeném pokusu o otravu Sergeje Skripala a jeho dcery Julije novičokem.

Stejně jako u nás až po tomto teroristickém útoku bylo ukončeno vyšetřování i v Bulharsku. Za pokus o vraždu Emiliana Gebreva a jeho společníků z května 2015 byli obžalováni dva agenti GRU.

Porovnejme si časovou stopu: 2014 Vrbětice, 2015 Emilian Gebrev, 2018 Sergej Skripal. Nezapadá do této dějové linky až podezřele vyznamenání Miškina a Čepigy titulem Hrdina Ruska v listopadu 2014?

3. Kdy měli politici k dispozici konečné závěry vyšetřovatelů?

Podle posledních údajů byla vláda informována o působení příslušníků GRU ve Vrběticích ve středu 7. dubna. Proč byl tento fakt zveřejněn až 17. dubna? Exministr zahraničních věcí Petříček uvádí, že s teroristickým útokem byl obeznámen dříve, stejně jako bývalý velvyslanec Petr Kolář. S největší pravděpodobností právě znalost této nepříjemnosti přiměla Lubomíra Zaorálka odmítnout křeslo ministra zahraničních věcí. Proto nepochybně i prezident, premiér a ministr vnitra o všem věděli. Ale přesto se Jan Hamáček chystal do Moskvy jednat o Sputniku a Dukovanech.

Babišem a Hamáčkem uváděné datum 7. dubna bohužel neodpovídá skutečnostem. Vyšetřování Vrbětického zločinu bylo ukončeno už v říjnu 2020. V zemi úniků informací je všeobecná neznalost takového faktu po dobu pěti měsíců absurdní. O ukončení vyšetřování svědčí i Zemanova snaha z listopadu 2020, kdy neoprávněně požadoval po BIS seznam šetřených akcí, ruských agentů na našem území a jména pro ně pracujících obyvatel ČR. Neptejme se raději, pro koho tyto informace potřeboval.

Den, kdy byla vláda informována lze proto naprosto logicky posunout na sklonek roku 2020.

4. Proč nebyli občané informováni včas a standardním způsobem?

Z jakého důvodu muselo dojít k sobotní mimořádné tiskové konferenci? Proč tak najednou a narychlo?

Nejpravděpodobněji proto, že se nejedná o vládu ČR, ale o vládu střetu zájmů. Jak Babiš, tak Hamáček měli své osobní priority. Teroristický akt, ani smrt dvou občanů pro ně nic neznamená. Důležitější byla pro jejich cíle výměna Jana Blatného právě 7. dubna, jehož nástupce Petr Arenberger začal ihned umetat cestu Sputniku. Sjezd ČSSD 9.-10. dubna, odvolání Tomáše Petříčka 12. dubna, odmítnutí Lubomíra Zaorálka, výběr Jakuba Kulhánka a organizace cesty Jana Hamáčka do Moskvy vyplnily celý týden.

Proč ten horečný spěch? Kvůli Sputniku a Dukovanům? Ano, musel být uspokojen Miloš Zeman, jinak by nedržel ochranný deštník nad Andrejem Babišem.

Nejjednodušší vysvětlení pro urychlený sled událostí byla reálná hrozba zveřejnění faktů o teroristické akci GRU ať už skupinou Bellingcat, spojeneckými zpravodajskými agenturami, anebo prosakujícími informacemi o kterých mluvil např. Petr Kolář. Jak s tím souvisí neuskutečněná cesta ministra vnitra do Moskvy? Neměla to být spíše cesta umožňující mu nekontrolovatelné konzultace o hrozícím zveřejnění diverze ve Vrběticích, a ladění společné partitury našich nejvyšších státních představitelů s jejich partnery v Kremlu? Bohužel tomu vše nasvědčuje. Proto zmatečné kličkování okolo cesty Hamáčka i Babiše.

Vývoj situace je ale oba dohnal ke zveřejnění informací dříve, než tak učiní někdo jiný, a k dalším krokům, které neměli v plánu.

5. Jaký bude další vývoj situace?

V zájmu České republiky je setrvání v EU a NATO. V zájmu České republiky není stát se opět vykořisťovaným satelitem Ruska; očkovat obyvatele vakcínou různého složení; nechat jadernou energetiku v rukou země, páchající zde teroristické útoky, vraždící naše občany a vedoucí proti nám a našim spojencům hybridní válku.

Přesto už přispěchal Václav Klaus, duchovní dvojče Miloše Zemana, aby mu usnadnil vyjádření plánované na konec týdne. Janu Hamáčkovi se podařilo zablokovat vyjádření solidarity celé EU s naší zemí, napadenou Ruskem. Podle předsedy vlády České republiky jsou občané zboží, a cizí mocnost u nás může vyhazovat do vzduchu a zabíjet jak se jí zlíbí. Jak dlouho bude trvat, než začne Rosatom stavět Dukovany? Kdy bude povinné očkování Sputnikem? Od kterého roku bude známa Česká republika jako další Krym?

Uvědomme si, že bezpečnostní rizika jsou skutečná, nelze je ignorovat. Musíme se jim postavit. Neudělá to za nás nikdo jiný, a hlavně to za nás neudělá naše vláda, natož prezident.

Nezbývá, než vládu urychleně vyměnit. Vyslovení nedůvěry této vládě je jediný logický krok opozice. Vláda sama o důvěru žádat nebude, je jasné, že ji nemá. Odkládání vyslovení nedůvěry každým dnem akceleruje ohrožení naší země, naší budoucnosti.

A nepředstírejme si už, že vláda Zemanova by byla ještě horší. Tato vláda je ve světle posledních událostí i vládou Zemanovou, to nelze popřít.

Ministr vnitra našel opět svou červenou mikinu a vyhostil 18 ruských agentů, oficiálně zaměstnanců ruské ambasády v Praze. Bravo pane Hamáčku, tentokrát jste příjemně překvapil.

Policie ČR podezírá ze zavinění výbuchu ve Vrběticích příslušníky GRU Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina s falešnou identitou Ruslana Boshirova a Alexandra Petrova. Požádala proto o pomoc při pátrání po dvou osobách, zdržujících se mezi 11. a 16. říjnem roku 2014 na našem území v Praze, Moravskoslezském a Zlínském kraji.

Jak sdělil Jiří Ovčáček, mluvčí českého prezidenta „Prezident republiky byl o případu informován panem předsedou vlády i panem vicepremiérem v průběhu soboty. Prezident republiky tedy veškeré informace má k dispozici. Nejvyšší ústavní činitelé postupují v součinnosti.“

Teroristé ve středu Evropy

Díky skvělé práci Milošem Zemanem podceňovaných čučkařů z BIS, brněnského krajského státního zastupitelství a NCOZ, ale zřejmě i díky součinnosti našich partnerů z NATO bylo ukončeno vyšetřování teroristického činu ze dne 16. října 2014. Zákeřný útok byl spáchán v objektu státního podniku Vojenský technický ústav, pronajmutém společnosti Imex Group. Výbuch rozmetal 50 tun munice i se skladem do prostoru o průměru půldruha kilometru. Obětí výbuchu se stali dva naši spoluobčané, Vratislav Havránek a Luděk Petřík. Ihned po výbuchu bylo evakuováno na sto lidí z areálu, obyvatelé obce Vlachovice a žáci škol ze Slavičína. O týden později byly evakuovány obce Vlachovice, Lipová a část Slavičína. K další explozi 13 tun munice došlo 3. prosince 2014.

Policií ČR hledaní Miškin a Čepiga jsou ruští agenti z jednotky 29155, specializované na násilné akce v zahraničí. Oba jsou známí z nezdařeného pokusu o otravu novičokem Sergeje Skripala a jeho dcery Julije v britském Salisbury v roce 2018. Dále se Čepiga s Miškinem zúčastnili pokusu o další otravu novičokem, tentokrát známého ruského opozičního politika Alexeje Navalného. Všech těchto zločinů se spolu s nimi účastnil i Denis Sergejev, další agent GRU s krycím jménem Sergej Fedotov. Ten se už v lednu a únoru 2014 také pohyboval po našem území spolu s Miškinem. Působení Sergejeva při výbuchu ve Vrběticích se zatím nepodařilo prokázat.

Na rozdíl od něj Čepiga s Miškinem oficiálně navštívili muniční sklad ve Vrběticích, pro změnu pod krycími jmény Ruslan Tabarov a Nikolai Popa.

Proč GRU likviduje muniční sklady a vraždí v České republice

Máme všeobecně uznávané dvě možnosti, ukrajinskou a syrskou. V obou případech jde o zneškodnění munice před jejím dodáním na bojiště. Možná nemělo k výbuchu dojít v muničním skladu, ale až během expedice. Ovšem nemění to nic na faktu záměrného vyslání agentů Kremlem na území České republiky s cílem provést zde teroristický čin.

Z Vrbětic byla munice dodávána kurdským bojovníkům, odpůrcům režimu Bašára al-Asada i na Ukrajinu, čelící agresi Ruska. Stejně jako u nás došlo k náhodné explozi munice i v Bulharsku. Oba tyto útoky GRU spojuje i osoba Emiliana Gebreva, bulharského obchodníka se zbraněmi. Jeho se agenti GRU roku 2015 pokusili opakovaně otrávit, v květnu se jim to povedlo. Bulharští vyšetřovatelé případ uzavřeli roku 2018 po otravě Sergeje Skripala, prokuratura obvinila z pokusu o vraždu dva ruské agenty GRU. Proč stál Gebrev v cestě Kremlu? Protože dodával zbraně ukrajinskému ministerstvu vnitra a Národní gardě, bojujícím na Donbasu proti ruským zbraním v rukou ruských jednotek na dovolené.

Opakované neúspěšné pokusy o otravy. Prozrazené ovlivňování amerických prezidentských voleb ve prospěch Donalda Trumpa. Ano, agenti z jednotky 29155 více než 007 připomínají Pata a Mata. Ale nepleťme se, muži pod velením generálmajora Andreje Averjanova vítězně absolvovali řadu bestiálních operací v Afghánistánu, Čečně, na Ukrajině i v Sýrii.

Šlo ruským teroristům určitě o obsah muničních skladů? V areálu totiž byl ještě jeden objekt z vojenského hlediska zajímavý. Projektem NATO byla továrna na recyklaci raketového paliva. Možná se někdy dozvíme, co bylo skutečným cílem Kremlu.

Mimořádná tisková konference

Premiér Andrej Babiš a Jan Hamáček šokující novinu oznámili na mimořádné tiskové konferenci. Přesné formulace Babiše s Hamáčkem zde.

Pochopitelně se k věci okamžitě vyjadřovali přední politici, např. europoslanec Tomáš Zdechovský „Rusko není partner! Na to musíme odpovědět důrazněji než vyhoštěním pracovníků ruské ambasády! Zeman nezeman. Je to bezprecedentní útok cizí mocnosti na našem území. Musí přijít sankce! Tohle si nesmí dovolovat.“ nebo předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová „(premiér Babiš by měl iniciovat svolání Summitu EU, na něm by) měl jednat o společném postupu, jak to učinila Theresa May po otravě Sergeje Skripala. Na našem území byli zabiti dva čeští občané a stovky jich musely být evakuovány. To není jen o naší ruské páté koloně, ale i té evropské.“, zatímco bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček prozradil „Není to (pro mne) překvapení. Tyto informace jsem už měl dříve k dispozici.“.

Petříček to věděl

Pěkná hra na hrdinného ministra vnitra a premiéra to mohla být, ale dlouho nevydržela, jak je u této vlády zvykem. Bývalý ministr zahraničí byl informován o teroristickém útoku agentů mocnosti, která proti nám vede dlouhodobě hybridní válku, ovlivnila volbu našeho prezidenta a snaží se nás dostat zpět pod svůj vliv a nic neudělal? Ani premiér a vicepremiér jím nebyli informováni? To není věrohodné. Pravděpodobnější je, že na tiskové konferenci pánové Babiš a Hamáček s přihlédnutím k jejich známé pravdomluvnosti lhali o datu obdržení informace.

Tuto možnost potvrzují i slova Petra Koláře, bývalého velvyslance v Rusku a USA, podle kterého povědomí o ruském zločinu ve Vrběticích kolovalo bezpečnostními složkami už několik týdnů.

Tím se vyjasnil i pravý důvod odmítnutí ministerské rošády Lubomírem Zaorálkem, který byl o nanejvýš nepříjemném faktu informován a raději zůstal v závětří ministerstva kultury.

Co z toho vyplývá dál? Jan Hamáček byl odhodlán jet do Moskvy, ačkoliv věděl, čeho se tu Rusko dopustilo. Přesto chtěl posloužit Putinově propagandě žebroněním o Sputnik a jednat o dostavbě Dukovan. Ministr vnitra, premiér i prezident republiky vědomě se spolčující s nepřátelskou mocností proti zájmům své vlasti? Termín kolaborace a vlastizrada v tomto případě není příliš silný.

Největší rána je to pro Miloše Zemana, a zajímavá je jedna časová shoda v jeho jednání. Vyšetřování Vrbětického zločinu bylo ukončeno v říjnu 2020 a o měsíc později Zeman po BIS požadoval seznam akcí a ruských agentů na území ČR, ale i jména spolupracujících Čechů a jimi předávané informace. Nelze předpokládat, že byl Zeman Kremlem informován o účasti Ruska na explozích, takovou důvěru si žvanivý stařec nezískal. Odvodit to lze i ze skutečnosti, že on sám neoznačil za strůjce výbuchů BIS, nebo kohokoliv jiného z ČR a trval na vyšetření.

Popřít ale nelze, že ruská strana věděla o ukončení vyšetřování a proto zaúkolovala svou agenturu v Lánech. Byl-li to přímo Miloš Zeman, nebo jeho spolupracovníci bez bezpečnostní prověrky Martin Nejedlý a Vratislav Mynář je ve své podstatě jedno.

Jak napsal na twittru pan Pehe „Parlament by měl Zemana odvolat z funkce, protože vůbec není záruka, zda i v této situaci kope za ČR a ne za RF.“

Totéž ale můžeme konstatovat o celé naší vládě. Trapná snaha Jana Hamáčka vše zaretušovat podáním TO na neznámého pachatele kvůli ohrožení utajované skutečnosti v souvislosti s vyjádřením Tomáše Petříčka vyšla vniveč. On jen potvrdil všeobecnou znalost skutečných pachatelů, což v podstatě potvrdil i člen bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny Pavel Žáček.

Kudy dál

Závěr ze soboty je jasný. Jakékoliv zapojení Ruska do dostavby Dukovan je nepřijatelné. Je na čase začít brát bezpečnostní rizika vážně, neignorovat je a nečekat, že je za nás vyřeší spojenci. Totéž platí o tanečky okolo Sputniku, zneužívaného Ruskem v jeho zákeřné prolhané propagandě jako další etapa dlouhodobě vedené hybridní války. Její první ofenzívou vedenou Ruskem bylo zabránění výstavby radaru v Brdech v letech 2007–9, následovalo dosazení proruského prezidenta v roce 2013 financováním Zemanovy volební kampaně.

Dále je nezbytné pokračovat v omezování počtů ruských diplomatů (čti zpravodajských pracovníků) na nejnižší potřebnou mez. Povolání našeho velvyslance ke konzultacím do Prahy by rozhodně neuškodilo.

Legitimním požadavkem je výměna vlády i prezidenta, kteří kryjí nepřátelské akce na našem území a dopouštějí se vlastizrady.

Proč právě sobotní večer

Jednou se to zveřejnit muselo, ale proč zrovna v sobotu večer. Ani jeden evidentně nebyli v psychické pohodě a nebylo jim do mluvení. Babišovi se třásl hlas, nebyla to jeho oblíbená poloha. Místo lhaní čaulidem a inzultací oponentů musel nastartovat dlouho odkládanou konfrontaci s Ruskem. Po španělské chřipce první globální pandemie, daňové a dotační přečiny, ani střet zájmů mu zatím nezlomil vaz. Ale teď možná přijde o svůj nejdůležitější štít, o záda krytá prezidentem.

Odkládané zveřejnění ruského zločinu na našem území snad souvisí s aktivitou Bidenovy administrativy, nově uvalenými sankcemi a vyhoštěním ruských diplomatů. V této souvislosti informace o důvodech exploze ve Vrběticích nejsou pouze naší záležitostí, ale společným problémem celé severoatlantické aliance.

Druhou, pravděpodobnější variantou jsou probíhající spory v řadách ČSSD. Řízený únik informací mohl srazit vaz nejen Hamáčkovi, ale celé vládě a nepříjemně ohrozit Zemana. Urychlené svolání tiskové konference mohl být pokus o převzetí iniciativy a odvrácení hrozícího nebezpečí.

Pro naši společnost jsou paradoxně ozvěny výbuchů z Vrbětic pozitivní. Dojde k narušení dvojbloku Zeman-Babiš a oslabení jejich pozic. Nezapomeňme na dva typické povahové rysy Zemana – uznává jen silné a nezapomíná. Slabé a prohrávající překročí a ponechá jejich osudu a zkřížení svých plánů nikdy neopomene pomstít.

Čas premiéra Babiše se nachyluje.

Potácíme se v krizi, další vlna a nové mutace čínského viru se blíží rychleji než podzimní volby a komunisté najednou hodili svého soudruha velkokapitalistu přes palubu. Pochopitelně to vyvolalo velké vlnobití v našem politickém rybníčku.

Koalice Spolu vyzvala vládu, aby požádala během týdne o důvěru. Nestane-li se tak, bude iniciovat hlasování o nedůvěře. Piráti rovnou vyzývají k rozpuštění sněmovny a k vrácení moci do rukou lidí. Vyslovení nedůvěry půl roku před termínem voleb by podle nich dalo moc do ruky prezidentovi.

Nevím jak kdo, ale jak já slyším fráze o vracení moci, zamrazí mne v zádech vzpomínky na bolševika. Ten vracel moc lidem tak usilovně, až z toho lidé končili v lágrech nebo v emigraci. Taky vás překvapilo, že se Ivan Bartoš zřejmě neobtěžoval čtením platných zákonných ustanovení? Rozpuštění sněmovny je při současném rozložení sil neproveditelné. Kde vzít potřebných120 poslanců, když vládní koalice jich má 92? Anebo se vrchní pirát jen snažil propagandisticky zapůsobit na voliče?

Nedůvěra vládě ovšem vyslovena být může, na to demokratická opozice s pomocí nesystémových stran stačí. Další krok je potom na prezidentovi. Zlomí vaz Ústavě, jak je jeho zvykem, anebo pro něj netypicky dodrží své slovo a pověří Andreje Babiše aby jeho vláda, byť bez důvěry, dovedla naši republiku do voleb.

Vyzýval jsem už dříve k vyslovení nedůvěry vládě, namátkou zde, zde, nebo zde. Byl jsem pravidelně poučován, ba i napadán, že to není dobrý nápad. Babiš využije možnosti odstřihnout se od odpovědnosti za své chyby a umožníme mu vyhrát další volby. Dále se všichni zaklínali strachem ze Zemana, z další vlády jím jmenované. Ta nás zaprodá Kremlu a Pekingu, přiveze sem Sputnik a svěří jim dostavbu Dukovan.

Chápu a chápal jsem ty obavy. Ale zcela otevřeně – Zeman svoji vládu už dávno má. Proč Babiš nechtěl ukazovat pindíka? Přece proto, aby nebyla vidět ruka svírající jej pevně za moudí. Co se týče obav z budoucí vlády Zemanových kumpánů, co prezidentovi zabrání jmenovat si ji na podzim po řádných volbách a udržovat ji u moci jakýmkoliv porušením Ústavy?

Už se vaříme, žáby

Už dávno se vaříme jako ty pověstné žáby, ani to nevnímáme. Celé období s profikorupčním hnutím ANO silně připomíná béčkový film s halloweenskou tématikou. Úplně to vidím: idylickou, sluncem zalitou krajinou si to po dálnici sviští přepychový, přeplněný dálkový autobus. Následují retrospekce osudů cestujících – jedni jsou se životem spokojení, druzí ne, někteří mají zdravotní nebo finanční problémy, jeden řidič podvádí svou ženu, jeho parťák odpočítává z jízdného vstupné do disneylandu. Palubní steward, ješitný a zatrpklý stařec zařídí zastávku na odpočívadle, kde do autobusu nečekaně vtrhne banda zakuklenců a odvleče řidiče v klepetech. Za volant se vnutí jeden z cestujících, slizce úlisný týpek, vítěz zmanipulovaného veřejného hlasování a film konečně nabírá otáčky.

Slunce zalézá za mraky, přižene se vichřice, bouřka, hromy divo bijú, mlha a stmívání, okolo vyjí smečky baskervillských psů a řidič z dálnice sjede na okresku. Někteří z cestujících volají po jeho výměně, ale ti na předních sedadlech to odmítají. Kdo ví, co má ještě za lubem steward. Někteří z cestujících si nasazují pásky přes jedno oko a chystají se na padákových šňůrách oběsit bývalého druhého řidiče, protože to určitě všechno zavinil. Okolo řidiče se vytvoří skupina zločinců, kteří za jízdy okrádají a šikanují cestující, steward huláká sprosté odrhovačky a občas se šíleným hlasem ptá „Líbí se vám výlet, vy kundy?“, zatímco jeho mladý pomocník nutí všechny zpívat satanistické chorály.

Autobus odbočil na lesní cestu a skáče stovkou přes výmoly, větve mu vyráží okna, dovnitř prší a řada lidí má zranění po pádech ze sedaček. Na rozbitá okna se za jízdy věší čínští netopýři, syčí na cestující a prskají na ně sliny plné koronaviru. Několik lidí se snaží zezadu protlačit, aby zasáhli, ale ti na předních sedačkách jim to stále rozmlouvají. Není prý rozumné za jízdy měnit řidiče, musíme počkat až zastaví. Řidič ovšem křičí, že on všechny zachránil, nikdo jiný by to lépe nezvládl. Jediná šance je nechat jej řídit už navždy, aby rychlou jízdou zabránil netopýrům vlézt do autobusu. Přitom řídí jen levou rukou, pravou si do kapes totiž cpe vybrané jízdné.

Netopýři jeho řeči ignorují na rozdíl od lidí, lezou dovnitř a zabíjí některé z nich. Řidič křičí „To nevadí, jsme best in kovid!“ a šlape na plyn, jeho kumpáni okrádají další cestující. Zezadu se tlačí víc a víc těch, kteří už toho mají dost, ale k řidiči se nedostanou – brání jej jeho společníci, francouzskou holí je mlátí steward a ti na předních sedadlech jim stále moudře rozmlouvají převzetí volantu.

Do cesty vjede multikára a snaží se autobusu zablokovat další cestu. Nepodaří se to. Moudří z prvních řad odsoudí toho nerozumného opovážlivce. Je to prý známý skandalista Beetspader. Řidič se chová jako naprosto šílený nebo totálně ožralý, sjel na skalní stezku ale stále zrychluje jízdu. Čím dál častěji se mu některé kolo smeká z krajnice, autobus se kymácí, nějaký chudák vyletí z okna a padá do propasti…

Proč čekat

Počkáme, až mu konečně dojde palivo, nebo zkusíme převzít volant a zachránit pasažéry? Pochopitelně se celý autobus může zřítit za tím nešťastníkem, který v dlouhém záběru padá, padá a padá.

Neudělat nic je větší chyba než chybovat při snaze. Jistě, shodou okolností právě při přebírání volantu můžeme skončit katastrofálně. Ale s tímto řidičem to je stejně jen otázka času.

Kdo by měl nějaké podezření o mé motivaci – nejsem na výměně řidiče nijak závislý a nic na tom nevydělám. V tom blbém filmu hraju i já. Křičím už řadu let ze zadních sedadel na ty vepředu, aby řízení převzali z jednoduchého, ale závažného důvodu. Já mám strach. Ne o sebe, na vedlejší sedačce je ale se mnou má celoživotní partnerka a za námi sedí naše dcery a vnoučata, všichni naši blízcí a přátelé. A já netoužím vidět je na dně.

Když nebude mít nikdo odvahu převzít volant, skončíme tam všichni už brzy.

Jan Hamáček se jako znovuzvolený předseda cítil být obávaným politikem, tahajícím zpovzdálí za nitky. Chtěl to sebevědomě předvést v dvojtažce, pro šachistu jeho úrovně trapně to jednoduché úložce: oběť figury následovaná rošádou se ziskem drtivé poziční výhody. Vyšla mu jen pomsta vyzyvateli. Nastoupit na zahraničí poslušně po Tomáši Petříčkovi Lubomír Zaorálek odmítá a kultura není volná pro Jana Birkeho, poslance a starostu Náchoda.

To není všechno, další figurky na šachovnici odmítají hrát Hamáčkův gambit. Například Zelení ukončili jednání o spolupráci s ČSSD. Pardubický hejtman Martin Netolický stáhl svou kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny. K ČSSD Vladimíra Špidly a Bohuslava Sobotky se hlásí dlouholetí poslanci jako Robin Böhnisch nebo Karel Černý, oba proto ukončili své členství neprodleně po sjezdu. Ke straně vedené Janem Hamáčkem, Babišovým věrným lokajem je totiž nic nepoutá. Následují další, a řady Hamáčkových spolustraníků postupně notně prořídnou.

Ale žádný strach, bazének už si nafukuje Zdeněk Škromach. Služby nezištně nabízí Michal Hašek, známý to arbitr morálky a věrnosti. Určitě se najde celá plejáda všehoschopných pohrobků kdysi mocné strany, toužících si ještě naposled urvat co možná tučné sousto z mršiny sociální demokracie.

Co k tomu říká nový místopředseda ČSSD Jiří Běhounek?

Lubomír Zaorálek odmítl převzít Ministerstvo zahraničí, protože nejdůležitější agendy (evropská politika, zmocněnec pro Rusko) byly delegovány jinam, takže zamini bylo Zaorálkovými slovy vykucháno. „Lubomír Zaorálek o tom věděl, v mezidobí asi došel k jiným závěrům,“ řekl Jiří Běhounek. Dále Zaorálka kritizoval, protože jej před tiskovou konferencí neseznámil se svým rozhodnutím nepřijmout nabídku výměny křesel. „Co bylo trochu zmatené, byla reakce kolegy Zaorálka … Musíme si z toho vzít poučení a neblbnout.“

Chápat to jako sebekritiku by nebylo správné, protože snaha vyměnit dva ministry nebyla chybou. Tak určitě, pane místopředsedo. Výměna ministra zahraničí v době nebývalé kumulace ruských vojsk na ukrajinských hranicích zavánějících další ozbrojenou agresí Kremlu je v naprostém pořádku. Zajisté to nemá nic společného se snahou Miloše Zemana o prosazení vakcinace Sputnikem nebo ohrožením naší státní bezpečnosti prostřednictvím stavby nového bloku Dukovan.

A už vůbec to neoslabuje vztahy s našimi partnery, společnou bezpečnostní strategii, neposiluje to východní vliv na naši zemi, ani nebrání naší obraně vůči sílící hybridní válce vedené proti nám Ruskem.

Pane Běhounku, příště zkuste nějakou jinou pohádku, touto občany ČR rozhodně neuspíte.

Ministerstvo zahraničí povede Babišův „slušný kluk“

Je-li pro Babiše někdo slušným klukem, je na čase zbystřit pozornost. Kdo je vlastně ten slušný kluk? Jak řekl dlouholetý diplomat Pavel Fischer „Potřebujeme ministra zahraničí, který obstojí před vnitřním i vnějším tlakem a nebude nástrojem vlivových skupin.“

Zvládne to ve svých 37 letech Jakub Kulhánek? Co o něm víme? Je to dlouholetý člen ČSSD, patřící k liberálně demokratickému, prozápadně orientovanému křídlu strany. Na UK absolvoval mezinárodní teritoriální studia, na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu zase ruská studia. To není špatný začátek kariéry ministra zahraničí.

Pracoval jako analytik neziskovky AMO (Asociace pro mezinárodní otázky) a roku 2014 se stal státním úředníkem. Působil coby náměstek ministra obrany Martina Stropnického 2014, náměstek ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka 2014-2016, náměstek ministra vnitra Jana Hamáčka od roku 2018. V letech 2013-2017 byl poradcem Jana Hamáčka, v té době předsedy sněmovny a poradcem premiéra Bohuslava Sobotky.

Co ale dělal od května 2016 do června 2018? Vzal si dva roky prázdnin? Jistěže ne, takový mladý ambiciozní člověk na to nemá čas. Musí pracovat na své kariéře. Třeba i pod Luftjardou v CEFC jako externí konzultant investičních projektů a regulačního prostředí v EU. Liberálně demokratický, prozápadní sociální demokrat sloužící čínskému perpetuum mobile, není to oxymóron? Nelze vyloučit, že nesloužil zájmům zmizelého poradce Miloše Zemana, ale pouze zájmům svým. Každopádně to něco vypovídá o jeho názorové konzistenci. Všechna jeho rozhodnutí a kroky v čele ministerstva si zasluhují tu nejvyšší pozornost a kontrolu, zejména v oblastech zájmů Ruska, Číny a naší páté kolony pracující v zájmu těchto dvou nedemokratických zemí.

A co ke svému budoucímu angažmá říká sám Jakub Kulhánek? „Prověrka mi byla nedávno prodloužená po absolvování standardního bezpečnostního prověřování o dalších pět let. Velmi si vážím nominace do funkce ministra zahraničních věcí, ale nebudu to zatím komentovat do schůzky s prezidentem republiky.“

Každý ministr potřebuje náměstka

A kdo bude Kulhánkovým náměstkem? Starý známý Pavel Jaroš, který zná Černínský palác jako své boty, přivedl jej tam kdysi Miroslav Šlouf, poradce Miloše Zemana. Jaroš byl tajemníkem Jana Kavana, nezapomenutelného ministra. Ten například podepsal prohlášení, že skartoval čtyři stovky tajných spisů, ze kterých se většina později našla. Ministra, kterému se v sejfu v koupelně náhodou našlo cca půl druha milionů korun a dokumenty, o kterých prý nic nevěděl. Dokumenty i peníze od zaměstnanců zamini poté převzal Karel Srba, Kavanův tajemník.

Připomeňme si krátce, kdo byl Srba. Člověk odsouzený na 12 let za plánovanou vraždu Sabiny Slonkové, novinářky nepohodlné Miloši Zemanovi. Dále byl spojený se skandálem okolo nápadně nevýhodného pronájmu Českého domu v Moskvě a spolu s budoucím náměstkem Pavlem Jarošem byli obžalováni pro předražené rekonstrukce ambasád. Oba byli ale osvobozeni pro nedostatek důkazů.

Pavel Jaroš byl místostarostou Prahy 13, členem dozorčí rady Českých drah ale také České pošty, objevil se ve státní agentuře CzechInvest i v pražském Výstavišti, řídil městský podnik 4-Energetická a.s. Většinu své kariéry je vnímán jako jakási šedá eminence ČSSD v Praze a středních Čechách s vazbami na mafiánské prostředí. Ale nesmíme mu křivdit, on pro politické názory nezanedbá žádnou příležitost. Stal se také poradcem náměstka primátora Prahy za ODS M. Richtera, nebo ekonomickým poradcem ministra zahraničí L. Zaorálka.

Tak vám pane Hamáčku pěkně děkujeme za nominace, o slušného kluka se vám postará náměstek s bohatými zkušenostmi ještě z dob oposmlouvy.

A kdyby vám náhodou na zamini chyběl ještě nějaký kvalitní kádr, od 18. února 2021 je volný Lukáš Kohout, který po více než šesti letech byl podmínečně propuštěn na svobodu. Tento dobře známý falešný asistent ministra zahraničí Jana Kavana, létající na účet sněmovny do celého světa navštívil do svých dvaceti let Jihoafrickou republiku, Maledivy, Thajsko, Tunisko, Peru, Kolumbii, Ukrajinu, Albánii či Venezuelu.

Později se vydával za zaměstnance několika organizací a jako takový vylákal zboží, které neplatil, spáchal úvěrový podvod a jezdil autem bez řidičského oprávnění, s kterým parkoval s kartou ministra zahraničí, pro změnu Cyrila Svobody.

Neváhejte, člověk jako je Lukáš Kohout se mezi vámi bude cítit jako doma, a třeba se od vás ještě něco přiučí.

Traduje se, že neštěstí nechodí nikdy samo, a smrtka bere prý po třech. Asi na tom něco bude, lidové pranostiky málokdy lžou. Vezmeme si například devátý duben. Tohoto dne v roce 2020 zahynul právník a politik Zdeněk Jičínský, o rok později princ Philip, vévoda z Edinburghu a téhož dne ČSSD spáchala rituální sebevraždu volbou staronového předsedy Jana Hamáčka, proslulého nepřekračováním mantinelů, které sám vyhlásí. Prvním místopředsedou byl zvolen opět jeho věrný podporovatel Roman Onderka.

O den později, tedy desátého dubna v roce 2010 havaroval ve Smolensku vládní speciál s polským prezidentem Lechem Kaczyńskim, jeho manželkou a 94 významnými polskými představiteli. Stejného dne v roce 1912 vyplul ze Southamptonu věhlasný, prý nepotopitelný Titanic, jehož první a poslední plavbu nepřežilo 1517 osob. A letos se na svou cestu vstříc volebním ledovcům vydala ČSSD. Jak k tomu jenom došlo? Jak to mohli připustit členové této tradiční strany?

Michal Pícl, celoživotní státní úředník, nyní náměstek paní Maláčové má svůj pohled na věc. Prý se jim ve vládě podařilo mnoho věcí: navýšení minimální mzdy nebo důchodů nad limit zákonné valorizace. Jsou ovšem členové ČSSD, kteří tyto úspěchy vidí jinak, např. Svatopluk Němeček, bývalý ministr zdravotnictví. Ten ve svém diskusním příspěvku prohlásil „Jsme ve vládě rabující veřejné finance. Kdo na to první doplatí? Naši voliči!“ Jsem rád, že alespoň někdo v této straně nepřišel o elementární logiku.

Zaujal mne také další plamenný obhájce J. Hamáčka, poslanec a starosta Náchoda Jan Birke, tento rádoby enfant terrible ČSSD: „Je potřeba brát věci objektivně. Nemůže přece za všechno jenom Honza Hamáček. Nemůže! Tak dlouho jsme kritizovali Babiše, až jsme se z dvaceti procent prokritizovali na sedm. Už tři roky se bavíme o tom, jestli máme být ve vládě. Už to nikoho nebaví a nebaví to ani voliče. Neříkejme, že za to může někdo jiný, že za to může Hamáček. Ne! Máme před sebou šest měsíců do voleb a já vás chci poprosit, abychom se přestali napadat a hádat. Abychom se sjednotili. Jsem přesvědčený, že Honza, který má podporu 45 až 48 procent lidí, by nás měl vést.“ I když občas svými výstřelky kopíruje známého řeporyjce, chybí mu jeho charizma i vtip. Coby plánovaný ministr nasměřuje jemu svěřenou kulturu maximálně k plagiátorství. Čekejme remake známého snímku už jednou zmíněného Pavla Novotného. Dočkáme se holé zadnice, ovšem v mnohem větším formátu.

Nelze vynechat argumenty Hamáčkových odpůrců

Ministr zahraničí Tomáš Petříček ujistil, že neučiní z ČSSD oranžovou TOP 09 ani béčko hnutí ANO. Možná by mu měl někdo prozradit, že béčko nejsou, tuto čest už jim vzali bolševici. Kateřina Valachová pro změnu vykradla cizí myšlenky a prozradila delegátům sjezdu, že nevzkvétá naše země ani ČSSD, která jen naslepo slibuje. Nejsem si jistý, zda svými větami „Ne pět, ale deset týdnů dovolené! Ne byt pro každého, ale dva byty! A k tomu třeba ještě věčné mládí.“ imitovala Venezuelu Maláčovou záměrně, anebo jen promluvilo její podvědomí.

Nejsilnější projevy pronesli senátor a starosta Bohumína Petr Vícha, místopředseda Michal Šmarda a exministr Svatopluk Němeček. Vícha přirovnal situaci ČSSD k skoku sebevraha z šestnáctého patra. Sebevraždou byl už vstup do vlády s ANO, a ČSSD zrovna míjí třetí patro volným pádem. Netušil jsem, že pan Vícha je takový optimista, když zároveň realisticky řekl „Kdo má rád Babiše, volí ANO a kdo ho nemá rád, nemá důvod volit nás, protože ho držíme u moci.“

Zásah, pane Vícho!

Michal Šmarda nepochopil své spolustraníky, kteří se nepoučili z volebních porážek v evropských a krajských volbách. Nejtvrdší kritiku Hamáčka i vlády snad pronesl Svatopluk Němeček „Toto je suverénně nejhorší vláda, ČSSD z ní už dávno měla odejít!“

Když tě nikdo nepochválí, udělej to sám!

Hamáček v kandidátské řeči delegátům odvážně a neuváženě slíbil, že ČSSD ve Sněmovně udrží. Varoval před posunem strany do politického středu, ČSSD považuje za jediný demokratický levicový subjekt v ČR, který nesmí vyměnit svou minulost, program a voliče za potlesk na twitteru nebo v redakci Respektu.

Váhám, jak diplomaticky a korektně panu Hamáčkovi vysvětlit, že ČSSD pod jeho vedením svou minulost, program, voliče, ba i budoucnost už dávno vyměnila za pár ministerských seslí. Potlesk na twiteru ani jinde nečekejte, pane Hamáčku. Snad jen oživší návštěvníci břevnovského hostince U Kaštanu ze dne 7. dubna 1878, kteří vaši stranu zakládali, by vám rádi zatleskali. No, spíše potleskali vaše tvářičky!

A co pronesl nově zvolený předseda v děkovací řeči? „Věřím, že se v kampani můžu spolehnout na každého z vás. Ať jste volili kohokoliv. Sociální demokracie je jedna. A tato sociální demokracie bude na podzim zápasit o naše voliče. Já jsem připraven udělat maximum. Jsem připraven nespat, jsem připraven pracovat na sto procent. Věřím, že to vidíte stejně. Pojďme do toho, zvládneme to. Já jsem slíbil, že ČSSD do sněmovny dovedu.“

Na nespavost máme ve vládě borce, od kterých se má Hamáček určitě co přiučit. Mimo nespavosti namátkou navrhuji bezobsažné blábolení, sprosté urážky oponentů, střet zájmů.

Zvláště mne těší, jak se na svého předsedu může spolehnout Tomáš Petříček, vbrzku exministr. Jeho angažmá bylo snad to jediné, co se Janu Hamáčkovi povedlo za pobyt v čele ČSSD a ve vládě ČR.

Má ČSSD budoucnost?

Popravdě řečeno, pochmurnou. Jan Hamáček se stal předsedou ČSSD v únoru 2018, o rok později byl delegáty sjezdu ČSSD potvrzen ve funkci. Jeho vedení bylo přehlídkou neúspěchů: setrvalý pokles preferencí, komunální volby v roce 2018 přinesly ztrátu téměř poloviny mandátů, ztráta zastoupení v Evropském parlamentu přišla v roce 2019. Nebývalý finiš za volebním ziskem ovšem předvedla ČSSD s Hamáčkem loni, kdy v senátních volbách neobhájila z deseti mandátů ani jeden a přišla o rekordní počet krajských zastupitelů. Z roku na rok je viditelný progres ve snaze o likvidaci ČSSD.

Sám Hamáček tvrdí, že přebíral stranu v rozvratu se 7 % voličských preferencí. Podle posledních průzkumů ji dovedl na 3%. Čeština má půvabné přísloví od desíti k pěti. Tuto etapu ČSSD pod Hamáčkem urazila do sjezdu. Očekávám pokračování cesty ve stejném kurzu. Není čeho litovat. Mnohem více než budoucnost této parodie na levicovou stranu mne mrzí úmrtí gorily Bikiry, ke které v Tróji také došlo v sobotu 10. dubna. Ta aspoň nikomu neškodila.

Budoucnost levice v ČR?

Nejsem, nikdy jsem nebyl a ani nebudu příznivcem či voličem levicových stran. Přesto uznávám jejich důležitost a nutnost jejich přítomnosti na politické mapě každé země, parlamentu a občasné vládní působení. ČSSD na podzim opustí sněmovnu, pravděpodobně dosáhne na příspěvek na úhradu volebních nákladů, a zatím jí zbývá příspěvek na mandát tří senátorů. Přihlédneme-li k známým finančním problémům a probíhajícím právním sporům, které spoluzavinil Miloš Zeman, dá se očekávat rychlý kolaps této strany.

KSČM se zřejmě do parlamentu dostane, ale jako nepřiznaný koaliční partner profikorupčního hnutí ANO reálně není levicovou, ale čistě populistickou stranou.

Piráti se nechtějí přiznat ke své levicovosti, ačkoliv označení za levici pochopitelně neznamená ultrarevoluční kvas. Po desetiletích bolševikem řízeného marastu je jejich stud snad pochopitelný, ale přináší to jen další zmatek do běžně používaných pojmů.

Takže asi nezbyde těm členům ČSSD, kteří to myslí vážně, aby vyčkali nárazu na ledovec volebního krachu. Ihned po finanční potopě Lidového domu by měli nasměřovat své záchranné čluny nejlépe do Bohumína. Pánové Vícho a Němečku, nemáte tam nějakou šikovnou hospodu pod stromem? Kaštan to být nemusí.

Dne 12. března jsem doporučoval svrhnout Babiše. Plně jsem si vědom, že Babišova vláda stojí v cestě vládě Zemanově, která prosadí Dukovany, Sputnik a kdo ví co ještě; ale hlavně bude všemožně blokovat svobodné volby a vrácení moci do rukou nově zvoleným reprezentantům lidu. Opozice proto vyčkává na volby.

Cituji téměř měsíc starý komentář: Odstranění nepohodlných ministrů a jejich nahrazení příznivci lánského povaleče bude vlastně znamenat, že už nebudeme mít vládu Babišovu, ale vládu Zemanovu. Vládu, která protlačí Dukovany, možná i Sputnik, zvýší schodek rozpočtu do astronomických výšin a bude piklit, aby zabránila svobodným volbám. Tato nejmenovaná Zemanova vláda bude mít plnou podporu SPD i KSČM.

Nechci být vzýván jako starozákonní prorok, ale dne 7. dubna jsme byli svědky tragikomické frašky v režii Zemana. Mynář, jeho trestně stíhaný kancléř bez prověrky proslovem zahájil její první dějství. Bývalý člen KSČ Zeman jmenoval novým ministrem zdravotnictví bývalého člena KSČ Arenbergera, kožaře vedeného ve svazcích STB jako Kůže. Premiérem zůstal Babiš, bývalý člen KSČ alias Bureš, prokazatelný konfident STB. Došli jsme od sametové revoluce daleko, jen co je pravda.

Vyrostl jsem za bolševika. Pamatuji si důvody vstupu do strany škodící lidem i zemi. Komunisty jsme si mohli rozdělit do pěti kategorií. S výjimkou prvních dvou skupin to ve své podstatě nebyli špatní lidé, ale přesto napáchali mnoho zlého. Katalyzátorem všeho zla byli bolševici z přesvědčení, kteří se původně snad snažili vylepšit postavení nižších společenských vrstev. Nepokoušeli se o jejich kultivaci, pouze jim postoupili užívání majetku, postavení a práv těch, kteří o své výdobytky, posty a majetky přišli z vůle strany. Tito nebezpeční idealisté byli převálcováni bandou agresivních hovad, toužících získat a zneužívat moc nad jinými, vzdělanějšími, pracovitějšími a schopnějšími. K získání vytouženého postavení se neštítili ničeho. Na rozdíl od zapálených revolucionářů oni nelikvidovali „třídní nepřátele“, ale s nimi i soudruhy, stojící jim v cestě. Byli to všem dobře známí „oni“, nebezpečná věrchuška. Bolševici nám vládnoucí, se kterými běžný člověk přišel do styku jen vzácně.

Následovala celá plejáda těch, kteří si oblékli bolševický kabátek z různých důvodů: ze strachu, pro získání výhod nebo kvůli ambicím. Mnoho lidí skutečně vstoupilo do strany ze strachu, na základě negativních zkušeností s bolševickým terorem páchaným na jejich blízkých či známých. Ti jen hledali vyšší míru bezpečnosti. Nejvíce soudruhů bylo rekrutováno díky očekáváním výhod jako je přednostní přidělení bytu, rychlejší služební postup, přístup dětí k vyššímu vzdělání, možnost cest do zahraničí. Tyto dvě skupiny představovaly masu komunistů, členů strany co možná pasívních, vyhýbajících se další aktivitě jakkoliv to jen bylo možno. Nedělám si o nich iluze, i oni škodili lidem, ale přiznejme jim, že na sebe nechtěli upozorňovat, nechtěli se stát podezřelí. Nezbývalo jim než s vlky výti.

Nejvíce škod ale napáchali ti, kteří vstupovali do strany, aby naplnili své ambice. Ti vykonávali faktickou moc, řídili a terorizovali nekomunisty i řadové členy strany pro svůj prospěch a snahu vystoupat výše. Sami byli řízeni bolševickými idealisty a sadisty, a často spolupracovali s STB.

Do této třetí skupiny bohužel můžeme zařadit mnoho polistopadových politiků a podnikatelů. V současné vládě je jich mnoho. A další byl jmenován prezidentem ve středu.

Ambiciózní člověk, od mládí člen strany, kandidát spolupráce, jehož svazek byl zničen jako mnoho jiných 6. prosince 1989. U nevinného lékaře by nebyl k likvidaci svazku důvod. Lze proto předpokládat, že skartací měl být chráněn spolupracovník, který jen díky sametové revoluci nestačil podepsat vázací akt. Anebo se jeho svazek zachoval? Kdo jej v tom případě má k dispozici? Kdo může zatlačit na ministra zdravotnictví, aby byl po vůli a protlačil třeba Sputnik?

Připomeňme si, že Slovensku byla dodána jiná varianta Sputniku, než ta „oficiální“, která není zatím nikde schválena. Stejnou zkušenost s tímto dryákem ruské výroby udělala už i Brazílie. Ačkoliv novému ministru zdravotnictví Zeman řekl „Vím, že vakcínu Sputnik teď kupuje Německo nebo Rakousko a další země… ideologická hysterie, kterou pozorujeme u opozičních politiků nebo hloupých novinářů, je bezpředmětná… přeji vám, abyste se touto hysterií nenechal ovlivnit,“, byla to jen další z jeho lží. Ani Rakousko, ani Německo Sputnik nekupují.

Nedělám si ale o Petru Arenbergerovi iluze. On svůj úkol splní, vždyť je mužem vskutku pevných zásad. Komunista. Lékař, dlouhých 17 let náměstek ředitele a 2 roky ředitel Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Člen Rady Českého rozhlasu. Náhradník Správní rady VZP za Piráty. Signatář Milionu chvilek. Ministr ve vládě trestně stíhaného premiéra ve střetu zájmů.

Nejdůležitější agent Kremlu si proto může po Dukovanech odškrtnout i Sputnik. Pánové Míl a Blatný jsou odstraněni. Další z ministrů na odstřel bude Petříček. Ještě někdo tvrdí, že Babišova vláda stojí Zemanovi v cestě? Tato vláda je Zemanova. Babiš je pouze maňásek, který ve strachu o majetek a bezpečnost skáče, jak Zeman píská.

Musíme ale Babišovi přiznat, že něco pro nás dělá. Například z nabídky na 140 tisíc vakcín jich podnikatel, krizový manažer, vrchní koordinátor a zkušený mikromanažer vyjednal pouze 70 tisíc. Předtím chtěl ušetřit, takže objednal jen cca 80% vakcín z možných dodávek. Na rozdíl od Švédska nás nevede cestou promoření, ale trvalými lockdowny celých oborů národního hospodářství. Díky Babišovi máme jen 27 tisíc mrtvých, zatímco Švédsko jich má 13 tisíc. Taková drobnost – úmrtnost například v Karlovarském kraji v únoru 2021 je o 168% vyšší oproti průměru let 2015-2019. Také se mu daří trhat rekordy v očkování, od 1. dubna očkujeme denně 100 tisíc občanů, jak Babiš slíbil. Ve skutečnosti jsme se ale nedostali přes 55 tisíc očkování na den. No co, u něj jsme už zvyklí na propagandistické bláboly.

Nesmíme mu ale zapomenout ani totálně zdevastovanou ekonomiku, vytunelovanou státní kasu a absolutní rozvrat rozpočtu na celé roky dopředu. Nejvyšší kontrolní úřad potvrdil, že pouhá polovina rekordního loňského schodku byla zaviněna čínským virem. Některá svá zjištění o hospodaření vlády už NKÚ předal policii.

Co je ale nejdůležitější, každá minuta této vlády zvyšuje lidské i hospodářské ztráty naší země a ohrožuje naše zakotvení v euroatlantických strukturách, takže nebezpečně ohrožuje naši budoucnost!

Vyzývám tedy obě naše demokratické koalice, konejte okamžitě. Vyslovte vládě nedůvěru, uvrhněte ji do propadliště dějin. Pochopitelně bude nahrazena další Zemanovou vládou.

Ale není nač čekat. Líp nebude, dokud se nezbavíme Babiše i Zemana. Zkusme to urychlit. Urychlíme tím i vyšetřování všech přečinů nejen Babiše osobně, ale celé loupeživé tlupy okolo něj, nazývající se profikorupční hnutí ANO. Pochopitelně by orgány činné v trestním řízení měly konat, ale chápeme, že zakleknutá spravedlnost není nejrychlejší, raději se čeká na volby a svobodu pro vyšetřování.

Důležité je i řádění okolo Rady České televize. Snaha o zakleknutí nezávislé publicistiky z toho čouhá jako sláma z Babišových bot. Dámy a pánové v čele politických stran, po převzetí moci v ČT se na obrazovku dostanete pouze sporadicky, a zásadně v negativním světle. Uvědomte si to, prosím. Mohlo by to nenapravitelně změnit voličské preference.

Na závěr chci ještě oslovit vás, budoucí premiérové. Přestaňte se prosím tvářit, že máte volby v kapse a výhru jistou, přestaňte na sebe cenit zuby, pánové Fialo a Bartoši. Na premiérské křeslo zasedne jen jeden z vás. Lidé pod Babišem zbytečně umírají, nefunguje očkování, živnostníci houfem končí s podnikáním, o rozpočtu škoda mluvit. Přestaňte se vymezovat navzájem vy dva, a držte prosím na uzdě i své spolupracovníky a jejich ambice. Všichni víme, o kom mluvím, netřeba přilévat konkrétními jmény do ohně.

Přestaňte bojovat o výhru pro svou koalici, a bojujte o výhru pro obyvatele naší země, je to nanejvýš důležité.

Uspořádejte tiskovou konferenci, na které každý nejprve deklarujte svou připravenost a vůli vyhrát volby, což je naprosto legitimní. Ale poté oznamte, že v případě výhry druhé koalice jste bezpodmínečně odhodláni přijmout nabídku ke vstupu do vládní koalice v zájmu naší země. Prokažte dobrou vůli, pokoru a politický cit. Nechovejte se prosím jako stávající předseda vlády, žralok trhající na kusy své oponenty a násilně přebírající celou zem.

V tom mu musíte zabránit oba v čele svých koalic. Z tohoto hlediska je jedno, který z vás bude premiérem, pánové. Ukažte prosím, že jste si toho vědomi.

A mimoto, nebudete pak každý sám snadnou kořistí „hyen“, jak novináře láskyplně oslovuje Zeman. Zkuste si k nim najít cestu, a zjistíte že jsou to velice chytrá zvířata. Spolupracujte s nimi, chraňte je, nenechte jim nasadit náhubky a zavřít je do klecí jak to chtějí Babiš, Zeman a Okamura.

Vypusťte ty hyeny!

Zaměstnavatel: občané České republiky

zastoupen: Igorem Adamovičem, občanem

sídlo zaměstnavatele: Česká republika

 

Jméno a příjmení zaměstnance: Andrej Babiš

narozen: 2. 9. 1954

bytem: Františka Zemana 876, 252 43 Průhonice

 

Vážený pane,

od 6. 12. 2017 jste na základě voleb zaměstnancem občanů České republiky. Prezidentem Milošem Zemanem jste byl dne 31. října 2017 pověřen sestavením vlády, ve které vykonáváte práci na pozici předsedy vlády. Složil jste slib ve znění: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.

Jste jako předseda vlády povinen konat a dodržovat povinnosti vyplývající z pozice předsedy vlády. Stejně jako ostatní členové vlády i vy odpovídáte Poslanecké sněmovně, máte povinnost odpovídat na interpelace poslanců a dostavit se osobně do schůze sněmovny.

Podle zjištění jste porušoval povinnosti vyplývající z předpisů vztahujících se k Vámi vykonávané práci tím, že jste se opakovaně nedostavil do schůze sněmovny. V případě, že se interpelací účastníte, neodpovídáte na interpelace poslanců, ale šíříte svou propagandu anebo hrubě urážíte interpelující poslance. Toto zjištění je potvrzeno zápisy ze schůzí sněmovny, nebo probíhajícím soudním sporem s exposlancem Miroslavem Kalouskem.

Prokazatelně jste porušil složený slib, protože svůj úřad nevykonáváte svědomitě a zneužíváte svého postavení:

1, Neobjednal jste možné množství vakcín, čímž jste ohrozil občany ČR na životech

2, Selhal jste při vyjednávání o dodatečných vakcínách z EU, kdy jste svou neschopností zavinil snížení počtu dodatečných vakcín o 70 000, čímž jste ohrozil občany ČR na životech

3, Neschopností a chaosem jste zavinil úmrtí více než 30 000 občanů ČR

4, Zastíráte svůj střet zájmů a setrvale se snažíte podporovat podniky ve vašem vlastnictví na úkor státního rozpočtu ČR

Vzhledem k tomu, že jste se prokazatelně dopustil závažného porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci, upozorňujeme vás, že v souvislosti s uvedeným jednáním, a pokud by došlo k dalším závažným porušením povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vámi vykonávané práci, je možné předčasně ukončit váš zaměstnanecký poměr.

 

V Hroznětíně, dne 7. 4. 2021

Igor Adamovič, občan ČR

Nejprve – upřímnou soustrast jeho rodině a přátelům. A berme to všichni jako memento mori, vždyť před smrtí nás neochrání ani tři sta miliard korun.

Co všechno ovládal 68. nejbohatší člověk na světě? Nejdůležitější je fond PPF, kde držel 99% akcií. Prostřednictvím PPF ale vlastnil a ovládal anebo jeho fond vlastní a stále ovládá Českou pojišťovnu, eBanku, Home Credit, Air Bank, Zonky, TV Nova, O2, Sazku, Energetický průmyslový holding. Poslední velkou plánovanou akvizicí měla být Moneta Money Bank. Kellner se nedržel jen v České republice, jeho firmy působily na Slovensku, Ukrajině, Kypru, ale také v Rusku, Bělorusku, Kazachstánu a poslední dobou hlavně v Číně.

Musím připomenout, že s manželkou Renátou založil nadaci podporující vzdělání studentů ze sociálně znevýhodněného prostředí, ale také soukromé gymnázium v Babicích u Prahy pro nadané děti a mládež. A nelze opomenout ani financování výzkumu a vývoje léku na rakovinu. Finanční podpora Divadla Járy Cimrmana byla mnohým utajena, ale já osobně si jí vážím nad jiné.

Zajímavé je jeho srovnání s Babišem. Zjistíme, proč byl Kellner úspěšnější? Byl mnohem kultivovanější, vzdělanější a chápal taktiku win-win. Kde Babiš v okované rukavici dává najevo svou moc, hlasitě křičí a všem okolo sprostě nadává, tam Kellner potichu a v klidu tahal v zákulisí za nitky. Na rozdíl od Babiše nikdy veřejně neshazoval své spolupracovníky a kolegy, takže neměl nouzi o schopné zaměstnance. Babiš došel na viditelný vrchol, který se pod ním drolí, čímž ohrožuje jeho násilně hltaný majetek. Kellner stoupal pozvolna, ale nepřetržitě, a jen málokdy jeho zásah vyvolal pozornost a pozdvižení na veřejnosti. Snad jen jeho čínská stopa byla v médiích výrazná. Typický byl pro oba oligarchy už počátek jejich cesty. Jeden s tichou, ale zřetelnou státní protekcí zprivatizoval Českou pojišťovnu, druhý na fingované valné hromadě násilně převzal Agrofert.

O to víc byl ale Kellner nebezpečnější. Jeho vzestup byl spojen s oposmluvní politickou generací. Byl si toho vědom a o jeho lidské slušnosti, o vědomí loajality svědčí i dlouholetá a pravidelná podpora Institutu Václava Klause.

Jak takových výsledků zesnulý Kellner dosáhl? Zajisté schopnostmi, pílí a pracovitostí, ale nezapomínejme ani na jeho styky v politických kruzích a zákulisní jednání. Je otázka, nakolik ovládal Klause se Zemanem včetně jejich dvorních šašků. Možná se jen setkaly obchodní zájmy Kellnera a politická závislost Klause a Zemana ve stejném geopolitickém prostoru Kremlu a později Pekingu.

Každopádně Kellner přes svou zdůrazňovanou konzervativnost výrazně přispěl k východnímu směřování naší politiky, ekonomiky a orientálnímu chování našich současných vrcholných představitelů.

Co pro jeho impérium a pro ČR znamená jeho předčasný odchod? Vzpomeňme na leteckou nehodu Tomáše Bati, odchod jednoho člověka totiž neznamená nic. Zajisté dojde k dočasným turbulencím, jako je už probíhající pokles akcií O2 a Monety. Určitě bude nějaký čas trvat, než dojde k předání moci. Jménem dědiců doufám, že potenciální zeť Daniel Křetínský nepovede PPF sparťanskou stopou. Toho bych se asi nebál, ale jsem si jistý že strategický rozhled Petra Kellnera bude jeho nástupcům výrazně chybět. Finance si nepotrpí na soucit ani na cit, něco možná bude prodáno (zajímavé budou osoby kupujících), něco pojede dál.

Hořce ovšem zapláčou Klausové, vracející se z institutu do kuchyně a ke konečnému zapomnění. Zeman se bude muset pokorně vrátit ke státním letadlům, soukromý tryskáč mu už nebude k dispozici. Nástupci Petra Kellnera totiž nebudou mít jeho pocit loajality, ani důvod plýtvat prostředky na podporu politických mumií. Budeme tedy mít ve veřejném prostoru o něco méně placených propagandistů orientálních despocií, hlásajících „ten pravý konzervatismus“. Sinopsis nebude tolik napadán pročínskými trolly. A možná už nebudou „čínskými turisty“ na ulicích mláceni naši občané nesoucí tibetskou vlajku.

Pro naši společnost chápu odchod Petra Kellnera jako symbolické ukončení oposmlouvy, a jejích katastrofických důsledků. Tato etapa našeho vývoje končí, a upíři naší demokracie budou propadat do svých katafalků.

Co bude dál? To závisí jen na nás, na obyvatelích, občanech, voličích. Necháme se zase zmanipulovat? Potom vstanou noví Kožení, Kellnerové, Stehlíkové, Babišové a zpunktují Oposmlouvu II.

Napsal jsem, že nic neznamená odchod jednoho člověka. Ale neplatí to v lidském životě, pouze v ekonomice. Ztráta blízkého člověka zasáhne vždy, a takto náhle a nečekaně o to víc bolí. Byl bych rád, kdyby si to uvědomili všichni, kdo budou mít potřebu se ke smrti Petra Kellnera vyslovit. Stále platí: O mrtvých jen dobře. Zvláště to platí o otci, který svou dceru posadil na koně, zatímco jiný svého bílého koně nechal unést na Krym.

Jedna myšlenka mi ale neodbytně bzučí v hlavě. Nehoda není náhoda. Nebo, jak se zamýšleli humanitní vzdělanci: Cui bono? Tato nehoda přinese pro mnohé nečekané ovoce. Snad to nebudou většinově kyselé hrozny.

Klaus mladší opouští loď, kterou sám spustil na vodu. Prý z osobních důvodů. Můžeme tomu věřit, ale nezapomínejme na tři jeho základní faktory. Rodinným původem vštípenou morální kluzkost a názorovou ohebnost, matematické vzdělání a šachistickou zkušenost. Jinak řečeno, má gumovou páteř, umí počítat a strategicky kalkulovat. Než jím uváděné zdůvodnění je pro mne věrohodnější, že se nechce potopit s vlastní tříkolkou ve volebních vlnách. Raději se sám zkusí umístit někde jinde. Možná počítá s bouří nespokojenců v ODS a cestou zpátky? Kdo ví, co se mu točí v hlavě, a jakou partii rozehrál? Já to nejsem. Jen nevěřím jeho slovům, zní až příliš logicky na to, aby to byla pravda.

Každopádně je už druhým, kdo vzdává boj za záchranu vlastních ambicí, maskovaný politickou zástěrkou. Hnutí Mikuláše Mináře pomalu odumírá na souchotiny. Nepřeji mu nic zlého, ba naopak, v Milionu chvilek odvedl poctivou práci, ale se svým hnutím šlápl vedle. Jejich místo na scéně se snaží zabrat Šlachtorista. Ze srdce mu přeji stejný osud. Nic jiného si ostatně nezaslouží po své ostudné účasti na demontáži poslední řádně zvolené a slušné vlády v ČR.

Nedávné průzkumy poodhrnuly oponu a vyjasňuje se, co se dá očekávat od voleb. Největší naději na vítězství má dvoukoalice, následovaná politickou divizí Agrofertu a trojkoalicí. Do parlamentu se dostane ještě SPD, a dál už nic. Možná ČSSD, možná KSČM, ale voliče jim usilovně luxuje ANO ve snaze o své vítězství.

Co to pro nás bude znamenat? Víte, nevěřím populistickému blábolení o politice pro všechny. Je to nesmysl. Každý kdo do politiky vstupuje, vstupuje tam pro nějaké cíle, ideály, ideje, přesvědčení. I nově zvolený parlament bude proto sestaven z pravice, levice, středu a politických podnikavců.

Političtí podnikavci jsou Babiš a Okamura. Oběma jejich politické angažmá slouží k osobnímu obohacení. Jeden je ochoten k jakémukoliv přemetu na základě průzkumů vedených jeho Prchaly, druhý se víceméně tváří jako silně nahnědlý ochránce národních zájmů. Oba jsou naprosto nespolehliví a neschopní vést praktickou politiku, jejich strany nespojují žádné společné morální závazky a cíle. Pravice, levice? Kdeže, nelze je nijak zařadit.

Ve sněmovně budeme mít dále dvoukoalici, která se prohlašuje za středopravicovou a trojkoalici, která je složena ze stran od pravého středu až po konzervativní pravici. Takže by nám ve sněmovně mohla chybět levice? Netřeba se obávat, nebude nám chybět, ani kdyby socany a bolševiky vzal čert do předpeklí neparlamentní budoucnosti a rozkladu.

Dvoukoalice není pravicová ani trochu, i když to o sobě snaživě šíří. Chápu, že po půlstoletí komunistické zvůle v naší zemi není lákavé hlásit se k levici. Ale pirátská praktická politika je levicová, a stanující starostové jsou politicky indiferentní. Z dobré vůle je můžeme označit za střed.

To, že piráti jsou skutečně levicovou stranou, to není nic špatného. Levice do moderního politického systému plným právem patří. Jejím úkolem je chránit slabé, znevýhodněné, poskytovat jim podporu a záchranu ve světě, v kterém se příliš neorientují.

Nemalujme si, že u nás tací nejsou. Máme jich už dnes plno a v době pokovidové jich ještě přibude. Naší jedinou cestou je postupná přeměna země montoven na zemi sofistikované produkce s vysokou přidanou hodnotou. Určitě to dokážeme, ale ty, kteří se nedokážou zapojit schopnostmi, věkem nebo vzděláním nemůžeme nechat padnout. Záchrannou síť jim musí zabezpečit levice.

Uvědomme si ale, že Babiš nám zanechá absolutně rozvrácené finance, vynulované rezervy, zničené podniky, nevyřešenou důchodovou reformu, nebetyčné zadlužení, mandatorní a kvazimandatorní výdaje blížící se sta procentům rozpočtu.

Na levičácké politické postuláty a sanaci Babišem způsobených škod ale musí někdo vydělat. A právě na jejich ochranu, na ochranu těch schopných, samostatných a produktivních tu je pravice. Bez pravicových stran postbabišovskou katastrofu nikdy nenapravíme. Jak pravil Josef Čapek, nesvoboda není kázní, ale ponížením. Neponižujme už dál podnikatele, uvolněme jim ruce a vytvořme jim podmínky pro inovativní produkci. Díky jejich výsledkům můžeme napravovat Babišova zvěrstva a udržet záchrannou sociální síť pro ty z nás, kdo ji budou potřebovat.

Představme si naši zemi jako rodinu. V každém lidském svazku máme jen to, co si do něj přineseme. Každý je strůjcem svého štěstí a spokojenosti, a nemůže očekávat, že mu je přinese protějšek. Ten buď naše postoje a pocity posílí, anebo s nimi začne bojovat. Nefunkční vztahy pak nepřežijí první krizi. Vztahy funkční naopak z krize vyjdou v důsledku posílené. Proč se rozpadají lidské svazky? Pro sobectví, nezájem jeden o druhého. Přestaňme se navzájem ignorovat a trestat se. Stejně jako v rodině, i ve společnosti se musíme postarat o slabé. Ale na druhou stranu musíme vytvořit podmínky pro silné, aby vytvořili dostatečné zdroje pro všechny.

Jistě, občas člověk při navazování vztahů a tvorbě svazků narazí na notorika, na sociopata. Pak je jediná šance, prchnout od nich. Neštěstí je, když se tací ocitnou v čele země. Na podzim máme šanci zbavit se jich.

Neúplná morálka je u nás hojně rozšířena, přesvědčil jsem se o tom podle reakcí na svůj komentář. Pochvalu poslance Ondřeje Benešíka za jeho postřeh a iniciativu okolo otrávené Bečvy nekomentoval nikdo. Pokud vím, přitom on jako jediný zaregistroval ve vyjádření Balaštíkové, poslankyně Anofertu, tvrzení o měřácích na kanalizačních výpustích. Záznamy z měřáků by měla mít ČIŽP uložené, jestliže v záznamech není ani známka o stopách po kyanidech nebo jiných jedech, znamená to, že se kontaminace do Bečvy dostala jinou cestou. Jakou? Starým kanalizačním potrubím, nezakresleným na mapách. Meliorací, která byla kdysi dávno provedena. Zatrubněným potokem, kterých je v našich zemích stovky. Díky údajům z měřáků můžeme hledat další cesty úniků a neztrácet už čas. Další možnost je, že Balaštíková při obhajobě Babišova impéria jen lhala, a žádné měřáky na kanalizačních výpustích nejsou. Nejvtipnější by ovšem bylo, kdyby se záznamy z měřáků záhadně ztratily. Takové náhody se v Babišistánu stávají, už jsme si na to zvykli.

Na druhou stranu jsem dostal notně naloženo od pirátstva. Prý rozeštvávám antibabišovskou frontu, bráním budoucí spolupráci atp. Byl jsem nařčen, že jsem agrofertí nebo ruský troll, atp. Nuže dobrá. Já mám tedy dojem, že tyto reakce způsobilo nepochopení textu nebo jeho nedočtení do konce. Ještě je třetí možnost, kterou ilustruje lidové přísloví o potrefené huse.

Takže pro pochopení vážených čtenářů – neútočil jsem na Olgu Richterovou, mám plné pochopení pro její pobouření ze sprosté lži o ní šířené.

Dále je mi naprosto jasné, kdo je Nela Lisková. Je to kremelský poťouchlý brouk, šířící jeden blud za druhým. Ona vyslovenou lež přebíjí další lží a urážku střídá sprostou nadávkou. Nezaměřuje se jen na Olgu Richterovou, např. Dominika Feriho označila za „negra“. Vše vydává za „vlastní názor“. Namátkou si vzpomenu na její výroky o náboženském agitátoru Karlu IV., nebo o povinném potvrzení vlastnictví nemovitostí, které bude pro celou EU vystavovat Krakovský říšský katastrální úřad. Ta osoba má šílenou fantazii…

Když jsem se dopustil srovnání pirátského autobusu (ilustrovaný útok na Kalouska, Sobotku aj.) s útokem Liskové, chtěl jsem jen upozornit na fakt, že i piráti mají máslo na hlavě. Sobotka ani Kalousek nebyli odsouzeni, ba ani souzeni za lži, které o nich pomáhali v rámci předvolebního boje šířit piráti. Stejně, jako byly šířeny lži o Richterové coby „vítačce migrantů“. Piráty v osobě Liskové dohnala jejich vlastní taktika.

Asi bych se k tomu už vůbec nevracel, nebýt rozhovoru Olgy Richterové v sobotním vydání deníku Právo – zde.

Mimo jiné došlo i na první stání, které se týká lží Nely Liskové. Olga Richterová tvrdí, že lež není názor, že se musela obrnit vůči masivním výhružkám a proto se rozhodla bránit soudní cestou. To je naprosto správné, a není k tomu co dodat.

Ovšem na dotaz na pirátskou kontroverzní volební kampaň reagovala takto: „Autobus neměl vyvolávat emoci pobouření. Bylo to ještě v mantinelech obrazové zkratky, která měla ukázat, co v politice nechceme dělat a že si stojíme za tím, že politika se má dělat férově a poctivě. Byli na něm lidé, o kterých si myslíme, že nemají v politice co dělat, třeba pan Kalousek kvůli hazardu. Ale když někomu dáte, ke konkrétní fotografii konkrétního člověka, do úst lživý citát, který vzbudí v lidech veliký hněv, tak si myslím, že je to úplně jiná osobní emoce. Budí nenávist zaměřenou k autorovi toho domnělého výroku.“

Přeloženo do češtiny to znamená: My můžeme určovat, kdo do politiky patří, a když se nám nepodřídí a neustoupí dobrovolně, máme právo jej dehonestovat a urážet. Ale nás nemá právo takto napadat nikdo!

Tvrzení, že kresba na autobuse je nesrovnatelná s fotografií je nedůstojnou, směšnou a trapnou vytáčkou, nehodnou paní Richterové. Lež zůstává lží. Lež záměrně šířená s cílem někoho poškodit je odpudivá a odsouzeníhodná, ať ji pronáší kdokoliv a za jakýmkoliv účelem. Je absolutně jedno, je-li lež použita v osobním, hospodářském, společenském či politickém životě.

Stejně jako hořce zaplakala při soudním jednání Richterová, mohl zanaříkat Sobotka, kterému se rozpadlo manželství a byla poškozena jeho pověst. On se ale neodhodlal k podání žaloby stejně jako Kalousek. Ten by zase mohl k soudnímu jednání přivést vnoučata plačící strachy, že jim Bartoš zavře dědečka za něco, co nespáchal.

Po sobotním rozhovoru Olgy Richterové opravdu lituji, že předlohy obrázků dehonestační předvolební kampaně velkoryse mávly na tím pirátským faulem rukou. Včasné podání žalob z jejich strany by pomohlo zastavit lži pronášené pravidelně Babišem, Zemanem, Liskovou.

Na závěr zdůrazňuji, že nijak nenapadám kohokoliv. Nerozbíjím budoucí spolupráci pirstanu a spolu, ba právě naopak. Jsem si vědom, že jen spolu porazíme nedemokratické síly v naší zemi. Půjdu ještě dál – já tuto spolupráci podporuji, a to i proto, že řadu pirátů znám osobně a plně jim důvěřuji. Rozebírám nyní toto smutné nedorozumění ze dvou důvodů.

Prvním a důležitým je pocit nutnosti upozornit přítele na chybu, které se dopustil, kterou by si měl uvědomit a připustit si ji, a které by se měl nadále vyvarovat.

Druhým a doufám neoprávněným podnětem je možnost, kterou si zatím nepřipouštím. Opravdu nechci nikoho nijak napadat, ale neochota přiznat si vlastní chyby svědčí o nezralém charakteru a nedůvěryhodnosti člověka, i politické strany.

To by mne mrzelo, protože tato eventualita by zavdávala jistá podezření do budoucnosti. Podezření o pevnosti a závaznosti budoucí spolupráce v povolební parlamentní koalici. Doufám, že je toto podezření liché.